Příčiny zrakového postižení jsou různé a jejich rozmanitost souvisí se složitostí procesu zrakového vnímání i poměrně komplexní strukturou zrakového orgánu skládajícího se z receptoru, to jest zevního oka, dále očního nervu a zrakového centra v mozku, které vzájemně spolupracují na zpracování zrakových vjemů.
Získaná oční
postižení jsou buď projevem nebo následkem celkových onemocnění,
například cukrovky, nebo to jsou primárně oční choroby, například
onemocnění spojivky, oční nádory a podobně.
Zvláštní skupiny zrakového postižení tvoří úrazy oka a jejich následky, a změny probíhající v oku jako projev stárnutí.
Následky očních chorob jsou rozmanité a často se kombinují. Mezi nejběžnější zraková omezení patří snížená zraková ostrost, poškození zorného pole, ať už na periferii, centrálně nebo nepravidelně, poruchy vnímání barev, problémy s přizpůsobením se změně intenzity světla, například šeroslepost či světloplachost, potíže s vnímáním hloubky, proměnlivá kvalita vidění a jiné. Především slabozrací lidé tak tvoří velmi nesourodou skupinu, v níž je velmi obtížné najít dva jedince, kteří zrak využívají stejným způsobem.
U nevidomých osob je jedním z klíčových hledisek ovlivňujících každodenní fungování délka období, během něhož mohly používat zrak běžným způsobem či alespoň v omezené míře. Například míra prostorové představivosti či zájmu o alternativní reprezentaci vizuálních podnětů se liší, srovnáváme-li člověka nevidomého od narození a osobu, která přišla o zrak až v průběhu svého života.
Variabilita očních onemocnění a následků s nimi spojených včetně míry jejich závažnosti či délka zrakového vnímání patří mezi aspekty, které zdůvodňují nutnost individuálního přístupu k potřebám každého zrakově postiženého člověka.
Lidé s těžkým zrakovým postižením jsou omezeni především tím, že čtou lineárně, tedy symbol po symbolu, slovo po slovu, objekt po objektu. Tento způsob vnímání tak přináší absenci okamžitého globálního přehledu nad informacemi a jejich strukturou a komplikuje porozumění vztahům mezi jednotlivými částmi čteného. Důsledkem je tedy i pomalejší tempo práce s dokumenty či aplikacemi vyžadujícími sledování více informačních zdrojů současně. Těžce zrakově postižený čtenář či uživatel totiž nahrazuje simultánní zrakové vnímání sekvenčním procházením jednotlivých zdrojů, jejichž resumé si ukládá do paměti.
lineární způsob čtení informací → absence okamžitého globálního přehledu → pomalejší tempo práce a porozumění