Čárky ve větě jednoduché: další případy

Čárku ve větě jednoduché využíváme také v následujících případech.

Oslovení

·    Z jedné strany, pokud je na začátku nebo na konci věty: Milý tatínku, posílám ti pozdrav z
tábora. Vidím tě, Ondro. Ahoj Zdenko, jak se máš?

·    Z obou stran, pokud je uprostřed věty: Říkal jsem ti, Marku, ať to neděláš. Mohl byste mi,
pane poslanče, odpovědět?

Vytčený (samostatný) větný člen

·    Je to člen, který je vyčleněný ze základní věty, protože ho chceme zdůraznit.

·    V základní větě na něj odkazuje zájmeno nebo příslovce.

·    Eva, ta se vyzná. nebo Ta se vyzná, ta Eva.

·    Peněz, těch se nenajíš.

·    K moři, tam bych jezdil každý rok.

Částice a citoslovce v následujících případech:

a. Pokud by mohly fungovat i jako samostatná věta (resp. větný ekvivalent).

·    Jé, to je roztomilé koťátko. (Mohlo by být i: Jé! To je roztomilé koťátko.)

·    Cvak, zavřel jsem uzávěr. (Mohlo by být i: Cvak! Zavřel jsem uzávěr.)

·    Hej, počkejte! (Mohlo by být i: Hej! Počkejte!)

·    Ano, můžete přijít. (Mohlo by být i: Ano! Můžete přijít.)

·    Nebude to tak zlé, snad. (Mohlo by být i: Nebude to tak zlé. Snad.)

b.Pokud se jedná o citoslovce nebo částice, pomocí nichž navazujeme kontakt.

·    O víkendu pojedeme k babičce, ano?

·    Je tu hezky, že?

·    To se nám to povedlo, viďte?

POZOR, čárkou citoslovce neoddělujeme, pokud nejsou z věty z věty vyčleněny nebo zastávají funkci
nějakého větného členu:

·    Žába hop do vody. (hop = přísudek)

·    Hrdlička dělá „cukrú cukrú“. (cukrú cukrú = předmět)