Ad1) Panuje široce rozšířené přesvědčení, že žádnému člověku by neměl být odepřen přístup k odpovídající péči z důvodu jeho nízkého příjmu. Tento názor je založen na předsvědčení, že zdravotní služby jsou něco jiného než běžné spotřební komodity. Všechny západní demokracie tendují k přístupu, že každý by měl mít právo na jistou minimální přiměřenou nebo základní úroveň péče. Ad2) Trh zdravotní péče nesplňuje standardní podmínky dobře se chovajícího konkurenčního trhu: SPECIFIKA ZDRAVOTNICTVÍ Standardní konkurenční trhy Trhy zdravotní péče • omezená konkurence • nedokonalé informace • soudní spory o nedostatečné lékařské péči • nepřítomnost stimulů k vytváření zisku → není Paretovsky efektivní ZÁKLADNÍ POJMY Zdraví: -nemá hmotnou podstatu; nemá vlastnosti zboží → nemůže být předmětem koupě a prodeje -negativní vymezení -pozitivní vymezení (statické x dynamické pojetí) Zdravotní péče: -primární péče -sekundární péče -terciární péče ZÁKLADNÍ POJMY Na základě vnímání práva na zdraví můžeme rozlišit 3 různé systémy zdravotní péče: -liberální pojetí -egalitární pojetí -utilitární pojetí → tato schémata není možné aplikovat jako výlučná Zdravotní politika: -neexistuje univerzální definice -lze ji chápat jako zájem státu na zdravotním stavu obyvatelstva -může se uplatňovat až tehdy, když je vybudováno institucionální prostředí (síť zdravotnických zařízení) FINANCOVÁNÍ ZDRAVOTNICTVÍ Formy financování zdravotnických služeb můžeme třídit následujícím způsobem: •nepřímé financování •přímé financování FINANCOVÁNÍ ZDRAVOTNICTVÍ Nepřímé financování –prostřednictvím veřejných rozpočtů: státních a místních –povinné (veřejné) pojištění –dobrovolní (smluvní) pojištění –zaměstnanecké pojištění –dobročinnost, charita, zahraniční pomoc FINANCOVÁNÍ ZDRAVOTNICTVÍ Přímé financování -platby příjemců služeb s výjimkou placení pojistného, ale včetně finanční spoluúčasti na úhradách za služby poskytované v rámci forem 1-4. -v praxi se vyskytují zásadně různé kombinace zmíněných forem, které odráží zdravotní politiku jednotlivých zemí. FINANCOVÁNÍ ZDRAVOTNICTVÍ Podle toho která forma převažuje lze rozlišit tyto možné způsoby financování zdravotnictví: – převaha povinného veřejného pojištění – převážně na základě soukromého pojištění – financování zdravotnických služeb prostřednictvím státního rozpočtu resp. ze zdrojů vzniklých zdaněním FINANCOVÁNÍ ZDRAVOTNICTVÍ Jednotlivé systémy se liší i co do metod úhrady nákladů na poskytování péče poskytovatelům. Mezi základní používané metody patří: •financování prostřednictvím globálního rozpočtu zařízení •platby za výkony •platby za zaregistrované pacienty (tzv. kapitace) •platby za diagnostikovaný případ (např. DRG) •platby za ošetřovací den ZDRAVOTNÍ POJIŠTĚNÍ (ZP) •provádí zdravotní pojišťovny •uplatnění zdravotního pojištění u nás umožnilo oddělit financování zdravotní péče od státního rozpočtu (tzv. Bismarkovský model) •výše pojistného na všeobecné zdravotní pojištění činí 13,5 % z vyměřovacího základu hrubé mzdy zaměstnance nebo příjmu osob samostatně výdělečně činných. •základním smyslem pojištění je snížení rizika, jemuž jsou jednotlivci vystaveni a jeho přenesení na ty, kteří jsou ochotni ho přijmout •vliv pojištění na lidské chování se někdy nazývá problémem morálního hazardu – pojištění ovlivňuje nejen množství a kvalitu zdravotní péče, kterou jednotlivci nakupují, když jsou nemocní. TYPOLOGIE ZDRAVOTNICKÝCH SYSTÉMŮ Podle kritéria převažujícího zdroje financování rozlišujeme 3 typy zdravotnických systémů: •Tržní model •Beveridgeovský model •Bismarckovský model TYPOLOGIE ZDRAVOTNICKÝCH SYSTÉMŮ Ad A) Tržní model -zdravotní péče není garantována státem -zdravotní péče je chápána jako zboží, která má tržní cenu -lékaři jsou soukromě podnikajícími subjekty -pacient má možnost svobodné volby lékaře, zdravotnického zařízení i zdravotní pojišťovny -soukromá nemocniční zařízení -zdravotní péče je hrazena ze soukromých zdrojů buď přímou platbou nebo soukromými zdravotními pojišťovnami -zdravotní pojištění je dobrovolné -stát nekontroluje nabídku ani ceny zdravotních služeb; nevstupuje do vztahu plátce - poskytovatel -existuje volná konkurence mezi aktéry systému -financování je založeno na výkonových platbách Negativa toho systému? TYPOLOGIE ZDRAVOTNICKÝCH SYSTÉMŮ Ad B) Beveridgeovský model -bezplatná zdravotní péče je garantována státem -financování ze státního rozpočtu -zdravotnická zařízení jsou ve vlastnictví státu -základním článkem zdravotnického systému jsou ordinance praktických lékařů -převažuje kapitační platba a v lůžkových zařízeních „ošetřovací den“ -nízká míra finanční spoluúčasti Negativa tohoto systému? TYPOLOGIE ZDRAVOTNICKÝCH SYSTÉMŮ AKTÉŘI ZDRAVOTNICKÉ POLITIKY Poptávka po zdravotnických službách ↓ pacienti Nabídka zdravotnických služeb ↓ poskytovatelé zdravotní péče AKTÉŘI ZDRAVOTNICKÉ POLITIKY Zdravotní systém se vyvíjí především na základě vzájemných vztahů mezi jeho jednotlivými aktéry: • plátci zdravotní péče • poskytovatelé zdravotní péče AKTÉŘI ZDRAVOTNICKÉ POLITIKY Plátci zdravotní péče •stát •zdravotní pojišťovny •pacient Poskytovatelé zdravotní péče •lékaři •zdravotnický personál •zdravotnická zařízení PROBLÉMY SPOJENÉ S POSTAVENÍM JEDNOTLIVÝCH AKTÉRŮ V ČR Plátci zdravotní péče Stát: •nekoncepční zasahování do chodu zdravotních pojišťoven •nepřesně definovaný rozsah veřejného zdravotního pojištění •konflikt zájmů a selhání státu v roli správce systému Zdravotní pojišťovny: •nevyhovující statut zdravotních pojišťoven •neexistence zdravého konkurenčního prostředí mezi pojišťovnami •neexistence funkčního systému kompenzace rizika Pacient: •nedostatečná informovanost •nízké zapojení občana do rozhodování •pacienti nemohou požadovat na základě svých preferencí nabídku služeb, kterou jim veřejný systém neposkytuje vyhovujícím způsobem PROBLÉMY SPOJENÉ S POSTAVENÍM JEDNOTLIVÝCH AKTÉRŮ V ČR Poskytovatelé •problémy s kapitačně-výkonovým způsobem plateb u primární péče •konflikt mezi privátními a ambulantními specializovanými lékaři •vlastnické vztahy u nemocniční péče •sledování kvality poskytované péče