23
Buližník je zvláštním druhem silicitu tvořeného
schránkami mikroorganismů a křemičitým gelem,
dnes rekrystalizovaným na křemen. Ten je velmi
odolný vůči zvětrávání, proto buližník často tvoří
vysoké skály a krajinné dominanty. Černošedá
barva napovídá o příměsi uhlíku – to byla původně
rozkládající se organická hmota, která ukazuje na
nedostatek kyslíku na tehdejším mořském dně.
Působením tektonických tlaků při vrásnění
tvrdý, ale poměrně křehký buližník praskal za
vzniku trhlin a zlomů. Do škvír pronikaly roztoky,
které vyplňovaly trhliny současně s jejich
otevíráním za vzniku syntektonických žil bílého
křemene. Pokud se vytvořila prasklina ve vhodné
orientaci, prasklina se neotevírala, ale stěny se
podélně posouvaly a otíraly o sebe. Vzniklo tak
rýhování, podle kterého poznáme, že se jednalo
o posun (zlom s ohlazem). Podle dalších struktur
můžeme rozpoznat, kterým směrem se bloky
navzájem míjely, a určit tak kinematický charakter
zlomu.
Tvrdost, černá barva a odolnost vůči
kyselinám vedly k využití tohoto materiálu jako
tzv. prubířského kamene ke zkoušení pravosti
zlata. Testovaný kov se o drsný povrch kamene
trochu otřel a pak smočil kyselinou. Pokud se
otřelek rozpustil, bylo zlato falešné.
Vznik: Silicitové uloženiny (buližníky) vznikaly na
dně proterozoického oceánu různými procesy
(biogenně, z hydrotermálních roztoků). Při
subdukci oceánského dna během kadomské
orogeneze na konci proterozoika byly tektonicky
zapracovány do akrečního klínu kadomského
flyše.
23 KŘEMENNÉ ŽILKY V BULIŽNÍKU
světle a tmavě šedé
vrstvičky křemenné
hmoty mají různý
obsah grafitu
vrstevnatost
kulisovitě uspořádané žilky
("en echelon", [čti án ešelón])
tvořené bílým křemenem
vznikají v důsledku posunu
ker rovnoběžně se zónou,
ale "proti srsti" žilek
rýhování
určuje
směr
pohybu
podle natočení
zrnitě odtržených
ploch lze určit
smysl pohybu
poklesový přesmykový
pravostrannýlevostranný
druhy posunových zlomů:
EDIAKAR
KAMBRIUM
ORDOVIK
SILUR
DEVON
KARBON
PERM
TRIAS
JURA
KŘÍDA
PALEOGÉN
NEOGÉN
KVARTÉR
0100200300400500600 mil. let
Hornina a minerály: Šedočerný převážně
masivní silicit s bílými křemennými žilkami, které
jsou velmi hojné; silicit se skládá převážně
z křemene a organické příměsi, přičemž obsah
SiO je téměř 98 % (Vorel, red., 2014).2
Stáří: Horniny se obvykle řadí do kralupskozbraslavské
skupiny proterozoika, i když zde
zřejmě tvoří jen tektonické šupiny. Paleontologické
nálezy mikroskopických palynomorf jako
Trachysphaeridium sp. a Leiosphaeridia sp.
v silicitech se stromatolity (Fatka & Gabriel, 1991)
řadí tyto horniny do ediakaru (stáří 635–541 mil.
let; Segreev, 2009; Vorobeva et al., 2009), neoproterozoikum
(starohory).
vláknitá křemenná žíla
Regionální zařazení: Evropské variscidy:
zóna armorická; Český masiv: oblast
středočeská: barrandien: barrandienské
proterozoikum.
Lokalita odběru: Líšná u Zbiroha severozápadně
od Hořovic, vzorky byly odebrány
v širším okolí kóty 588 m n. m. Černá skála
1 km severně od obce.
Souřadnice: 49° 53,9´ s.š., 13° 48,3´ v.d.