Čtení odborného textu
1.) Příprava na čtení
a) související s prostředím, pomůckami a čtenářem:
 hygiena prostředí
 self management/time management
 znalost/výběr vhodného způsobu práce s textem (čtení/psaní poznámek)
 příprava pomůcek
b) související s textem:
 vhodný výběr a stanovení pořadí textu/ů
 ujasnění si, proč daný text čteme a co v něm potřebujeme najít
 připomenutí si, co už o tématu víme
 klíčové pojmy, které nám pomůžou při orientaci v textu (+ vyjasnění si jejich významu)
 otázky k textu (co potřebujeme zjistit)
 odhadnout, co asi v textu bude (podle názvu, podnázvu, anotace, shrnutí na konci kapitol atd.)
Výběr a stanovení pořadí textů
 podle náročnosti textu (nejdříve texty, které jsou pro čtení nejsnazší - učebnice, přehledy,
wikipedie, encyklopedie...), pak teprve texty náročnější - odborné články, monografie, původní
texty autorů...)
 podle našich čtenářských dovedností
stupeň cíl dovednosti
1.
získat základní znalosti o tématu/oboru, abyste porozuměli
myšlenkám a konceptům
začátečník
2.
porozumět odborné terminologii a tomu, jak ji autoři v daném
kontextu používají
začátečník
3. uvědomit si, jakým slohem píší experti daného oboru
pokročilý
začátečník
4. analyzovat, co o určitém tématu píší různí autoři pokročilý
5. reflektovat, co jste právě přečetli pokročilý
6. shrnout myšlenky a koncepty různých teoretiků - tj. syntéza informací
velmi pokročilý
profesionál
7. zhodnotit důvěryhodnost daného textu
velmi pokročilý
profesionál
8.
vytvořit si vlastní názor na to, co jste přečetli - tj. kriticky vnímat
myšlenky a názory v textech
velmi pokročilý
profesionál
podle: Maier, P. a Price, G. Efektivní studijní dovednosti. Grada, 2010
Předběžné seznámení s textem
Část Její funkce
Abstrakt Shrnutí textu. Čtenář by se v něm měl dozvědět, co je jeho cílem, získat
popis výsledků výzkumu, jímž se článek zabývá, a také autorovu
interpretaci těchto výsledků.
Úvod/pozadí Tato část textu zasazuje autorův text do širšího kontextu. Často obsahuje
autorův pohled na věc nebo premisu (předpoklad). Pokud je cílem článku
popsat autorův pohled na věc, pak bude v této části vyložen teoretický
kontext, aby si čtenář mohl autorovy myšlenky spojit s předchozím
výzkumem daného tématu. V této části textu bývá také zmíněna
hypotéza či hlavní argument.
Metody Závisí na typu textu. Pokud popisuje výzkum obsahující nějaké vědecké
pokusy, budou v této části popsány – design výzkumu (časový
harmonogram, zvolené metody, vzorek respondentů atd.). Tato část bývá
obvykle vynechána, pokud text neinformuje o výzkumu založeném na
pokusech.
Výsledky/objevy V této části bývají prezentována fakta, v některých oborech mohou být
prezentovány také kvalitativní objevy. Někdy může být spojena
s následující částí (diskuse).
Úvaha/diskuse V této části je čtenář seznámen s autorovou interpretací výsledků
výzkumu.
Závěry/shrnutí Shrnutí podstatných informací z textu (to, k čemu autor dospěl), aplikace
pro praxi.
Seznam použité
literatury
Umožňuje zjistit, s jak aktuálními tituly autor pracovat. Pokud takto
pročteme seznamy u více textů, zjistíme, které monografie/články/jména
se častěji opakují. Zdroj, kde hledat další literaturu.
Jednotlivé
kapitoly
úvody a shrnutí jednotlivých kapitol. Některé kapitoly mohou mít svou
vlastní stručnou anotaci, klíčová slova, příp. stručnou osnovu.
Obsah U monografií ukáže strukturu textu, rozdělené do kapitol, tematické
zaměření. Je možné se pak zaměřit pouze na některé kapitoly.
Rejstříky Hledání klíčových slov – jsou zmíněna? Jak často? Pouze okrajově nebo
s širším výkladem?
Doplňkové zdroje informací
Katalogizační
záznam
předmětová hesla v katalogu – základní zaměření textu + možnost
upřesnění / rozšíření vyhledávacího dotazu
Citační databáze zejména pro anglicky psané texty
Různé druhy textů
Typ textu Cíl Typické znaky
diskurzivní argumentovat a přesvědčit čtenáře o
určitém pohledu na věc
 hlavní teze nebo myšlenka
 argumenty
 příklady
 závěr
zpráva roztřídit informace
prezentovat objevy
zaznamenat data a operace
 objektivní vysvětlení
 často obsahuje tzv. tvrdá data +
doprovodné grafy a tabulky
 zpravidla informuje o jednomu
jevu/výzkumu
narativní napsat příběh nebo smyšlené vyprávění
s cílem pobavit/poučit čtenáře
 obsahuje deduktivní myšlenky
 zápletka a charakteristika postav
2.) Typy čtení
Podle účelu čtení rozlišujeme:
a) letmé (informativní) čtení
 cíl:
o získat základní přehled o obsahu textu
o rozhodnout, jestli text potřebujeme číst
 kombinuje dva způsoby práce s textem:
o vyhledání orientačních bodů, které umožní základní porozumění textu (zpravidla klíčové
pojmy + další podstatná jména - nepodceňovat proto přípravu na čtení, slovesa pomáhají určit
vztahy v textu)
o rychločtení - snaha obsáhnout co největší úsek textu najednou a stále si udržet porozumění
textu
 u elektronické nebo online podobě textu lze využít možnost vyhledávání (Ctrl + F), které urychlí
vyhledání klíčových slov
 pro rozhodnutí o tom, jestli číst nebo ne, pak obvykle stačí přečíst několik vět nebo odstavec
kolem těchto klíčových slov (v jakém kontextu se klíčová slova používají, jestli se v textu řeší
problematika, která nás zajímá atd.)
 není nutné vyhledávat význam všech neznámých výrazů
b) formativní čtení
 někteří autoři ještě rozlišují - všeobecné (slouží k získání všeobecného přehledu v oblastech, které
nás zajímají, ale nezabýváme se jimi profesně - patří k všeobecnému kulturnímu přehledu) a
odborné čtení.
 všeobecné čtení stojí někde mezi letmým (informativním) a odborným čtením, je důkladnější než
letmé čtení, ale nevyžaduje tak aktivní přístup jako odborné čtení; také výběr textů je jiný vybíráme
zpravidla texty méně náročné (učebnice, populárně naučné texty apod.)
 odborné čtení vyžaduje aktivní přístup (viz dále Aktivní čtení)
Podle přístupu ke čtení textu rozlišujeme:
a) pasivní
 jednotlivé texty se pokoušíme „naučit“, zapamatovat si je doslova; výsledkem jsou
encyklopedické znalosti, často bez porozumění
b) aktivní
 během čtení dochází k porozumění a vlastnímu zpracování sdělované informace – tento způsob je
pro čtení odborných textů vhodnější
Jak tedy číst?
 čteme aktivně - tj. během čtení vedeme „vnitřní rozhovor“ s autorem textu, klademe mu otázky,
snažíme se na ně najít odpovědi v textu, vyjadřujeme vlastní názor, polemizujeme s textem.
 textů, které je třeba přečíst, je obrovské množství a ne všechny se budou hodit pro zamýšlený
odborný text. Musíme tedy číst efektivně.
Postup:
 identifikovat klíčové pasáže textu (ty části textu, kde se vyskytují důležité informace)
 ujasnit si hlavní myšlenky textu
 vyhledat hlavní argumenty, které autor předkládá pro doložení svých tvrzení
 posoudit validitu (spolehlivost) a průkaznost (jestli opravdu dokládají to, co autor tvrdí), stanovit
jejich přednosti a slabá místa
Základní zásady aktivního čtení:
1. číst text několikrát
2. v prvním čtení odhalit strukturu textu a určit jeho klíčové pasáže
3. při druhém čtení hledat hlavní myšlenku, pojmy a argumenty s tím spojené
4. promýšlet východiska a argumenty
5. promyslet text jako celek a pokusit se o jeho stručné shrnutí
 v průběhu čtení si dělat poznámky (na okraj textu, na lepící lístečky, v elektronické podobě lze
využít různých funkcí textového editoru nebo Adobe Readeru).
 označovat nejasné pasáže, důležité informace, klíčové pojmy atd. → vlastní systém zkratek,
symbolů, značek nebo využít nějaký ze systémů zpracování textů (např. I.N.S.E.R.T.)
 myšlenky, které jsou pro nás důležité, si vždy zapíšeme (buď přesnou citací nebo parafrází +
uvedení zdroje, aby bylo možné s myšlenkou dále pracovat).
 pokud se z materiálů učíme např. na zkoušku, potřebujeme si zpravidla udělat výpisky. Jde záznam
hlavních myšlenek, celkové shrnutí v podobě definic klíčových pojmů, parafráze základních
myšlenek, argumentů atd. (můžeme rozšířit ještě o jeden sloupec, kde si budeme zapisovat vlastní
postřehy, otázky, které nás při čtení napadají atd.)
3.) Strategie čtení
 během čtení jednoho textu využíváme různé strategie
 pomáhají nám lépe textu porozumět a zapamatovat si z něj více informací
 rozlišujeme tyto základních strategie čtení:
1. propojování
2. kladení otázek
3. určování důležitého
4. usuzování a předvídání
5. představování
6. syntéza
7. použití strategií "opravy"
Propojování:
 text ke čtenáři (moje znalosti, zkušenosti)
 text k jiným textům (kdo jiný už o tom psal, kdo se o tom zmínil na přednášce...)
 text k životu (praktická aplikace)
Kladení otázek:
 Co už o tématu vím?
 Rozumím textu?
 Rozumím tomu, jak autor argumentuje? Dokážu sledovat jeho způsob uvažování?
 Z čeho autor vychází? Z jaké teorie?
 Jaký je kontext?
 Čím svá tvrzení dokládá? Jsou jeho tvrzení ověřitelná?
 Jaká je moje zkušenost/znalost tématu?
 Souhlasím s autorem?
 atd.
Proč klást otázky?
o kladení otázek při čtení pomáhá udržet pozornost
o když se mysl toulá, nerozumíme textu, a proto se nudíme
o jestliže narazíme na něco, čemu nerozumíme, je potřeba zkontrolovat porozumění – proč textu
nerozumím? - příliš mnoho pojmů, které neznám, autor vynechal část myšlenkového postupu atd.
Určování důležitého:
 výběr toho, co je důležité pro zapamatování (viz otázka před čtením - proč text čtu?)
 důležité zpravidla bývá:
o tvrzení autora,
o důkazy a argumenty pro toto tvrzení,
o teorie/koncept, ze kterého vychází,
o vymezení se vůči jiným autorům
 nemůžeme si pamatovat všechno, ale můžeme se snažit o zapamatování maxima z toho důležitého
→ různé paměťové techniky
Usuzování a předvídání:
 vycházíme z vlastní zkušenosti a ze znalostí, které už máme (tématu, o odborném textu)
o znám obvyklou strukturu daného typu odborného textu, takže vím, kde se určitý typ informací
bude nacházet (v úvodu zařazení do kontextu, v diskuzi vymezení se vůči výsledkům jiných
autorů atd.)
o znalost tématu - pokud vím, že autor vychází z určité teorie, dokážu odhadnout, jakým směrem
se bude vyvíjet jeho uvažování
 proč si myslím, že to tak bude? Zdůvodnění mého vlastního názoru
Představování:
 zapojení kreativity a představivosti při čtení textu
 vizualizace (myšlenkové mapy, grafické zakreslení postupu, atd.)
Syntéza:
 shrnutí přečteného textu (vlastními slovy)
o co je nejpodstatnější na tom, co jsem právě přečetl/přečetla;
o čím se liší od jiného autora;
o co je tu pro mě nového?
 kontrola otázek z přípravy na čtení - jsou všechny zodpovězené? Zůstalo něco, čemu nerozumím?
Použití strategií "opravy":
 pokud něčemu v textu nerozumím; není mi jasné, co autor chtěl textem říct
 možnosti:
o přečíst si text znovu
o důsledně si vyhledat pojmy, které neznám nebo si nejsem jistý/á jejich významem
o požádat o pomoc spolužáky/konzultaci vyučujícího