37 Ortorula je světlá hornina složená z šedavého křemene, mléčně bílého živce a šupinek slíd (biotitu a muskovitu). Zřetelně větší živcová zrna se označují jako porfyroklasty. Amfibolit tvoří tmavé pruhy složené ze zelenavě černého amfibolu, černohnědého biotitu a bílého plagioklasu. Ortorula vznikla přeměnou původně porfyrického granitu proterozoického stáří, který byl proniknut hustým rojem čedičových žil, z nichž se vytvořily tmavé amfibolitové pásky. K metamorfóze a ke zprohýbání došlo až při hercynském vrásnění. Tehdy byly ortorulové i amfibolitové pruhy převrásněny a ztenčeny opakovaným přehýbáním a válcováním úplně stejně, jako se dělá lístkové těsto. Způsob vzniku vrás je zakódován v jejich tvaru. Důležité je sledovat změny tloušťky jednotlivých pásků v místech ohybu. Mocnosti světlých poloh se příliš nemění (vrásy třídy 1B až 1C), což indikuje, že ortorula byla při ohýbání dosti tuhá, kompetentní. Zato výrazná ztloustnutí tmavých pásků v místech ohybů (vrásy třídy 3) a tenké rovné ramenní úseky dokládají, že tento materiál plasticky tekl z místa na místo docela snadno, takže lze usuzovat, že musel být velmi měkký, tj. nekompetentní. Vznik: Granitový protolit bítešské ortoruly byl čedičovými žilami proniknut zřejmě během extenze při riftingu spojeném s dělením kontinentů. Během hercynských příkrovových pohybů ve spodním karbonu byl granit vyválcován v desku tenkou jen několik set metrů, ale dlouhou více než sto kilometrů. 37 ORTORULA ZVRÁSNĚNÁ S AMFIBOLITEM opakované ohýbání (vrásnění) a stlačení vede ke vzniku mnoha střídajících se tenkých pásků odlišných hornin vznik dvou generací koaxiálně převrásněných vrás tmavé polohy mají mocnost v zámku výrazně větší než v rameni (vrása 3. třídy) světlé polohy pravou mocnost téměř nemění (třída 1B a 1C) F2 F1 F1 F2 F2 F1 F1 F1 F1 prvnígeneracedruhágenerace EDIAKAR KAMBRIUM ORDOVIK SILUR DEVON KARBON PERM TRIAS JURA KŘÍDA PALEOGÉN NEOGÉN KVARTÉR 0100200300400500600 mil. let Hornina a minerály: Světlá okatá bítešská ortorula obsahuje porfyroklasty draselných živců, křemene, podstatně je zastoupen i biotit a muskovit (Štelcl et al., 2006), chemicky odpovídá křemenem bohatému leukokratnímu granitu typu S (Klomínský et al., 2010). Biotitický amfibolit tvoří tmavě šedé až černé polohy, obsahuje amfibol, plagioklas a proměnlivé množství biotitu (Štelcl et al., 2006). Stáří: Původní stáří horniny určené radiometrickou metodou na základě poměru izotopů Sr a Rb na 570 ±44 mil. let (Morauf & Jäger, 1982), avšak jiné vzorky poskytly stáří 796 ±49 mil. let (Scharbert, 1977), obojí datování spadá do neoproterozoika. Stáří metamorfózy na základě radiometrického stáří retrográdně vzniklých slíd bylo určeno na 332 ±17 mil. let (Morauf & Jäger, 1982), což odpovídá spodnímu kabonu (visé). alkalické živce plagioklas křemen granit diorit syenit tonalit granodiorit 90 1035 20 60 90 80 40 955 95 10 monzonit monzodiorit alkal.granit Regionální zařazení: Evropské variscidy: Český masiv: oblast moravskoslezská: moravikum, svratecká klenba. Lokalita odběru: Křoví asi 2,5 km severovýchodně od Velké Bíteše severozápadně od Brna, činný etážový lom na drcené kamenivo (COLAS CZ, a.s.) ležící 1 km jihozápadně od obce. Souřadnice: 49° 17,92´ s.š. 16° 15,36´ v.d.