PŘEDBĚŽNÁ STRUKTURA PŘEDNÁŠEK A SEMINÁŘŮ KURZU EKONOMIKA NEZISKOVÝCH ORGANIZACÍ JARNÍ SEMESTR 2007 rozvrh • PŘEDNÁŠKA Út 9.20 - 10.50 P6 • SEMINÁŘ St 7.40 – 9.10 P8 St 9.20 – 10.50 P8 vyučující • Mgr. Simona Škarabelová, Ph.D. • Ing. Vladimír Hyánek, Ph.D. • plus externisté předpoklady ke zkoušce • 2 x písemný test (polovina a konec semestru, každý min. na 70 %) • účast na seminářích ( min. 9x) • překlad odborné literatury (Aj, Nj) • seminární práce – podíl na výzkumu (nutné pro udělení zápočtu) • ústní zkouška literatura • povinná: • Rektořík, J. a kol. Organizace neziskového sektoru. Základy ekonomiky, teorie a řízení. 1. doplněné vyd. Praha: Ekopress 2004, ISBN 80-86119-41-6. • Škarabelová, S. Když se řekne nezisková organizace. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita Brno, 2002, ISBN 80-210-3031-3. • Zpráva o neziskovém sektoru v ČR (http://wtd.vlada.cz/files/rvk/rnno/zprava_o_neziskovem_sektoru.pdf ) • texty na www.e-cvns.cz • doporučená: • Frič, Goulli. Neziskový sektor v ČR. 1. vyd. Praha: Eurolex Bohemia, 2001, ISBN 80-86432-04-1 • Schaad M. Neziskové organizace v ekonomické teorii, Brno: Masarykova univerzita Brno, 1998. • Drucker, P.F.Řízení neziskových organizací. Praha: Management Press, 1994. • Bárta, J. Strategické plánování pro neziskové organizace. Praha: NROS, 1997. • Potůček, M. Nejen trh. Praha: SLON, 1997. • Zimmer, A., Priller, E.: Future of Civil Society. VS Verlag, Wiesbaden 2004 harmonogram úvod do problematiky kurzu PVEKNO • vymezení • základní právní normy definice neziskového sektoru Neziskový sektor tvoří organizace, které jsou založené na jiných motivech, než je ekonomický zisk, a veškeré případné zisky vkládají zpět do činnosti organizace. NNO jsou autonomní vůči státu a existují téměř ve všech oblastech lidské činnosti. Do neziskového sektoru patří například subjekty poskytující veřejné služby, subjekty pracující pro své členy, subjekty financující činnosti ostatních apod. NNO pracují v mnoha veřejně prospěšných oblastech, jako jsou sociální služby, péče o zdravotně postižené, řešení sociálních patologií, ochrana životního prostředí, kultura a ochrana kulturních památek nebo sport a rozvoj komunitního života. Různorodost je hlavním rysem a silnou stránkou tohoto sektoru, s nímž se obvykle také spojuje řada přínosů pro demokratickou společnost. strukturálně-operacionální definice Nejpoužívanější definice neziskového sektoru, tzv. strukturálně-operacionální (USA), říká, že neziskový sektor tvoří instituce, které jsou: • Organizované, tedy vyznačující se jistou institucionalizací své struktury. Fungují např. na základě jasně formulované zakládací smlouvy či zřizovací listiny, mají stanovenu organizační strukturu, náplň činnosti, apod. • Soukromé, tedy institucionálně oddělené od vlády. Tento rys by neměl být mylně interpretován jako oddělení těchto organizací od státních financí, které pro ně jsou velmi významné v celé vyspělé Evropě a i v USA. • Nerozdělující zisk, tedy veškeré zisky musí být zpětně vloženy do činnosti organizace. Tento požadavek český právní řád zohledňuje v definici organizací založených za jiným účelem, než je podnikání. • Samosprávné, tedy disponující vnitřní strukturou se stanovením řídících a kontrolních kompetencí. • Dobrovolné, což znamená „s účastí dobrovolníků“, tedy přítomnost nějakého dobrovolného prvku, účast dobrovolníků. Jednotlivé organizace se samozřejmě liší v intenzitě a formě tohoto dobrovolného prvku. „české“ vymezení RNNO používá definici neziskového sektoru, založenou na právní formě organizací. Nepsaným hlediskem přitom od počátku 90. let byla transformace politického systému a snaha o podporu těch neziskových aktivit, které před rokem 1989 neměly žádnou povolenou organizační podobu. Proto také definice NNO nezahrnuje odborové svazy, přestože mají právní formu občanského sdružení. V zahraničí jsou běžnější širší definice neziskového sektoru. právní prostředí a neziskový sektor Základní legislativní rámec NNO Činnost NNO upravují v ČR následující zákony, podle nichž se řídí proces registrace, organizační struktura, finanční řízení, hospodaření organizace a její zánik: • Občanská sdružení se řídí zákonem č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů • Obecně prospěšné společnosti zákonem č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů • Nadace a nadační fondy zákonem č. 227/1997 Sb., o nadacích a nadačních fondech a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů • Církve a náboženské společnosti, církevní právnické osoby zákonem č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů Dalšími důležitými právními úpravami, kterými se řídí některé oblasti, mající těsný vztah k NNO, jsou: • Zákon č. 198/2002 Sb., o dobrovolnické službě a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů • Zákon č. 117/2001 Sb., o veřejných sbírkách a o změně některých zákonů • Zákon č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů. Dalšími důležitými právními úpravami, kterými se řídí některé oblasti, mající těsný vztah k NNO, jsou: • Daňová legislativa (např. zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů v platném znění, zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty), • Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů. • NNO působícím v různých oblastech (např. sport, sociální služby atd.) se věnuje řada věcně příslušných zákonů. • Od roku 2005 se stále pracuje na nové úpravě Občanského zákoníku, která podstatně ovlivní činnost NNO (nové právní vymezení nadací a nadačních fondů, občanských sdružení (nově spolků) a obecně prospěšných společností (nově ústavů), právní vymezení veřejné prospěšnosti atd.). Některé obecné zákony a právní témata ve vztahu k NNO NNO v daňových zákonech • Daně jsou ve všech evropských zemích vůči NNO vstřícné. Daňové úlevy jsou obvykle vázané na určitou definici veřejné prospěšnosti, která u nás zatím chybí. Z toho plyne dílčí vymezování subjektů pro daňové úlevy v různých zákonech. Zacházení s NNO v daňových zákonech je nejasné, zákony jsou vzhledem k nim často nespecifické a tudíž jim komplikují činnost i existenci. Jsou administrativně náročné i tam, kde je jejich cílem NNO podporovat. • Interpretace neurčitých nebo složitých úprav je obtížná a úředníci jsou v jejich výkladu v praxi někdy nejednotní. Daňový systém ČR těmto organizacím ve většině stěžejních oblastí neumožňuje stanovit daňovou povinnost s dostatečnou mírou jistoty. Příčin tohoto stavu je více. Patří mezi ně zejména: • Neexistence definice neziskového sektoru a veřejně prospěšných činností v právním systému ČR obecně – zákony upravující jednotlivé typy NNO sice více či méně úspěšně absenci této definice suplují, v obecné rovině ji však nahradit nemohou. • Definice NNO používané v jednotlivých daňových předpisech jsou konstruovány zejména za účelem striktního vymezení okruhu poživatelů jednotlivých typů osvobození a úlev a jakákoliv odchylka od vymezené definice má za následek ztrátu těchto osvobození či úlev.Není přitom brán zřetel na skutečný charakter činnosti – tedy zda je daná aktivita provozována s úmyslem provozovat ji nevýdělečně či podnikatelsky. • Nedostatečné či vůbec žádné legislativní definování hlavní a vedlejší činnosti v obecných a ve vazbě na to i v daňových zákonech. Veřejná a vzájemná prospěšnost • Vzájemně prospěšné organizace jsou typicky členské organizace a sledují především zájmy a prospěch svých členů, veřejně prospěšné organizace se zabývají především veřejně prospěšnou činností. • V realitě se oba typy činnosti do značné míry prolínají, často i v rámci jedné konkrétní organizace. Přesné odlišení vzájemné a veřejné prospěšnosti je v praxi obtížné. Definice veřejně prospěšných organizací je politické rozhodnutí, svázané s podporou určitého typu NNO. • Definice veřejné prospěšnosti je v ČR diskutována mnoho let, ale přesto je význam pojmu veřejná prospěšnost dosud nejednoznačný (narozdíl od Polska nebo Maďarska). Různé výše zmíněné zákony uvádějí a v lepším případě definují výčtem činností veřejnou prospěšnost v termínech „veřejně prospěšná činnost“, „veřejně prospěšný účel“, „obecně prospěšný cíl“ apod. – např. zmínka v zákoně č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, kde z titulu blíže nedefinované veřejné prospěšnosti je garantováno osvobození od daní.