Hlavním důvodem předložení vládního návrhu novely zákona o svobodném přístupu k informacím byla nutnost zavést do našeho právního řádu směrnici Evropského parlamentu a rady 2003/98/ES ze dne 17. listopadu 2003, o opakovaném použití informací veřejného sektoru. Směrnice  stanoví minimální požadavky na poskytování informací veřejnou správou široké veřejnosti. Má zajistit jejich spravedlivé, průhledné a nediskriminační poskytování.

Novelu připravilo Ministerstvo informatiky. K přípravě pozvalo jako externího oponenta spoluautora zákona a poradce v této oblasti Oldřicha Kužílka.

MIČR navrhlo a po projednání mezi resorty vláda předložila Parlamentu znění, které vedle promítnutí evropské Směrnice obsahovalo i množství dalších změn, vycházejících především z pětiletých zkušeností s tímto zákonem. Některé resorty si také prosadily drastická omezení přístupu k informacím.

Poslanecká sněmovna odmítla všechna uvedená omezení, a naopak doplnila do normy sadu dalších zpřesnění a rozšíření práva na informace. Zásadní byl návrh, aby soudy mohly přímo nařídit úřadu poskytnout určitou informaci. Sněmovna reagovala na neúnosnou praxi a nejrozsáhlejší porušování práva ze strany úřadů, které i po prohraných soudních sporech odepírají poskytnout informace (např. pražský magistrát dokonce desetinásobně). Senát návrh vrátil Sněmovně s opravou některých legislativně technických vad a s požadavkem tuto pasáž vypustit. Sněmovna ho však přehlasovala. President poté zvažoval, zda lze zákon podepsat, když je v něm kvůli nečekanému prodloužení legislativního procesu jako datum účinosti uvedeno dva měsíce prošlé datum 1. ledna 2006. Nakonec se přiklonil k závěru, že zákon nabyde platnosti a účinnosti podle zákona o sbírce zákonů, tedy až po vyhlášení (po otištění a rozeslání ve Sbírce zákonů).

K otázce účinnosti novelizace zák. č. 61/2006 Sb. též stanovisko ministerstva informatiky.

Následuje popis hlavních změn, seřazený podle významnosti pro usnadnění přístupu k informacím.  Celé nové znění zákona najdete v předchozím článku ZDE.

1.      Soudní příkaz k poskytnutí informace

V § 16 zákona se v novém odstavci 4 zakotvuje postup při soudním přezkumu. Správní soud musí přezkoumat, zda jdou dány důvody pro odepření informace, a v případě, že takové důvody nezjistí, zruší rozhodnutí úřadu a přikáže mu požadovanou informaci poskytnout. Jde o princip apelační, na rozdíl od dosavadního kasačního, podle kterého soud pouze zrušil nesprávné rozhodnutí a vrátil úřadu k novému projednání. Tento princip absolutně selhával. Úřad nápravu většinou nezjednal, naopak řízení neúměrně prodlužoval. To bylo v rozporu s principem rychlého přístupu k informacím, které v čase rychle ztrácejí svoji základní funkci při kontrole činnosti veřejných úřadů. Ustanovení představuje nepřímou novelu soudního řádu správního, což jistě vyvolá kritiku ze strany soudů. Váhavost a vyhýbavé rozsudky soudů i tam, kde měly podle dosavadní úpravy vyslovit právní názor, kterým by pak byl úřad vázán, a alarmující rozsah porušování práva ze strany úřadů díky zneužití kasačního principu, však tuto drastickou změnu ospravedlňují.

2.      omezení úhrad

Ruší se možnost úřadů libovolně či svévolně požadovat úhradu za tzv. vyhledávání informací, tedy za práci úředníka. Nadále může úřad žádat jen materiálové náklady (cena kopií, cena diskety, poštovné apod.).  Pouze v případech, popsaných jako „mimořádně rozsáhlé vyhledání“ bude úřad moci žádat i úhradu práce, avšak jen v rozsahu, který stanoví vláda nařízením. Zatímco dosud nevstřícné úřady zastrašovaly žadatele úhradou práce za každou hloupost, nyní budou moci úhradu žádat jen, pokud žádost zjevně překročí hranici běžného vyhledávání informací. I v takovém případě bude moci použít jen umírněnou hodinovou sazbu. Dalším opatřením proti obstrukčnímu zneužívání úhrad je výslovná povinnost předem oznámit žadateli výši úhrady i způsob, jakým byla vyčíslena. Pokud tuto povinnost úřad nesplní, ztrácí na úhradu nárok.

3.      příjemci veřejných prostředků

V nově doplněném § 8b se zakotvuje povinnost zpřístupnit základní osobní údaje (jméno, příjmení, rok narození, obec, kde má příjemce trvalý pobyt) o osobě, které povinný subjekt poskytl veřejné prostředky, s uvedením výše, účelu a podmínek jejich poskytnutí. Ustanovení se netýká oblasti sociální, zdravotní péče apod. Snižuje se tak možnost úřadů neoprávněně odepírat informace s odkazem na osobní údaje tam, kde to není na místě.

4.      vyjasnění vztahu ke zvláštním zákonům, ochrana soukromí

Dosavadní úprava sváděla nevstřícné úřady k překroucenému nadřazení zvláštních zákonů a k odepření informací s odkazem na ně, a to i navzdory mnohočetným rozsudkům. Nyní se však jasně stanoví, že jedinou zvláštní úpravou, která má přednost před zákonem č. 106/99 Sb., je taková, která komplexně upravuje poskytování informací, zejména vyřízení žádosti včetně náležitostí a způsobu podání žádosti, lhůt, opravných prostředků a způsobu poskytnutí informací. Takových úprav je jen několik: pro informace o životním prostředí, pro informace z katastru nemovitostí, pro svazky bývalé StB a pár dalších výjimek. V žádném případě tedy nelze odepírat informace kvůli stavebnímu zákonu nebo správnímu řádu, jak to mnohdy úřady činily. Do zákona se zároveň v ustanovení § 8a v mírně pozměněném znění vrací původní úprava chránící soukromí fyzických osob a osobní údaje, která platila do r. 2001. Nyní je jasně stanoveno, že se neposkytují ty informace, o kterých to nepřipouští buď zákon o ochraně osobních údajů, anebo občanský zákoník v ustanoveních o ochraně soukromí. Při vyřízení žádosti se ale postupuje režimem podle zákona o svobodném přístupu k informacím.,

5.      zpřesnění a zúžení ochrany obchodního tajemství

Zatímco dosud znění zákona svádělo k výkladu, že k odepření informace postačí pouhé její označení za obchodní tajemství, novelizace zpřesňuje, že důvodem může být jen to, že informace opravdu představuje obchodní tajemství. Znamená to tedy, že úřad musí aktivně tuto věc prozkoumat a doložit, a to včetně označení osoby, která vykonává práva k uvedenému předmětu ochrany. Zároveň se rozšířil okruh informací o používání veřejných prostředků, které se výslovně poskytnou, i kdyby byly obchodním tajemstvím. Snižuje se tak možnost zneužití obchodního tajemství k neoprávněnému odepírání informací.

6.      možnost kontrolních orgánů zveřejňovat výsledky kontrol

Formulačně se upřesnila povinnost různých kontrolních a dohledových orgánů, jako je potravinářská či zemědělská inspekce, Nejvyšší kontrolní úřad apod., poskytnout informace o provedených šetřeních a především jejich závěrech. Konkrétně se uvádí, že tyto orgány poskytnou ty informace, které při plnění těchto úkolů vznikly jejich činností. Poskytnou tedy například informace o udělení sankcí, závěry kontroly atd.

7.      poskytování pravomocných rozsudků

Některé soudy se dosud bránily poskytovat pravomocné rozsudky. Zákon jim to nyní výslovně umožňuje. Rozsudkem se samozřejmě myslí i odůvodnění. Musejí však být vypuštěny chráněné osobní údaje či informace o soukromí fyzických osob.

8.      nový § 16a, který upravuje stížnosti na postup

V době vniku zákona (1998-9) neznal správní řád ochranu proti nečinnosti. Proto zákon chránil žadatele před nečinností a dalšími obstrukcemi tak, že umožňoval téměř za všech situací další postup směrem k soudu (tzv. právní fikce záporného rozhodnutí při nečinnosti). Nenabízel však ochranu proti neoprávněnému požadavku na úhradu a některým dalším fintám. Nyní se koncepce ochrany žadatele zásadně mění: je doplněn o nový § 16a, který upravuje stížnosti na postup při vyřizování  žádosti  o  poskytnutí  informace.  Stížnostního postupu budou moci využít žadatelé, zejména v případě nečinnosti povinného subjektu a nesouhlasu se stanovenou výší úhrady za poskytovanou informaci. Nadřízený orgán, v jehož kompetenci je řešení stížnosti, bude oprávněn buď o poskytnutí informace rozhodnout sám, nebo přikázat povinnému subjektu, aby ve stanovené lhůtě informaci poskytl. Bude moci nařídit změnu výše úhrady nebo ji sám změnit.

Časový průběh vyřízení stížnosti by podle našeho rozboru neměl být delší než dosavadní postup při nečinnosti úřadu cestou odvolání proti fiktivnímu zápornému rozhodnutí.

9.      informace, které úřady poskytly žadatelům, zveřejní též na webu

Mezi povinně zveřejňované informace se zařazují i ty, které úřad poskytl individuálním žadatelům. Úřad je zveřejní do 14 dnů. Zavádí se tak mechanismus, který na jedné straně snižuje zátěž úřadů, když potencionální žadatel může nejdříve zjistit, zda se na to neptal již někdo před ním, a na druhé straně působí velmi instruktivně ke zvýšení zájmu veřejnosti o veřejné záležitosti – vědět, o co se zajímá někdo jiný, může otevřít širší diskusi.

10. Výroční zpráva o poskytování informací se doplňuje o další náležitosti

Nejvýznamnější novinka ve výroční zprávě je výčet nákladů, které povinný subjekt vynaložil na soudní řízení ve věci poskytování informací. Toto ustanovení by mělo podrobit veřejné kontrole situace, kdy úřad raději plýtvá veřejnými prostředky na prohrané spory, než aby poskytl informaci. Dále se bude uvádět počet zamítavých rozhodnutí (mnohé úřady už nyní uváděly dobrovolně), počet stížností podaných na postup při vydávání informací a výčet poskytnutých výhradních licencí.

11. více  informací, které musí povinné subjekty zveřejnit ve svých úřadovnách a webu

V § 5 zákona se rozšiřuje taxativní výčet informací, které musí povinné subjekty zveřejnit ve svých úřadovnách. Významnou novinkou jsou seznamy hlavních dokumentů, zejména  koncepční, strategické a programové povahy, tedy tzv. metainformace, umožňující občanům zorientovat se v tom, co vůbec lze od úřadu žádat a seznámit se s tím. Dále jde o právní předpisy, které úřad vydává, a také případy, kdy nadřízený orgán na základě stížnosti rozhodl o výši úhrady. Významnou změnou je, že tyto metainforamce a právní předpisy úřad musí zpřístupnit k nahlédnutí a umožnit okopírování, a současně zveřejnit na internetu. Například vyhlášky obce na webu se tedy přesouvají z oblasti dobrovolně zveřejňovaných mezi povinně zveřejňované.

12. zveřejnění cestou portálu veřejné správy

Povinnost zveřejňovat na internetu jak dosavadní informace (např. o popis své organizační struktury, všechny veřejně přístupné registry, evidence, seznamy nebo rejstříky) i nově zavedené povinné informace (např. své právní předpisy) splní úřad tím, že je bez zbytečného odkladu zpřístupní správci portálu veřejné správy nebo mu je předá. Ministerstvo informatiky stanoví vyhláškou strukturu zveřejňovaných informací a technické požadavky na zpřístupňovaná data.

13. formát a jazyk informací, včetně volného formátu

V § 4 zákona se podrobně upravují požadavky na formát a jazyk informací poskytovaných jak zveřejněním, tak i na základě žádosti. Cílem je vyjít vstříc požadavkům žadatele. Zákon nyní jasně stanoví, že každé zveřejnění informace na webu musí být provedeno ve volně dostupném formátu. Úřady by již tedy neměly omezovat občany tím, že zveřejní informace například v zakódovaném formátu pdf, který neumožňuje s informací běžně dál pracovat (např. kopírovat). Dále se výslovně uvádí, že informace se poskytuje v takovém formátu, o jaký žadatel požádal. Pouze při neběžných situacích, kdy by to bylo nepřiměřenou zátěží, poskytne úřad informaci v jiném než požadovaném formátu. Zároveň se stanoví preference poskytování informací elektronicky. Nebude tedy nadále možné bezdůvodně odmítnout zaslat informaci e-mailem s tím, že bude zaslána poštou.

14. upřesnění pojmu informace

Do § 3 zákona se doplňuje zpřesnění pojmu informace (nejde však o definici pojmu). Stanoví se, že za inforamci se považuje jakýkoliv obsah nebo jeho část v jakékoliv podobě, zaznamenaný na jakémkoliv nosiči, zejména obsah písemného záznamu na listině, záznamu uloženého v elektronické podobě nebo záznamu zvukového, obrazového nebo audiovizuálního. Toto ustanovení by mělo odstranit obstrukční praxi některých úřadů odepírat zvukové či obrazové záznamy s odůvodněním, že nejde o informaci. Současně se výslovně stanoví, že informací nejsou počítačové programy.

15. preferenci elektronizace

V mnoha ustanoveních se nyní preferuje elektronizace režimu poskytování informací. Ponechává se však (oproti původnímu vládnímu návrhu) možnost žádat o informaci i jinak, pokud elektronickou formu žadatel neovládá.

16. změny v procesu vyřizování žádosti

mění pravidla poskytování informací v návaznosti na poznatky získané z dosavadní aplikační praxe zákona o svobodném přístupu k informacím.

17. podávání žádosti

Při podání žádosti se nově požaduje, aby bylo zřejmé, že se žadatel domáhá poskytnutí informace podle tohoto zákona. Zároveň pro elektronické podání žádosti se stanoví, že musí být zasláno na adresu elektronické podatelny, nikoli například na adresu jednotlivého úředníka. Odliší se tak případy, kdy je otázka směrem k úřadu položena například v diskusním fóru na webu úřadu nebo jen při komunikaci s jednotlivým úředníkem. Na takové případy pak úřad nemusí reagovat postupem dle zákona. Nově se také požaduje uvést jméno, příjmení, datum narození, adresu místa trvalého pobytu nebo, není-li přihlášena k trvalému pobytu, adresu pro doručování (včetně elektronické adresy). Ovšem i když některé z těchto údajů chybí (např. datum narození),  je úřad povinen žádost řádně vyřídit.

18. vyřizování písemných žádostí o poskytnutí informace

zůstává prakticky stejné. Prodlužuje se pouze lhůta, v níž má úřad sdělit žadateli, že žádost se nevztahuje k jeho působnosti, ze 3 na 7 dnů.

19. rozhodnutí o odmítnutí žádosti

Popis rozhodnutí se v zákonu zjednodušuje, protože se více opírá o znění nového správního řádu. Rozhodnutí se však musí vydat do 15 dnů, a i pro částečné neposkytnutí informace se výslovně vyžaduje rozhodnutí. Nad rámec správního řádu se dále přidává povinnost pro případy, kdy se odmítne poskytnout informaci kvůli obchodnímu tajemství nebo ochraně autorského práva, uvést, čí je to obchodní tajemství či autorství. Toto opatření opět může omezit zneužití obchodního tajemství.

20. odvolání proti rozhodnutí o odmítnutí žádosti

Odvolání se nově téměř zcela opírá o správní řád. Dosavadní 30 denní lhůta pro předání věci k odvolacímu orgánu se však zkracuje na 15 dní. Stejně jako dříve, odvolání musí být vyřízeno do 15 dnů, rozklad do 15 pracovních dnů. Podle našeho rozboru by se proces oproti současnému stavu měl mírně zrychlit.

21. odvolacím orgánem pro obec je dle SŘ krajský úřad

Tím, že se systematika opravných prostředků (odvolání, stížnost) více opírá o správní řád, dochází i ke změně v hierarchii nadřízených orgánů pro různé situace. Například odvolacím orgánem proti rozhodnutí obce či jejího orgánu bude ve všech případech krajský úřad. Měl by se tak snížit počet zamítnutých odvolání radou obce, která často potvrzuje protiprávní odepření informace.

22. ustanovení správního řádu o základních zásadách činnosti správních orgánů

Pro postup poskytování informací se nově ze správního řádu použijí obecná ustanovení, vyjadřující principy dobré správy. V nich se například uvádí: „Veřejná správa je službou veřejnosti. Každý, kdo plní úkoly vyplývající z působnosti správního orgánu, má povinnost se k dotčeným osobám chovat zdvořile a podle možností jim vycházet vstříc.“ „Správní orgán v souvislosti se svým úkonem poskytne dotčené osobě přiměřené poučení o jejích právech a povinnostech, je-li to vzhledem k povaze úkonu a osobním poměrům dotčené osoby potřebné.“ „Správní orgán umožní dotčeným osobám uplatňovat jejich práva a oprávněné zájmy.“ „Správní orgán vyřizuje věci bez zbytečných průtahů.“ „Správní orgán postupuje tak, aby nikomu nevznikaly zbytečné náklady, a dotčené osoby co možná nejméně zatěžuje. Podklady od dotčené osoby vyžaduje jen tehdy, stanoví-li tak právní předpis. Lze-li však potřebné údaje získat z úřední evidence, kterou správní orgán sám vede, a pokud o to dotčená osoba požádá, je povinen jejich obstarání zajistit.“

23. poskytování informací, na něž se vztahuje ochrana autorského práva

Dosavadní znění (§ 11 odst. 2 písm. c) zákona neumožňovalo poskytnout informaci, která je předmětem ochrany podle autorského zákona. Nyní to bude platit jen u taxativně vymezeného výčtu povinných subjektů, zejména provozovatelů rozhlasového a televizního vysílání, veřejných knihoven a kulturních a vědeckých institucí (u nich by takový postup vlastně suploval či obcházel jejich běžnou formu poskytování, jako je půjčování knih v knihovnách či vysílání filmů v televizi). Ostatní povinné subjekty budou omezeny ve výdeji informací tohoto druhu, pouze pokud by tím byla porušena ochrana práv třetích osob. Jestliže však povinný subjekt sám vykonává práva, která mu umožňují nakládat s informací chráněnou podle autorského práva, pak je povinen tuto informaci poskytnout. Způsob poskytování  informací tohoto druhu upravuje jednak nově doplněné ustanovení § 14a zákona o licenční nebo podlicenční smlouvě a v ostatním autorský zákon (viz čl. I body 25, 28 a 39 návrhu). V zásadě to znamená, že úřad uzavře se žadatelem smlouvu o poskytnutí těchto autorsky chráněných informací. Obsahem smlouvy bude zpravidla požadavek, aby žadatel tyto informace dále nešířil komerčně (ku svému zisku). Úhrada by měla být v zásadě stejná, jako při běžném poskytování informací, tedy jen za materiálové náklady. Zákon však připouští, aby byla požadována i úhrada, odpovídající nákladům, které povinný subjekt vynaložil na získání majetkových práv k autorsky chráněným informacím.

24. autorské právo pořizovatelů úředních databází

Mění se také zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon. Z ochrany autorského práva k databázi byly dosud vyjmuty databáze představující úřední dílo, byly tedy volně přístupné. Nyní budou autorsky chráněny. Výjimkou nadále nechráněnou budou databáze, které jsou součástí právního předpisu. Toto omezení přístupnosti se však vztahuje jen a pouze na poskytnutí databáze jako celku. Jakýkoliv jednotlivý dotaz na obsah databáze autorsky chráněný není a informace z databází musejí být poskytovány volně.

25. působnost obecního úřadu rozhodovat o poskytování informací

Dále se mění zákon č. 128/2000 Sb., o obcích ( obecní zřízení). V zákona se zrušuje dosavadní výlučná působnost obecního úřadu (§ 109 odst. 3) rozhodovat v oblasti samostatné působnosti o poskytování informací podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Ustanovení bylo matoucí. Znamená v zásadě to, že nyní o poskytování informací budou rozhodovat obecní úřady, ale nikoli na základě zrušeného ustanovení, ale na základě úkolu, uloženého radou či zastupitelstvem, tak,jako každou jinou činnost, kterou má obec uložena jak v samostatné, tak v přenesené působnosti.

26. zmocnění k vydání prováděcích předpisů a úplného znění zákona

Zákon obsahuje zmocnění, aby byl ve Sbírce zákonů vyhlášeno úplné znění Zákona o svobodném přístupu k informacím, aby bylo možno s promítnutým množstvím změn přehledně pracovat. Dále se zmocňuje vláda vydat nařízení k úhradě nákladů, a ministerstvo informatiky vyhlášku ke struktuře povinně zveřejňovaných informací na internetu, osnovu popisu postupů při vyřizování všech žádostí, návrhů i jiných dožádání občanů, a formu a datový formát údajů pro zpřístupnění nebo předání informací portálu veřejné správy.