Distanční výuka má svá specifika, a zatímco některým studentům vyhovuje, pro jiné může představovat zátěž. V následující části se zaměříme na potenciálně náročnější situace u studentů s určitým typem obtíží. Situace popíšeme a zároveň nabídneme odpovídající doporučení. Nejedná se o návod o dokonalé řešení, spíše o možnosti, jak situace citlivě řešit.

Vždy je třeba počítat s tím, že řada aktivit může v online prostoru vyžadovat více času než v prezenční výuce (např. diskuse, práce ve skupinách, odpovědi na otázky apod.), příp. je potřeba věnovat více času přípravě na tyto aktivity, včetně volby vhodných metod a výukových prostředků.

Zapojení do výuky 

V distanční výuce je přirozeně náročnější zajistit si kontakt se všemi účastníky. Míra zpětné vazby je nižší kvůli absenci osobního kontaktu, nemožnosti zaměřit se detailně na neverbální projevy, a případně i kvůli vypnutým kamerám nebo mikrofonům.

Pokud výuka probíhá pouze online a účastníci (studenti a vyučující) se potkávají pouze v online prostředí, je užitečné:

• dát na začátku prostor pro seznámení (představit sebe, své zaměření, cíl předmětu, ale nabídnout podobný prostor i studentům), 
• předem nabídnout různé komunikační kanály a pravidla pro jejich využívání, např. odlišit obecný nemoderovaný chat pro studenty od chatu určeného pro komunikaci s vyučujícím apod.

Aktivní zapojení v online prostředí může být pro studující problematické a stresující. Je proto dobré zaměřit se na vytvoření komfortního a bezpečného prostředí, ve kterém budou studujícím předem známá pravidla fungování a všichni budou vědět, jak v jednotlivých situacích postupovat. Jasné sdělení instrukcí ohledně aktivity ve výuce a jejich dostupnost kdykoliv během semestru je důležitým předpokladem hladkého průběhu výuky. Vyučující tak předejde potenciálně nejasným situacím, které mohou být pro studující matoucí, mohou si je vykládat různě a může tak dojít ke zbytečným nedorozuměním. Mezi nejčastější pravidla patří například

• za jakých podmínek je účast studenta/studentky považována za splněnou (zapnutá/vypnutá kamera apod.),
• jakým způsobem lze realizovat požadavky na ukončení předmětu týkající se průběhu výuky (aktivní účast ve výuce, zapojení do diskuse, průběh prezentací apod.) a jestli existuje nějaká náhradní varianta,
• co dělat v případě technických obtíží v průběhu výuky (špatné připojení, nefunkční kamera),
• kde jsou všechna tato pravidla k nalezení (sylabus předmětu, studijní materiály v IS), atd.

K aktivnějšímu zapojení studujících do výuky může pomoci i jejich občasné rozdělování do menších skupin. Obvykle je snazší mluvit v menší skupině, jejíž členové na sebe mohou reagovat a poskytovat si zpětnou vazbu. Z toho důvodu je vhodné, aby ve skupině byla možnost si zobrazit ostatní členy se zapnutými kamerami. K zapojení může pomoci i možnost komunikovat prostřednictvím různých kanálů, tj. nepreferovat pouze mluvenou komunikaci.

Komunikace v průběhu přednášky/semináře 

Mluvená komunikace v online prostředí vyžaduje ještě větší míru pohotovosti než v prezenční výuce. Vlivem omezené vizuální kontroly nad celou diskutující skupinou, kdy studující mohou pouze podle toho, co slyší, odhadovat, kdy můžou do diskuse vstoupit (zvláště při vypnutých kamerách), může být mluvený projev blokovaný strachem z toho, že bude přerušen někdo jiný nebo dojde k náhlému přerušení připojení. V řadě případů někteří studující nedokáží reagovat dostatečně rychle, zejména v nemoderované diskusi. V online prostředí je proto vhodnější diskuse moderovat nebo pro ně předem nastavit jasná pravidla a kontrolovat jejich dodržování, aby se ke slovu dostali i studující, pro které může asertivnější prosazení se v online prostředí vyžadovat velkou míru odhodlání.

Zatímco někteří studující mluvenou formu komunikace i v online prostředí upřednostňují, pro jiné může být snazší vyjádřit se písemně, což je varianta, kterou lze v online prostředí využívat v řadě případů efektivněji než v prezenční výuce, např. formou chatu. Případně některým studujícím pomůže pro efektivní zapojení do diskuse její moderování nebo využití technických prostředků, které online výukové a komunikační platformy nabízejí (např. přihlašování se do diskuse).

Je tedy vhodné nabídnout více možností, jak se zapojit - mluvený vstup, předem připravený mluvený vstup (odpověď na předem danou otázku), písemná odpověď formou chatu apod. Kromě chatu a mikrofonu lze využít nejrůznější anonymní aplikace, které mohou posloužit k diskuzi na začátku výuky, k zodpovězení úvodní otázky, k brainstormingu nebo k seznámení se se skupinou. Upřednostňování jednoho komunikačního kanálu může vést k tomu, že se ve výuce aktivně zapojuje stále stejná skupina studentů, méně asertivní studenti snahu zapojit se často vzdají a na získání hodnocení za zapojení se do výuky rezignují. 

Udržení pozornosti  

V průběhu distanční výuky mohou mít potíže s pozorností i studující, kteří obtíže v oblasti soustředění běžně nemají. U lidí s pozornostními obtížemi se mohou tyto obtíže v online prostředí ještě zvýrazňovat.  

V distanční výuce je ztížená možnost vnímat informace prostřednictvím více kanálů. Informace je obvykle možné vnímat především sluchem, zrakové podněty nejsou tak proměnlivé a nenutí účastníky výuky k soustředěnému sledování. Přichází o informace z prostředí učebny, informace o rozmístění přítomných osob, o pohyby vyučujícího nebo jednání spolužáků. Je omezená pestrost způsobů, kterými lze informace vnímat, pro některé studenty proto může být náročnější si informace vštípit nebo celkově udržet pozornost během výuky. Také vyučující nemají takovou kontrolu nad pozorností, kterou věnují jejich výuce studující, a nemají tak často možnost reagovat bezprostředně na rušivé podněty (kterých může být více v závislosti na variabilitě studijního prostředí jednotlivých účastníků), příp. na situaci, kdy vidí, že větší počet studujících věnuje pozornost něčemu jinému.

K oživení výuky může přispět přiměřené střídání aktivit. Jakákoliv aktivita, která výuku a danou hodinu ozvláštní a bude díky tomu lépe odlišitelná a více zapamatovatelná, je v případě distanční výuky vítaná. Může se jednat o diskuzi, použití prezentace, příkladů z praxe, využití kvízové a zpětnovazební aplikace, myšlenkové mapy nebo sdílené tabule.  

Udržení pozornosti studentů může podpořit také, pokud je na začátku zmíněná struktura přednášky nebo semináře (osnova), díky které získají studenti jistotu, že dojde ke střídání aktivit, což je motivuje zůstat v bdělosti a méně podléhají pocitům, že se ve výuce ztratili (obzvláště u těch, kteří trpí poruchou pozornosti). Přehlednost ve sledu aktivit a požadavků dané hodiny také může sloužit ke zmírnění nejistoty.  

(Ne)dostatečné technické dovednosti 

Distanční výuka je náročnější také z hlediska technických dovedností vyučujících i studujících. Pro vyučujícího to často znamená předem se seznámit s fungováním platformy, ve které výuka probíhá, vyzkoušet si jednotlivé nástroje (dělení studentů do skupin, hlasování, kvízy, automatické titulkování), příp. si ověřit možnost propojení s dalšími aplikacemi, a především si promyslet, jak tyto nástroje do výuky zapojí a jak bude třeba výuku upravit (pokud se jedná o situaci, kdy se do online prostředí převádí výuka probíhající původně prezenčně).

Do toho všecho vstupuje nejistota, která souvisí s tím, že vyučující často nezná technickou dovednost studujících a musí počítat i s tím, že bude potřeba je na začátku výuky alespoň stručně seznámit s platformou nebo ovládáním používaných aplikací. Na závěr je možné se ujistit, že všichni pokynům rozumí a vědí, kde vše najít. na začátku výuky je také vhodné nabídnout studujícím jasné instrukce v případě technického problému (např. s připojením se na výuku), a samozřejmě i průběžnou podporu při technických obtížích. 

Komunikace v průběhu semestru

Jak už bylo zmíněno dříve, komunikace v online prostředí má svá specifika, která mohou výrazně snižovat motivaci studujících zapojovat se do výuky. V distanční výuce je navíc méně příležitostí pro situace, které se přirozeně objevují v prezenční výuce, a které jsou důležitou součástí výuky, např. spontánní dotazy, komunikace před výukou a po ní, navazování kontaktů se spolužáky atd.

I například komunikace se spolužáky v průběhu výkladu může být zásadní součástí studia, jelikož studující mohou získat podporu např. v podobě předávání si důležitých informací (nemluvě o získávání sociálního kapitálu). Z toho důvodu je možné poskytnout studujícím prostor pouze pro ně, který mohou využít ke komunikaci (ne)týkající se studia i ke zlepšování vztahů ve skupině. Častější komunikací mezi studujícími i vyučujícími se vytváří příznivé skupinové klima, které může přispět k efektivnějšímu řešení problematických situací, nejasností, nenaplněných požadavků i potřeb apod.

Při nastavování přístupné distanční výuky je vhodné myslet na způsoby nahrazování přirozené komunikace a osobního kontaktu v prezenční výuce. 

Náhradou kontaktu s vyučujícími v průběhu výuky i mimo ni mohou být pravidelně poskytované konzultace, které jsou potřeba zpravidla častěji než v případě prezeční výuky. 

Stejně jako v prezenční výuce i v online prostředí je na začátku vhodné se vzájemně seznámit s ostatními účastníky, což může přispět ke zvýšení jejich komfortu ve virtuální výuce a následné zapojení do výuky. Lze k tomu využít např. rozdělení studujících do menších skupin, použití anonymních aplikací (Mentimeter) apod. 

Alespoň částečně lze neverbální komunikaci a vizuálních podněty nahradit prostřednictvím průběžného komentování dění ve výuce a moderování průběhu výuky a častější zpětné vazby. Zpětná vazba je důležitou součástí distanční výuky, může být i obousměrná (vyučující <-> studující), a lze pro ni využívat různé komunikační kanály.

Kdy univerzální design nestačí

Studující se sluchovým postižením

Nedoslýchaví

V řadě případů nedoslýchaví studující zvládají prezenční výuku bez nutnosti individuálních adaptací, ale online prostředí je pro ně obtížně zvládnutelné a adaptace nad rámec univerzálního designu jsou nutné. 

Jsou to například situace, kdy vyučující sdílí prezentaci, kterou současně komentuje, a studující přednášejícího nevidí, příp. je mluvčí viditelný jen v malém výřezu obrazovky, což komplikuje až znemožňuje odezírání.  Výuka se tak stává pro studujícího nepřístupná. Pomůže, pokud má studující předem k dispozici informace o tématu výuky, příp. informace o technických řešeních (automatické titulky), které lze využít, nebo je vyučující v kontaktu se Střediskem Teiresiás, které zpřístupnění výuky zajistí.

Nejistotu zvyšuje také situace, kdy jsou zejména organizační informace dostupné pouze v mluvené formě. Nedoslýchaví studující si pak nejsou jistí, jestli správně porozuměli všemu, co vyučující říkal, a může docházet k nedorozuměním v otázce plnění požadavků předmětu. Pomůže jim, pokud jsou informace tohoto typu dostupné také písemně, ideálně na jednom místě tak, aby se k nim mohli kdykoliv vrátit.

Podmínky pro odezírání často zhoršuje také online platforma, kterou vyučující pro výuku používá (snížená kvalita audio a video přenosu), komplikací může být i příliš mnoho současně působících podnětů, které studující musí sledovat (např. si v jednu chvíli přečíst určenou část textu, sledovat reakce spolužáků, příp. doplňující informace od vyučujícího) a které tak vytvářejí nepřehlednou komunikační situaci.

Neslyšící a těžce sluchově postižení

Neslyšící a těžce sluchově postižení studenti potřebují úpravu podmínek online výuky podobně jako u výuky prezenční, tj. je potřeba zpřístupnit mluvenou komunikaci prostřednictvím tlumočení nebo přepisu mluvené řeči. Tuto službu nabízí Středisko Teiresiás, které také navrhne nejvhodnější technické řešení. V případě potřeby je možné využít automatické titulky, které jsou k dispozici v Teams nebo Zoom.

Vzhledem k tomu, že u online výuky je omezen přímý kontakt se studujícími, je třeba u těchto studentů dbát na ověření porozumění zejména v případě praktických instrukcí a pokynů k průběhu výuky. Student, který sleduje přepis nebo tlumočení, nemá možnost si současně dělat poznámky, existuje tedy větší riziko vynechání nějaké podstatné zejména organizační informace.

Studující se zrakovým postižením

Studující se zrakovým postižením ve většině případů nemají problém s vnímáním mluveného projevu, ale v některých případech pro ně nemusí být úplně srozumitelný, obzvlášť pokud z velké části odkazuje na informace dostupné pouze zrakem (prezentace, video promítané vyučujícím apod.). Podobně jako u nedoslýchavých studujících může platit i u studujících s lehčím zrakovým postižením, že prezenční výuku zvládnou bez větších obtíží, ale online výuka už pro ně představuje výzvu, pro jejíž překonání budou potřebovat pomoct.

Pomůže, pokud bude mít student se zrakovým postižením prezentaci k dispozici předem, tak aby si ji mohl otevřít na svém počítači a upravit si její zobrazení tak, aby pro něj byla přístupná. 

Při komentování prezentace během výuky by měl vyučující myslet také na to, aby alespoň stručně zmínil také informace, které jsou sice v prezentaci uvedené, ale student se zrakovým postižením je nemá možnost vidět. Nezapomeňte také komentovat, pokud se ve výuce děje něco neobvyklého (vyrušení, technické obtíže apod.).

Pokud požadujete po studujících aktivní zapojení do výuky, je třeba se předem se zrakově postiženým studentem domluvit na způsobu zapojení do diskuse (je možné ho např. vyzvat jménem).

O jakýchkoliv změnách v organizaci výuky informujte studující s dostatečným předstihem předem, aby se studující se zrakovým postižením měli možnost připravit (seznámit se s novým prostředím, včas se připravit na změnu začátku výuky apod.).

Logolink NPO