Adjektiva v českém znakovém jazyce PaedDr. Bc. Roman Vojtechovský Podzimní semestr 2013 Brno, 7. listopadu 2013 Adjektiva v českém znakovém jazyce? ▪ název diplomové práce (2009) – Jitka Zahumenská - opírání se o ní ▪ odborná literatura o struktuře a fungování ZJ o adjektivech často mlčí ▪ otázky přítomnosti adjektiv ve ZJ – specifikátory tvarů a velikosti nebo intranzitivní stavová slovesa (švédský ZJ) – znaky, které se pojí jen s jedním argumentem, se morfologicky ani syntakticky od adjektiv neliší – např. znak NESLYŠÍCÍ ve výpovědi ONNESLYŠÍCÍ – „on neslyší“ a „on je neslyšící“ Adjektiva v ČZJ – sémantické hledisko ▪ v závislosti na typu vyjadřovaného významu dvojí druh prostředků: A. prostředky, které vyjadřují prostý význam hodnocení bez bližší specifikace tvaru a velikosti substance – např. OŠKLIVÝ, POCTIVÝ, SILNÝ, SLABÝ B. prostředky, které vyjadřují konkrétní informace o tvaru a velikosti dané substance - např. DLOUHÝ, SKLÁDANÝ, PUNTÍKOVANÝ – ve ZJ – specifikátory tvarů a velikosti Adjektiva jako slovní druh ve ZJ ▪ ČZJ – forma adjektiv (A) se nemění pro vyjadřování gramatických kategorií – může bez zapojení znaků do výpovědí způsobovat problémy s odhalením slovního druhu adjektiva v ČZJ ▪ potíže s rozeznáním adjektiv od těchto uvedených slovních druhů: ▪ od substantiv: KLUK-DIVNÝ- HOROR/HRŮZOSTRAŠNÝ-NOS ▪ od sloves: (STŮL) HEZKÝ x LÍBÍ_SE_MI ▪ od adverbií: (KLUK) POMALU/POMALÝ Adjektiva jako slovní druh ve ZJ ▪ při určování slovního druhu adjektiva v ČZJ je nutné vycházet především ze sémantického a syntaktického kritéria, jelikož forma znaku je pro vyjadřování gramatických kategorií neměnná (Záhumenská, 2009) Adjektiva – nemanuální složka ▪ znaky s adjektivním významem provázeny nemanuální složkou ▪ z hlediska znakotvorby se nabízí dvě možné hypotézy pro chápaní formy adjektiv (A): 1. adjektiva lze chápat jako znaky vícemorfémové – znaky složené z manuální a nemanuální složky znaku – manuální složka znaku představuje kořenový morfém, ke kterému je připojen vázaný morfém – nemanuální složka znaku Adjektiva – nemanuální složka 2. adjektiva lze chápat jako znaky jednomorfémové – nesou parametry manuální a nemanuální složky znaku, jež samy o sobě nemají vlastní význam, avšak v součinnosti se složkou manuální představují plnovýznamovou jednotkou Adjektiva – význam nemanuálního prvku ▪ špička jazyka je prostrčená mezi rty - obecný význam: “málo”, např. MALÁ-VESNICE, MALÉ- DÍTĚ ▪ během artikulace ústa mění svojí konfiguraci z nafouklých tváří do pozice s vyceněnými zuby a současným syčením [BS] - obecný význam: “mnoho”, např. JÍDLO-NA-HROMADĚ, VELKÉ- AKVÁRIUM ▪ tváře jsou nafouklé, vzduch je držen uvnitř úst [B] - obecný význam: “velký objem”, např. TLUSTÁ-BUNDA, TLUSTÁ/OBJEMNÁ-KNIHA Adjektiva – význam nemanuálního prvku ▪ tváře jsou nafouklé, vzduch je vypouštěn ven z úst [B] - obecný význam: “velká intenzita”, např. VYSOCE-POSTAVENÝ-PRACOVNÍK, VELKÁ- ZIMA Adjektiva – nemanuální složka ▪ svraštělé obočí – ve znacích se zjevně negativním významem – např. ZLÝ, OŠKLIVÝ, ŠPINAVÝ, NAŠTVANÝ, TLUSTÝ ▪ kombinuje se s nemanuálním prvkem „koutky úst dolů“ - NAŠTVANÝ, TLUSTÝ ▪ zvednuté oči a úsměv - u znaků s pozitivním významem – HEZKÝ, VESELÝ, ČISTÝ Adjektiva v ČZJ (A) ▪ skutečnosti (2009): 1. adjektiva (A) se vyznačují stabilitou při vyjadřování manuální složky znaku (ta bývá zapisovaná do slovníků ČZJ), jsou v komunitě neslyšících běžně užívaná – jádro znakové zásoby 2. nemanuální složka adjektiv není zapisovaná do slovníků ČZJ – její užívaní v komunitě neslyšících konvencionalizováno a považováno za povinnou součást adjektiv (A) Adjektiva v ČZJ (A) ■ v zahraničních slovnících (např. BSL) se vyskytuje i nemanuální složka, u nás se připravuje v online slovníku ■ výsledky: adjektiva (A) jsou utvořena jedním kořenným morfémem - manuální složka znaku a jedním morfémem vázaným - nemanuální složka Adjektiva v ČZJ (B) – specifikátory tvaru a velikosti ▪ tyto prostředky se liší od adjektiv (A) svým významem – vyjadřují tvar a současně velikost nějaké substance ▪ není snadné tvrdit, zda tyto prostředky jsou ukazovány vždy ve spojení se substantivy ▪ není jednoznačně označit, zda tyto prostředky jsou jako nějaký druh adjektiv, nebo spíše pouze morfémy, které upřesňují velikost a tvar substantiva ▪ např. velký obdélníkový obraz, svíčka válcovitého tvaru, kabelka Adjektiva v ČZJ (B) – specifikátory tvaru a velikosti ▪ výzkum v ČZJ: specifikátory tvaru a velikosti nejsou vázanými morfémy, ale samostatnými jazykovými prostředky s adjektivním významem ▪ důvody: ▪ např. otázka: „Jaké tričko měl na sobě?“ – odpověď: užitím specifikátoru tvaru a velikosti pro tvar a velikost pruhů trička, a to bez produkce substantiva ▪ výpovědi, ve kterých mezi substantivem pro popisovanou substanci a specifikátorem tvaru a velikosti stojí další znak, obvykle TYP Adjektiva v ČZJ (B) – specifikátory tvaru a velikosti ■ specifikátory tvaru a velikosti nelze produkovat samostatně, tj. bez spojení s popisovaným substantivem - nebylo by zřejmé, k jakému referentu se vztahuje vlastnost vyjadřovaná specifikátorem tvaru a velikosti Adjektiva v ČZJ (B) – specifikátory tvaru a velikosti ▪ objevují se znaky, které popisují velikost a tvar určité substance, avšak nejsou artikulovány ve spojení se substantivy – obvykle velikost a tvar různých části těla – nosu, čela, zubů, uší, účesu ▪ substantivum, případně deiktický prostředek – nadbytečnost ▪ někteří lingvisté – inkorporace specifikátoru tvaru a velikosti do znaku pro popisovanou substanci – některá adjektiva pro vyjádření velikosti referenta mohou být inkorporována do jmen, a to zvětšením znaku nebo užitím tvaru ruky pro tvar a velikost referenta Adjektiva v ČZJ (B) – specifikátory tvaru a velikosti ▪ obdobně jako u adjektiv (A) je možné považovat nemanuální prvky za vázané morfémy, které jsou vázány ke kořenovému morfému – manuální složce specifikátoru tvaru a velikosti Adjektiva v britském znakovém jazyce (BSL) – syntaktické hledisko ▪ adjektiva v atributu v jmenných skupinách – postavení může být trojího druhu (BSL): 1. adjektiva mohou stát před substantivem – např. HORKÉ-JÍDLO, 2. adjektiva mohou stát za substantivem – např. TRIČKO-BÍLÉ, 3. adjektiva mohou být inkorporovaná do substantiva, např. „dlouhé plandavé náušnice“ ▪ adjektiva v predikátu ve slovesných skupinách (BSL) – např. MUŽ-index-VYSOKÝ („Ten muž je vysoký“) Adjektiva v BSL – syntaktické hledisko ▪ adjektiva ve funkci predikátu tvoří kompletní výpovědi ▪ adjektiva ve funkci atributu – sama o sobě výpověď netvoří, např. VELKÁ-KNIHA Adjektiva v ČZJ – syntaktické hledisko ▪ adjektiva v jmenných skupinách stojí obvykle za substantivy, např. BOTY-STARÉ, MAŠLE-BÍLÁ, HLAVA-DIVNÁ, OBLEČENÍ-OŠKLIVÉ, PODLAHAZELENÁ – plní funkci atributu ▪ před substantivy se vyskytuje adjektiva označující barvy, např. MODRÉ-KALHOTY, ZELENÉ-ŠATY, BÍLÁ-KOČKA, MODRÉ-KRAŤASY, BÍLÉ-PONOŽKY (ale častěji za substantivem) Adjektiva v ČZJ – syntaktické hledisko ▪ znak TYP může fungovat jako sloveso s významem „má“ v predikátu, např. ŽENA-TYPOBLEČENÍ-ZELENÉ, nebo jako spona ve slovesně-jmenném predikátu, např. OSOBA-TYP- LÍNÁ-TLUSTÁ Adjektiva v ČZJ – syntaktické hledisko ▪ adjektiva ČZJ fungují v atributu ▪ ČZJ na rozdíl od českého jazyka nerozlišuje atribut shodný a neshodný ▪ adjektiva v atributu stoji zpravidla za substantivy ▪ predikátové fungování adjektiv v ČZJ není na základě obtížně určitelných hranic výpovědí zcela průkazné Stupňování adjektiv v ČZJ – adjektiva (A) ▪ 3 různé typy stupňování v ČZJ: 1. stupňování změnou uvnitř znaku 2. lexikální stupňování 3. stupňování nepravidelné Stupňování změnou uvnitř znaku ▪ stupňování zvětšením manuální složky znaku doprovázené simultánním zvětšením nemanuální složky znaku, např. HODNÝ ▪ hodný – otevřené oči, mírný úsměv + HODNÝ ▪ hodnější – zvednuté obočí, úsměv + HODNÝ ▪ nejhodnější – mírně svraštělé obočí, čelo, úsměv + HODNÝ ▪ nemanuální složka znaku se podílí na tvorbě jednotlivých stupňů vlastností substancí Lexikální stupňování ▪ stupňování pomocí dalšího znaku ▪ např. ČERVENÝ: ▪ červený – (1) ČERVENÝ; (2) ČERVENÝ ▪ červenější – (1) TMAVÝ-ČERVENÝ; (2) VÍCE- ČERVENÝ-VÝRAZNÝ ▪ nejčervenější – (1) TMAVÝ-ČERVENÝ-SILNÝ; (2) HRUBÝ- ČERVENÝ-VÝRAZNÝ ▪ při produkci druhého stupně vlastnosti při zesílení intenzity barvy – přidán znak např. OSTRÝ/OSTŘE, VÝRAZNÝ/VÝRAZNĚ, TMAVÝ/ TMAVÉ… - u těchto znaků se často vyskytuje svraštělé obočí Lexikální stupňování ▪ pro utvoření druhého stupně adjektiv (A) HODNÝ, POCTIVÝ, TRPĚLIVÝ – přidané znaky: MOC, VELMI, VÍCE ▪ pro tvorbu třetího stupně adjektiv (A) – znaky: MOC, VELMI, PŘEKVAPIVÝ/Ě, PRVNÍ, VÍCE ▪ druhý stupeň vlastností substance – přidaný jeden znak ▪ třetí stupeň vlastností substance – přidané dva znaky, popřípadě přidaný znak pro artikulaci adjektiva zopakován Stupňování nepravidelné ▪ pro utvoření třetího stupně vlastnosti substance se nedoplňuje znak dalším znakem ani nemění jeho manuální či nemanuální složka, ale nahrazuje se jiným znakem ▪ např. TLUSTÝ: ▪ tlustý – TLUSTÝ (+ svraštělé obočí a nafouknuté tváře) ▪ tlustější – TLUSTĚJŠÍ (+ silně svraštělé obočí, zúžené oči a silně nafouknuté tváře) ▪ nejtlustější – ZAVALITÝ (+ silně svraštělé obočí, zúžené oči a vyceněné zuby) Stupňování nepravidelné ▪ např. POCTIVÝ: ▪ poctivý – POCTIVÝ ▪ poctivější – POCTIVÝ (silně svraštělé obočí, zúžené oči a koutky úst dolů) ▪ nejpoctivější - SVATÝ Stupňování adjektiv v ČZJ – specifikátory tvaru a velikosti ▪ 2 různé typy stupňování v ČZJ: 1. artikulace substantiva, ke kterému se sekvenčně připojí specifikátory tvaru a velikosti s příslušnou intenzitou (intenzifikátory) – intenzita je vyjadřovaná pohybem ruky i nemanuální složkou 2. ikonické tvoření vyššího stupně vlastnosti – zvětšení znaku pro substanci ▪ např. malá kulička - větší kulička - největší kulička Stupňování adjektiv v ČZJ – specifikátory tvaru a velikosti ▪ na rozdíl od stupňování adjektiv (A) se stupňování adjektiv (B) nepoužívají další znaky ▪ větší tvar a velikost substance - ikonické zvětšení znaku pro daného referenta, kdy se specifikátor tvaru a velikosti pro větší tvar a velikost substance vyznačuje zesílenou manuální a nemanuální složkou znaku Použitá literatura ■ ZÁHUMENSKÁ, Jitka. Adjektiva v českém znakovém jazyce? Praha, 2009. Diplomová práce. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze. Vedoucí práce Alena Macurová.