17
Masivní granity umožňují vylamování velkých
bloků – monolitů. Stěny vylomených žulových
kvádrů jsou vlastně systémy odlučnosti různé
kvality, podle kterých se žula vylamuje. Tyto tři
"strany kamene" rozlišují kameníci již od pradávna
a říkají jim dobrá strana, špatná strana a honové
plochy. Geologové je označují jako systém
puklin SQL.
Pukliny S (sevřené) jsou strmé a obvykle
rovnoběžné s plochami toku žulového magmatu,
tedy i s protažením jednotlivých minerálních zrn.
Proto se podle nich žula podle potřeby dobře láme
(podle kameníků dobrá strana) a vylomené bloky
bývají tomto směru delší.
Pukliny Q (otevřené) jsou rovněž strmé,
avšak jdou napříč tokovým strukturám a minerálním
zrnům. Protože jsou otevřené, bývají často
vyhojeny druhotnými minerály (žíly) a kámen
podle nich snadno nechtěně praská (podle
kameníků špatná strana).
Poslední pukliny L (ložní) jsou vždy zhruba
vodorovné, resp. mírně nakloněné podle povrchu
terénu, což ukazuje na jejich zvětrávací původ.
Kameníci je označují jako honové plochy.
Náš mini-obelisk z Řásné u Telče se vylomil
nepravidelně, avšak jeho tvar protáhlý ve směru
vyrostlic ukazuje na významnou roli puklin S.
Zajímavost: Největší monolit kamene, který se
v České republice podařilo vylomit, pochází z lomu
od Mrákotína. Nyní je postaven na třetím nádvoří
Pražského hradu (viz obrázek na další dvou-
straně).
17 ŽULOVÝ OBELISK
pukliny
sevřené (S),
dobrá strana
pukliny
otevřené (Q),
špatná
strana
pukliny ložní (L),
honové plochy
protažení
vylomeného
kamene je
rovnoběžné
s natočením
vyrostlic
J. Koutek vyfotil žulový monolit pro pražský
hrad ještě v mrákotínském lomu, omezují jej
pukliny sevřené (S) a ložní (L)
S - dobrá stranaL - honová plocha
EDIAKAR
KAMBRIUM
ORDOVIK
SILUR
DEVON
KARBON
PERM
TRIAS
JURA
KŘÍDA
PALEOGÉN
NEOGÉN
KVARTÉR
0100200300400500600 mil. let
Když v roce 1921 prezidentská kancelář vyzvala
žulové lomy k dodání sloupu vysokého 30–34 m,
dlouho na tuto výzvu nikdo nereagoval. Teprve po
více než jednom roce se v prosinci 1922 ozvaly
Mrákotínské kamenolomy, že jsou schopny dodat
monolit, ale pouze o délce 14–18 metrů. Zakázka
byla přidělena a tak na začátku roku 1923 byl
v lomu Šedova skála vylomen monolit pro Pražský
hrad. Délka dosahovala 18,7 m. Avšak během
transportu z lomu na železnici se tento monolit
utrhl a přelomil. Jeho delší kus dodnes stojí před
emauzským klášterem v Praze, zatímco kratší
zůstal vTelči.
Příštího roku (1924) byl v lomu Pod jasánky
(později označovaném jako Bínův lom) vylomen
další monolit, který však vykazoval řadu porušení,
a tak byl roku 1925 vylomen monolit třetí. Ten po
vylomení měřil 19 m, avšak při vyzdvihování
hydraulickými zvedáky se od něj odlomila horní
část, takže zbyla délka jen 15,6 m. Tento kus byl
pod svahem ručně opracován do tvaru zužujícího
se hranolu a na podzim dopraven do Telče na
železnici a následně do Prahy na Pražský hrad.
Monolit byl slavnostně odhalen k 10. výročí vzniku
republiky 28. října 1928.
Centrální moldanubický pluton nebyl po
utuhnutí granitů významně tektonicky postižen,
proto bylo možné vylamovat jednotlivé monolity.
Jejich praskání při chybné manipulaci způsobovaly
právě otevřené pukliny Q (špatná strana
kamene).
alkalické
živce
plagioklas
křemen
granit
diorit
syenit
tonalit
granodiorit
90 1035
20
60
90
80
40
955
95
10
monzonit monzodiorit
alkal.granit
Regionální zařazení: Evropské variscidy:
zóna moldanubická; Český masiv: oblast
moldanubická: centrální moldanubický pluton.
Lokalita odběru: Řásná severozápadně od
Telče, občasně činný lom na lomový kámen
(Kavex – Granit Holding, a.s.) leží asi 1 km
jihozápadně od obce.
Souřadnice: 49° 12,96´ s.š., 15° 22,67´ v.d.
Monolit na Pražském hradě pochází z lomů
u obce Mrákotín nedaleko odTelče.