ELENE BRIDLICI
n3l
"Tí
Zelená břidlice je hornina metamorfovaná, která se vytvořila přeměnou čediče. Protože sám čedič vzniká za vysokých teplot tavení, metamorfní přeměna se tentokrát odehrála směrem "dolů" -do teplot nižších. Hornina při tom chemicky vázala vodu za vzniku zelených železnatých minerálů, jako jsou chlority, aktinolit či chloritoid.
Šupinky minerálů ze skupiny chloritu propůjčují hornině i její břidličnatost. Pokud takové horniny podléhají tektonickým tlakům, ohýbají se a zalamují - vrásní. Výsledkem jsou stavby dobře
srovnatelné se zmuchlaným papírem. Prohlédne-me-li si dobře takový papír, můžeme rozpoznat, které přehyby vznikly nejdřív a které se vytvořily až později. Stejně tak i v zelené břidlici můžeme rozlišit různě staré ohyby - vrásy. Abychom se v jejich posloupnosti vyznali, označujeme je zpravidla písmenem F (zanglického fold = vrása) a číslem, které je pořadím jejich vzniku. Nejstarší převrásněné vrásy mají označení F1, mladší F2 atd.
Zajímavým příkladem ptygmatických
vrás je vlnitě zvrásnená žíla bílého křemene. Ta byla mnohem pevnější a tvrdší ("kompetentní") než okolní měkká břidlice. Při podélném stlačení se zvlnila úplně stejně jako shrnutá záclona.
Vznik: Během starších prvohor vznikl vulkanicko-sedimentární komplex, který byl v důsledku hercynských příkrovových pohybů zasunut do hloubky přes 40 km (facie modrých břidlic), odkud se - aniž by se řádně prohřál - rychle „vyhoupl" nahoru a retrográdně přeměnil jen v nížetlaké facii zelených břidlic.
velké rovné koryto je nejmladším vrásovým ohybem F3
drobné hřbítky F2 jsou velkou vrásou ohýbané a jsou tedy starší
zavřené ležaté vrásy F1 jsou nejvíce sevřené a zřejmě nejstarší
Horniny a minerály: Na lokalitě se střídají sericit-chloritické fylity s chloritoidem s vložkami bazických metatufů původně uvnitř vulkano-sedimentárního komplexu (Klomínský, 2000, Fediuk, 1962). Břidlice obsahují křemen, muskovit, albit, sericit, chlorit, chloritoid aakce-sorie jako apatit, turmalín (Chlupáč, 1997).
Stáří: Nálezy ichnofosilií ve fylitech železnobrodského krystalinika dokladují pravděpodobné ordovické stáří původního sedimentárního materiálu (Chlupáč, 1997). Stáří metamorfózy ve facii zelených břidlic 340-345 mil. let (Maluski & Patočka, 1997), což odpovídá stupni vise, spodní karbon, mladší prvohory.
KAMBRIUM SILUR
KARBON
NEOGEN
600 mil. let
EDIAKAR
			
I       500_400_	300	200	100_m
ORDOVIK DEVON	PERM	DURA	PALEOGÉN KVARTÉR
Regionální zařazení: Evropské variscidy: zóna sasko-durynská; Český masiv: oblast lužická neboli západosudetská: železnobrodské krystalinikum.
Lokalita odběru: Jílové u Držková severně od Železného Brodu, zašlý lom na pokrývačské fylity označované jako „železnobrodské pokrývačské břidlice" u obce; vzorek byl odebrán z nedalekého odvalu, kam byly bloky s nežádoucí křivou břidličnatostí vyhozeny. Souřadnice: 50° 40,03' s.š., 15° 17,48' v.d.
Obrázek: Zvrásnená zelená břidlice, Semily. ►