33 Opuka vznikala v mělkém a teplém křídovém moři, na jehož dně se usazovaly drobné vápnité schránky organismů. Mezi nimi rostly mořské houby, které po sobě zanechaly křemité jehličky vyztužující jejich těla. Tento kal spolu s jílem, prachem a jemným pískem z pevniny vytvořil zvláštní usazenou horninu – opuku. Jehlice hub se postupně rozpouštěly a vytvářely opálový gel, který měkký sediment zpevnil. V místech blízko povrchu byla vápnitá složka horniny vyloužena, čímž se výrazně zvýšila pórovitost. Zároveň s tím se hornina odlehčila a získala výborné tepelně izolační vlastnosti. Pro tyto své kvality, a také díky snadné opracovatelnosti byla v románské Praze těžena a používána na stavby významných budov. A tak, zatímco ostatní středověká města, kde nebyl tak vhodný kámen, byla dřevěná, tmavá a ponurá, Praha s budovami ze světlého kamene svítila v záři slunce zlatavou barvu. Tehdy se jí začalo říkat "Zlatá Praha". Azřejmě již tenkrát začali kameni říkat opuka, neboť jeho název je ve jméně Opočna doložen již k roku 1068. Bloky pevné opuky bývají omezeny vrstevními plochami a dvěma systémy strmých tahových puklin. Tahové pukliny mají typickou, i když jen málo zřetelnou pérovitou kresbu, kterou tvoří systém drobných hřbítků. Jejich směr odpovídá směru růstu tahové pukliny (směr praskání). Kresba lépe vynikne, je-li nasvětlena ze strany rovnoběžně s puklinou. Na okraji jsou tahové pukliny ukončeny zónou rozdřípení, v níž se puklina rozdělí v řadu vrtulovitě stočených, kulisovitě postavených drobných trhlinek. 33 PRAŽSKÁ „ZLATÁ“ OPUKA románský kostel Sv. Jiří na Pražském hradě - opuková stavba "Zlaté Prahy" v měkkém kameni jsou dobře vidět stopy po opracovávání na okraji tahové pukliny se vytváří zóna rozdřípení, v níž se povrch pukliny rozděluje do menších kulisovitých puklinek a vrtulovitě se stáčí šikmo k hlavní puklině pérovitá kresba dokládá tahový charakter pukliny, zároveň ukazuje směr, kterým se šířilo praskání materiálu (směr růstu pukliny) EDIAKAR KAMBRIUM ORDOVIK SILUR DEVON KARBON PERM TRIAS JURA KŘÍDA PALEOGÉN NEOGÉN KVARTÉR 0100200300400500600 mil. let Hornina a minerály: Vápnito-jílovité prachovce až prachovité slínovce na jejichž složení se podílejí jehlice mořských hub a je možné je označovat také jako opuky (Chlupáč et al., 1988). Příměs křemenného prachu se pohybuje kolem 5 %, zatímco obsah foraminifer a jehlic hub se pohybuje od až po 25 % a některé vrstvy obsahují až 83 % karbonátu (Macák et al., 1968). Stáří: Na lokalitě je odkryt celý profil bělohorským souvrstvím a po zničení typové lokality na Bílé Hoře se z lomu stala typová lokalita tohoto souvrství (Čech et al., 1980). Výskyt fosilního mlže Inoceramus labiatus v lomu na Přední Kopanině (Chlupáč, 1988) dokazuje, že na lokalitě je zachycena báze spodního turonu se stářím kolem 93 mil. let (Kennedy et al., 2005). písek jíl CaCO3 vápenec pískovec jílovec slínovec opuka 80 2050 20 50 80 80 20 Regionální zařazení: Platformní pokryv epivariské platformy; Český masiv: platformní pokryv Českého masivu: česká křídová pánev. Lokalita: Přední Kopanina u Prahy nedaleko Ruzyňského letiště, vzorky pochází z dnes již nečinného lomu na jižním okraji obce. V minulosti se jednalo o jediný zdroj pro těžbu opuky na opravy historických staveb z dob tzv. zlaté Prahy. Souřadnice: 50° 06,89´ s.š., 14° 17,50´ v.d.