Krok 1: oxymerkurace
Krok 2: demerkurace
Krok 1: hydroborace
Krok 2: oxidace
Adice molekuly vodíku na dvojnou vazbu se provádí pomocí katalyzátorů (Pt, Pd, Ni). Rozhodující vlastností pro dobrý katalyzátor je veliký měrný povrch (povrch vztažený na jednotku hmotnosti) - v řádu desítek až stovek m2 na 1 g. Takto upravené kovy mají zajímavý vzhled i vlastnosti. Tak jemně rozptýlené vzácné kovy jako platina nebo palladium jsou černé a téměř atomární (na jednotlivé atomy rozptýlený) nikl (nazvaný po svém objeviteli Raney-Ni) je pyroforický (samovolně se na vzduchu vznítí).
Molekula vodíku se rozpadne na atomy, které pokryjí povrch kovu = chemiresorpce. Alken se díky svým pohyblivým π-elektronům adsorbuje také a snadno reaguje s vodíkem adsorbovaným v jeho blízkosti. Dvojná vazba přitom zaniká (nasytí se) a vzniká alkan – nasycený uhlovodík, který již nemá π–elektrony, a proto uvolní místo na povrchu katalyzátoru další molekule alkenu.
Atomy vodíku přistupují z jedné strany - tzv. cis adice.
Oxidace u alkenů probíhá velmi snadno. Podle toho, jaké použijeme oxidační činidla, takové dostaneme i produkty.
Schéma možných reakcí: