EROVNOMĚRNĚ VYVĚTRALÝ ERLÁN
6
"Tí
Erlán je hornina přeměněná (metamorfovaná). Jméno má podle německého města Erla, ale často je označován jako vápenato-silikátová hornina. Vzniká přeměnou (metamorfózou) nečistých vápenců, které obsahovaly vedle základního kalcitu (uhličitanu vápenatého) také křemenná zrnka, jílové minerály a další příměsi. Z nich se za zvýšených teplot a tlaků vytvořily nerosty nové, především světle zelený minerál diopsid (CaMgSi206) a bílý bazický plagioklas s vysokým obsahem anortitové složky (CaAI2Si208). Během
vyvrcholení teplotních přeměn pronikla do erlánu světlá křemen-živcová tavenina bohatá na těkavé látky (hlavně na vodu), která způsobila zhrubnutí zrn a nárůst krystalů černozeleného amfibolu.
Výsledkem metamorfních přeměn je stav, kdy jednotlivé nerosty nejsou v hornině rovnoměrně rozptýleny, ale vytváří různé shluky (agregáty). Tyto nehomogenity vytváří na povrchu různě zbarvené pásky a skvrny, které mají vůči zvetrávaní různou odolnost. Snadno zvětrávající materiál (kalcit) vytváří důlky a žlábky, zatímco stabilní minerály (křemen, živec) vystupují v podobě hřbetů a říms. Následkem selektivního zvetrávaní různých minerálů mají erlánové kameny vždy typicky skulptovaný povrch .
Vznik: Původní nečisté vápence až vápnité siliciklastické horniny (zřejmě prachovce) snad proterozoického stáří (ediacar?) byly meta-morfovány v erlán a plasticky deformovány v důsledku příkrovových pohybů při formování variského horstva během hercynské orogeneze.
^^^^^^^.. i
křemen-živcová žilka -původně tavenina, která pronikla do erlánu z okolních migmatitů
jemně zrnité agregáty světle zeleného diopsidu a bílého plagioklasu
(někdy doplněné rozpustným kalcitem) snadno zvětrávají a vytváří důlky
černozelený amfibol vytváří velká zrna
Hornina a minerály: Pyroxenický erlán obsahuje plagioklas (bílý), pyroxen (zelenavý), křemen, a mladší amfibol a chlorit (Hanžl, red., 2009). Tato vápenato-silikátová hornina patří mezi horniny silně metamorfované (facie amfibolitová). Hornina prodělala nejprve výšetlakou přeměnu (I) za tlaku 8-9 kbar a teploty 610-660 °C, pak následovala
druhá, nížetlaká metamorfóza (II) za pT-podmínek 3,6-4 kbar a 570-530 °C (určeno podle podmínek v okolních horninách; Pitra et a/., 1996, Hanžl, red., 2009).
Stáří druhé fáze metamorfózy je odhadováno na 340-330 mil. let (Novák & Houzar, 1996), což odpovídá spodnímu karbonu z mladších prvohor.
KAMBRIUM SILUR
KARBON
TRIAS
KRIDA
NEOGEN
600 mil. let
EDIAKAR
			
l       500_400_	300	200	100_m
ORDOVIK DEVON	PERM	DURA	PALEOGÉN KVARTÉR