10 Vztah mezi inflací a nezaměstnaností Teoretická východiska Phillipsova křivka (PC) -- zachycuje inverzní vztah mezi mírou inflace a nezaměstnanosti Původní Phillipsova křivka Původní Phillipsova křivka byla zkonstruována A. W. Phillipsem v roce 1958. Phillips na základě empirického výzkumu změn nominálních mezd a nezaměstnanosti ve Velké Británii v letech 1861-1957 vyjádřil závěr o vzájemném inverzním vztahu těchto veličin. Původní Phillipsova křivka vyjadřovala inverzní vztah mezi mírou růstu nominálních mezd a nezaměstnaností. Tvar původní Phillipsovi křivky lze vysvětlit konstantní exogenně danou mírou očekávané inflace. Předpokládejme, že výstup je na úrovni potenciálního produktu a nezaměstnanost na své přirozené míře. Pokud za této situace dojde k růstu agregátní poptávky, vyvolá tato skutečnost při dané cenové hladině převis agregátní poptávky nad nabídkou. Dojde k růstu cenové hladiny. Při vyšších cenách jsou výrobci ochotni nabídnout více. Ale nezaměstnanost je na své přirozené míře. Firmy nabídnou mírně vyšší mzdu a zaměstnanci růst nominální mzdy interpretují jako růst mzdy reálné (očekávají určitou exogenně danou nulovou míru inflace a očekávání nemění). Zaměstnanci tedy nabídnou více práce. Matematický zápis gw = -e(u-u*) , kde g[w] ............tempo růstu nominální mzdy e .............citlivost nezaměstnanosti na změnu nominálních mezd (o kolik % musí růst nominálním mzdy, aby nezaměstnanost klesla o 1 p.b. pod přirozenou míru) Posun po PC PC protíná osu x v přirozené míře nezaměstnanosti ˙ růst nominálních mezd vyvolá pokles nezaměstnanosti pod přirozenou míru ˙ pokles nominálních mezd vyvolá růst nezaměstnanosti nad přirozenou míru nezaměstnanosti Modifikovaná Phillipsova křivka Modifikovaná PC vyjadřovala inverzní vztah mezi mírou inflace a nezaměstnaností. Modifikaci provedli Samuelson a Solow. Vztah mezi inflací (resp. růstem nominálních mezd) a nezaměstnaností byl stabilní až do konce 60. let. Rozšířená Phillipsova křivka (Friedman) V 70. letech se objevila slumflace -- docházelo k růstu inflace a zároveň růstu nezaměstnanosti, což odporovalo Phillipsově křivce. Friedman a Phelps přišli s novou interpretací Phillipsovy křivky ˙ zaměnitelnost mezi inflací a nezaměstnaností je možná jen v krátkém období (díky peněžní iluzi) ˙ v dlouhém období subjekty přizpůsobí svá očekávání, vytvoří správná očekávání a PC bude vertikála na úrovni přirozené míry nezaměstnanosti. Předpokládejme, že výstup je na úrovni potenciálního produktu a nezaměstnanost na své přirozené míře. Očekávaná míra inflace je 0 %. Pokud za této situace CB zvýší peněžní nabídku, vyvolá to při dané cenové hladině převis agregátní poptávky nad nabídkou a dojde k růstu cenové hladiny. Inflace vzroste nad očekávanou úroveň např. na 5 %. Při vyšších cenách jsou výrobci ochotni nabídnout více. Ale nezaměstnanost je na své přirozené míře. Firmy nabídnou mírně vyšší mzdu a zaměstnanci růst nominální mzdy interpretují jako růst mzdy reálné (očekávají inflaci 0 %). Zaměstnanci tedy nabídnou více práce a nezaměstnanost klesne pod svou přirozenou míru na úroveň U[1]. V dlouhém období zaměstnanci přizpůsobí očekávanou inflaci skutečné a krátkodobá Phillipsova křivka se posune nahoru do SPC[1]. Výstup je opět na potenciálním produktu a nezaměstnanost na své přirozené míře. Dlouhodobá Phillipsova křivka je vertikální na úrovni přirozené míry nezaměstnanosti. Přirozená míra nezaměstnanosti -- je kompatibilní s jakoukoli mírou inflace - je míra nezaměstnanosti, při níž nedochází k akceleraci ani deceleraci míry inflace = NAIRU (Non-Accelerating Inflation Rate of Unemployment) Matematický zápis Phillipsovy křivky p[t] = p[t]^e -e(u-u*) , kde p[t] .............míra inflace v období t e ..............citlivost nezaměstnanosti na změnu nominálních mezd (o kolik % musí vzrůst míra inflace nad očekávanou míru, aby nezaměstnanost klesla o 1 p.b. pod přirozenou míru) p[t]^e............očekávaná míra inflace v období t Předpokládáme adaptivní očekávání (statická), tedy že očekávaná inflace je inflací předešlého období 8 ....... p[t]^e = p[t -- 1 ]Phillipsova křivka a racionální očekávání Vycházíme z předpokladu racionálních očekávání -- dopředu hledící očekávání. Při utváření očekávané míry inflace subjekty berou v úvahu veškeré dostupné informace o proměnných, které by mohly očekávanou míru inflace v budoucnu ovlivnit. Dopředu ohlášená hospodářská politika - nemá žádný vliv na zaměstnanost ani na reálný výstup ekonomiky. Neočekávané změny cenové hladiny -- mohou krátkodobě způsobit změny reálného výstupu. Předpokládejme, že výstup je na potenciálním produktu a nezaměstnanost na své přirozené míře. CB se rozhodne, že bude realizovat expanzivní monetární politiku a svůj záměr předem ohlásí. Subjekty tuto skutečnost zakalkulují do očekávání a očekávají vyšší míru inflace (např. 5 %). Výstup ani zaměstnanost se tedy nezmění. SPC se posune do SPC[1]. Pokud by CB svůj záměr předem neoznámila a zvýšila by peněžní nabídku, došlo by k růstu agregátní poptávky, růstu cenové hladiny a růstu míry inflace. Výrobci by růst cen interpretovali jako růst relativních cen jejich produkce a byli by ochotni vyrábět více. Ovšem nezaměstnanost je na úrovni plné zaměstnanosti, proto by nabídli mírně vyšší nominální mzdy. Zaměstnanci by růst nominálních mezd chybně interpretovali jako růst mezd reálných a nabídli by více práce. Nezaměstnanost by krátkodobě poklesla pod přirozenou míru. V dlouhém období by ekonomické subjekty rozpoznaly svůj omyl a přizpůsobily by očekávanou míru inflace. Nezaměstnanost by se vrátila opět na úroveň přirozené míry nezaměstnanosti. V dlouhém období je tedy Phillipsova křivka vertikální na úrovni přirozené míry nezaměstnanosti. ------------------------------- 8 Např. v roce 2003 byla inflace 1%, lidé tedy očekávají, že v roce 2004 bude inflace stejná. Očekávaná míra inflace v roce 2004 bude 1%