VÝKLAD 1
2. PÁD (GENITIV) – KOHO? ČEHO?
JEDNOTNÉ ČÍSLO (SINGULÁR)
Mužský živ. studenta - muže
Mužský neživ. sešitu/světa - pokoje
města - mořeStřední
toho našeho nového moderního
náměstí
Všimněte si!
• toho – jednoho; našeho – vašeho
• nového – mého, tvého, svého, vrátného; moderního – jejího; jeho, jejich
ženy
židle – skříněŽenský té naší nové moderní
místnosti
Všimněte si!
• té – jedné; naší – vaší
• nové – mé, tvé, své, vrátné; moderní – její; jeho, jejich
POZOR!
• Podstatná jména typu vrátný, průvodčí mají adjektivní skloňování. Vrátný se
skloňuje jako mladý a průvodčí jako přídavné jméno moderní. Tj. zeptám se vrátného
(M) / vrátné (Ž) / průvodčího(M) / průvodčí (Ž).
MNOŽNÉ ČÍSLO (PLURÁL)
Mužský živ. studentů - mužů
Mužský neživ. sešitů - pokojů
Ženský žen – židlí, věcí
Střední
těch našich nových moderních
měst - moří
náměstí
Všimněte si!
• těch – všech
• našich – vašich; nových – mých, tvých, svých, vrátných
• moderních – jejích, průvodčích; jeho, jejich
POZOR!
• Podstatná jména ženského rodu zakončená na –ice mají v 2. p. –ic (několik úřednic,
sklenic, ulic, do Budějovic atd.); podstatná jména středního rodu zakončená na –iště
mají v 2. p. –išť (vedle letišť, sídlišť, hřišť atd.).
• Po číslovkách pět, šest a vyšších následuje podstatné jméno v 2. p. mn. č. (Mám pět
kamarádů. – Koupil jsem šest rohlíků. – Na ulici stojí dvacet aut.). Stejně tak i po
tvarech několik, hodně, mnoho, moc, dost, málo následuje podstatné jméno v 2. p.
mn. č. (Mám několik kamarádů. – Je tam mnoho zákazníků. – Není dost židlí. – Máme
málo sklenic.)
• U nepočitatelných podstatných následuje po hodně, moc, mnoho, dost, málo, kolik
2. p. j. č. (Máme málo času. – Je tu dost čaje. – Je tam moc mléka.)