18
Diabas je druh čediče (bazaltu), který má
ofitickou stavbu. Ta se projevuje přítomností
různě natočených bílých čárkovitých krystalů
živce plagioklasu, které jsou obklopeny tmavými
minerály – pyroxenem a olivínem. Původní
čedičová láva, která pronikala mezi sedimenty na
dně silurského moře, ještě za horka reagovala
s mořskou vodou a měnila své složení (alterace).
Sůl v mořské vodě zvýšila obsah sodíku v hornině
za vzniku albitu a přítomná voda měnila tmavé
minerály na chlorit (hydratace).
Na vyleštěné ploše lze vidět tři odlišné
minerály: bílý plagioklas, šedý pyroxen a černozelený
chlorit. Bílé krystaly plagioklasu byly místy
ještě silněji vyběleny při zvětrávání působením
vody, která plagioklas přeměnila na drobná zrnka
jílového minerálu montmorillonitu. Mezi plagioklasovými
lištami je světle šedá, slabě nazelenalá
hmota původního minerálu pyroxenu. Pozůstatkem
přeměn druhého tmavého minerálu (olivínu)
jsou černozelené shluky šupinek chloritu.
Působením povětrnostních podmínek na
dnešní výchozy dochází k zvětrávání horniny. Její
povrchové zóny při hydrataci zvětšují svůj objem,
v důsledku čehož se následně oddělují jako slupky
cibule v procesu zvaném exfoliace. Diabasové
skály a balvany tak časem získávají zaoblený tvar.
Vznik: Čedičová láva se dostávala k povrchu
v důsledku roztahování litosféry na začátku
hercynského orogenního cyklu. Intruzi v podobě
ložní žíly mělce pod povrch dna silurského moře
dokládají intruzivní struktury ve svrchní části
tělesa (Fiala, 1970).
18 POMOŘSKÁ ČEDIČOVÁ LÁVA
původní olivín
zcela přeměněný
na tmavě zelený
minerál chlorit
nazelenale
šedý pyroxen
bíle zakalený
plagioklas
plagioklas změněný na jílový
minerál montmorillonit má
nápadně mléčně bílou barvu
vnější části horniny silně
zvětralé se slupkovitě odlupují
za vzniku zaoblených balvanů
na nenaleštěném povrchu
je odlišení plagioklasu a
pyroxenu výrazně těžší
EDIAKAR
KAMBRIUM
ORDOVIK
SILUR
DEVON
KARBON
PERM
TRIAS
JURA
KŘÍDA
PALEOGÉN
NEOGÉN
KVARTÉR
0100200300400500600 mil. let
Hornina a minerály: Podle chemického složení
horniny z lomu Karlík se jedná o doleritický bazalt
těšínitický, který se dříve označoval jako diabas.
Jedná se o horninu vyvřelou, výlevnou (bazickou),
u které došlo reakcí s mořskou vodou k druhotným
přeměnám. Složení: pyroxen (pigeonit až augit),
bazický plagioklas (labrador–bytownit) obrůstaný
druhotným albitem, původní olivín je nahrazen
druhotným chloritem, dále je přítomen druhotný
analcim, prehnit a kalcit (Fiala, 1970).
Stáří: Podle základní geologické mapy 1 : 25 000
(Havlíček, 1986) tvoří tato hornina ložní žíly uvnitř
souvrství kosovského (ordovik) a liteňského
(spodní silur), podle regionálních vztahů lze
usuzovat, že je stáří silurského, starší prvohory.
1
3
5
7
9
11
13
15
37 41 45 49 53 57 61 65 69 73 77
bazalt
andezit dacit
ryolit
fonolit
Na O2
+ K O2
SiO2SiO2
trachyt
bazanit
Regionální zařazení: Evropské variscidy:
zóna armorická; Český masiv: oblast
středočeská: barrandien, pražská pánev
(synforma).
Lokalita odběru: Karlík asi 1 km severně od
Dobřichovic jihozápadně od Prahy, opuštěný
lom na severním okraji obce na jižním konci
Karlického údolí. Na obrázku je zvětralá skála
nad lomem.
Souřadnice: 49° 56,32´ s.š., 14° 15,70´ v.d.