ZNIK ŽULOVÉHO MAGMATU
Žulové magma vzniká při tavení rulových hornin během orogenních procesů. To nastává po té, co se rulové horniny v hloubce silně zahřály, zejména, pokud u nich došlo ještě za horka k prudkému poklesu tlaku, např. v důsledku odstranění nadloží. Natavením se rula postupně mění v migmatit tvořený dvěma složkami -světlou (leukosom), která byla roztavena, a tmavou (melanosom), která tavení odolala. Dokladem vysoké teploty a poměrně nízkého tlaku je přítomnost nafialovělého minerálu cordieritu
[čti: kordyerit], který ale snadno podléhá druhotným přeměnám nazelenošedýpinit.
Světlá žulová tavenina je obvykle lehčí než okolní horniny, a proto působením gravitace pomalu stoupá vzhůru. Do vyšších pater zemské kůry proniká nejprve drobnými kanálky, které se postupně spojují a mohutní, až se vytvoří stoupající magmatický "balón" plný lehké žulové taveniny (magmatický diapir), který se protlačuje okolními změklými horninami nahoru.
Někdy žhavá žulová tavenina narazí na horninu, která má výrazně jiné složení (např. na vápnitý mramor či erlán). Kyselá žulová tavenina pak začne s takovou horninou reagovat za vzniku nových minerálů, čímž se mezi oběma horninami vytvoří tzv. reakční lem.
Vznik: Horniny vznikly silnou vysokoteplotní přeměnou původních jílovců a pískovců neznámého stáří během hercynské orogeneze. Nalezené minerální asociace (granát + cordierit a sillimanit + biotit + draselný živec + plagioklas) určují pT-podmínky vzniku: tlak 4 ±1 kbar a teplota 648±77 °C (Vernereta/., 2012).
žulová tavenina proniká horninou drobnými kanálky, které se spojují v mohutný vzestupný proud až vytvoří magmatický diapir podobný balónu, který utuhne ^ v granitový pluton Á
tu
! .v I
nafialověle modrý cordierit vzniká při vysokoteplotní nízkotlaké metamorfóze v okolí žulových plutonů (tzv. periplutonická metamorfóza)
I». *>ll
■
křemen
monzodioritx -ť
alkalické živce
plagioklas
Hornina a minerály: Převažuje sillimanit-cordierit-biotitický migmatit, v kterém se střídají tmavé pásky melanosomu (bohaté na biotit, cordierit a sillimanit) a světlé pásky leukosomu (převahou křemene, plagioklasu a draselného živce). V žilách je drobné zrnitý leukokratní granit (žula), který obsahuje křemen, K-živec, plagioklas, biotit a muskovit (Verner red., 2012)
Stáří: Radiometricky určené stáří metamorfózy migmatitu je 330 mil. let (Kryštof Verner - ústní sdělení), žulové žíly by stářím mohly odpovídat mrákotínskému granitu starému 329 mil. let (Žák et al., 2011), obojí spadá do stupně serpuchov (dříve namur A), útvaru karbonu (mississipp) z mladších prvohor (paleozoikum).
KAMBRIUM SILUR
KARBON
TRIAS
KRIDA
NEOGEN
600 mil. let	500 400	300	200	100_m
EDIAKAR	ORDOVIK DEVON	PERM	DURA	PALEOGÉN KVARTÉR