Plné znění článku - Hledejte práci v cizině

Elektronický archiv týdeníku RESPEKT spravovaný společností NEWTON Information Technology, s. r. o.
http://respekt.newtonit.cz/

Datum: 27.02.2006
Autor:
Zdroj: Respekt
Strana: 09
Číslo: 9/06

Hledejte práci v cizině

Evropané se nestěhují, Brusel to chce změnit

Sedmnáctý únor 1986. Evropští státníci podepisují Jednotný evropský akt (Single European Act), smlouvu, která definuje čtyři základní svobody, jež se staly emblémem budoucí Evropské unie - volný pohyb zboží, služeb, osob a kapitálu. Jednotný trh, který tím vznikl, začal oficiálně fungovat až o sedm let později, smlouva z roku 1986 ale dala celému projektu rozhodující politický základ.
Význam dohody z Lucemburku a Haagu je bez přehánění přelomový, bylo by proto logické, kdyby Unie letošní rok věnovala právě reflexi smlouvy otvírající cestu ke společnému trhu. Unie se ale rozhodla jinak. Evropská komise minulý týden oficiálně vyhlásila letošní rok Evropským rokem mobility pracovníků, což lze vlastně číst i jako svérázné bilancování (ne)funkčnosti jednotného trhu.

Jak dohnat kapitál?

Kapitál a zboží létají po EU závratnou rychlostí a bez problémů, se službami je to horší. Nejvíce ale společný trh kulhá v oblasti pohybu pracovních sil. V jiné členské zemi než své dnes žije pouze 1,5 % občanů Unie, tedy úplně stejně jako před dvaceti lety. Evropská komise by svými akcemi chtěla přispět k tomu, aby se tento stav změnil. „Dostali jsme se do paradoxní situace. Práce je dnes pořád pohyblivější, ale pracovníci nikoli. Globalizace přeměnila pracovní prostředí a tlačí na lidi, aby byli stále pružnější, ale zatím se to moc nedaří. Chybí nám něco jako,kultura mobility‘, a to je velká překážka,“ řekl před zahájením akce český eurokomisař Vladimír Špidla, který má kultivaci pracovního trhu Unie na starosti.
Lidé v Unii, narozdíl od Američanů, neradi mění bydliště i zaměstnání. Údaje Eurostatu ukazují, že v jedné práci Evropané vydrží v průměru téměř jedenáct let (10,6 roku), v Americe je to o čtyři roky méně (6,7 roku). Desítky akcí a projektů, které Evropská komise v rámci roku mobility spouští, mají posloužit právě k bourání konzervativních představ, které brání lidem v lepším přizpůsobení dravé globální ekonomice, v níž už není důležité najít pevnou pozici a zapustit kořeny v nějakém systému, hierarchii či prostředí (státu, továrně, výrobě, regionu), nýbrž schopnost bezproblémového střídání a změny. Je to vlastně pokus, jak v rychlosti a ohebnosti dohnat kapitál a jít za ním tam, kde vytváří perspektivní pracovní místa, ať už je to kdekoliv.
Rok mobility pracovníků přijde evropský rozpočet na 4 miliony eur (cca 120 milionů korun). Jsou to vesměs peníze propagační, třeba na popularizaci elektronického systému EURES (Evropské zaměstnavatelské služby), v němž každý den najdete milion volných pracovních míst v celé Unii. Firmy a jednotlivci ale mají šanci dosáhnout i na konkrétní dotace, pokud přijdou s projekty, u nichž budou schopni doložit, že už letos přispějí k bourání bariér na společném trhu práce. Jak ukázala studie Geodesy, kterou společně vypracovaly poradenská společnost PriceWaterhouseCoopers a Cranfieldská škola managementu, kromě bariér jazykových hraje v globální ekonomice důležitou roli i obava před problémy s cizím kulturním prostředím nebo neochota partnera odejít pracovat jinam. Naopak velkou motivací lidí, kteří odcházejí za prací do jiných zemí Unie, je získání zkušeností, které jim po návratu do mateřské země mohou přinést vůdčí pozici a lepší výdělky.
Komise ale očekává, že propagační akce a hlasitá připomínka jedné z původních idejí Evropské unie přiměje politiky k tomu, aby začali uvažovat o změkčení výjimek a pracovních omezení. Vzhledem k tvrdému postoji Německa, Francie nebo Rakouska je to očekávání dost naivní.

Češi jsou rádi doma

Propagační akce EK může být přesto užitečná, minimálně jako úder do hlavy, v níž by se mohlo rozsvítit. A to zejména v zemích typu České republiky, kde se lidé nechtějí za prací stěhovat ani doma, natož aby odcházeli ven. Ostatně EK v oficiálních hodnoceních několikrát Česko vyzvala, aby s velmi nízkou ochotou lidí stěhovat se za prací něco udělala (třeba vytvořila trh s byty). Byť tahle úměra neplatí beze zbytku: ani Poláci se doma tolik nepřesouvají, zato do ciziny odcházejí za prací mnohem častěji i teď po rozšíření EU, což je zřejmě dáno nižší životní úrovní a větší sociální soudržností polských komunit v cizině ve srovnání s českými.
Jak konzervativní je v tomto ohledu české obyvatelstvo, dokumentuje výzkum Postoje k bydlení, který v roce 2001 prováděl Sociologický ústav Akademie věd. Celých 60 % z 3500 respondentů tehdy uvedlo, že by se nestěhovalo, ani kdyby v místě svého bydliště dlouhodobě nemělo práci a mohlo ji najít jinde. Problémy se stěhováním za prací nemělo 70 % mladých lidí do 25 let, stěhování za pracovním místem připustilo pouze 35 % lidí ve středním věku (46-55 let), lidé nad 55 let se stěhovat nechtějí skoro vůbec.
Zajímavé je, že přesazování jinam odmítají především ženy a lidé, kteří bydlí v rodinném domě (70 % raději dům než práci). Mezi nájemníky v soukromém, družstevním nebo obecním bytě nebyly podstatnější rozdíly, polovina by jich raději zůstala doma, i kdyby mohli najít práci i byt v sousedním kraji. Naopak 61 % lidí bydlících v pronájmu u soukromého majitele by se kvůli pracovní nabídce určitě stěhovalo. Jak patrno, výzkum kromě osobní nechuti ke stěhování ukazuje i důvody, proč v Česku nemůže být trh s realitami motorem ekonomiky, jako je tomu třeba v Británii nebo ve Spojených státech. Hlavním důvodem není jen regulace nájemného - vždyť dvě třetiny dotázaných považovaly své bydlení za ideální a nechtěly na něm nic měnit!

V hlavě, pak v žaludku

Ekonomové nízkou mobilitu pracovní síly v Česku považují za vážný problém, který časem může přivodit ekonomickou stagnaci nebo pokles. „Není mobilita pracovní síly. Lidé se nestěhují za prací. Investoři už mají problém sehnat kvalifikované pracovníky. Je tak čím dál víc dlouhodobě nezaměstnaných a zvětšují se rozdíly mezi jednotlivými regiony,“ postěžoval si nedávno člen Bankovní rady České národní banky Miroslav Singer, který také vládě přispěchal poradit, co říkají prakticky všichni čeští ekonomové: deregulujte nájmy, zlepšete dopravu, snižte demotivační sociální podpory a všechno půjde mnohem lépe, i rigidní český trh práce se nakonec rozhýbe.
Teoreticky to funguje, praktickému uskutečnění brání malá odvaha a mocenské obavy politiků. Ale nejsou v tom sami. I ekonomové už dávno musejí počítat s psychologickými faktory, které mají na rozhodování lidí často větší vliv než čistě existenční, vynucená volba. Dokud se někdo bude raději držet pochybných jistot, které má, a nepřijme nutnost neustálých investic do budoucnosti, nehne s ním ani ořezaný sociální systém. Je to nejdřív v hlavě, až potom v žaludku.
Petr Fischer Autor je novinář, pracuje v BBC.

***

Za bar a do ordinace v Británii

Pokud máte zájem o práci v zemích EU, měla by vám ji napříště pomoct najít nová webová stránka, kterou před pár dny spustila Evropská komise. Jedná se o službu, na níž s Evropskou komisí spolupracují národní veřejné služby zaměstnanosti, odborové svazy, různé zaměstnavatelské organizace i úřady práce. Internetový server (http://europa.eu.int/eures) má údajně nabízet až 1 milion volných míst, v reálu se toto číslo pohybuje okolo 750 tisíc. Stačí si na internetu naklikat dotyčnou adresu, pro podrobnější informace je zde k mání i bezplatná telefonní linka. Při vytočení čísla se na druhém konci ozývá pouze nahrávka slečny v němčině a přerušovaný tón. Na placené lince v Belgii je ihned k dispozici ochotná operátorka. Ta s volajícím trpělivě prochází základní informace na webu, než se dostaneme k samotnému hledání. Náš požadavek zní: manažerka baru, která by ráda našla práci kdekoli ve Velké Británii. Podle hlasu z telefonu má štěstí, na žadatelku čeká 200 volných míst. Na pozici dentisty si lze v Británii vybrat z 203 nabídek, v Belgii, Dánsku nebo Německu žádné. Česká republika nabízí pro zubaře 14 volných míst.
Mané D. Shakarian

Foto popis| Pokud jich tady za novým místem nepojede víc, bude to podle ekonomů vážný problém.
Foto autor| FOTO GÜNTER BARTOŠ