27
Lidské žíly jsou trubičky, kterými proudí krev. Žíla
v geologii však nemá tvar trubičky, ale ploché
škvírky – trhliny, kterou protéká třeba láva.
Protože stěny bývají studené, tavenina se na
okraji rychle ochladí, aniž by v ní krystaly stačily
vyrůst. Hornina je tu proto velmi jemnozrnná
(tzv. zchlazený okraj). Dále dovnitř žíly, kde
krystalizace probíhala pomaleji, se velikost
krystalů obvykle zvětšuje.
Ukázková žíla spessartitu, která pronikla
vychladlým granitem, má na okraji viditelné malé
černozelené krystaly amfibolu v celistvé šedozelené
základní hmotě. Blíže středu se objevují
i světle zbarvené protáhlé "mandličky", což byly
původně bubliny v roztaveném magmatu. Jak
tekoucí tavenina o stěnu žíly drhla, bubliny se ve
směru pohybu natahovaly. Jejich protažení (tzv.
magmatická lineace) dodnes prozrazuje, kterým
směrem magma teklo krátce před utuhnutím.
Uvnitř žíly jsou bubliny větší a téměř kulaté.
Spessartit byl pojmenovaný podle města
Spessartu (toho se strašidly). Patří do skupiny
lamprofyrů, žilných magmatických hornin, které
mají vyrostlice tmavých minerálů (jako je biotit,
amfibol nebo pyroxen), zatímco ostatní mají
vyrostlice světlé (křemen, živec).
Vznik: Lamprofyry vznikají ke konci vývoje
pásemných pohoří v etapě gravitačního kolapsu.
V tomto případě indikují kolaps variského horstva.
Přítomnost vyplněných bublin ukazuje, že k utuhnutí
magmatu došlo za nízkého tlaku zřejmě
docela mělko pod povrchem.
27 ZCHLAZENÝ OKRAJ ŽÍLY SPESSARTITU
zbytek
žulové
stěny
žíly
drobné vyrostlice černého
amfibolu v jemnozrnné
základní hmotě jsou typickým
znakem spessartitu
bílé oválné útvary jsou
mandle – původně bubliny
později vyplněné
bílým kalcitem a zeolity
uvnitř žíly
mají mandle
téměř kulovitý
tvar
okrajová
zchlazená
velmi jemně
zrnitá zóna
při okraji jsou mandle
malé a protažené,
směrem od okraje
se postupně se zvětšují
EDIAKAR
KAMBRIUM
ORDOVIK
SILUR
DEVON
KARBON
PERM
TRIAS
JURA
KŘÍDA
PALEOGÉN
NEOGÉN
KVARTÉR
0100200300400500600 mil. let
Hornina a minerály: Hornina obsahuje silně
alterovaný plagioklas (sericitizace a karbonatizace),
křemen a pseudomorfózy chloritu po tence
sloupečkovitém amfibolu, dále je přítomen kalcit
a epidot. Pseudomorfózy po amfibolu vytváří
makroskopicky pozorovatelné vyrostlice, které
řadí horninu k lamprofyrům – spessartit. Hornina
však byla silně alterována, takže její zařazení je
nejisté. Ve vysvětlivkách k listu Hodice (Verner,
red., 2012) je hornina označena jako křemenný
mikrodiorit.
Stáří: Hornina vznikla během gravitačního kolapsu
variského orogénu v mladších prvohorách.
Srovnatelný "mikrogranodiorit" od Vlkova datovaný
metodou Ar-Ar na magmatickém amfibolu
měl stáří 270 ± 2 mil. let (Košler et al. 2001).
alkalické
živce
plagioklas
křemen
mineta
vogezit
50
kersantit
spessartit
Regionální zařazení: Evropské variscidy:
zóna moldanubická; Český masiv: oblast
moldanubická: centrální moldanubický pluton.
Lokalita odběru: Rácov, jihovýchodně od
Třeště na Českomoravské vrchovině, činný
lom na drcené kamenivo (Žula Rácov, s.r.o.)
leží asi 2 km jižně od obce. Na obrázku je ve
světlé žule vertikálně situovaná tmavá žíla
spessartitu směru SZ-JV.
Souřadnice: 49° 16,09´ s.š., 15° 23,54´ v.d.