1
Masarykova univerzita
Ekonomicko-správní fakulta
BASEL II
Autor:
Brno, březen 2007 Ivana Valová
2
OBSAH
ÚVOD.........................................................................................................................................3
1 ÚVOD DO PROBLEMATIKY - ZÁKLADNÍ POJMY ...............................................3
1.1 Problematika rizik...................................................................................................................3
1.1.1 Druhy finančních rizik........................................................................................3
1.1.2 Řízení finančních rizik........................................................................................3
1.1.3 Měření a regulace finančních rizik .....................................................................4
2 BASILEJSKÝ VÝBOR PRO BANKOVNÍ DOHLED .................................................5
2.1 Regulace finančních rizik .......................................................................................................5
2.2 Kapitálová přiměřenost...........................................................................................................5
2.3 BASLE I .................................................................................................................................6
2.4 BASLE I ­ dodatek.................................................................................................................8
2.5 BASLE II................................................................................................................................9
3 KAPITÁLOVÁ PŘIMĚŘENOST VERSUS EU A ČR...............................................10
3.1 Vymezení kapitálu v českém bankovním systému...............................................................12
3.2 Přehled podzákonných norem ČNB .....................................................................................13
4 BASLE II - AKTUÁLNĚ ...............................................................................................14
4.1 Klasifikace pohledávek.........................................................................................................14
4.2 Úvěrové riziko ......................................................................................................................14
4.2.1 Měření úvěrového rizika...................................................................................14
4.2.2 Řízení úvěrového rizika v kontextu kapitálové přiměřenosti ...........................15
4.2.3 Metody výpočtu kapitálového požadavku k úvěrovému riziku........................15
4.3 Operační riziko .....................................................................................................................15
4.3.1 Výpočet kapitálového požadavku k operačnímu riziku....................................16
4.4 Kapitálová přiměřenost v bankovním sektoru ČR................................................................16
5 PŘÍKLADY .....................................................................................................................17
5.1 Příklad č. 1............................................................................................................................17
5.2 Příklad č. 2............................................................................................................................17
POUŽITÁ LITERATURA.....................................................................................................18
3
ÚVOD
Pro ekonomiku a život občanů je důležitý stabilní, bezpečný a efektivní finanční sektor
a kvalitní služby poskytované finančními institucemi. Činnost finančních institucí je spojena
s riziky. Od jiných podnikatelských subjektů se tato rizika poněkud liší. Potenciální
zranitelnost finančních institucí je díky nim vysoká. Z tohoto důvodu patří řízení finančních
rizik k nejdůležitějším činnostem každého finančního subjektu.
O významu finančních rizik svědčí skutečnost, že hlavní postupy řízení, měření a regulace
úvěrového a tržního rizika jsou zakotveny v právních dokumentech (například v direktivách
Evropské unie a v zákonodárství vyspělých zemí) a v mnoha dokumentech basilejského
výboru pro bankovní dohled (Basle Committee on Banking Supervision), Mezinárodní
organizace komisí pro cenné papíry (International Organization of Securities Commissions ­
IOSCO) a Mezinárodní asociace dohledů nad pojišťovnami (Internationl Association of
Insurance Supervisors ­ IAIS).
1 ÚVOD DO PROBLEMATIKY - ZÁKLADNÍ POJMY
1.1 Problematika rizik
Činnost finančních institucí je spojena s riziky. Od jiných podnikajících subjektů se však
jedná o rizika poněkud odlišná. Z podstaty finančních činností přímo vyplývá, že struktura
rozvahy je jiná. Kapitál na straně pasiv představuje pouze několik procent bilanční sumy.
Většina zdrojů jsou přijaté vklady a přijaté úvěry, tj. cizí zdroje. Na straně aktiv jsou zejména
úvěry a nakoupené cenné papíry. Z tohoto pohledu přímo vyplývá potenciální zranitelnost
finančních institucí.
1.1.1 Druhy finančních rizik
Rizika doprovází veškeré aktivity. Na finančních trzích jsou finanční rizika. Mezi hlavní patří
úvěrové, tržní, likvidní, operační a obchodní riziko. Nutné je také zmínit systémové riziko
v případě, že jakékoli jedno z pěti předchozích rizik způsobí subjektu potíže, které mají
negativní dopad na mnoho dalších subjektů nebo na větší část finančního systému.
1.1.2 Řízení finančních rizik
Pro pojem řízení finančních rizik existuje starší pojem řízení aktiv a pasiv, který se postupně
vytrácí.
4
Finanční instituce zavádějí systémy komplexního řízení rizik. Základem je monitorování
rizik, do něhož je zaangažováno oddělení řízní rizik, jednotlivá obchodní oddělení, vnitřní
audit a právní, finanční a operační skupiny.
Řízení rizika je v kompetenci představenstva a vedení. Představenstvo musí stanovit:
- identifikaci a měření rizik,
- limity rizik,
- monitorování a hlášení souladu s limity,
- alokaci kapitálu,
- směrnice pro vývoj nových produktů a jejich zahrnutí do stávající struktury měření
rizik.
Oddělení řízení rizik monitoruje a řídí limity úvěrové angažovanosti a limity tržních rizik
tím, že bere v úvazu expozici vůči určitým nástrojům, partnerům, odvětvím a geografickým
oblastem. Musí být odděleno od vlastního obchodování a přímo odpovědné vrcholovému
vedení.
1.1.3 Měření a regulace finančních rizik
Cílem regulace finančních rizik je:
- zabránit selhání regulované finanční instituce, a tím ochránit jejich klienty,
- zajistit důvěru široké veřejnosti ve finanční systém,
- zajistit bezpečný a zdravý chod bankovního systému,
- podpořit účinný a konkurenceschopný finanční systém,
- podpořit měnovou stabilitu.
Banky jsou náchylné k systémové nelikviditě. Tato náchylnost je dána likvidní podstatou
bankovních vkladů a nelikvidní podstatou bankovních úvěrů. Ochrana vkladatelů byla
zavedena prostřednictvím pojištění vkladů. Regulátoři dále stanovují minimální kapitálové
požadavky. Hlavní důraz je kladen na zajištění bezproblémového chodu banky
prostřednictvím bankovního dohledu.
Za řízení rizik však není v první řadě odpovědný regulátor, ale vedení regulované instituce.
Potřeba mezinárodní dohody o regulaci je důsledkem snahy po regulaci hráčů na světových
finančních trzích. Regulace je omezena na několik nástrojů. Hlavní je kapitálová
přiměřenost.
5
2 BASILEJSKÝ VÝBOR PRO BANKOVNÍ DOHLED
2.1 Regulace finančních rizik
Do poloviny 70. let neexistovala žádná instituce pro mezinárodní koordinaci domácích
regulací domácích a mezinárodních bank.
V roce 1975 byl guvernéry centrálních bank zemí skupiny G-10 vytvořen stálý výbor
bankovního dohledu (Commettee on Banking Regulation and Supervisity Practices ­
CBRSP), který byl později přejmenován na basilejský výbor pro bankovní dohled (Basle
Committee on Banking Supervision, dále jen ,,basilejský výbor"). Nyní se skládá
z reprezentantů bankovních dohledů a centrálních bank zemí G-10 a Lucemburska, tj. Belgie,
Francie, Itálie, Japonska, Kanady, Lucemburska, Německa, Nizozemí, Švédska, Švýcarska,
Velké Británie a USA. Většinou se setkávají v Bance pro mezinárodní platby (Bank for
International Settlements ­ dále jen ,,BIS") v Basileji, kde je umístěn sekretariát výboru.
Dohody zveřejňované basilejským výborem nejsou právně závazné, jsou určeny jako
společný rámec pro bankovní dohled s cílem podpořit konvergenci směrem ke společným
metodám a k vytvoření shodných konkurenčních podmínek pro banky působící na
mezinárodní úrovni. Dokumenty basilejského výboru mají tedy charakter doporučení
členským zemím G-10, ale předpokládá se jejich zapracování do zákonných norem a
předpisů, také ostatním zemím se doporučuje jejich přijetí.
Naopak direktivy Evropské unie (dále jen ,,EU") stanoví požadavky na zákonodárství
členských zemí, a jsou tudíž pro ně nepřímo závazné.
2.2 Kapitálová přiměřenost
Podstatou koncepce kapitálové přiměřenosti je změření rizik daného subjektu a stanovení
odpovídající minimální úrovně kapitálu. Spočítaná hodnota kapitálu má být tak velká, aby
pokryla potenciální ztráty v budoucnosti z dnešních rizik subjektu.
Základní myšlenkou tedy je, že veškeré potenciální ztráty společnosti v budoucnosti, spojené
s dnešními riziky, by měly být pokryty vnitřními zdroji společnosti, tj. kapitálem akcionářů.
Naopak již existující ztráty by měly týt promítnuty do hospodářského výsledku (a tudíž i
kapitálu) společnosti.
Zvyšování kapitálové přiměřenosti znamená vyšší bezpečnost pro klienty, na druhé straně
však snižování zisku banky připadajícího na jednotku kapitálu. Zájem regulátorů a akcionářů
na hodnotě kapitálové přiměřenosti je protichůdný:
- regulátoři mají zájem na vysoké kapitálové přiměřenosti, což snižuje ziskovost ROE,
- akcionáři mají zájem na vysoké ziskovosti ROE, což snižuje kapitálovou přiměřenost.
6
Porušení limitu kapitálové přiměřenosti je považováno za významný signál problémů banky.
Proto zákon č. 21/1992 o bankách stanoví, že Česká národní banka uloží bance ve správní
řízení jedno nebo více opatření k nápravě.
Vývoj kapitálové přiměřenosti
Původní materiál o kapitálové přiměřenosti basilejského výboru ve formě kapitálové dohody
(capital accord) z roku 1988 i direktivy EU (o vlastních zdrojích a o solventním poměru
z roku 1989) stanovily pro banky kapitálové požadavky pouze k úvěrovému riziku. Podle
těchto dokumentů poměr kapitálu a rizikově vážených úvěrů a dalších aktiv by měl činit
minimálně 8 %.
Finanční instituce se stále více kromě tradičních bankovních činností věnovaly obchodování,
proto od přijetí basilejské kapitálové přiměřenosti v roce 1988 probíhaly práce na rozšíření
kapitálové přiměřenosti za účelem zahrnutí tržního rizika obchodního portfolia.
EU zohlednila tržní riziko v kapitálové přiměřenosti v roce 1993, kdy byla vydána direktiva
EU o kapitálové přiměřenosti investičních podniků a bank. Basilejský výbor pak zohlednil
tržní riziko v kapitálové přiměřenosti v roce 1996, kdy byl vydán dodatek kapitálové
přiměřenosti. V současné době je kapitálová přiměřenost, zahrnující úvěrové i tržní riziko,
zavedena ve všech zemích EU.
Rozšířená kapitálová přiměřenost tak řeší problematiku dvou hlavních bankovních rizik a
neřeší další rizika, jako je vypořádací, likvidní, operační a právní riziko.
2.3 BASLE I
Basilejská kapitálová dohoda (dále jen ,,BASLE I") byla zveřejněna v roce 1988. Šlo o novou
zásadní regulační směrnici, podle které země G-10 souhlasily se standardem o minimální
kapitálové přiměřenosti pro mezinárodní banky, a to pod názvem kapitálová dohoda (capital
accord).
Jednalo se o první krok k celosvětové harmonizaci bankovních dohledů. Tím se liší od
regionální harmonizace uvnitř Evropské unie.
BASLE I stanovila kapitálový požadavek vzhledem k úvěrovému riziku. Zavedením
kapitálové dohody se sledovalo několik cílů:
- zajistit mezinárodní konvergenci regulací kapitálové přiměřenosti bank s mezinárodní
aktivitou,
- snížit konkurenční nerovnost tak, aby banky s nízkou kapitálovou přiměřeností
nemohly provádět vyšší rozsah bankovní činnosti a bankám se silným kapitálovým
zázemím přebírat klienty,
7
- zabránit bankám podstupovat nadměrná úvěrová rizika,
- učinit regulační kapitál citlivější na rozdíly v rizicích jednotlivých bank atd.
BASLE I rozlišovala (od 1. 1. 1993) kapitál ve formě:
- tier 1, který obsahuje:
ˇ základní kapitál akcionářů, tzv. equity.
- tier 2, který obsahuje:
ˇ rezervy,
ˇ dlouhodobý podřízený dluh,
ˇ jiné hybridní typy dluhových nástrojů.
Tabulka č. 1: Kapitálová přiměřenost stanovená BASLE I (od 1. 1. 1993)
kp = kapitál = tier 1 + tier 2 ­ O  100 %
rva rva
přičemž má platit: kp - kapitálová přiměřenost
rva - rizikově vážená aktiva
kp  8 % O - odčitatelné položky
Pramen: [2], s. 231.
Kapitálová přiměřenost se neuplatňuje pouze ve vyspělých zemích, ale je základním
ukazatelem situace bank v rozvíjejících se ekonomikách i v rozvojových zemích. Přes obecně
kladné přijetí kapitálové přiměřenosti na finančních trzích, je tento koncept kritizován.
Důvodů je hned několik:
- vážení aktiv podle rizika svádí banky, aby obchodní úvěry nahrazovaly státním
dluhem
na úkor soukromých dlužníků,
- další sporná otázka se vztahuje na jednotnou rizikovou váhu 100 % na obchodní úvěry
soukromého sektoru,
- BASLE I nestanovuje žádné směrnice na tvorbu opravných položek k úvěrům,
- opravné položky ve vztahu ke zhoršené kvalitě aktiv nazývá ,,specifickými
rezervami",
které není možné zahrnout do kapitálu pro potřeby kapitálové přiměřenosti,
- BASLE I vymezuje tzv. ,,obecné rezervy" jako rezervy, které nejsou alokovány
k určitému zhoršení jakékoli skupiny aktiv a jsou tudíž schopné pokrýt ztráty, které
není možné nyní identifikovat, ,,obecné rezervy" je možné zahrnout do kapitálu tier 2.
8
2.4 BASLE I ­ dodatek
Od vydání BASLE I probíhaly práce na doplnění kapitálové přiměřenosti za účelem zahrnutí
tržního rizika. První návrh měření tržního rizika uveřejnil výbor v roce 1993, který nebyl ze
strany bank přijat. V roce 1995 vydal basilejský výbor nový návrh měření tržního rizika.
V lednu 1996 basilejský výbor vydal dodatek kapitálové dohody o zahrnutí tržních rizik
(Amendment to the Capital Accord to Incorporate Market Risks), který obsahuje výpočet
kapitálových požadavků na otevřené úrokové, akciové, měnové a komoditní pozice. Pro tento
účel banka činí rozdíl mezi bankovním portfoliem (banking book) a obchodním portfoliem
(trading book).
Schéma č. 1: Pokrytí jednotlivých kategorií tržního rizika bankovního a obchodního
portfolia kapitálovými požadavky
úrokové riziko
akciové riziko
měnové riziko
Bankovní portfolio
komoditní riziko
úrokové riziko
akciové riziko
měnové riziko
Obchodní portfolio
komoditní riziko
Pramen: [2], s. 234.
BASLE I rozlišuje (od roku 1999) kapitál ve formě:
- tier 1, který obsahuje:
ˇ základní kapitál akcionářů, tzv. equity.
- tier 2, který obsahuje:
ˇ rezervy,
ˇ dlouhodobý podřízený dluh.
- tier 3, který obsahuje:
ˇ krátkodobý podřízený dluh,
ˇ čistý zisk obchodního portfolia.
Začlenění tržního rizika do kapitálové přiměřenosti vyvolává řadu kontroverzních otázek:
- rozsah, ve kterém by měl bankovní dohled přizpůsobit standardy kapitálové
přiměřenosti ve snaze dosáhnout konkurenční rovnosti mezi bankami a nebankovními
investičními podniky,
- není jasně vyjádřen rozdíl mezi obchodním a bankovním portfoliem, což vyvolává
možnost obcházení regulačního opatření.
9
Tabulka č. 2: Kapitálová přiměřenost stanovená BASLE I (od roku 1999)
kp = tier 1 + tier 2 ­ O + tier 3využitý  100 %
rva + 12,5  B
přičemž má platit: kp - kapitálová přiměřenost
rva - rizikově vážená aktiva
kp  8 % O - odčitatelné položky
B - kapitálový požadavek
k tržnímu riziku
Pramen: [2], s. 235.
2.5 BASLE II
Rostoucí složitost bankovnictví ukázala, že jednoduchý rámec BASLE I není postačující pro
potřeby bankovní praxe. Basilejský výbor 26. 6. 2004 schválil konečnou verzi nových
pravidel pro výkon bankovní činnosti a pro výkon dohledu nad bankami (International
Convergence of Capital measurement and Capital Standards, dále jen ,,BASLE II").
Ve stejné období prezentovala Evropská komise konečný návrh novely existujících směrnic
2000/12/ES a 93/6/EHS.
BASLE II představuje revizi původní dohody o kapitálové přiměřenosti BASLE I.
Nový koncept reaguje na rychlý vývoj finančních trhů. Jeho cílem je:
- zvýšení bezpečnosti a stability finančních systémů,
- zavedení přesnějších a citlivějších pravidel při řízení rizik a výpočet regulatorního
kapitálu,
- sblížení regulatorních kapitálových požadavků s měřením rizik,
- motivace k rozsáhlejšímu zveřejňování rizikových expozic bank tak, aby roli
regulátora sehrával částečně i trh.
Tyto cíle se promítají:
- v citlivějším přístupu k měření rizik v závislosti na rizikovém profilu banky,
- v přesnějších postupech kvantifikace regulatorního kapitálu každé jednotlivé banky.
Nová Basilejská dohoda je založena na 3 pilířích:
- 1. pilíř ­ minimální kapitálové požadavky
První pilíř je přímým pokračováním BASLE I, stanovuje minimální regulatorní
kapitálové požadavky pro úvěrové, tržní a nově i pro operační riziko a poskytuje širší
10
nabídku možností ­ metod měření rizik pro stanovení kapitálového požadavku, včetně
vlastních modelů bank.
- 2. pilíř ­ proces dozoru
Druhý pilíř upravuje proces hodnocení dostatečnosti kapitálu dané banky orgánem
dozoru (mezi institucí a příslušným dohlížitelem funguje aktivní dialog, který má
zajistit, aby byly uplatňovány spolehlivé interní postupy pro posouzení kapitálových
požadavků týkajících se rizikového profilu skupiny), dále pak spolehlivost a kvalitu
řídících a kontrolních mechanismů banky.
- 3. pilíř ­ tržní disciplína
Třetí pilíř je zaměřen zejména na problematiku transparentnosti a zveřejňování
informací bankami. Nový koncept stanoví požadavky na uveřejňování v různých
oblastech,
včetně uveřejňování metod použitých při propočtu kapitálové přiměřenosti.
Podle nových pravidel kapitálové přiměřenosti by mělo být postupováno od roku 2007.
S ohledem na připojení se České republiky k Evropské unii (od 1. 5. 2004) je nutné uvést,
že pro Českou republiku je a nadále bude směrodatná podoba BASLE II po transformaci do
unijního práva. Ta se v některých dílčích případech může více či méně lišit od výchozího
dokumentu vydaného basilejským výborem.
3 KAPITÁLOVÁ PŘIMĚŘENOST VERSUS EU A ČR
V roce 1989 přijala Evropská unie dvě směrnice (OFD a SRD), které byly reakcí na právě
vydanou Basel I. V podstatě se dá říci, že uvedené směrnice kopírovaly obsah Basel I a k
úvěrovému riziku přistupovaly v podstatě stejným způsobem. OFD definovala vlastní zdroje,
SDR pak rizikové váhy pro jednotlivé druhy aktiv.
Ve státech EU vznikla potřeba, aby byly definované minimální kapitálové požadavky pro
investiční podniky tak, aby byly zabezpečené rovné podmínky pro banky a investiční
podniky. Navíc Basilejský výbor pro bankovní dohled doporučil zahrnout do požadavek
kapitálové přiměřenosti další rizika.
14. července 2004 zveřejnila Evropská Komise návrh směrnice doplňující druhou směrnicí
o kapitálové přiměřenosti (č. 93/6/EHS, dále jen ,,směrnice o kapitálových požadavcích". tzv.
CAD) a konsolidovanou směrnicí o bankovnictví (č. 2000/12/ES).
Směrnice o kapitálových požadavcích:
11
- je legislativním nástrojem, jehož prostřednictvím bude v EU uplatněna nová
Basilejská dohoda vypracovaná basilejským výborem pro bankovní dohled,
- vztahuje se na veškeré úvěrové instituce a investiční firmy působící v EU.
Jejím cílem je:
- zvýšení ochrany spotřebitelů,
- posílení finanční stability,
- podpora konkurenceschopnosti evropského průmyslu ve světě,
- zabezpečení solidního základu pro rozšiřování a inovaci podniků prostřednictvím
přesunu kapitálu.
Banky a investiční firmy si mohou zvolit z několika možností měření úvěrových a operačních
rizik a snižování úvěrových rizik.
Cílem je zajistit přiměřenost právního rámce a podnítit menší instituce, aby přešly
k pokročilejším metodám, které jsou sice nákladnější (jsou totiž založeny na interních
modelech vytvořených danými institucemi), ale zároveň citlivější k rizikům (výsledkem jejich
použití je tudíž snížení kapitálových výdajů).
Následující tabulka zobrazuje rozdíly mezi směrnicemi CAD a předpisy vydanými
Basilejským výborem. Odlišnosti se projevují zejména ve třetím pilíři Basel II.
Tabulka č. 3: Rozdíly mezi směrnicemi CAD a BASEL II
Basel II Směrnice CAD Shodnost
ano/ne
Podřízený dluh max. 50 % Tier 1 max. 50 % Tier 1 ano
Tier 2 max. do výšky Tier 1 není stanoveno -
Všeobecné
rezervy
do 1,25 RVA není omezeno -
Krytí ztrát 50 % od Tier 1, 50 % od
Tier 2
ano
Tier 2 + Tier 3  Tier 1 ano
Tier 3  205 %Tier 1 +Tier 2 není řešeno -
Tier 3 Slouží na pokrytí kapitálových potřeb vzhledem k tržnímu riziku;
kreditní a operační riziko je krité prostřednictvím Tier 1 a Tier 2.
Ostatní - k otázkám sekuritizace
aktiv bank a investičních
společností se
nevyjadřuje
-
12
3.1 Vymezení kapitálu v českém bankovním systému
Pro výpočet kapitálové přiměřenosti se kapitál definuje v širší podobě než jako základní
kapitál (základní jmění), dále jsou stanovena různá omezení. Náplň všech tří částí (tier 1, tier
2 a tier 3) je v obecné podobě v jednotlivých zemích shodná; konkrétní a podrobnější
vymezení je však záležitostí každé země.
Tabulka č. 4: Vymezení kapitálu pro výpočet kapitálové přiměřenosti bank v českém
bankovním setoru
1) vlastní kapitál
- splacený základní kapitál zapsaný v obchodním rejstříku,
- splacené emisní ážio,
- povinné rezervní fondy,
- ostatní rezervní fondy vytvořené ze zisku po zdanění,
- nerozdělený zisk,
- od vlastního kapitálu se odečítají neuhrazená ztráta a některé další položky.
2) dodatkový kapitál:
- rezervy na krytí obecných rizik do výše 1,25 % rizikově vážených aktiv bankovního
portfolia,1)
- přijatý termínovaný podřízený dluh do výše 50 % vlastního kapitálu a se lhůtou
splatnosti nad 5 let (v posledních 5 letech splatnosti se pro účely započtení do
dodatkového kapitálu snižuje každoročně o 20 %),
- ostatní kapitálové fondy.
3) krátkodobý podřízený dluh:
- přijatý podřízený dluh se lhůtou splatnosti od 2 do 5 let.
Pramen: Chyba! Nenalezen zdroj odkazů., s. 368-369.
Mezi kapitálem, který vstupuje do výpočtu kapitálové přiměřenosti, a účetně vykazovaným
vlastním kapitálem banky existuje rozdíl. Odlišná struktura kapitálu v účetním pojetí a
kapitálu pro kapitálovou přiměřenost je znázorněna na obrázku.
Z obrázku (viz schéma č. 2) je zřejmé, že kapitál pro potřeby kapitálové přiměřenosti je z
hlediska jeho struktury tvořen třemi základními složkami Tier 1, Tier 2 a Tier 3.
Vrstvení kapitálu pro potřeby kapitálové přiměřenosti vyjadřuje schopnost jednotlivých vrstev
ke krytí ztrát. Nejvyšší schopnost ke krytí ztrát má Tier 1, který je vlastním zdrojem banky.
Složky Tier 2 a Tier 3 mají nižší schopnost krytí ztrát, protože zahrnují cizí zdroje (podřízený
1 )
Jde o složky kapitálu (a pasiv) obchodní banky ­ nelze zaměňovat s příbuznými termíny celkové rezervy,
povinné minimální rezervy a (dobro)volné rezervy, které patří do aktiv obchodní banky.
13
dluh a rezervy) započitatelné za určitých podmínek do regulatorního kapitálu.
Rizikově vážená aktiva
Pro výpočet kapitálové přiměřenosti jsou jednotlivé druhy aktiv přepočítávány tzv. váhami
rizikovosti. Doporučené váhy činí 0, 20, 50 a 100 %.
3.2 Přehled podzákonných norem ČNB
ˇ Vyhláška o kapitálové přiměřenosti bank
Kapitálová přiměřenost představuje dnes jeden ze základních nástrojů bankovní regulace.
Její podstata je založena na tom, že stanoví minimální výši kapitálu, kterou banka musí
vzhledem ke struktuře a rizikovosti svých obchodů udržovat. Požadovanou výši kapitálu
vyjadřují tzv. kapitálové požadavky, které jsou složeny z:
- kapitálového požadavku A, který se rovná kapitálovému požadavku k úvěrovému
riziku bankovního portfolia,2)
- kapitálového požadavku B, který se rovná součtu kapitálových požadavků vzhledem
k úvěrovému riziku obchodního portfolia,3)
riziku angažovanosti a tržním rizikům
(úrokovému, akciovému, měnovému a komoditnímu) obchodního portfolia.
ˇ Opatření ČNB, kterým se stanoví pravidla pro posuzování pohledávek
ˇ Opatření ČNB k vnitřnímu řídícímu a kontrolnímu systému banky
ˇ Opatření, kterým se stanoví minimální požadavky na uveřejňování informací bankami
2 )
Bankovní portfolio zahrnuje nástroje nezařazené do obchodního portfolia, zejména nástroje, u nichž má
banka úmysl a schopnost držet je do jejich splatnosti.
3 )
Obchodní portfolio obsahuje zejména nástroje držené za účelem obchodování, s cílem dosáhnout zisku
v krátkodobém horizontu z cenových rozdílů.
14
4 BASLE II - AKTUÁLNĚ
4.1 Klasifikace pohledávek
Podle uvedených a případě dalších kritérií zařadí banka pohledávku do jedné z těchto
kategorií:
- standardní pohledávky,
- sledované pohledávky
- nestandardní pohledávky
- pochybné pohledávky
- ztrátové pohledávky
Nestandardní, pochybné a ztrátové pohledávky jsou označeny termínem ohrožené
pohledávky.
Tvorba opravných položek souvisí s očekávanou ztrátou, přičemž touto ztrátou se rozumí již
existující ztráta. Neočekávaná ztráta (tj. potenciální ztráta) je řešena kapitálovými požadavky.
Banka stanoví výši opravné položky:
- rozdílem mezi jistinou pohledávky zvýšenou o naběhlé příslušenství (úroky a
poplatky) a bankou zohledněným zajištěním pohledávky, přičemž tento rozdíl
vynásobí koeficientem
0,01 u sledované pohledávky
0,2 u nestandardní pohledávky
0,5 u pochybné pohledávky
1,0 u ztrátové pohledávky
- rozdílem mezi rozvahovou hodnotou pohledávky a současnou hodnotou očekávaných
peněžních toků z pohledávky diskontovaných efektivní úrokovou sazbou.
4.2 Úvěrové riziko
4.2.1 Měření úvěrového rizika
Smyslem měření úvěrového rizika je kvantifikace rizika, tedy určení možné ztráty
z úvěrových obchodů. Na základě kvantifikace možné ztráty banka provádí rozhodnutí o
realizaci obchodu, o výši úrokové sazby a způsobu jeho zajištění, tvorbě rezerv či opravných
položek a o variantách jeho dalšího sledování.
Snahou každé banky je minimalizovat úvěrové riziko již na úrovní jednotlivých obchodu
s klienty. Výsledkem procesu měření úvěrového rizika je zjištění bonity klienta a zařazení
úvěrového obchodu do určité ratingové kategorie.
15
Bonitou klienta se rozumí souhrnné označení pro kvalitu právních, finančních a
ekonomických charakteristik klienta, které jsou důležitými indikátory jeho schopnosti a
ochoty splnit závazek vůči bance.
Ratingem se rozumí proces stanovení bonity klienta a její vyjádření pomocí pevně stanovené
stupnice. Podle toho, kdo ratingové hodnocení vytvoří, lze rozlišit dvě základní formy
ratingu:
- externí rating, který je stanoven externí ratingovou agenturou;
- interní rating, který stanoví banka sama.
Pro stanovení stupňů interního ratingu banky využívají zpravidla kombinaci metod (např.
expertní hodnocení interních specialistů na danou oblast, matematicko-statistické metody).
4.2.2 Řízení úvěrového rizika v kontextu kapitálové přiměřenosti
Základním motivem existence kapitálové přiměřenosti je to,aby banka držela dostatečné
množství kapitálu, který v dobách nepříznivého vývoje slouží jako polštář ke krytí
neočekávaných ztrát.
Ekonomický kapitál představuje odhad bankovních manažerů o výši kapitálu, který je nutno
udržovat pro případ neočekávaných ztrát. Regulatorní kapitál je určován příslušnými
regulátory za účelem krytí neočekávaných ztrát, a to na takové úrovni, aby byla udržena
stabilita bankovního sektoru jako celku. Nová pravidla kapitálové přiměřenosti obsažená
v Basel II by měla přispět ke konvergenci regulatorního kapitálu směrem k ekonomickému
kapitálu.
4.2.3 Metody výpočtu kapitálového požadavku k úvěrovému riziku
Basel II bankám umožňuje vybrat si pro výpočet kapitálového požadavku k úvěrovému riziku
mezi třemi metodami:
1. Standardizovaný přístup (Standardized Approach)
2. Základní IRB přístup (Foundation Internal Ratings-Based Approach)
3. Pokročilý IRB přístup (Advanced Internal Ratings-Based Approach)
4.3 Operační riziko
Operační riziko představuje situaci, kdy na straně banky dojde k chybě, v důsledku které
vnikne bance samotné nebo klientovi ztráta, již musí banka následně uhradit. V souvislosti
s tímto rizikem se často mluví o nedostatečné kontrole všech procesů v bance.
16
4.3.1 Výpočet kapitálového požadavku k operačnímu riziku
BASEL II definuje tři způsoby výpočtu kapitálového požadavku k operačnímu riziku, jež se
ode seber liší složitostí výpočtu.
Nejjednodušší metodou, kterou banky mohou používat, je metoda základního ukazatele
(Basic Indicator Approach). Je určena zejména menším bankám s jednoduchými transakcemi
a méně vyvinutým systémem řízení operačního rizika.
Druhou metodou, kterou banky mohou používat, je standardizovaná metoda (Standardised
Approach). Tato metoda je výrazně složitější než výše uvedená metoda základního ukazatele.
Třetí a nejsložitější metodou jsou tzv. pokročilé metody (advanced Measurement Approach).
Na rozdíl od výše uvedených metod může banka při jejích použití ovlivnit výši kapitálového
požadavku.
Tabulka č. 5: Metody výpočtu kapitálového požadavku k operačnímu riziku.
 růst složitosti výpočtu 
Metoda základního
indikátoru
Standardizovaná metoda Pokročilé metody
 náročnost na kapitál 
4.4 Kapitálová přiměřenost v bankovním sektoru ČR
Tabulka č. 6: Kapitálové požadavky a kapitálová přiměřenost v bankovním sektoru ČR
31. 12. 2003 31. 12. 2004 31. 12. 2005 31. 12. 2006
Kapitál v mil. Kč 142 639 145 735 167 142 183 744
Kapitálové požadavky
k bankovnímu portfoliu v
mil. Kč
73 294 85 758 105 159 121 970
Kapitálové požadavky
k obchodnímu portfoliu v
mil. Kč
5 545 7 040 7 596 8 703
Kapitálová přiměřenost v % 14,47 12,56 11,86 11,25
Pramen: ČNB.
Z tabulky je zřejmé, že v jednotlivých letech v celkových kapitálových požadavcích výrazně
převažuje kapitálový požadavek k úvěrovému riziku bankovního portfolia. Je tomu tak proto,
že v bilanci českého bankovního sektoru převažují aktiva bankovního portfolia (zejména
úvěry) a ta jsou zároveň nejrizikovější složkou aktiv.
17
5 PŘÍKLADY
5.1 Příklad č. 1
Následující tabulka zobrazuje příklad výpočtu kapitálové přiměřenosti.
Tabulka č. 7: Výpočet kapitálové přiměřenosti
Výše aktiva Ai AiWiDruha aktiva
(Ai) Banka A Banka B
Váha rizikovosti (Wi)
Banka A Banka B
Pokladní hotovost
Pohledávky vůči bankám do 1 roku
Hypoteční úvěry
Pohledávky vůči bankám nad 1 rok
Pohledávky vůči soukromému sektoru
50
100
200
100
350
60
150
140
200
300
0,1
0,2
0,5
0,5
1,0
0
20
100
50
350
0
30
70
100
300
Celkem 800 850 X 520 500
Kapitál: Banka A = Banka B = 40
Kapitálová přiměřenost banky A (%) Kapitálová přiměřenost banky B (%)
K celkovým aktivům: 40/800 = 5,0 % K celkovým aktivům: 40/850 = 4,7 %
K rizikově váženým aktivům: 40/520 = 7,7 % K rizikově váženým aktivům: 40/500 = 8,0 %
Banka A neplní kapitálovou přiměřenost. Banka B plní kapitálovou přiměřenost.
Pramen: Chyba! Nenalezen zdroj odkazů. s. 370.
Poznámka: Výpočet kapitálové přiměřenosti při zohlednění rizikově vážených aktiv a abstrakci od úvěrových
ekvivalentů podrozvahových položek a krytí tržního rizika.
5.2 Příklad č. 2
Určete kapitálovou přiměřenost banky, pokud máte k dispozici následující informace:
o objem kapitálu pro výpočet kapitálové přiměřenosti je 3 996 000 000 Kč;
o kapitálový požadavek B je roven 200 000 000 Kč;
o banka nemá žádná podrozvahová aktiva;
o hodnota rozvahových aktiv bankovního portfolia a jejich rizikové váhy dle ČNB jsou uvedeny
v následující tabulce.
o
Aktiva Hodnota v Kč Riziková váha
1. Bankovky a mince
2. Vklady u centrální banky
3. Pohledávky za bankami v ČR
4. Úvěry soukromých firmám
5. Ostatní aktiva
19 440 000 000,-
19 980 000 000,-
18 360 000 000,-
32 400 000 000,-
4 428 000 000,-
0
0
0,2
1
1
Celkem 94 608 000 000,- -
Řešení
Rizikově vážená rozvahová aktiva =
= 19 440 x 0 + 19 980 x 0 + 18 360 x 0,2 + 32 400 x 1 + 4 428 x 1 = 40 500 mil Kč
Vzhledem k tomu, že banka nemá žádná podrozvahová aktiva, jsou rizikově vážená rozvahová aktiva rovna
rizikově váženým aktivům.
Kapitálový požadavek A = 0,08 x RVA = 0,08 x 40 500 = 3 240 mil Kč
Kapitálová přiměřenost =
= (Kapitál / (Kapitálový požadavek A + Kapitálový požadavek B)) x 0,08 =
= (3 996 / (3 240 + 200)) x 0,08 = 0,0929
Kapitálová přiměřenost banky tedy činí 9,29 % a splňuje minimálně požadovanou úroveň ve výši 8 %.
18
POUŽITÁ LITERATURA
[1] DVOŘÁK, P. Bankovnictví pro bankéře a klienty. 3. vyd. Praha: Linde, 2005. 681 s.
ISBN 80-7201-515-X.
[2] JÍLEK, J. Finanční rizika. 1. vyd. Praha: GRADA Publishing, 2000. 635 s. ISBN
80-7169-579-3.
[3] PETRJÁNOŠOVÁ, B. Bankovní management. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita,
2004. 132 s. ISBN 80-210-3481-5.
Internetové zdroje informací
[4] http://www.cnb.cz (oficiální webové stránky České národní banky)
[5] http://www.czech-ba.cz (oficiální webové stránky České bankovní asociace)
[6] http://www.europa.eu.int (portál Evropské unie)
Právní předpisy
[7] Opatření České národní banky č. 2/2002 o kapitálové přiměřenosti bank
a dalších pravidlech obezřetného podnikání na individuálním základě ze dne 3. 7. 2002,
platné od 1. 1. 2003.
[8] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/12/ES ze dne 20. března 2000 o přístupu
k činnosti úvěrových institucí a o jejím výkonu.
[9] Vyhláška České národní banky č. 333/2002 Sb., kterou se stanoví pravidla obezřetného
podnikání ovládajících osob na konsolidovaném základě ze dne 3. 7. 2002.
[10] Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů.