Finanční účetnictví

                                         Ing. Petr Valouch

                                   Kontakt: valouch@econ.muni.cz

                                             723417344

                               Druhy evidence hospodářských transakcí

n     Finanční účetnictví (povinné pro účetní jednotky),

n     Daňová evidence (vedena fyzickými osobami, které nejsou účetními jednotkami a neuplatňujícími
výdaje procentem příjmů),

n     Evidence příjmů a pohledávek při současném uplatňování výdajů procentem příjmů.

                                           Cíl účetnictví

n     Podat přehled o hospodaření podniku,

n     Zachytit veškeré účetní transakce,

n     Poskytnout informace pro efektivní řízení,

n     Zachytit aktiva, pasiva, náklady, výnosy, příjmy a výdaje,

n     Poskytnout informace pro daňové řízení.



                                    Daňová evidence a její cíle

n     Primárně určena k daňovým účelům, nikoliv k účelům řízení podniku,

n     Jednodušší než účetnictví, neposkytuje však tolik informací jako účetnictví, administrativně
méně náročná,

n     Zachycení daňových příjmů a daňových výdajů,

n     Zachycení majetku a závazků,

n     Jednoznačná návaznost na daňové přiznání k dani z příjmů.

                                      Právní úprava účetnictví

n     Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník,

n     Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví,

n     Vyhláška MF č. 500/2002 Sb., kterou se provádí zákon o účetnictví pro účetní jednotky účtující
v soustavě podvojného účetnictví,

n     České účetní standardy pro podnikatele

                                   Právní úprava daňové evidence

n     § 7b zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů,

n     Účetní předpisy se na subjekty vedoucí daňovou evidenci vztahují pouze nepřímo v situacích,
kdy na ně odkazuje zákon o daních z příjmů /ZDP/.

  Právní úprava evidence daňových příjmů a pohledávek při uplatňování daňových výdajů procentem z
                                               příjmů

n     § 7 odst. 9 a 10 ZDP pro osoby mající příjmy z podnikání a jiné samostatné výdělečné činnosti,

n     § 9 odst. 4 a 5 ZDP pro osoby mající příjmy z pronájmu

n     Doplněno souvisejícími ustanoveními ZDP

             Právní úprava společná pro všechny formy evidence hospodářských transakcí

n     Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů,

n     Zákon č. 235/2004 Sb., o DPH,

n     Zákon č. 592/1992 Sb.,o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění,

n     Zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění,

n     Zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku
zaměstnanosti, aj.

                                     Povinnost vést účetnictví

n     Upravena zákonem o účetnictví - § 1

n     Povinně vedou účetnictví tzv. účetní jednotky, kterými jsou:

  u   právnické osoby, které mají sídlo na území České republiky,

  u  zahraniční osoby, pokud na území České republiky podnikají nebo provozují jinou činnost podle
  zvláštních právních předpisů,

  u  organizační složky státu podle zvláštního právního předpisu,

  

  



  u  fyzické osoby, které jsou jako podnikatelé zapsány v obchodním rejstříku,

  u  ostatní fyzické osoby, které jsou podnikateli, pokud jejich obrat podle zákona
  o dani z přidané hodnoty, včetně plnění osvobozených od této daně, jež nejsou součástí obratu, v
  rámci jejich podnikatelské činnosti přesáhl za bezprostředně předcházející kalendářní rok částku
  15 000 000 Kč, a to od prvního dne kalendářního roku,

  u  ostatní fyzické osoby, které vedou účetnictví na základě svého rozhodnutí,

  u  ostatní fyzické osoby, kterým povinnost vedení účetnictví ukládá zvláštní právní předpis,



  u  ostatní fyzické osoby, které jsou podnikateli a jsou účastníky sdružení bez právní subjektivity
  podle § 829 a následujících občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb.) pokud alespoň jeden z
  účastníků tohoto sdružení je povinen vést účetnictví.

n     Ostatní fyzické osoby, které provozují výdělečnou činnost, vedou buď daňovou evidenci a
uplatňují tak skutečně vynaložené výdaje nebo uplatňují výdaje procentem příjmů.

                                             Účetnictví

n     V současnosti jediný systém – podvojné účetnictví (jednoduché účetnictví pro podnikatelské
subjekty bylo zrušeno),

n     Podvojnost znamená, že jednotlivé transakce se účtují na 2 souvztažných účtech a vyvolávají
tak 2 změny v účetní evidenci,

n     Účetnictví účtuje o majetku (aktivech), zdrojích krytí majetku (pasivech), nákladech, výnosech
a výsledku hospodaření.

                                           Aktiva, pasiva

n     Aktiva představují majetek podniku, vyjadřují, co podnik vlastní,

n     Aktiva – podnik k nim musí mít vlastnické právo, musí být ocenitelné penězi a mít penězi
vyjádřitelnou hodnotu,

n     Pasiva – zdroje krytí majetku, vyjadřují, komu co patří,

n     Také pasiva musí být ocenitelná penězi

                                         Rozvaha (bilance)

n     Rozvaha je vrcholový účetní výkaz podniku vyjadřující strukturu aktiv a pasiv podniku k
určitému datu,

n     Má dvě strany, na jedné straně se sleduje struktura aktiv, na druhé straně struktura pasiv,

n     Aktiva i pasiva jsou vyjádřeny v penězích,

n     Musí platit bilanční rovnice:



                                   Σ Aktiv = Σ Pasiv







                                  Náklady, výnosy, příjmy, výdaje

n     V účetnictví je velmi důležité striktně rozlišovat výnosy, náklady, příjmy a výdaje,

n     Výsledek hospodaření v účetnictví je roven rozdílu výnosů a nákladů:

                                       VH = Výnosy – Náklady

n     Rozdíl příjmů a výdajů nepředstavuje v účetnictví výsledek hospodaření, nýbrž cash – flow:

                                        CF = Příjmy – výdaje

n     Výnosy mohou být zároveň příjmy, ale nemusí, podobně to platí pro náklady a výdaje





n     Výnosy představují kategorii výstupů z hospodářské činnosti podniku (zejména v podobě tržeb),
nepředstavují však samy o sobě přírůstek peněžních prostředků,

n     Náklady představují kategorii vstupů do hospodářské činnosti podniku (např. v podobě
spotřebovaných nákupů, mezd, odpisů dlouhodobého majetku, atd.), samy o sobě však nepředstavují
úbytek peněžních prostředků,

n     Příjmy představují zvýšení peněžních prostředků v pokladně či na bankovních účtech,

n     Výdaje představují úbytek peněžních prostředků v pokladně nebo na bankovních účtech



n     Nákup materiálu za hotové představuje výdaj, nikoliv náklad,

n     Výdej materiálu do spotřeby představuje náklad, nikoliv výdaj,

n     Úhrada splátky nájemného za sklad představuje náklad i výdaj,

n     Prodej zboží na fakturu představuje výnos, nikoliv příjem,

n     Inkaso vystavené faktury za prodej zboží představuje příjem, nikoliv již po druhé výnos,

n     Prodej zboží za hotové představuje jak výnos, tak i příjem.



                              Výkaz zisku a ztráty a výkaz cash - flow

n     Výkaz zisku a ztráty slouží k výpočtu výsledku hospodaření podniku, zahrnují se do něj všechny
náklady a výnosy,

n     Obsahuje řadu dílčích ukazatelů směřujících k výpočtu výsledku hospodaření za účetní období
(obchodní marže, přidaná hodnota, provozní výsledek hospodaření, finanční výsledek hospodaření, VH
za běžnou činnost, mimořádný výsledek hospodaření, VH za účetní období, VH před zdaněním),



n     Výkaz cash – flow zahrnuje příjmy a výdaje a udává tak přehled o peněžních tocích podniku,

n     Skládá se ze tří částí:

  u  Cash – flow z provozní činnosti,

  u  Cash – flow z investiční činnosti,

  u  Cash – flow z finanční činnosti.

n     Jejich součtem vzniká celkové cash – flow,

n     Výkaz zisku a ztráty je sestavován povinně jako součást účetní závěrky podniku (spolu s
rozvahou a přílohou k účetní závěrce),

n     Výkaz cash – flow je sestavován dobrovolně (obvykle jako součást přílohy).

                                     Typy rozvahových transakcí

n     Jednotlivé hospodářské transakce zaúčtované v rámci účetnictví vyvolávají prostřednictvím
jednotlivých účtů 2 změny v rozvaze, tyto změny mohou být následujících typů:

  u  Aktiva + Pasiva + (nákup zboží na fakturu),

  u  Aktiva – Pasiva – (úhrada faktury z pokladny),

  u  Aktiva + Aktiva – (nákup materiálu za hotové),

  u  Pasiva + Pasiva – (nákup budovy z úvěru),

n     První typ transakce zvýší bilanční sumu, druhý typ ji sníží, poslední 2 typy ji nezmění.

                                       Oceňování v účetnictví

n     Upraveno zejména § 25 a § 27 zákona o účetnictví,

n     Oceňuje se ke 2 základním okamžikům:

  u  Ke dni uskutečnění účetního případu, v tomto případě se jedná o primární oceňování,

  u  Ke dni účetní závěrky (rozvahový den) – v tomto případě se jedná o přeceňování jednotlivých
  účetních položek.

n     Oceňování probíhá v Kč, v určitých případech je nutno využít také měny zahraniční (dle § 4
odst. 12 zákona o účetnictví).

                                         Primární oceňování

n     Pořizovací cenou – cena, za kterou byl majetek pořízení související pořizovací náklady
(zejména provize, cla, doprava, instalace, atd.), používá se pro ocenění majetku pořízeného za
úplatu,

n     Vlastními náklady (přímé a nepřímé náklady vynaložené na vznik majetku) – používá se pro
ocenění majetku vytvořeného vlastní činností,

n     Reprodukční pořizovací cenou – cena, za kterou by byl majetek pořízen v době, kdy se o něm
účtuje – používá se zejména pro majetek nabytý bezúplatně,

n     Jmenovitou hodnotou – zejména ceniny, emitované cenné papíry



                                        Přeceňování majetku

n     Reálnou hodnotou – zejména cenné papíry určené k obchodování, reálná hodnota je především
tržní hodnota, pokud ji nelze takto zjistit, lze ji určit pomocí odborného odhadu či pomocí
matematických metod, oceňovací rozdíl z přecenění reálnou hodnotou se účtuje obvykle jako náklad a
výnos s přímým dopadem na výsledek hospodaření,

n     Metoda ekvivalence – využívá se pro přecenění majetkových podílů – přecenění pomocí podílu na
vlastním kapitálu vlastněné společnosti, oceňovací rozdíl z přecenění se účtuje jako pasivum
(kapitálový fond) a neovlivňuje výsledek hospodaření.



Př. Podnik vlastní majetkový podíl (akcie) v pořizovací ceně 10 000 000 Kč. Ke dni 31.12. Činí
vlastní kapitál dceřiné společnosti 30 000 000 Kč. Přeceňte akcie metodou ekvivalence, jestliže
držený balík akcií představuje 40% podíl na základním kapitálu.



Ekvivalentní hodnota = 0,4 x 30 000 000 =
12 000 000 Kč.

Na tuto hodnotu bude k poslednímu dni účetního období přeceněn balík akcií. Oceňovací rozdíl ve výši
2 000 000 Kč bude zaúčtován jako zvýšení hodnoty akcií a kapitálový fond.

                                           Účetní doklady

n      Veškeré zaúčtované transakce musí být podloženy účetními doklady,

n      Náležitosti účetních dokladů vymezuje § 11 zákona o účetnictví, těmito náležitostmi jsou:

  u   označení účetního dokladu,

  u   obsah účetního případu a jeho účastníci,

  u   peněžní částka nebo informace o ceně za měrnou jednotku a vyjádření množství,

  u   okamžik vyhotovení účetního dokladu,

  u   okamžik uskutečnění účetního případu, není-li shodný s okamžikem vyhotovení účetního dokladu,

  u   podpisový záznam osoby odpovědné za účetní případ a podpisový záznam osoby odpovědné za jeho
  zaúčtování.

  

                                      Rozsah vedení účetnictví

n     Účetnictví lze vést buď v plném nebo zjednodušeném rozsahu,

n     Ve zjednodušeném rozsahu vedou účetnictví pouze ty účetní jednotky, které vymezuje §  9 
zákona o účetnictví, těmi jsou zejména:

  u  Fyzické osoby, které nemají povinnost mít účetní závěrku ověřenu auditorem,

  u  Z právnických osob zejména občanská sdružení, společenství vlastníků jednotek, bytová družstva
  bez povinnosti ověření účetní závěrky auditorem či družstva neprovozující podnikatelskou činnost,
  atd.

                                     Účetní knihy v účetnictví

n     Účetnictví obecně využívá 4 základní knihy:

  u  Deník – chronologická evidence účetních případů,

  u  Hlavní kniha – věcná a systematická evidence na tzv. syntetických účtech,

  u  Kniha analytických účtů – podrobnější evidence údajů hlavní knihy na analytických účtech,

  u  Kniha podrozvahových účtů – evidence takových skutečností, které nelze evidovat v hlavní knize.

n     Při vedení účetnictví ve zjednodušeném rozsahu není nutno vést knihu analytických účtů a knihu
podrozvahových účtů.



                                  Ověření účetní závěrky auditorem

n     Účetní závěrku musí mít povinně ověřenu auditorem účetní jednotky v souladu s § 20  zákona o
účetnictví, rozhodující jsou následující kritéria:

  u  Aktiva celkem více než 40 000 000 Kč,

  u  Roční úhrn čistého obratu více než 80 000 000 Kč,

  u  Průměrný přepočtený stav zaměstnanců v průběhu účetního období více než  50.

n     Akciové společnosti musí mít ověřenu účetní závěrku auditorem, pokud dosáhnou nebo překročí 1
kritérium, ostatní účetní jednotky pokud dosáhnou nebo překročí 2 kritéria.

                                     Podmínky vedení účetnictví

n     Hlavní zásadou účetnictví je věrné a poctivé zobrazení skutečnosti,

n     Účetnictví musí být:

  u  Správné – tzn. že je vedeno v souladu s právními předpisy,

  u  Úplné – tzn. že byly zaúčtovány všechny účetní transakce, které s daným účetním období souvisí,

  u  Průkazné – tzn. že všechny účetní transakce jsou podloženy účetními doklady,

  u  Srozumitelné – tzn. že jednoznačně a spolehlivě určit obsah účetních případů a účetních
  záznamů.

                                           Účetní období

n     Vymezeno v § 3 odst. 2 zákona o účetnictví,

n     Obvykle jím je 12 nepřetržitě po sobě jdoucích měsíců,

n     Může jím být jak kalendářní rok, tak i tzv. hospodářský rok,

n     Hospodářský rok začíná vždy prvním dnem kalendářního měsíce jiného než je leden,

n     Výjimečně může být účetní období i delší, příp. kratší než 12 měsíců (např. při vzniku či
zániku účetní jednotky, nebo při přeměně účetní jednotky).

                                Směrná účtová osnova, účtový rozvrh

n     Všechny účty používané v účetnictví je nutno na počátku účetního období uvést v tzv. účtovém
rozvrhu. Účtový rozvrh obsahuje čísla a názvy účtů používaných v průběhu účetního období. V průběhu
účetního období je možno tento účtový rozvrh doplňovat.

n     Účtový rozvrh vychází z tzv. směrné účtové osnovy. Směrná účtová osnova obsahuje názvy a čísla
účtových tříd a účtových skupin, v jejichž rámci se potom vytváří vlastní syntetické účty.

n     Směrná účtová osnova je definována vyhláškou č. 500/2002 Sb.



n     Účtové třídy dle směrné účtové osnovy:

  u  Účtová třída 0 - Dlouhodobý majetek,

  u  Účtová třída 1 – Zásoby,

  u  Účtová třída 2 - Krátkodobý finanční majetek a krátkodobé bankovní úvěry,

  u  Účtová třída 3 - Zúčtovací vztahy,

  u  Účtová třída 4 - Kapitálové účty a dlouhodobé závazky,

  u  Účtová třída 5 – Náklady,

  u  Účtová třída 6 – Výnosy,

  u  Účtová třída 7 - Závěrkové a podrozvahové účty,

  u  Účtové třídy  8 a 9 – Vnitropodnikové účetnictví.



n     V účtových třídách 0 – 4 jsou soustředěny tzv. rozvahové účty, na kterých se účtuje o aktivech
a pasivech, tyto účty se tedy člení na rozvahové účty:

  u  Aktivní,

  u  Pasivní.

n     V účtových třídách 5 a 6 jsou soustředěny tzv. výsledkové účty, na kterých se účtuje o
nákladech a výnosech, tyto účty se člení na účty:

  u  Nákladové,

  u  Výnosové.

n     V účtové třídě 7  jsou pak účty závěrkové, které se používají na počátku a konci účetního
období, a účty podrozvahové sloužící k evidenci speciálních transakcí



n     Účtové třídy  8 a 9 jsou potom vyhrazeny pro vnitropodnikové (manažerské) účetnictví,

n     Toto účetnictví není právně upraveno, záleží na rozhodnutí účetní jednotky, zda jej povede či
nikoliv,

n     Je výsadou především velkých společností,

n     Slouží primárně k vnitřnímu řízení podniku a jeho efektivnímu řízení,

n     Jeho konkrétní forma vedení také záleží čistě na potřebách účetní jednotky,

n     V určitých případech poskytuje informace pro potřeby vedení finančního účetnictví

                             Rezervy, odpisy, oprávky a opravné položky

n     Kromě právních předpisů je účetnictví založeno také na respektování tzv. obecných účetních
zásad, které jsou včleněny do právních předpisů,

n     Jednou z těchto zásad je také tzv. zásada opatrnosti, která přikazuje účetním jednotkám
nepodhodnocovat náklady a pasiva a nenadhodnocovat výnosy a aktiva,

n     Praktickým uplatněním zásady opatrnosti je mj. tvorba rezerv, odpisů, oprávek a opravných
položek.



n     Rezervy – se vytváří za účelem úhrady budoucích závazků, a to buď na předem stanovený účel
(např. opravu dlouhodobého majetku) nebo za účelem obecným,

n     Tvorba rezerv představuje pro podnik náklad snižující výsledek hospodaření,

n     Při splnění podmínek zákona č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů,
je tento náklad nákladem daňovým, v ostatních případech však pouze účetním,

n     Rezervy jsou součástí cizích zdrojů (neplést s rezervními fondy, které jsou součástí vlastního
kapitálu tvořenými ze zisku po zdanění).

                                          Odpisy a oprávky

n     Postupné opotřebování dlouhodobého majetku vyjadřují odpisy. Odpisy jsou účtovány jako
provozní náklad,

n     Souvztažnými účty pro účtování odpisů jsou oprávky,

n     Oprávky představují kumulované odpisy (sčítají odpisy za jednotlivé roky odpisování),

n     Oprávky jsou účtovány jako pasiva, ale do rozvahy se zapisují jako záporná položka snižující
aktiva.

                                          Opravné položky

n     Opravné položky se účtují v okamžiku, kdy inventarizace zjistí dočasné (čili nikoliv trvalé!)
snížení hodnoty majetku,

n     Podobně jako oprávky se účtují jako pasiva, avšak v rozvaze se objevují jako záporná položka
snižující aktiva,

n     Opravné položky lze tvořit jak na dlouhodobý, tak i na krátkodobý majetek,

n     Opravné položky nelze tvořit k majetku, ke kterému jsou tvořeny rezervy a nesmí mít aktivní
zůstatek.

                                           Inventarizace

n     Rezervy, oprávky i opravné položky jsou účtovány obvykle na konci účetního období v rámci
provedení tzv. inventarizace majetku a závazků,

n     Inventarizace je upravena § 29  a 30 zákona o účetnictví,

n     Jejím úkolem je zjištění skutečného stavu majetku a závazků, jeho porovnání se stavem účetním
a případné zúčtování tzv. inventarizačních rozdílů,

n     Provádí se obvykle k datu sestavení účetní závěrky, v případě některých zásob a hmotného
movitého majetku ji lze provádět i v průběhu účetního období.



                                           Druhy inventur

n     Inventarizace se provádí formou inventury:

  u  Fyzické (u hmotného a nehmotného majetku),

  u  Dokladové (u pohledávek, závazků, a ostatních složek majetku, u nichž nelze provést fyzickou
  inventuru),

n     Z inventury se sestavují inventurní soupisy, obsahující výsledky inventarizace, podpisy
zodpovědných osob, okamžik zahájení a ukončení inventury, způsob provedení, ocenění majetku,

n     Provedení inventarizace je nutno prokázat po dobu 5 let o provedení.

                                       Výsledky inventarizace

n     Inventarizace buď potvrdí skutečnosti z účetní evidence, nebo dospěje ke zjištění
inventarizačních rozdílů v podobě:

  u  Přebytků (skutečný stav je vyšší než účetní),

  u  Mank (skutečný stav je nižší než účetní),

  u  Změn ocenění (vyúsťujícího v tvorbu opravných položek, rezerv či odpisů a oprávek, příp.
  oceňovacích rozdílů).

n     Součástí inventarizace je také zaúčtování zjištěných inventarizačních rozdílů.