38 Intermediální vyvřeliny mají střední obsah oxidu křemičitého (52–65 %) a obvykle šedou barvu. Sytější barva ukazuje na vyšší obsah tmavých minerálů. Na vystaveném vzorku jsou zřetelné dvě odlišné horniny intermediálního složení. Starší z nich je jemnozrnný biotit-amfibolický (±křemenný) diorit. Ten je výrazně tmavší, neboť obsahuje velké množství zelenavě černého sloupečkovitého amfibolu, dále biotit a někdy i pyroxen. Bílá zrna tvoří bazický plagioklas a proměnlivé množství křemene. Do dioritu proniká mladší tonalit, který je světlejší. Ten vedle amfibolu a živců obsahuje navíc ještě hojně křemen a tmavou slídu biotit. Zajímavý je obsah hnědočerveného granátu. Vzájemné pronikání obou hornin zformovalo zajímavé struktury. Tmavý diorit byl rozpukán a vytvořil množství bloků. Mladší tonalit pronikl mezi tyto bloky, které v sobě uzavřel v podobě xenolitů, a vytvořil propojenou síť světlých žil. Obě horniny byly ještě během hercynské orogeneze tektonicky deformovány, proto lze na nich pozorovat různou míru přednostní orientace minerálů a někdy až zbřidličnatění. Vznik: Zvláštní chemismus obou hornin je spojen se dvěma rozdílnými procesy. Zatímco diority spolu s gabry mají vztah k proterozoickému magmatismu zřejmě plášťového původu (kadomská orogeneze), původ tonalitů lze odvodit ze zemské kůry, kde vznikly tavením proterozoických drob během variského vrásnění v nejspodnějším karbonu. 38 ŽÍLY TONALITU V DIORITU síť světlých tonalitových žil bloky (xenolity) tmavého dioritu jemnozrnný diorit obsahuje bílé vyrostlice plagioklasu hnědočervený granát zelenavě černý amfibol hnědočerný biotit bílé obdélníky plagioklasu šedý sklovitý křemen detail tonalitu EDIAKAR KAMBRIUM ORDOVIK SILUR DEVON KARBON PERM TRIAS JURA KŘÍDA PALEOGÉN NEOGÉN KVARTÉR 0100200300400500600 mil. let Horniny a minerály: Amfibolicko-biotitické tonality obsahují plagioklas, křemen, biotit, granát a podle chemického složení hornina na lokalitě obsahuje 61 % SiO , 2,7 % Na O a 2,2 % K O2 2 2 (Buriánek et al., 2003); biotit-amfibolické diority z jižního okraje Poličky obsahují amfibol, biotit, plagioklas a někdy i pyroxen (Buriánek et al., 2003) Stáří: Podle radiometrického datování metodou U-Pb na zirkonech vyšlo stáří tonalitové intruze v poličském krystaliniku na 350 ±5 mil. let (Vondrovic & Verner, 2007), což odpovídá stupni tournai, tj. nejspodnějšímu karbonu, mladší prvohory; stáří dioritů podle výskytů jejich xenolitů uvnitř tonalitických hornin je vyšší než je stáří tonalitů (Buriánek et al., 2003). alkalické živce plagioklas křemen granit diorit syenit tonalit granodiorit 90 1035 20 60 90 80 40 955 95 10 monzonit monzodiorit alkal.granit Regionální zařazení: Evropské variscidy: zóna armorická; Český masiv: oblast středočeská (bohemikum): poličské krystalinikum: budislavský masiv. Lokalita: Polička ve východních Čechách, vzorek byl odebrán mezi balvany v lese Liboháji na jižním okraji města, kam byly přivlečeny z blízkého pole. Souřadnice: 49° 42,28´ s.š., 16° 15,33´ v.d.