Politika životního prostředí ČR
Jana Soukopová, Jarmila Neshybová
Obsah
1. Státní politika životního prostředí v ČR......................................................................... 4
1.1. Cíle a nástroje státní politiky životního prostředí ...................................................... 5
1.2. Programy ochrany a tvorby životního prostředí......................................................... 6
1.3. Legislativní prostředí v oblasti životního prostředí v ČR .......................................... 7
1.4. Strategie udržitelného rozvoje ČR ............................................................................. 7
2. Regionální aspekt politiky životního prostředí v ČR..................................................... 9
2.1. ÚSC a ochrana životního prostředí v ČR................................................................... 9
2.2. Státní politika životního prostředí 2004 - 2010 a ÚSC ............................................ 10
2.3. Strategie regionálního rozvoje ČR ........................................................................... 11
3. Participace občanů........................................................................................................ 12
4. Posuzování vlivů na ŽP................................................................................................ 14
4.1. EIA (Environment Impact Assessment)................................................................... 15
4.1.1. Účastníci hodnocení ......................................................................................... 16
4.1.2. Proces hodnocení.............................................................................................. 16
4.2. SEA (Stategic Environmental Assessment) ............................................................. 17
4.2.1. Proces hodnocení.............................................................................................. 18
4.3. Posuzování územních plánů..................................................................................... 19
4.4. Posuzování vlivů přesahující území ČR................................................................... 20
4.5. Další informace ........................................................................................................ 21
5. Místní Agenda 21......................................................................................................... 22
5.1. Proces MA 21........................................................................................................... 23
5.2. Zapojování veřejnosti v rámci MA 21 ..................................................................... 24
5.3. Podpora MA 21 ........................................................................................................ 25
6. Národní síť Zdravých měst ČR (NSZM) ..................................................................... 26
6.1. Členové NSZM ........................................................................................................ 27
6.2. Metodika NSZM ČR ................................................................................................ 27
6.3. Internetové databáze NSZM..................................................................................... 29
7. Týmová iniciativa pro místní udržitelný rozvoj ­ TIMUR.......................................... 31
7.1. Indikátory ECI/TIMUR............................................................................................ 32
7.2. Hodnocení dle indikátorů ECI/TIMUR v praxi ....................................................... 32
8. Systém environmentálního řízení............................ Chyba! Záložka není definována.
Úvod
Je zřejmé, že problematika životního prostředí představuje jeden ze základních pilířů
společnosti a že životní prostředí je jednou z nutných existenčních jistot člověka. Změny
přírodních životadárných systémů, jako je globální klima, světový vodní cyklus, stratosférický
ozonový štít a bohatství biologické rozmanitosti, jsou vyvolány především neúměrnou zátěží
přírodních zdrojů, přírody a životního prostředí. Tato zátěž pak souvisí se současným trvale
neudržitelným způsobem hospodářské činnosti. Proto se v současné době zejména ve
vyspělých zemích zaměřuje zvýšená pozornost na kvalitativní stránku rozvoje a v této
souvislosti na tzv. trvale udržitelný rozvoj společnosti. I z tohoto důvodu je ochrana životního
prostředí a právo na příznivé životní prostředí zakotvena v Chartě základních práv EU i
v Listině základních práv a svobod ČR.
Životní prostředí je obecně systém složený z přírodních, umělých a sociálních složek
materiálního světa, které spolu vytvářejí složitě organizované vztahy. Tím vytváří přirozené
prostředí živých organismů, včetně člověka, a je předpokladem jejich dalšího vývoje a
rozvoje.
Dobrý stav životního prostředí je pak předpokladem existence člověka na Zemi. Proto je
základním zájmem každého státu ochrana životního prostředí a veškerých jeho složek.
Součástí ochrany životního prostředí je proto především:
ochrana půdy,
ochrana přírody, krajiny a biologické rozmanitosti,
ochrana ozónové vrstvy, zlepšování kvality ovzduší a snižování emisí,
ochrana vod prostřednictvím snížení znečištění vod a předcházení povodním,
ochrana klimatu,
ochrana geologického dědictví planety Země,
nakládání s odpady a obaly a odstraňování starých ekologických zátěží,
omezování průmyslového znečištění a environmentálních rizik a
udržitelné využívání zdrojů energie.
V oblasti životního prostředí dochází díky volnému využívání některých složek životního
prostředí k externalitám. Existence negativních externalit související s životním prostředím
vedoucí k ,,selhání trhu" i mechanismus veřejné volby vedoucí k občasnému ,,selhání vlády"
vyvolávají spolu s dalšími důvody nutnost volnou tržní ekonomiku regulovat ve vztahu
k životnímu prostředí a zajistit tak trvale udržitelný rozvoj. Demokratické země tak činí
prostřednictvím státních (vládních) politik životního prostředí.
Hospodářská politika tak respektuje fakt, že kvalitní životní prostředí spolu s dostupností
dopravních a komunikačních sítí jsou základními předpoklady rozvoje ekonomických a
sociálních aktivit.
Tato učební pomůcka, že snaží navázat na obecné informace z publikace Ekonomika
životního prostředí a doplnit je o aspekty ochrany a tvorby životního prostředí v ČR.
1. Státní politika životního prostředí v ČR
Z důvodu výše zmíněného zájmu státu na trvalé udržitelnosti životního prostředí je ochrana
životního prostředí zabezpečována majoritně státem a to prostřednictvím veřejných služeb a
statků v oblasti ochrany a tvorby životního prostředí, tzv. environmentálních veřejných
statků a služeb.
Veřejné služby v oblasti životního prostředí spadající pod resort Ministerstva životního
prostředí (MŽP) lze nalézt v příloze věcného záměru zákona o standardizaci vybraných
veřejných služeb. Z celkové počtu 389 veřejných služeb, navržených ke standardizaci patří
pod resort MŽP 32 veřejných služeb, tedy cca 8%.
Přelom druhého a třetího tisíciletí přinesl mnohé významné změny prakticky ve všech
oblastech, životní prostředí nevyjímaje. Postupující globalizace zesílila vzájemnou
provázanost vývoje životního prostředí, ekonomiky i sociálních podmínek. Proto je
problematika životního prostředí rozpracována nejen ve Státní politice životního prostředí ČR
pro období 2004 ­ 2010, ale také v rámci strategického cíle Národního rozvojového plánu ČR
(NRP) a Národního strategického referenčního rámce ČR (NSRR) pro období 2007 ­ 2013
pod názvem "Atraktivní prostředí".
Ochrana životního prostředí a právo na příznivé životní prostředí je zajištěno také v článku 35
Listiny základních práv a svobod ČR. Základním dokumentem ochrany a tvorby životního
prostředí je Státní politika životního prostředí (SPŽP) České republiky. V současné době
je zpracována pro období 2004 ­ 2010, což koresponduje jak s 6. Akčním programem EU pro
životní prostředí z července 2002, tak i se Strategií životního prostředí OECD pro 1. dekádu
21. století z května 2001.
Pro ochranu životního prostředí stanovuje SPŽP tyto základní principy:
Zvyšování povědomí veřejnosti o otázkách životního prostředí. V rámci zvyšování
povědomí veřejnosti pak SPŽP definuje tzv. klíčové skupiny (,,major groups")
obyvatel, kterých se zvyšování povědomí týká především.
Zapojení veřejnosti, které SPŽP považuje za významný princip zejména ve vztahu k
uplatnění principu přímé odpovědnosti za ochranu před negativními účinky živelních
nebo průmyslových pohrom.
Hospodaření se zdroji a udržitelná spotřeba. Zde upozorňuje na to, že u
obnovitelných zdrojů musí být respektována rychlost jejich regenerace a že v současné
době nejsou tyto zdroje využívány s ohledem na možnou rychlost jejich obnovy u
obnovitelných zdrojů a jejich možnou vyčerpatelnost u zdrojů neobnovitelných.
Princip předběžné opatrnosti, který zdůrazňuje, že jsou mnohem účinnější a
ekonomicky efektivnější preventivní opatření než náprava škod (jedná se především o
případ nevratně znečištěných složek životního prostředí, vyčerpaných zdrojů,
narušených ekosystémů a poškozeného zdraví).
Znečišťovatel platí. Tento princip znamená zahrnutí negativních externalit týkajících
se znečištění životního prostředí do nákladů znečišťovatele.
Zásada integrace. Zde upozorňuje SPŽP, na to, že ochrana životního prostředí úzce
souvisí s většinou sektorových politik a z tohoto zřetele je SPŽP politikou průřezovou,
která musí být s ostatními sektorovými politikami jak koordinována, tak do nich
integrována.
Státní politika životního prostředí se dále dělí na jednotlivé sektorové politiky, kterými jsou
energetika, těžba nerostných surovin, průmysl, obchod, doprava, zemědělství a lesní
hospodářství, ochrana a užívání vod, životní prostředí a zdraví a regionální rozvoj, obnova
venkova a cestovní ruch.
1.1. Cíle a nástroje státní politiky životního prostředí
Jako své základní cíle vymezuje státní politika životního prostředí následující cíle:
1. Ochrana přírody, krajiny a biologické rozmanitosti,
1.1. Zastavení poklesu biodiverzity
1.2. Péče o vodní a mokřadní ekosystémy, revitalizace vodních biotopů
2. Udržitelné využívání přírodních zdrojů, materiálové toky a nakládání s odpady,
2.1. Ochrana povrchových a podzemních vod (jakost a množství, zdroje pitné vody)
2.2. Ochrana neobnovitelných přírodních zdrojů
2.3. Využívání obnovitelných zdrojů
2.4. Snižování energetické a materiálové náročnosti výroby a zvýšení materiálového
a energetického využití odpadů
2.5. Odpovědné nakládání s nebezpečnými odpady
3. Životní prostředí a kvalita života,
3.1. Snižování zátěže prostředí a populace toxickými kovy a organickými polutanty
3.2. Snížení počtu (celkové rozlohy) území s překročenými kritickými zátěžemi
ovzduší (acidifikace prostředí)
3.3. Ochrana životního prostředí a člověka před hlukem
3.4. Environmentálně příznivé využívání krajiny
3.5. Omezování antropogenních/průmyslových vlivů a rizik
3.6. Ochrana životního prostředí před negativními účinky živelních událostí a
následky krizových situací
4. Ochrana klimatického systému Země a omezení dálkového přenosu znečištění ovzduší
4.1. Snižování emisí skleníkových plynů (GHGs)
4.2. Snížení přeshraničních přenosů znečištění ovzduší
4.3. Ochrana ozonové vrstvy Země
Tyto cíle jsou pak naplňovány prostřednictvím následujících nástrojů:
nástrojů zvyšování povědomí veřejnosti v otázkách životního prostředí, mezi které
patří především environmentální vzdělávání, výchova a osvěta;
právních nástrojů, kam patří veškerá legislativa související s ochranou a tvorbou
životního prostředí;
ekonomických nástrojů, kam vedle nástrojů negativní stimulace (daně, poplatky apod.)
patří také poskytování podpor do oblasti životního prostředí jak z domácích zdrojů
(SFŽP, resortní programy), tak i ze zdrojů zahraničních včetně fondů Evropské unie
(tj. Fond soudržnosti, strukturální fondy, program LIFE, INTERREG);
dobrovolných nástrojů, mezi které patří označování ekologicky šetrných výrobků ­
ekolabelling, včetně podpory tzv. zeleného nakupování, zavádění environmentálních
systémů řízení podle EMAS nebo ISO 14001, uplatňování principů čistší produkce,
uzavírání dobrovolných dohod mezi státní administrativou s různými výrobním
sdruženími, ústící v závazky organizací používat šetrnější technologie a postupy z
hlediska dopadů na životní prostředí, nástroje podporujících změnu vzorců potřeby a
výroby jako jsou LCA (hodnocení životního cyklu výrobků), ekodesing, reporting,
zelené nakupování (green purchasing), nástroje vytváření maloobchodních sítí
nabízející výrobky a služby příznivé k ŽP (retail), prosazování environmentálních
aspektů do základních kritérií pro ozeleňování veřejných zakázek (green procurement)
a řady dalších. (více viz SPŽP);
informačních nástrojů, kam patří informační systémy resortu MŽP, tedy Jednotný
informační systém o životním prostředí, jehož částí jsou i veřejné knihovnické a
informační služby, , integrovaný registr znečišťování, ale také www stránky MŽP,
přístupový portál ŽP, mapový server, indikátorový server a metainformační systém aj.;
nástrojů strategického plánování, kam patří především strategické a akční plány obcí,
měst, mikroregionů, krajů a státu, kde musí být zajištěno aby respektovaly zásady
udržitelného rozvoje a snažily se propojit ekonomické a sociální aspekty s oblastí
životního prostředí, což také zajišťuje Místní Agenda 21 jako dalším z nástrojů
strategického plánování;
nástrojů zapojování veřejnosti, mezi které patří především institut referenda a
místního referenda, instituce ombudsmana, možnosti připomínkování veřejnosti
v oblastech tvorby ekonomických, legislativních nástrojů, dotačních politik aj. Na
místní a regionální úrovni je prioritním nástrojem zapojování veřejnosti Místní
Agenda 21 (viz nástroj strategického plánování);
nástrojů výzkumu a vývoje, kdy výzkum a vývoj jsou výrazné disciplíny, které svými
výstupy ovlivňují snižování negativních vlivů lidských aktivit na životní prostředí,
nápravu a odstraňování vzniklých škod i monitorování změn kvality životního
prostředí a znamenají vysoký potenciál pro ochranu a zlepšování životního prostředí a
udržitelný rozvoj;
mezinárodní spolupráce, kdy nezbytnou součástí zapojení se do mezinárodních aktivit
a organizací je také sběr informací, pravidelné předávání požadovaných informací a
zpráv (tzv. reporting) a jejich výměna. Mezi nejdůležitější opatření v oblasti
mezinárodní spolupráce náleží spolupráce a prosazování priorit v rámci EU,
mezinárodní smlouvy, spolupráce s mezinárodními organizacemi, bilaterální a
přeshraniční spolupráce a zahraniční rozvojová spolupráce;
institucionálních nástrojů, kam patří MŽP a ostatní státní instituce zřízené jak MŽP,
tak i ostatními resorty, stejně jako organizační složky státu. Jedním z nejdůležitějších
institucionálních nástrojů je Státní fond životního prostředí ČR. Nezastupitelnou
kontrolní pravomoc má Česká inspekce životního prostředí. Řada organizací zřízených
Ministerstvem životního prostředí se podílí také na výzkumu a řešení různých otázek
spojených se životním prostředím. Další významnou skupinou jsou akademické obce,
nejrůznější obecně prospěšné organizace, občanská sdružení i jednotlivci, které mohou
přispět nejrůznějším způsobem ­ výzkumem, přímými aktivitami v tvorbě životního
prostředí, osvětovou a kontrolní činností. Ani podnikatelský sektor nemusí být
pouhým subjektem legislativních nebo ekonomických opatření SPŽP, ale může
pomocí dobrovolných nástrojů (EMAS, EŠV) dát dobrý příklad ostatním
podnikatelským subjektům, jak minimalizovat vliv podnikání na životní prostředí.
1.2. Programy ochrany a tvorby životního prostředí
Dále pod ochranu životního prostředí spadá řada programů, které většinou souvisejí
s některou z jejích složek, jako např.:
Státní program ochrany přírody a krajiny ČR,
Státní program environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v České republice,
Státní program na podporu úspor energie a využití obnovitelných zdrojů energie pro
rok 2007,
Národní program snižování emisí,
Národní program čistší produkce, aj.
Mezi základní dokumenty, které se dotýkají ochrany životního prostředí patří Státní program
ochrany přírody a krajiny, Národní lesnický program, Program péče o krajinu, Surovinová
politika nebo program Certifikace udržitelného hospodaření v lesích.
1.3. Legislativní prostředí v oblasti životního prostředí v ČR
Jak již bylo zmíněno, ochrana životního prostředí zahrnuje řadu složek. Díky tomu legislativa
související s oblastí ochrany a tvorby životního prostředí obsahuje více než 100 právních
předpisů (zákonů, vyhlášek, aj.). Z níže uvedeného je pak patrné, že zákonná úprava životního
prostředí je poměrně roztříštěná a tudíž poněkud nepřehledná.
Poskytování všech veřejných služeb v oblasti životního prostředí se obecně musí řídit
platnými právními předpisy upravujícími jednotlivé oblasti z nichž jsou pro výše uvedené
rozčlenění služeb podstatné následující právní předpisy.
Pro služby v oblasti ochrany přírody a krajiny jde zejména o následující právní předpisy:
jako základní předpis je zde zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí a zákon č.
114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny
dále se jedná o dílčí právní úpravy pro jednotlivé oblasti. Jde zejména o zákon č.
86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, zákon č. 254/2001 Sb., o vodách, zákon č. 334/1992
Sb., o ochraně ZPF, zákon č. 289/1995 Sb., o lesích, aj.
Environmentální vzdělávání výchova a osvěta slouží k trvalému rozvoji společnosti a ke
vzdělávání v oblasti životního prostředí, které je nezbytné pro další uchování příznivých
životních podmínek. Tato oblast nemá speciální vyčlenění v platných právních předpisech. Dá
se zde vztáhnout poskytování informací upravených v zákonech uvedených v následujícím
odstavci, kdy tyto budou použity ke vzdělávání.
Poskytování environmentálních informací a s ní související Kontrola je v oblasti životního
prostředí zajišťována speciálním zákonem, který vychází z ústavně zakotveného práva na
informace o životním prostředí (čl. 35 odst. 2 Listiny základních práv a svobod)
zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí
obecný předpis o poskytování informací je pak zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném
přístupu k informacím
kontrola je v oblasti životního prostředí hlavně preventivní (vzhledem k možným
škodám) a je zajištěna zejména zákonem č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na
životní prostředí, a zákonem č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování
znečištění
1.4. Strategie udržitelného rozvoje ČR
Vládou schválena v prosinci 2004. Návrh Strategie byl vypracován pod koordinací rady vlády
pro udržitelný rozvoj a vzešel z rozsáhlé společenské diskuse a představuje dlouhodobý rámec
pro politická rozhodování v kontextu mezinárodních závazků, které ČR přijala, avšak zároveň
respektuje specifické podmínky. Strategie reaguje na potřebu koordinovaného vývoje a
vzájemné rovnováhy sociální, ekonomické a environmentální oblasti, přičemž jejím obecným
cílem je zajišťovat co nejvyšší kvalitu života obyvatel a současně i vytvářet příznivé
podmínky pro kvalitní život budoucích generací.
Analýza rovnovážnosti či nerovnovážnosti vzájemných vztahů mezi ekonomickým, sociálním
a environmentálním pilířem udržitelnosti:
Rovnovážné prvky Nerovnovážné prvky
Ekonomický pilíř versus environmentální pilíř
Většinový konsenzus z hlediska zájmu jak
na ekonomickém růstu, tak i na ochraně ŽP
Konflikt zájmů mezi ochranou ŽP (zejména
ochranou přírody a krajiny) a ekonomickým
rozvojem (zejména budování dopravní
infrastruktury a výstavba užitkových budov)
Rostoucí zájem části hospodářské sféry a
dobrovolné environmentální aktivity (EMAS,
ISO 14000, výroba ekologicky šetrných
výrobků, dobrovolné dohody)
Nízká motivace ze strany státu
k dobrovolným dohodám a dalším
dobrovolným opatřením zlepšujícím stav
životního prostředí
Rozvoj ,,ekonomiky přidané hodnoty"
s nízkými materiálovými a energetickými
vstupy
Radikalizace a polarizace názorů na vztah
mezi ekonomikou a ochranou ŹP; absence
partnerství a dialogu
Ekonomický pilíř versus sociální pilíř
Většinový konsenzus z hlediska potřebnosti
dalšího ekonomického růstu k uspokojení
sociálních potřeb
Absence většinového konsenzu z hlediska
nutnosti zásadních změn sociálních systémů
Rozvinuté sociální systémy (instituce a
mechanismy zdravotní péče, sociální péče
a důchodového zabezpečení)
Sociální systémy (sociální péče, zdravotní
péče, důchodové pojištění) se blíží svým
ekonomickým mezím a přestanou být
středně a dlouhodobě financovatelné
Vysoká míra ekonomické aktivity obyvatel Trh práce není v souladu s potřebami
ekonomiky (zejména mobilita, flexibilita a
kvalifikace pracovní síly)
Environmentální pilíř versus sociální pilíř
Rozvoj podnikání v oblasti výrobků a služeb
k ochraně ŽP vedoucí ke vzniku nových
pracovních příležitostí
Převádění výrob a odpadů do zemí s nižší
úrovní ochrany ŽP
Zvyšování kvality života jednak snižováním
znečistění, jednak aktivními krajinotvornými
a obecně ,,prostorotvornými" opatřeními
Rostoucí dotace do sociálních systémů
omezující disponibilní prostředky k ochraně
ŽP
Vytváření nových pracovních míst v sektoru
turistiky v souvislosti s vyšší atraktivitou
,,čistých" lokalit
Upřednostnění řešení aktuálních sociálních
požadavků před řešením problémů v oblasti
ŽP
Zdroj: Strategie udržitelného rozvoje ČR, strana 28. Dostupné na:
http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/koncepce-a-politiky/strategie-udrzitelneho-rozvoje-
ceske/1000502/21089/
Strategie definuje cíle a nástroje tak, aby co nejvíce omezovaly nerovnováhu ve vzájemných
vztazích mezi ekonomickým, environmentálním a sociálním pilířem udržitelnosti dle
jednotlivých témat společenského rozvoje. Strategie obsahuje šest tematických oblastí:
ekonomický pilíř, environmentální pilíř, sociální pilíř, výzkum a vývoj, vzdělávání, evropský
a mezinárodní kontext a správa věcí veřejných. V rámci správy věcí veřejných by měla ČR
pro udržitelný rozvoj pilovat postavení regionů a obcí, optimalizovat systém veřejné správy,
zvyšovat kvalitu a efektivitu veřejné správy, posilovat podmínky pro účast veřejnosti na
rozhodování ve věcech týkajících se udržitelného rozvoje a vytváření co nejširšího konsenzu
při přechodu k udržitelnému rozvoji a řešit dostupnost základních místních veřejných služeb
pro občana a další.
K dosažení těchto cílů by měly být nápomocny např. tyto nástroje: rozvoj ekologického
zemědělství, rozvoj místních ekonomik, zlepšování dopravní dostupnosti, podpora rozvoje a
dostupnosti veřejných služeb kultury, podpora zapojení občanů a občanských iniciativ do
kulturních, uměleckých a tradičních aktivit, podpora implementace Místních agend 21.
2. Regionální aspekt politiky životního prostředí v ČR
Politika ochrany ŽP je rozvíjena nejen na státní úrovni ale i na úrovních nižších. V ČR jde
zejména o úroveň krajskou a obecní; jedná se o územně samosprávné celky, které jsou nadány
­ díky implementaci smíšeného modelu výkonu veřejné správy ­ jak státní správou, tak
samosprávou. Státní správa je veřejnou správou uskutečňovanou státem a, jak uvádí Průcha
(1), je jádrem veřejné správy odvozovanou od samotné podstaty, postavení a poslání státu, od
podstaty a způsobů realizace státní moci. Samospráva je veřejnou správou uskutečňovanou
jinými veřejnoprávními subjekty než státem, které jsou označovány jako veřejnoprávní
korporace. Existence územně samosprávných celků je zakotvena v článku 8 ústavního zákona
č. 1/1993 Sb. Dle tohoto zákona se ČR člení na obce (základní územní samosprávné celky) a
kraje (vyšší samosprávné celky). Územní samosprávné celky (ÚSC) jsou územními
společenstvími občanů, které mají právo na samosprávu a zároveň jsou veřejnoprávními
korporacemi, které mohou mít vlastní majetek a hospodaří dle vlastního rozpočtu.
V ČR je 14 krajů, včetně hl. města Prahy a zhruba 6283 obcí. Obce jsou dále členěny dle šíře
přenesené působnosti státní správy. Z tohoto hlediska se obce dělí do tří skupin: obce I. stupně
­ základní působnost státní správy, II. stupně ­ obce s pověřeným obecním úřadem, často se
jedná o města a obce III. stupně tzv. obce s rozšířenou působností, ve všech případech jde o
města. Obcí II. stupně je 393 a obcí III. stupně je v celé republice 2051.
Zdůrazňování působnosti a úkoly státní správy neznamená, že ve sféře životního prostředí
nemá dostatečný význam a vliv soustava samosprávy, působení občanských hnutí a
spoluúčast obyvatel jako taková.
2.1. ÚSC a ochrana životního prostředí v ČR
Kraje a obce ve své samostatné působnosti podporují rozvoj svých regionů, obcí vymezených
v koncepčních materiálech jejich územních obvodů dle svých konkrétních potřeb s ohledem
na vyvážený rozvoj daného území. Pro tyto činnosti je vytvářeno představiteli ÚSC řada
strategických dokumentů, jsou jimi většinou Strategie rozvoje obce (může se nazývat též Plán
rozvoje obce nebo Program rozvoje obce) Program rozvoje kraje.
Jejich aktivity je možné shrnout do následujících bodů:
Analyzují a hodnotí úroveň rozvoje svého územního obvodu a jeho částí
Schvalují program rozvoje územního obvodu
Spolupracují s ostatními ÚSC při plnění společných cílů a úkolů podpory regionálního
rozvoje a ochrany ŽP
Sdružují své prostředky se sousedními ÚSC a dalšími právnickými osobami při
zajišťování rozvojových programů společných více obcím. Tzn. předmětem činnosti
dobrovolných svazků obcí může být ochrana ŽP.
Podporují rozvoj aktivit potřebných pro rozvoj regionu, včetně organizací působících
v oblasti ochrany ŽP
Podporují rozvoj soukromého podnikání prospěšného pro dané území (včetně
podnikání pro oblast ochrany ŽP)
Vyčleňují ze svého rozpočtu finanční prostředky určené k odstraňování závad a
nedostatků v těch oblastech, které spadají do jeho působnosti
Podílejí se na plnění úkolů souvisejících se zaměřením podpory regionálního rozvoje a
ochrany ŽP a spolupracují při tom s věcně příslušnými ústředními správními úřady
1
Zákon č. 314/2002 Sb.
zejména při vypracování a realizaci strategie regionálního rozvoje a státních
regionálních programů rozvoje, pokud se týkají jeho územního obvodu
Mohou ukládat obecně závaznou vyhláškou mimo jiné povinnosti k ochraně ŽP aj.
Kromě Programu rozvoje kraje/obce jsou na úrovni ÚSC schvalovány i další dokumenty
týkající se ŽP. Jsou jimi například tyto:
Územní plán, regulační plán (územně plánovací dokumentace)
Energetická koncepce
Program snižování emisí
Program ke zlepšení kvality ovzduší
Koncepce environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty
Koncepce rozvoje dopravní infrastruktury
Koncepce odpadového hospodářství
Koncepce ochrany přírody a krajiny
Koncepce rozvoje cyklistické dopravy
Strategie udržitelného rozvoje daného území (kraje)
Program rozvoje cestovního ruchu a řada dalších.
Úlohou krajských orgánů v samostatné působnosti patří i kompetence v oblasti hospodaření
s přírodními zdroji a složkami ŽP (tzn. Ovzduší, voda, horniny, půda, organismy, ekosystémy
a energie):
Vydávání stanovisek k záměrům, které mohou výrazně ovlivnit čistotu ovzduší,
zejména k prognózám rozvoje jednotlivých oborů a odvětví
Spolupůsobení při vytváření a využívání systému osvojování základních poznatků o
ŽP a jeho ochraně vycházející z principů udržitelného rozvoje
Spolupůsobení při aktivních formách výchovy, osvěty a získávání informací o ŽP a
jeho ochraně, zajišťovaných prostřednictvím státních i nestátních organizací
Účinné působení při zajišťování přístupu k informacím o ŽP
Přímá správa a provádění politiky kraje při ochraně jednotlivých složek ŽP a
využívání přírodních zdrojů, svým významem přesahujících územní obvody okresů
Zakládání a zřizování PO a zařízení v oblasti ŽP
Poskytování dotací občanským sdružením, humanitárním organizacím a fyzickým
osobám působícím v oblasti tvorby a ochrany ŽP
Výběr projektů určených pro podporu v rámci rozvojových programů kraje, v oblasti
tvorby a ochrany ŽP a využívání přírodních zdrojů
Nástroje ochrany ŽP na úrovni ÚSC můžeme tedy shrnout do následujících bodů:
Legislativní nástroje
Strategické a koncepční materiály územně samosprávných celků
Další nástroje
o EA, EIA
o MA 21
o Systém environmentálního řízení EMS/EMAS
V následujících kapitolách budou jednotlivé nástroje stručně charakterizovány.
2.2. Státní politika životního prostředí 2004 - 2010 a ÚSC
Zásadním podkladem pro ostatní sektorové i regionální politiky z hlediska environmentálního
rozměru udržitelného rozvoje ČR je Státní politika životního prostředí 2004 ­ 2010 (SPŽP).
Přestože se jedná o vládní dokument, pro jeho realizaci je nezbytná účast široké veřejnosti,
partnerů z oblasti podnikatelských subjektů, nestátních neziskových organizací, vědy a
výzkumu i dalších složek, kam pochopitelně patří i subjekty územní samosprávy.
Úkoly vyplývající z nutnosti zabývat se problematikou ochrany ŽP, které jsou vymezeny
v rámci SPŽP, jsou rozděleny dle sektorů takto: Energetika, Těžba nerostů, Průmysl, Obchod,
Doprava, Zemědělství a lesnictví, Ochrana a užívání vod, Životní prostředí a zdraví a
Regionální rozvoj, obnova venkova a cestovní ruch.
Orgánů územní samosprávy se nejvíce dotýká sektor regionálního rozvoje, který vychází
z Národního rozvojového plánu a ze Strategie regionálního rozvoje ČR. Cílem je přispět
k dosažení udržitelného rozvoje a růstu kvality života obyvatel regionů, která je mj. založen
na ochraně a zlepšování životního prostředí. Pro oblast regionálního rozvoje, obnovy
venkova a cestovního ruchu je v dokumentu vymezeno více než dvacet konkrétních opatření,
např. nutnost ustanovit Regionální rady pro udržitelný rozvoj v krajích a podporovat města a
obce při realizaci jednotlivých záměrů v oblasti životního prostředí, podporovat místní
samosprávy při realizaci Programu obnovy venkova a provázat tento program s místní
Agendou 21, prosazovat podporu ochrany přírody a krajiny v místních programech obnovy
venkova, pečovat o krajinu rozvojem venkovské turistiky a adaptovat nevyužité budovy pro
ubytovací, restaurační a informační služby.
2.3. Strategie regionálního rozvoje ČR
Strategie regionálního rozvoje ČR 2007 ­ 2013 je základním dokumentem politiky
regionálního rozvoje dle §5 zákona č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje.
Obsahuje zejména analýzu stavu regionálního rozvoje, charakteristiku slabých a silných
stránek v rozvoji krajů, strategické cíle regionálního rozvoje v ČR, vymezení státem
podporovaných regionů a doporučení dotčeným ústředním správním orgánům a krajům pro
zaměření rozvoje odvětví spadajících do působnosti jednotlivých ministerstev. (4) Prvním
koncepčním materiálem na úseku regionální politiky byla Strategie regionálního rozvoje ČR
přijatá vládou v roce 2000. Cílem aktualizace SRR ČR je implikace nových nařízení EU
v oblasti politiky hospodářské a sociální soudržnosti do strategie, priorit a opatření české
regionální politiky. Dokument bude určovat orientaci politiky regionálního rozvoje ČR
v období let 2007 ­ 2013. Vychází ze Strategie udržitelného rozvoje ČR. A v ekonomické
oblasti ze zpracovávané Strategie hospodářského růstu. V oblasti politiky soudržnosti naváže
SRR ČR na její základní programové dokumenty na národní úrovni "Národní rozvojový plán"
a "Národní strategický referenční rámec". Zpracovatelem SRR ČR je Ministerstvo pro místní
rozvoj, odbor regionálního rozvoje.
Cílem strategie je formulování témata aspektů významných pro podporu regionálního rozvoje
a zahrnutí regionální dimenze do těchto politik tam, kde je to účelné a potřebné. Strategie
regionálního rozvoje tak představuje strategickou orientaci pro budoucí programy
regionálního rozvoje na centrální i regionální úrovni.
Zákon č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje definuje ,,Program rozvoje" jako
základní programový dokument realizační fáze strategie regionálního rozvoje na krajské
úrovni. Strategie regionálního rozvoje krajů jsou vypracovány na úrovni krajů, tj. jednotek
NUTS III. Uvedené strategie představují základní koncepční dokumenty orientované na další
rozvoj územního obvodu kraje ve vymezeném časovém období.
Každý krajský úřad v ČR zpracoval svůj ,,Program rozvoje územního obvodu kraje", tzn.
že existuje čtrnáct těchto Programů. Programy rozvoje kraje jsou programovými dokumenty
vypracovanými za účelem koordinace aktivit různých subjektů ovlivňujících územní rozvoj
kraje nebo jeho jednotlivých územních částí (okresů) a obcí. Program rozvoje kraje je
základním střednědobým programovým dokumentem k podpoře regionálního rozvoje na
úrovni kraje s důrazem na sociálně ekonomickou sféru. Lze jej charakterizovat jako program
cílených opatření, příp. intervencí, přijatý pro stimulaci ekonomického a sociálního rozvoje
kraje. Program rozvoje kraje je koncipován jako komplexní sociálně ekonomický rozvojový
program územního obvodu kraje zahrnující směry a úkoly rozvoje finanční povahy adekvátní
předpokládaným dostupným finančním zdrojům i úkoly rozvoje nefinanční povahy, jako jsou
politiky, nástroje, organizační úkoly, politická podpora, doporučení pro ústřední správní
orgány k podpoře kraje apod. 14 strategií rozvoje krajů jsou součástí Strategie regionálního
rozvoje ČR 2007 ­ 2013.
Vedle Strategií a Programů rozvoje kraje vznikají i tzv. dílčí strategie. Tato strategické
dokumenty se zaměřují pouze na určité oblasti, např. na dopravu, rekreaci, zemědělství apod.,
které jsou pro daný kraj klíčové a které výrazně ovlivňují nebo mohou ovlivnit rozvoj daného
kraje.
Na Program rozvoje kraje zpravidla navazují strategie rozvoje menších regionů ­ Strategie
rozvoje okresu, Strategie rozvoje mikroregionu, Strategie rozvoje obce. Tyto strategie
většinou koncipované jako střednědobé až dlouhodobé, jsou zaměřeny na koordinování aktivit
veřejného a soukromého sektoru ­ aktivity ekonomického, sociálního, kulturního a
ekologického charakteru ­ v daném území.
2.4. Participace občanů
Péče o ŽP je vyvolána především snahou zlepšit životní podmínky jejich obyvatel. Proto je
potřeba promítnout potřeby a přání lidí, kteří v daném území žijí. Spoluúčast obyvatelstva na
procesu přeměn v místě jejich bydliště se obvykle označuje termínem veřejná participace.
Zájem obyvatelstva na změnách v území je potvrzován zevšeobecněnou zkušeností vyspělých
zemí (7).
Možnost a míra uplatnění participačních mechanismů v určitém místě je dána dvěma
základními momenty. Je to jednak zájem lidí o spoluúčast na dění, jednak ochota místních
orgánů akceptovat a využívat tuto přímou formu samosprávy. Optimální variantou je
oboustranný zájem. Podstatou participace je informovanost, založená na dialogu všech
zúčastněných stran. Hlavním úkolem je přitom:
Poskytovat lidem jasné, úplné a aktuální informace o zamýšlených záměrech a jejich
realizaci
Dozvědět se požadavky, názory a představy lidí na danou záležitost
Zapracovat názory a postoje obyvatel do návrhů
Znalost názorů a postojů občanů může být založena na použití více či méně formalizovaných
metod, jako je shromáždění občanů, veřejná diskuse, sociologický průzkum, zprostředkování
informací prostřednictvím různých občanských iniciativ apod.
Obyvatelé mohou na řešení konkrétního problému participovat několika způsoby:
Vyjádřením vlastních názorů a požadavků
Seznámením se s uvažovanými záměry a vyjádřením souhlasu nebo nesouhlasu s nimi
Možností výběru z předložených variant
Návrhem vlastních řešení apod.
Tímto se mohou zapojit všichni lidé,kteří projeví zájem a to buď jednotlivě nebo společně
v rámci různých iniciativ. Relativně nejvhodnější formou jsou dobrovolně ustavené místní
občanské samosprávy, které jsou doplňkem samosprávy zastupitelské. Při projednávání a
schvalování jednotlivých záměrů mohou nejlépe zastupovat zájmy obyvatel a zajišťovat
zpětnou vazbu, tj. informovanost obyvatel a jejich aktivní účast na realizaci.
Spoluúčast občanů není ovšem bezproblémová. Problémy se týkají zejména vytvoření
příznivého klimatu a důvěry mezi veřejností a správními a samosprávnými orgány, což je
zároveň nejlepší zábranou proti zneužívání autority hlasu veřejnosti ve prospěch úzkých
zájmů nevelké aktivně vystupující skupiny osob.
Veřejnost může aktivně participovat:
při posuzování vlivů jednotlivých koncepčních a strategických dokumentů či záměrů
na ŽP v tzv. procesu SEA a procesu EIA
v procesu zavádění principů udržitelného rozvoje do praxe v tzv. místní Agendě 21
3. Posuzování vlivů na ŽP
Hodnocení a posuzování činnosti a záměrů na ŽP je popsáno v zákoně č. 100/2001 Sb., o
posuzování vlivů na ŽP. Je nutné rozlišit posuzování koncepcí tzv. SEA a posuzování záměrů
tzv. EIA. Účelem obou procesu hodnocení je zjistit, zda jsou negativní vlivy zamýšleného
záměry či vytvořené koncepce společensky přijatelné, neboť určité negativní dopady s sebou
přináší prakticky veškerá lidská činnost.
Pro zveřejňování informací o posuzování záměrů a koncepcí byl zřízen internetový portál EIA
spravovaný státní agenturou CENIA. Na těchto webových stránkách jsou umístěny informace
týkající se probíhajících hodnocení. U každého záměru či koncepce je uveden název,
příslušný úřad, fáze, v jakém se hodnocení právě nachází, informace o předkladateli,
informace o zjišťovacím řízení, vyhodnocení, údaje o posuzovateli a informace o stanovisku.
V ideálním případě by měly probíhat současně tři základní procesy:
Příprava koncepce/záměru ­ proces přípravy samotné koncepce, který není většinou
dán žádnou legislativou, v některých případech pouze rámcovou osnovou či
metodikami dle toho, za jakým účelem se dokument pořizuje.
Posuzování vlivů koncepce/záměru na ŽP = samotné SEA/EIA probíhající dle zákona
č. 100/2001 Sb., znamená:
o Hodnocení všech částí koncepce/záměru z hlediska ŽP a veřejného zdraví
o Stanovení trendů a cílů v oblasti ŽP a jeho ochrany
o Hodnocení cílů posuzované koncepce/záměrů ve vztahu k cílům ochrany ŽP
o Hodnocení dopadů na soustavu Natura 2000 ­ v případě, že je tak požadováno
orgány ochrany přírody
Zapojení veřejnosti ­ tento předpoklad je dán zákonem. Zapojování veřejnosti v rámci
hodnocení je provázáno s postupy, které při přípravě koncepcí zajišťují svobodný
přístup k informacím o ŽP (dle zákona č. 123/1998 Sb., o právu na informace o ŽP a
zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím a Aarhuské úmluvy).
Musí proběhnout minimálně jedno veřejné projednání koncepce spolu s dokumentací
vyhodnocení jejích vlivů na ŽP
Předkladatel koncepčního materiál či záměru musí zajistit sledování a rozbor vlivů na ŽP
a veřejné zdraví při realizaci schválené koncepce.
Do procesu hodnocení je zapojeno několik účastníků. Jedná se zejména o tyto:
Předkladatel koncepčního materiálu/záměru: orgán veřejné správy, který je odpovědný
za přípravu daného strategického dokumentu
Zpracovatel koncepce/záměru: tým lidí tvořících koncepci, není vyloučeno, že by byl
totožný s předkladatelem koncepce
Zpracovatel SEA/EIA hodnocení ­ SEA/EIA tým: tým lidí, kteří koncepci posoudí
z hlediska vlivů na ŽP a veřejné zdraví
Příslušný úřad pro posuzování ­ příslušným úřadem je Ministerstvo ŽP (odbor
posuzování vlivů na ŽP a IPPC) pro národní a krajské koncepce a Krajské úřady
jednotlivých krajů pro koncepce zpracovávané pro menší území než území kraje ­
např. územní plán obce
Veřejnost ­ občané a organizace
Za zákona se může účastník zapojit při:
Zjišťovacím řízení ­ možno vyjadřovat se k oznámení koncepce.
Zveřejnění koncepce/záměru a dokumentace vyhodnocení jejích vlivů na ŽP ­ možno
podávat vyjádření k oběma dokumentům.
Veřejném projednání vyhodnocení jejích vlivů na ŽP ­ možno vyjádřit se přímo
v průběhu veřejného projednání nebo poslat své komentáře zaslat příslušnému úřadu
do 5 dnů od veřejného projednání.
Zpracovatel může využít formu veřejného slyšení, veřejného projednání, workshop, veřejného
semináře, nebo si může vytvořit také tzv. poradní skupinu složenou ze zástupce předkladatele,
zpracovatele koncepce/záměru, zpracovatele SEA/EIA týmu, zástupce samosprávy či státní
správy a zástupců neziskového sektoru či občanů. Občané se mohou do procesu zapojit
z vlastní iniciativy.
Pro zapojení veřejnosti do procesu hodnocení je nezbytné, aby:
Veřejnost měla přístup k informacím
Veřejnost byla aktivně a průběžně informována
Probíhala konzultace s občany
Došlo ke kvalitnímu vypořádání připomínek veřejnosti
Byly dostupné informace o samotném procesu SEA a praktických zkušenostech.
3.1. EIA (Environment Impact Assessment)
Výsledkem procesuje EIA je shrnutí a zhodnocení všech negativních vlivů konkrétního
záměru, včetně navržení limitů a omezujících podmínek pro jeho realizaci. Výsledné
stanovisko EIA slouží jako odborný podklad pro správní orgány vydávající následná
povolení. Úřady by měly podmínky, obsažené ve stanovisku, přejímat do všech následných
rozhodnutí. Jde zejména o územní rozhodnutí a stavební povolení. Bez ukončeného posouzení
vlivů na ŽP nemohou úřady pro daný průmyslový záměr vydat žádná další povolení.
Předmětem posuzování vlivů jsou:
Velmi závažné záměry, u nichž se vždy posuzují vlivy na ŽP (I. kategorie)
Méně závažné záměry, u kterých se nejprve o konání celé procedury EIA rozhoduje
v tzv. zjišťovacím řízení. (II. kategorie)
V procesu EIA se musí hodnotit také zásadní změny již existujících podniků či staveb, a to
v případě:
Pokud má být významně zvýšena (výrobní) kapacita nebo (plošný či objemový)
rozsah příslušného záměru nebo
Pokud se významně mění výrobní či jiná technologie, řízení provozu nebo způsob
užívání stavby či zařízení
Posuzování zahrnuje zjištění, popis, posouzení a vyhodnocení předpokládaných přímých i
nepřímých vlivů na ŽP. Posuzují se vlivy na lidské zdraví i vlivy na ŽP. Konkrétně tedy vlivy
na: živočichy, rostliny, ekosystémy, půdu, horninové prostředí, vodu, ovzduší, klima, krajinu,
přírodní zdroje, hmotný majetek a kulturní památky. Posuzuje se i vzájemné působení a
souvislosti jednotlivých vlivů. V úvahu se berou nejen vlivy, které způsobí provozování
konkrétního záměru, ale i jeho příprava výstavby, ukončení provozu, případná sanace,
demontáž či rekultivace. Zahrnuty musí být i vlivy možné havárií. Hodnotí se jak vlivy
realizace záměru, tak i jeho neprovedení. V rámci EIA procesu se vytvářejí návrhy opatření
k předcházení, vyloučení, snížení, zmírnění nebo minimalizaci nepříznivých vlivů na ŽP.
3.1.1. Účastníci hodnocení
Procesu EIA se může účastnit každý, a to zasláním svého písemného vyjádření, nebo účastí na
veřejném projednání. Zásadní součástí procesu EIA je veřejné projednání, které se koná pouze
v případě, že k dokumentaci nebo k posudku EIA obdrží správní orgán alespoň jedno
nesouhlasné písemné vyjádření. Podávání písemných připomínek v průběhu celého procesu je
nezbytné. Zvláštní postavení mají občanská sdružení a obecně prospěšné společnosti. Pokud
splní níže uvedené podmínky, mohou se stát účastníky navazujících správních řízení.
Podmínky pro to jsou:
Jejich předmětem činnosti je ochrana ŽP
Jejich místní příslušnost zahrnuje území, které by mohlo být dotčeno záměrem
posuzovaným v procesu EIA
Podaly ve stanovených lhůtách písemné vyjádření
Příslušný úřad jejich vyjádření zahrnul do svého stanoviska
Úřad, který vede navazující řízení, nerozhodl, že jimi hájené veřejné zájmy nejsou
v navazujícím řízení dotčeny.
Za podobných podmínek je automaticky účastníkem navazujících řízení i obec, jejíž území by
záměrem mohlo být výrazně ovlivněno.
Proces EIA vedou příslušné krajské úřady a MŽP ČR. Ministerstvo zajišťuje proces EIA u
záměrů:
U nichž je v příloze č. 1 zákona o posuzování vlivů označen sloupec A
Které překládá ministerstvo obrany
U nichž si to samo MŽP vyhradí
Jejichž vlivy na ŽP přesahují hranice ČR.
Posuzování ostatních záměrů je v kompetenci krajských úřadů. Dotýká-li se nějaký záměr
území více krajů, rozhoduje o tom, který z nich bude záměr posuzovat, MŽP.
3.1.2. Proces hodnocení
Proces EIA začíná zveřejněním informací o zamýšleném záměru. Každý investor je povinen
oznámit příslušnému úřadu, co chce realizovat, přičemž náležitosti tohoto oznámení jsou
stanoveny zákonem. Oznámení obsahuje údaje o oznamovateli, záměru, vstupech a
výstupech, stavu ŽP v dotčeném území a vlivech záměru na veřejné zdraví a ŽP. Úřad do 7
pracovních dní rozešle k vyjádření dotčeným úřadům a dotčeným obcím a krajům a do stejné
lhůty zveřejní oznámení a informaci o možnosti do něj nahlížet. Další fází je tzv. zjišťovací
řízení, které se provádí na základě oznámení a došlých vyjádření k němu a to dle hledisek
uvedených v zákoně. Cílem zjišťovacího řízení je:
U záměrů, u nichž se vždy posuzují vlivy na ŽP, upřesnit informace, které bude muset
obsahovat dokumentace
U ostatních záměrů zjistit, zda vlivy na ŽP budou vůbec posuzovány.
V případě, že oznámení splňuje požadavky na dokumentaci a nedošlo-li k němu žádné
nesouhlasné vyjádření, může úřad v rámci zjišťovacího řízení stanovit, že se oznámení
považuje za dokumentaci. Na základě oznámení, došlých vyjádření a výsledků zjišťovacího
řízení vybere investor odborníka, kterému zadá zpracování dokumentace. Její obsah stanoví
zákon. Jde o podrobný popis celého záměru a jeho dopadů na ŽP. Součástí dokumentace bývá
často například biologický průzkum, hluková studie, rozptylová studie, údaje o referenčních
zařízeních apod. Na základě dokumentace a všech došlých vyjádření se zpracovává posudek a
to do 60 dnů od doručení dokumentace zpracovateli posudku. Posudek zpracovává
autorizovaná osoba, seznam těchto specialistů vede MŽP. Ten, kdo se podílel na zpracování
oznámení nebo dokumentace EIA, nesmí ani zčásti pracovat na posudku k témuž záměru.
Pokud úřad obdržel nesouhlasné vyjádření k dokumentaci či k posudku,je povinen zajistit
veřejné projednání obou dokumentů. Veřejné projednání je povinné u záměrů s příhraničními
vlivy. Na základě dokumentace, posudku, veřejného projednání a všech vyjádření k nim vydá
příslušný úřad stanovisko k posouzení vlivů na ŽP. Platnost stanoviska je 2 roky od jeho
vydání. Na žádost investora může úřad platnost prodloužit o další 2 roky. Stanovisko slouží
jako výchozí podklad pro veškeré navazující povolování záměru. Bez závěrečného stanoviska
EIA nemůže žádný úřad, který vede navazující správní řízení (územní, stavební apod.), vydat
žádné rozhodnutí nutné k provedení konkrétního záměru. To platí pro správní i všechna
ostatní řízení a postupy dle zvláštních právních předpisů.
3.2. SEA (Stategic Environmental Assessment)
Zcela specifickou oblastí je posuzování vlivů na ŽP u koncepcí. Proces je též upraven
zákonem 100/2001 Sb. Strategické a koncepční dokumenty orgánů veřejné správy stanovující
budoucí směrování rozvoje v určité oblasti mohou mít, stejně jako konkrétní projekty,
významný vliv na ŽP. Vzhledem k tomu, že jsou tyto dokumenty většinou stanovovány na
dobu delší než 1 rok, je tedy vhodné a účelné vyhodnotit jejich celkový vliv nejen na
společnost ale i na ŽP a najít co nejpřijatelnější řešení, jak z hlediska rozvoje plánované
oblasti, území, tak z hlediska ŽP a jeho ochrany. Cílem procesu SEA je najít co
nejpřijatelnější řešení z hlediska celkového rozvoje řešené oblasti. Koncepce nezpracovávají
investoři, ale orgány veřejné správy. Zapojení veřejnosti do procesu SEA je nezbytné stejně
jako u posuzování vlivů jednotlivých záměrů na ŽP. Do hodnocení SEA spadají vedle územně
plánovací dokumentace také např. krajské plány odpadového hospodářství, celostátní a
regionální operační programy EU, národní strategické plány a další strategie.
Výsledkem procesu je zjištění a zhodnocení negativních důsledků určitého programu, politiky
či plánu, na jehož základě může dojít k realizaci konkrétních záměrů. Při posuzování koncepcí
se prověřují a nalézají nejšetrnější a nejúčinnější varianty jejich provádění. Závěr SEA by měl
určit také nástroje pro sledování a vyhodnocování vlivů realizace koncepce na ŽP. Bez
ukončeného procesu SEA nelze žádnou koncepci schválit ­ ani zcela dokončená koncepce tak
nemůže být právně závazná.
Posuzují se:
Koncepce, které stanoví rámec pro budoucí povolení záměrů uvedených v příloze
zákona o posuzování vlivů
Koncepce spolufinancované z prostředků fondů EU
Koncepce, u nichž nutnost jejich posouzení, s ohledem na možný vliv na ŽP, vyplývá
ze zvláštních právních předpisů
Tyto nové koncepce se posoudí:
Vždy pokud jejich realizace závažně ovlivní území více než jedné obce
Stanoví-li tak zjišťovací řízení, pokud se jejich realizace dotkne územního obvodu
jedné obce
Posouzení SEA se provede vždy, pokud se koncepce, tj. strategie, plány, politiky nebo
programy zpracované nebo zadané orgánem veřejné správy, týká území většího než jedné
obce ­ tedy např. koncepce pro sdružení obcí, kraj nebo pro území celého státu, a je
připravovaná v oblasti zemědělství, lesního hospodářství, myslivosti, rybářství, nakládání s
povrchovými nebo podzemními vodami, energetiky, průmyslu, dopravy, odpadového
hospodářství, telekomunikací, cestovního ruchu, územního plánování, regionálního rozvoje a
životního prostředí včetně ochrany přírody.
Pro koncepce, připravované pro území jedné obce a menší (např. územní plán obce, strategie
rozvoje obce) a stejně tak pro změny koncepcí, musí být provedeno tzv. zjišťovací řízení (viz
dále), na jehož základě bude rozhodnuto, zda je nutné koncepci posoudit či nikoliv.
Vždy jsou posuzovány například tyto koncepce: Dopravní politika ČR a krajské dopravní
koncepce, Plány odpadového hospodářství ­ pro ČR a pro jednotlivé kraje, Národní
rozvojový plán ČR, Státní energetická koncepce a krajské energetické koncepce, programy
rozvoje krajů a měst, krajské koncepce ochrany přírody, územní plány velkých územních
celků apod.
Neposuzují se:
Koncepce zpracovávané pouze pro účely obrany státu
Koncepce pro případ mimořádných událostí, při kterých dochází k závažnému a
bezprostřednímu ohrožení ŽP, zdraví, bezpečnosti nebo majetku osob
Finanční a rozpočtové koncepce
Předmětem posouzení nejsou zákony či prováděcí právní předpisy, a to ani ty, které přímo
upravují oblast ŽP. Neposuzují se ani strategie soukromých podniků, byť by to byly
rozvojové koncepce průmyslových gigantů.
Posuzování zahrnuje zjištění, popis a zhodnocení předpokládaných přímých a nepřímých
vlivů provedení i neprovedení koncepce a jejích cílů.
Procesu SEA se může účastnit každý, a to zasláním svého písemného vyjádření nebo účastí na
veřejném projednání.
MŽP zajišťuje proces SEA u koncepcí:
Krajských a kde dotčené území zasahuje na území více krajů
Kde dotčené území zasahuje na území národního parku nebo chráněné krajinné oblasti
Státních, jejichž vlivy na ŽP přesahují hranice ČR
V kompetenci jednotlivých krajských úřadů je posuzování ostatních koncepcí, tedy těch,
jejichž provádění se významně dotkne území menšího, než je území kraje.
3.2.1. Proces hodnocení
V průběhu celého procesu platí stejná pravidla pro zveřejňování informací jako u posuzování
EIA. Oznámení o zahájení prací na tvorbě nebo změnách koncepce podléhající posouzení má
povinnost zpracovat předkladatel koncepce (např. magistrát, ministerstvo, kraj, obec), který
dal podnět k jejímu zpracování. Příslušný úřad rozešle do 10 dnů toto oznámení k vyjádření
dotčeným správním úřadům a dotčeným obcím a krajům a do stejné lhůty zveřejní oznámení a
informaci o možnosti do něj nahlížet.
Zjišťovací řízení se provádí na základě oznámení, došlých vyjádření k němu. Cílem
zjišťovacího řízení je:
U koncepcí, u nichž se vždy posuzují vlivy na ŽP, upřesnit obsah a rozsah
vyhodnocení, včetně požadavku na zpracování možných variant
U ostatních koncepcí (koncepce na úrovni obce a změny koncepcí) zjistit, zda vlivy na
ŽP budou vůbec posuzovány.
Neprodleně po skončení zjišťovacího řízení musí být zveřejněn jeho závěr a rozeslán
předkladateli, dotčeným správním úřadům a dotčeným územním samosprávným celkům.
Po obdržení závěru zjišťovacího řízení vybere předkladatel koncepce odborníka ­
autorizovanou osobu, kterému zadá zpracování vyhodnocení vlivů koncepce na ŽP. Po
zpracování vyhodnocení předá předkladatel příslušnému úřadu návrh koncepce, jehož
nedílnou součástí je toto vyhodnocení (dokumentace SEA). Pokud vyhodnocení SEA
obsahuje všechny náležitosti, musí příslušný úřad do 10 dnů od doručení dokumenty zveřejnit
a rozeslat k vyjádření dotčeným správním úřadům a dotčeným obcím a krajům.
Předkladatel koncepce je vždy povinen zajistit veřejné projednání návrhu koncepce a jejího
vyhodnocení v rámci SEA. Projednání nemůže být konáno dříve než po uplynutí 30 dnů od
předložení návrhu koncepce příslušnému úřadu. Každý může zaslat své písemné vyjádření
k návrhu koncepce příslušnému úřadu nejpozději do 5 dnů ode dne konání veřejného
projednání. V téže lhůtě může zaslat předkladatel příslušnému úřadu své písemné vyjádření
k vyhodnocení. Veřejného projednání s e musí zúčastnit předkladatel koncepce, zpracovatel
vyhodnocení SEA a příslušný úřad. Veřejné projednání musí být nahráváno a musí být
pořízen zápis. Na základě návrhu koncepce, vyjádření k němu podaným a veřejného
projednání vydá příslušný úřad stanovisko k posouzení vlivů provádění koncepce na ŽP a
veřejné zdraví. Stanovisko může být:
Záporné (nesouhlas s návrhem koncepce z hlediska možných negativních vlivů)
Kladné bez připomínek (v praxi se neobjevuje)
Kladné s omezujícími podmínkami (nejčastější případ)
Stanovisko dále může navrhnout doplnění návrhu koncepce či navrhnout kompenzační
opatření a opatření ke sledování vlivů koncepce na ŽP a veřejné zdraví.
Bez stanoviska ke koncepci nemůže být koncepce schválena. Schvalující orgán je povinen
zohlednit požadavky a podmínky vyplývající ze stanoviska ke koncepci. Pokud stanovisko
obsahuje výslovné požadavky a podmínky koncepci a nejsou do ní zahrnuty nebo jsou
zahrnuty pouze zčásti, je schvalující orgán povinen svůj postup zdůvodnit.
3.3. Posuzování územních plánů
Ze skupiny posuzovaných plánů a programů se vymykají územní plány. Na rozdíl od
ostatních plánů a programů územní plán obsahuje nejen koncepční či strategické složky ale i
konkrétní vstupy do území, konkrétní projektové záměry, které je možné územně lokalizovat.
Vzhledem k odlišnému charakteru územního plánu (ÚP) je nutné též přizpůsobit posuzování
těchto materiálů na ŽP.
Proces SEA na stavební koncepce (obecní územní plány, krajské zásady územního rozvoje a
republikovou politiku územního rozvoje) upravuje pouze § 10 i zákona o posuzování vlivů a
ve zbytku se plně použije stavební zákon. V praxi to znamená, že veškeré lhůty a postupy
(zveřejňování, rozesílání, veřejné projednávání) se řídí stavebním zákonem. Situaci při
hodnocení územního plánu je možné shrnout takto:
Dle stavebního zákona se územní plán pořizuje pro území obce ­ předkladatelem
koncepce je obecní úřad obce s rozšířenou působností jako pořizovatel územního
plánu
Posuzování SEA vede krajský úřad, který stanoví požadavek na zpracování
vyhodnocování vlivů na ŽP
Vyhodnocení zpracuje autorizovaná osoba pro posuzování vlivů.
Obecní úřad zveřejní a projedná vyhodnocení územního plánu z hlediska vlivů na ŽP
v rámci pořizování územního plánu dle stavebního zákona
Krajský úřad vydá stanovisko SEA
Schvalujícím orgánem koncepce je zastupitelstvo obce, pro kterou se územní plán pořizuje.
Zastupitelstvo obce je povinno ve svém usnesení o schválení územního plánu zdůvodnit, jak
zohlednilo podmínky vyplývajících ze stanoviska k vyhodnocení vlivů na ŹP. Toto usnesení
je povinno zveřejnit.
K nedostatkům posouzení ÚP velkých územních celků může patřit:
Navrhované varianty jsou nedostatečně vyhodnoceny nebo chybí stanovení jejich
pořadí z hlediska ochrany ŽP
Chybí návrh monitoringu
SEA tým je do procesu zapojen pozdě
Výstupem z procesu SEA by mělo být:
Posouzení kvality popisu a hodnocení trendů ve vývoji ŽP, které souvisí s dosavadním
rozvojem koncepce
Posouzení, zda byly zapracovány cíle ochrany ŽP do cílů koncepce
Posouzení souladu navrhovaných řešení problémů dané koncepce s cíli ochrany ŽP a
s limity pro využívání území, které byly stanoveny ve schválené územně plánovací
dokumentaci pro dané území
Posouzení vlivů specifických aktivit a projektů na ŽP dle požadavků zákona
Posouzení systému sledování reálných vlivů dokumentu a návrh pro zajištění jeho
environmentálně šetrné realizace.
3.4. Posuzování vlivů přesahující území ČR
V případě, že by realizací nějakého záměru nebo koncepce mohlo být závažně ovlivněno
území jiného státu, provádí se ,,mezistátní posuzování vlivů na ŽP". Mohou nastat tři situace:
Záměr umístěný v ČR nebo česká koncepce ovlivní jiný stát
Záměr nebo koncepce realizované na území sousedícího státu ovlivní ČR
Záměr či koncepce značně vzdáleného státu (mimo EU) ovlivní ČR
Aktuální posuzování zahraničních vlivů na naše území je možné nalézt na internetových
stránkách státní agentury CENIA. Velkým přínosem tohoto posuzování je možnost pro
realizaci koncepce či jednotlivého záměru provést na žádost domácího nebo dotčeného státu.
Lze tak ještě objevit další nepříznivé vlivy, se kterými se původně při EIA /SEA nepočítalo a
co nejvíce je přijatými opatřeními zmírnit, nebo využít získané informace při schvalování
budoucích záměrů.
Mezistátní posuzování vlivů vždy zajišťuje MŽP. Proces probíhá stejně, jako by se jednalo o
běžný proces EIA nebo SEA, odlišnosti jsou jen ve lhůtách, které jsou prodlouženy, ve fázi
zpracovávání vyhodnocení koncepce (SEA nebo posudku EIA se může konat konzultace mezi
jednotlivými státy a vyjádření dotčených států musí být zapracována do závěrečného
stanoviska nebo musí být uvedeny důvody, proč se tak nestalo.
Posuzování záměrů a koncepcí, realizovaných mimo území ČR, se řídí předpisy cizího státu.
MŽP zveřejňuje informace o zahraničních procesech EIA a SEA a v rámci posuzování vlivů
je možné se k nim vyjadřovat.
3.5. Další informace
Informační systém EIA: http://tomcat.cenia.cz/eia/view.jsp
Informační systém SEA: http://eia.cenia.cz/sea/koncepce/prehled.php
Internetové stránky občanského sdružení ARNIKA: http://eia.arnika.org/index.shtml
Internetové stránky otevřeného portálu životního prostředí:
http://www.enviport.cz/sea-strategicke-posuzovani.aspx
Internetové stránky MŽP ČR:
http://www.env.cz/__C1256D51007C88C5.nsf/$pid/MZPJSF15B47B
4. Místní Agenda 21
V roce 1992 se konala v Rio de Janeiru (Brazilie) konference OSN o ŽP a rozvoji, tzv.
Summit Země, známá také pod zkratkou UNCED. Představitelé více než 170 zemí světa se
dohodli na přijetí několika významných dokumentů. Jedním z nich byla i Agenda 21 ­
program pro 21. století, který má napomoci přechodu lidské společnosti na tzv. udržitelný
rozvoj
Agenda 21 je dokument, který se stal strategickým plánem rozvoje společnosti. Dokument
určil hlavní směry omezení negativních projevů naší civilizace v různých oblastech (např.
sociální rozdíly mezi bohatými a chudými zeměmi, nedostatky ve zdravotní péči, globální
ohrožení ŽP, expanze lidských sídel apod.).
Místní Agenda 21 je strategický a akční plán rozvoje obce či regionu, který zavádí principy
udržitelného rozvoje do praxe. Jedná se tedy o plán propojující ekonomické a sociální aspekty
s oblastí ŽP a je vytvářen spolupráci s veřejností. Proč ,,místní Agenda 21"?
Místní ­ odkazuje na vlastní místo působení, bydliště, obec, případně region
Agenda ­ slovo latinského původu znamenající program nebo seznam věcí, které je
třeba udělat, aby bylo dosaženo stanových cílů
21 ­ znamená, že se jedná o to, co musíme udělat pro (v) 21. Století, vyzývá
k uvažování v delším časovém horizontu
MA 21 je proces, který prostřednictvím zkvalitňování správy věcí veřejných, strategického
plánování (řízení), zapojování veřejnosti a využíváním všech dosažených poznatků o
udržitelném rozvoji zvyšuje kvalitu života ve všech jeho aspektech.
Činnosti místních správ je věnována 28. Kapitola dokumentu Agenda 21, ve které se mimo
jiné říká, jak se má správa k MA 21 postavit: ,,na základě konzultací a vytváření konsenzu by
se místní orgány měly od občanů a od místních, občanských, komunitních, obchodních a
průmyslových organizací poučit a získat informace potřebné pro zformulování nejlepších
strategií."
MA 21 není ani zákonem, nebo vládním nařízení, není ani povinná, nejsou stanovené žádné
jednotné postupy, jak zavádět MA 21, ale jsou známy některé klíčové kroky, jak na to.
Implementace MA 21 začala v ČR kolem roku 1997, v porovnání s okolními evropskými
státy se značným zpožděním.2
MA 21 může iniciovat orgán místní správy, nevládní organizace, organizace soukromého
sektoru, skupina lidí i jednotlivý občan. Záleží však na tom, jaká struktura procesu se
vybuduje ­ na ní závisí, zda bude proces životaschopný a zda budou principy udržitelného
rozvoje uplatňovány v každodenní praxi lidí, především při rozhodování v místní/regionální
správě. Nezastupitelnou roli hraje v procesu MA 21 místní správa, která jej musí zastřešit a
podpořit.
2
Místní Agenda 21 v ČR a v Praze. ENVIS ­ Informační servis. http://envis.praha-
mesto.cz/(4hmrnn55hjxwi555pkwzsq45)/default.aspx?ido=5323&sh=-473550853
4.1. Proces MA 21
MA 21 by měla mít následující součásti:
Organizační zázemí ­ proces je nutno koordinovat, obvykle zázemí zajišťuje místní
správa, nebo s ní musí být alespoň oficiálně propojeno.
Komunitní spolupráce (partnerství) ­ místní správa by měla při přípravě a realizaci
místních aktivit, jednotlivých záměrů rozvoje obce/regionu spolupracovat s místními
organizacemi a veřejností v co nejvyšší míře a dlouhodobě
Kapacita pro získávání zdrojů ­ MA 21 vede ke zvýšení kapacity pro získávání zdrojů
především vzhledem k zavedení principu UR v místních podmínkách. Lidé, kteří se do
procesu zapojí, mohou zároveň ochotni také přispět i finančními a jinými prostředky
Formalizace procesu, politická podpora ­ místní zastupitelstvo musí přijmout MA 21
jako oficiální součást rozvoje a fungování obce/regionu. V rámci toho se zavazuje
k respektování principů UR včetně zapojování veřejnosti
Strategie udržitelného rozvoje za účasti veřejnosti ­ každá obec/region, která chce
zavést MA 21, by měla mít zpracovanou dlouhodobou Strategii UR, jakožto
zastřešující dokument pro dílčí strategie, plány a politiky. Každý místní občan by
přitom měl mít možnost podílet se na jejím zpracování i realizaci. Součástí
strategického plánu má být akční plán, který přesně určí kdo, co a kdy udělá. Tento
plán je zásadní pro nastartování procesu MA 21. Proces MA 21 je pak nutné i
monitorovat. Veřejnost má být zapojena v každé fázi procesu nejen informováním, ale
dle situace přímo i konkrétní prací ­ získáváním názorů a podkladů, spoluúčastí a
vytváření i realizaci procesu. Konkrétní příklady propojování ekonomických,
sociálních a ekologických činností je potřeba podpořit jako tzv. mikroprojekty ­ malé
projekty podpořené místní správou nebo z vnějších zdrojů
Výchova, vzdělávání, osvěta informovanost ­ občané musí rozumět základním
otázkám UR a také tomu, že oni sami jsou spolutvůrci budoucnosti obce/regionu.
Musí být motivováni k tomu, aby se do procesu MA 21 aktivně zapojili.
Management kvality ­ udržitelnost by měla být chápána jako součást řízení místního
úřadu
Vnější vztahy a vazby ­ UR není jen záležitostí obce/regionu, ale má širší souvislosti,
tudíž obec/region by měla budovat vnější vztahy, informační vazby a partnerství
s dalšími obcemi/regiony, v rámci sítí a projektů na národní i mezinárodní úrovni
Mikroprojekty ­ malé a velké dílčí projekty, které slouží jako příklad projektů, jež
přispívají k UR. Finančně by se na nich měla podílet místní správa.
V rámci procesu se vytváří, zpracovává a definuje plán s následujícími částmi:
Základní hodnoty ­ které účastníci vyznávají a uznávají a pro které se činností účastní
Vize ­ čeho chtějí dosáhnout, jak bude vypadat obec/region za 15, 20 a více let
Účel ­ kdo jsme, proč chceme proces zahájit a realizovat
Stanovení prioritních oblastí ­ klíčová část realizace MA 21
Záměry a specifické cíle ­ záměry obecně popisují, co máme v úmyslu dělat
v jednotlivých prioritních oblastech. Specifické cíle pak tyto záměry upřesňují, nejsou
to však úkoly ani akce
Akce ­ ke každé z vybraných prioritních oblastí je sestaven Akční plán ­ seznam
konkrétních aktivit (projektů), které je třeba udělat, aby bylo dosaženo specifických
cílů v dané oblasti.
Pro lepší představu toho, co může spadat do procesu MA 21, je níže uveden demonstrativní
výčet činností, aktivit, které můžeme nazývat aktivitami v rámci MA 21
Obnova památek
Oživování a zachovávání tradičních zvyklostí a řemesel
Udržitelná turistika
Územní plánování založené na integrovaném přístupu a vhodná výstavba
Péče o krajinu
Péče o starší občany
Program pro školy zaměřené na otázky UR
Programy konzultací, které by měly vést k vytvoření strategického plánu rozvoje místa
Praktické práce v místě, tzv. práce ,,zdola" v rámci místního společenství, jako např.
výsadba stromů, údržba parků
Projekty, které se zabývají konkrétní problematikou např. dopravou
Kulturní a společenské akce, akce pro veřejnost (slavnosti, jarmarky, poutě)
Výchovné a vzdělávací programy pro veřejnost i pro místní zastupitele a jiné cílové
skupiny
Spolupráce s médii při osvětě veřejnosti
Podpora vhodného podnikání
Vlastní práce místních orgánů zapracování principů UR do koncepcí, plánů a
každodenní agendy
Environmentální systémy řízení pro podniky, místní úřady a další instituce
Ekologické vytápění
Nákupy respektující udržitelnost spotřeby
A řada dalších.
Procesu MA 21 se účastní:
Základní tým MA 21: jeho členy mají být koordinátor, facilitátor (faicilitátoři),
zástupci členů místní komunity
Členové komunity, společenství: jednotlivci, skupiny, organizace, které mohou
postupně vstupovat do procesu MA 21.
Pracovní skupiny: pro vybrané prioritní oblasti jsou vytvořeny pracovní skupiny
složené ze zástupců různých společenských skupin. Skupiny se scházejí vícekrát a
hledají optimální řešení problémů pro co největší okruh dotčených osob. Na setkání je
potřeba přizvat odborníky pro tu kterou oblast, kteří mohou objasnit, co je a co není
jako řešení možné a také, co je a co není pro danou oblast udržitelné. Výsledky
jednotlivých pracovních skupin jsou předávány prostřednictvím vybraného zástupce
do základní skupiny, která je sumarizuje a připravuje celkový návrh řešení pro orgán
s rozhodovací pravomocí (místní, regionální správa, případně jiné orgány).
4.2. Zapojování veřejnosti v rámci MA 21
Veřejnost má být zapojena nejen do rozhodovacích procesů, ale i do vytváření plánů a jejich
realizace. Má jít o souvislý stále probíhající proces, nejen zapojování v rámci jednotlivých
projektů, aktivit nebo dílčích procesů. Čím více lidí se do procesu MA 21 zapojí, tím
kvalitnější tento proces bude.
Výhody zapojení veřejnosti:
Předchází se konfliktům, pomáhá konflikty řešit způsobem přijatelným pro obě strany,
pomáhá odstranit nepochopení a nedorozumění
Spolupracující strany se navzájem od sebe učí a inspirují, což přispívá k vyšší
tvořivosti
Každý přináší místní znalosti a místní zkušenosti i své odborné znalosti
Lidé mohou přijmout záměr za vlastní, ztotožnit se s ním, začne jim na věci záležet
Posiluje pocit soudržnosti k obci, posiluje pocit vlastnictví, který motivuje k činnosti
Pomáhá dosahovat cílů UR
Dává procesu dynamiku
Možné nástroje pro zapojení veřejnosti do procesu MA 21
Dotazníky Letáky Veřejná setkání Fóra/kulaté stoly
Tvorba vizí Výstavy Pozorování
účastníků
Virtuální diskuse
Reálné plánování Referendum Hodnocení
municipality
Klíčové informace
Individuální
rozhovory
Telefonní rozhovor Případové studie Ústní vyprávění
4.3. Podpora MA 21
MA 21 podporují v současné době některé oficiální dokumenty, např. Strategie udržitelného
rozvoje ČR, Státní politika ŽP, Státní program environmentálního vzdělávání, výchovy a
osvěty. K institucionálnímu posílení MA 21 přispělo v roce 2004 zahájení činnosti Rady
vlády pro udržitelný rozvoj, resp. její Pracovní skupiny pro MA 21. Jejím cílem je přispět
k tomu, aby se MA 21 stala běžným nástrojem plánování v rámci veřejné správy v ČR. V roce
2005 Pracovní skupina zpracovala a začala v praxi testovat kritéria MA 21, která umožní
srovnání kvality jednotlivých MA 21 a jejich zařazení do databáze dle objektivních ukazatelů.
Koordinátorem pro oblast MA 21 v ČR je CENIA, česká informační agentura ŽP, která
zajišťuje základní a aktuální informace z oblasti, zprostředkovává kontakty a informační
zdroje v rámci ČR i mimo ni. Na svých webových stránkách provozuje databázi probíhajících
MA 21 v ČR. Celostátně významné jsou dvě sítě měst a obcí podporujících MA 21 ­ Národní
síť zdravých měst ČR a TIMUR o.s. zaměřené na sledování indikátorů udržitelného rozvoje
na místní úrovni.
5. Národní síť Zdravých měst ČR (NSZM)
Je zájmovým sdružením právnických osob, založených dle ustanovení § 20f a následujících
zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku v platném znění. Posláním asociace je
propojovat municipality a odborné organizace v ČR ke spolupráci v systematické podpoře
zdraví a kvality života a k aktivnímu uplatňování udržitelného rozvoje na místní, regionální,
národní a mezinárodní úrovni.
V roce 1988 iniciovala OSN ­ Světová zdravotní organizace (WHO) mezinárodní Projekt
Zdravé město, ke kterému přizvala nejvýznamnější evropské metropole. Za 15 let trvání
projektu vznikl v Evropě 1300 Zdravých měst ve 31 zemích. Po roce 1989 se myšlenky
uvedeného projektu začaly realizovat i ve městech ČR. V roce 1994 vytvořilo 11 měst
asociaci Národní síť Zdravých měst ČR. Od roku 2003 je asociace otevřena všem formám
municipalit.
Předmětem činnosti NSZM je:
Spolupráce s institucemi a odbornými organizacemi na regionální, národní i
mezinárodní úrovni při podpoře zdraví, kvality života a UR
Zastupování zájmů členů asociace při jednáních s institucemi a odbornými
organizacemi
Národní koordinace aktivit členů asociace k efektivnímu společnému postupu při
kvalitní realizaci PZM a MA 21 v podmínkách ČR
Vzdělávání a osvětová činnost k tématu PZM a MA 21
Vytváření metodických doporučení, poskytování poradenství konzultací pro členy při
přípravě a realizaci PZM a MA 21
Zajištění a správa finančních prostředků pro činnosti asociace, příprava projektů
Zajištění propagace a medializace na národní i mezinárodní úrovni pro aktivity členů
asociace při realizaci PZM a MA 21, zajištění přípravy, výroby a distribuce
relevantních propagačních materiálů a předmětů, zajištění a pořádání akcí na
regionální a národní úrovni k propagaci a prezentaci aktivit asociace i jednotlivých
členů
Monitoring a distribuce informací členům k tématům souvisejícím s PZM a MA 32
Společným návodem pro postup municipalit se od roku 1998 stala Metodika NSZM, která
získala titul Světový projekt EXPO 2000. V roce 2001 obdržela NSZM jako čtrnáctá z 30ti
národních sítí v Evropě certifikát kvality OSN ­ WHO. V roce 2003 získala NSZM za svoji
činnost Cenu ministra ŽP a v o dva roky později byla nominována Ministerstvem vnitra ČR
na cenu OSN za aktivní postup ke zlepšování kvality veřejné správy. V roce 2006 postoupila
NSZM do celosvětového finále ceny OSN za prosazování kvality ve veřejné správě a získala
Cenu Ministra vnitra ČR za inovaci v územní veřejné správě za informační systém pro
strategické řízení DataPlán NSZM.
Členové NSZM uplatňují principy MA 21, přičemž dbají principů OSN a EU pro Zdravé
municipality, kterými jsou zejména:
Podpora zdraví a kvality života (Zdraví 21 ­ dokument popisující základní strategii
OSN-WHO, z něhož vychází místní politika zdraví)
Udržitelný rozvoj (Agenda 21 ­ dokument OSN, ze kterého vychází MA 21)
Participace veřejnosti/partnerství v komunitě
,,Zdravou" může být municipalita, která se systematicky a dlouhodobě zabývá zdravím,
kvalitou života a udržitelným rozvojem ­ a zajímá se o názory svých obyvatel. Nejedná se
pouze o stav ŽP, ale zejména o zdravý životní styl lidí a odpovědnost vůči budoucím
generacím.
Asociace je financována řadou způsobů ­ tzv. vícezdrojové financování. Mezi hlavní příjmy
NSZM patří zejména členské příspěvky, členů asociace, dotace, granty, dary a příjmy
z činností asociace v souladu s předmětem činnosti.
5.1. Členové NSZM
Členem NSZM může být municipalita ČR, sdružení municipalit a jiná PO nemunicipálního
charakteru, která se rozhodne respektovat Stanovy a postupovat k naplnění poslání asociace.
Municipalitou ČR se rozumí obec, měst, městská část hl. m. Prahy a kraj na území ČR.
Obrázek 1: Vývoj počtu členů NSZM a počtu obyvatel, na něž má NSZM vliv (ve 100 tis.
obyv.)
V současnosti (III. 2008) má celkem 85 členů s regionálním vlivem na 1768 měst a obcí;
téměř 3,1 milionu obyvatel (30 % populace ČR).
Členové NSZM jsou dle stupně realizace PZM a MA 21 zařazeni do Ligy Zdravých měst,
která je oficiálním žebříčkem Zdravých municipalit, v němž jsou členské municipality
seřazeny a hodnoceny dle své aktivity, kvality procesů veřejné správy a dosažených výsledků
na základě daných pravidel.
V současné době (III. 2008) je registrováno 86 subjektů ­ převážně územních samosprávných
celků, které se do MA 21 zapojily. Zatím nejdále jsou 3 města, která realizují MA 21 na
úrovni kategorie B.
5.2. Metodika NSZM ČR
Nástrojem k realizaci Projektu ZM a místních Agend 21 je Metodika NSZM ČR. Metodika je
souborem navzájem propojených doporučení, jejím cílem je podat přesné návody pro postup
k uplatňování UR, podpory zdraví a kvality života na místní a regionální úrovni. Metodika
vznikla ve spolupráci s řadou odborných partnerů, zejména s Univerzitou Karlovou a dalšími
vysokými školami, resorty a dalšími členy RVUR i s regionálními odbornými institucemi.
Zdroj: http://www.nszm.cz/cb21/asp/ibrana.asp?id=9945
Komunitní základ ­ místní partnerství: vzniká na základě společného zájmu ­ podpora
zdraví, udržitelnosti a kvality života a na základě dobré spolupráce mezi městem a
partnery PZM (nevládní instituce, školy apod.).
V rámci spolupráce mezi radnicemi a mnoha partnery PZM jsou obvyklé akce pro
veřejnost. Velké komunitní osvětové akce ve městech, podporované celostátně NSZM
jsou například tyto: 30 dní pro neziskový sektor, Den Země, Světový den bez tabáku,
Národní dny bez úrazů, Evropský týden mobility/den bez aut, Dny zdraví ve Zdravých
městech, obcích, regionech.
Obrázek 2: Komunitní kampaně NSZM ČR
Medializace, propagace PZM a MA 21 ­ v rámci této činnosti vydává NSZM ČR
metodické listy, které jsou přístupné na internetu pouze členským municipalitám.
Komunitní plánování ­ k tomuto plánování NSZM opět vydává metodické listy
přístupné pouze členským municipalitám. Základem komunitního plánování je ,,Plán
zdraví a kvality života". Jde o mezioborový rozvojový plán sledující řadu oblastí
s vlivem na zdraví a kvalitu života obyvatel. Plán je provázán se strategickými
dokumenty jednotlivých municipalit. Plány vznikající ve Zdravých municipalitách
odpovídají kvalitě Zdraví 21 a LEHAP. Představují platformu pro implementaci
mezinárodních dokumentů na místní úrovni. Komunitní plány jsou každoročně
aktualizovány a veřejně projednávány.
Projekty - na webových stránkách NSZM ČR je zveřejněn zásobník projektů
DataPlán NSZM ­ informační systém pro strategické řízení měst, obcí a regionů.
Strategické řízení ­ NSZM pro podporu strategického řízení vydává metodické listy,
které jsou dostupné na internetových stránkách pouze členským municipalitám.
Systém podpory udržitelného rozvoje a zdraví ­ existují základní (povinné) indikátory
UR, kterými jsou: spokojenost občanů s místním společenstvím místním
společenstvím, místní příspěvek ke globálním klimatickým změnám, mobilita a místní
přeprava obyvatel, dostupnost místních veřejných parků a služeb, kvalita místního
ovzduší. Tyto jsou dále rozvíjeny doplňkovými (dobrovolnými) indikátory: cesty dětí
do školy a ze školy, udržitelné řízení místní samosprávy a místního podnikání, hluk,
udržitelné využívání půdy a výrobky propagující udržitelnost.
Místní akce pro kvalitu života, zdraví a uplatňování UR ­ jedná se o akce, jež vedou
systematicky ke zlepšování a inovacím.
5.3. Internetové databáze NSZM
DataPlán NSZM
Asociace vytvořila informační systém pro strategické řízení měst, obcí a regionů tzv.
DataPlán NSZM. Tento systém má sloužit Zdravým municipalitám k tomu, aby přehledně a
efektivně dovedly řídit procesy v rámci veřejné správy v rámci veřejné správy a zefektivnit a
zkvalitnit celkové řízení a plánování na municipální úrovni. DataPlán sleduje koncepční a
strategické dokumenty na úrovni municipalit, zejména samotný strategický plán rozvoje a
další rozvojové programy, ale ik imunitní plány mapující názor veřejnosti. Municipalita má
díky DataPlánu přehledné porovnání vlastní strategické dokumentace s dokumentací s jinými
městy/kraji. Lze například okamžitě získat přehled o tom, jaká je vazba strategických priorit
na rozpočet. Tento nástroj může být používán pro sladění priorit a cílů v jednotlivých
oblastech rozvoje a zároveň pro přehledné sledování, jaké finanční prostředky a s jakým
efektem jsou do těchto priorit rozděleny.
DataPlán obsahuje tzv. nejlepší praxe ­ aktivity, které se v municipalitách uskutečňují.
Přehled příkladů ,,dobré praxe" obsahuje inovativní a inspirativní projekty či aktivity. Tyto
informace jsou přístupné široké veřejnosti na webových stránkách NSZM.
DobráPraxe NSZM
Inovativní, praktická řešení nejrůznějších problémů ­ tzv. dobré praxe jsou osvědčené
postupy a řešení, které v sobě zahrnují nové myšlenky a nápady. Jejich shromažďování
vytváří prostor a motivaci pro vzájemné učení se jeden od druhého. Databáze DobráPraxe
obsahuje inovativní a inspirativní projekty či aktivity, které je možné sdílet pro řešení
nejrůznějších problémů. V databázi jsou představeny příklady dobrých praxí z devíti oblastí:
veřejná správa, informovanost, strategický rozvoj; životní prostředí; zdravý životní styl,
zdravotní prevence, zdravotní služby; volný čas, sport, kultura, památková péče, společenský
život; sociální problematika, bydlení, sociopatologické jevy; vzdělávání a osvěta; podnikání,
ekonomika, cestovní ruch; zemědělství a venkov; doprava. U každého tématu se lze dozvědět
například:
K čemu a proč byl projekt/program zahájen
Kdo byl jeho realizátorem
Jaký měl rozpočet
Jaké byly hlavní přínosy a překážky při jeho realizaci a co doporučit případným
následovníkům či před čím je varovat
Součástí většiny je i fotodokumentace a další přílohy.
6. Týmová iniciativa pro místní udržitelný rozvoj ­ TIMUR
Týmová iniciativa pro místní udržitelný rozvoj je občanské sdružení, jehož posláním je
podporovat udržitelný rozvoj měst, obcí a jejich sdružení v ČR zejména zaváděním místních
indikátorů udržitelného rozvoje. Vznikla v roce 2002 za přispění MŽP jako platforma pro
zavádění sady Společných evropských indikátorů v rámci kampaně Evropské komise
,,Towards local sustainability profile ­ Common European Indicators" (ECI). Jde o sdružení
nestátních neziskových organizací a partnerských měst ČR za účelem všeobecné podpory
udržitelného rozvoje a environmentální vzdělávání, osvětu a výchovu.
Cílem činnosti TIMUR je vytvářet a realizovat projekty a programy na podporu UR zejména
na místní a regionální úrovni, zapojovat do těchto projektů a programů veřejnost, podporovat
mezisektorovou spolupráci, vzdělávat pracovníky veřejné správy a dalších sektorů v oblasti
UR, provádět veřejnou osvětu a podporovat procesy strategického plánování a spolupráce
jako je Agenda 21 a Akce 21 na místní, regionální a mezinárodní úrovni. V rámci toho
například3
:
Pomáhá městům, obcím, mikroregionům a dalším územně-správním celkům zavádět
místní indikátory UR
Vypracovává návrhy metodik a postupů pro zpracování a vyhodnocování indikátorů
UR na místní, regionální a mezinárodní úrovni
Prostřednictvím svých členů poskytuje konzultace v oblasti místního a regionálního
rozvoje
Zpracovává a pomáhá zpracovávat místní a regionální strategické dokumenty
Připravuje akce pro veřejnost na popularizaci problematiky UR a jeho indikátorů
Pořádá informační a vzdělávací akce pro pracovníky veřejné správy a ostatních
sektorů
Pomáhá iniciovat a řídit místní procesy komunitní mezisektorové spolupráce
Podporuje a zprostředkovává výměnu informací
Provádí osvětovou (výchovnou, vzdělávací, propagační, ediční) činnost
Spolupracuje s národními i zahraničními organizacemi
TIMUR metodicky pomáhá zavádět a vyhodnocovat indikátory ECI a další typy indikátorů
v městech a mikroregionech ČR. Organizuje akce pro veřejnost, které slouží pro výběr
indikátorů občany a popularizaci problematiky udržitelného rozvoje, následné plánovací akce,
semináře a odborné konference. Výsledky ze sledování indikátorů pravidelně zveřejňuje na
webových stránkách. TIMUR spolupracuje s mnoha organizacemi, které se zabývají
udržitelným rozvojem a indikátory jak v ČR, tak v zahraničí (Belgie, Slovensko)4
.
K tomu, aby vzájemná spolupráce byla úspěšná a zároveň i něčím podložená, zavedl TIMUR
pojem partnerství. Partnerem se může stát město, obec a mikroregion, jež má zájem hodnotit
svůj pokrok v oblasti udržitelného rozvoje.
V současné době jsou členem TIMURu tyto municipality: Bílina, Hodonín, Hradec Králové,
Chrudim, Kladno, Krnov, Kopřivnice, Krásná Lípa, Litoměřice, Mladá Boleslav, Pelhřimov,
3
Stanovy TIMUR dostupné na: http://www.timur.cz/timur/stanovy.html
4
http://www.timur.cz/timur/co-to-je.html
Prostějov, Praha Libuš, Příbram, Roudnice n. Labem, Rumburk, Svitavy, Třebíč, Uherské
Hradiště, Velké Meziříčí, Vsetín. Mikroregion Záhoran.
6.1. Indikátory ECI/TIMUR
Partnerská města TIMUR sledují tzv. Sadu společných evropských indikátorů UR na místní
úrovni (ECI). Sada vznikla z iniciativy Evropské komise v roce 1999. Tyto společné evropské
ukazatele nyní sleduje více než 150 evropských měst. Účelem tohoto sledování je průběžně
hodnotit kvalitu života a rozvoje měst a navzájem se srovnávat. V roce 2006 byla sada
upravena a aktualizována a nyní je prezentována pod názvem Sada indikátorů udržitelného
rozvoje na místní úrovni ECI/TIMUR.
Indikátory jsou ukazatele vývoje určitého vybraného jevu získané průběžným sledováním,
zaznamenáváním a vyhodnocováním souboru přesně stanovených údajů. Vzhledem k tomu,
že je řeč o UR, jde o sledování jevů, které s tímto tématem úzce souvisí. Příkladem může být
indikátor ,,veřejná zeleň". U něj je možné sledovat např. údaje týkající se počtu pokácených a
nově vysazených stromů na veřejných pozemcích. Jako měřítko pro hodnocení indikátoru
bude stanoven poměr těchto dvou hodnot vyjádřený za časovou jednotku sledování. Lze
vycházet i z jiných údajů, např. poměr nově vzniklých ploch veřejné zeleně a ploch, které
ustoupily výstavbě nebo jinému využití půdy.
Správě zvolený indikátor místního UR v sobě odráží, mimo jiné hlediska sociální
spravedlnosti, zájmy místní ekonomiky a ochrany ŽP, zároveň však také snahu o posílení role
místní samosprávy nebo zabezpečování místních potřeb na místní úrovni. Indikátory
umožňují vidět problematické oblasti a ukázat cestu k jejich nápravě. Uplatnění jednotné sady
zvolených indikátorů umožní mimo jiné posoudit, jak si daná obec vede ve srovnání s jinými
a usnadňuje poznání jejích silných a slabých stránek.
Důležitou skupinou místních indikátorů UR jsou tzv. programové indikátory uplatňované ve
strategických (plánovacích) procesech. Ty slouží jako kontrolní nástroj pro vyhodnocování
účinnosti a úspěšnosti naplánovaných opatření (např. v rámci strategických plánů rozvoje
města). Jsou vypracovávány v průběhu plánovacích procesů vždy specificky pro daný účel.
Snahy o sledování indikátorů UR jsou rozvíjeny nejen na místní, ale i na národní a
mezinárodní úrovni. Kromě sady Společných evropských indikátorů existuje i řada dalších
pokusů o standardizaci jednotných indikátorových sad.
TIMUR na svých internetových stránkách poskytuje uživateli databázový nástroj ,,Burza
indikátorů" pro výběr vhodných indikátorů místního a regionálního udržitelného rozvoje.
Burza je určena zástupcům měst, obcí, mikroregionů, krajů a expertům či zájemcům o
indikátory UR. Burza obsahuje více než 130 indikátorů. Uživatel si u každého z nich nalezne
v tzv. sestavě základní popis a další informace nutné pro jeho sledování. Burza umožňuje
pomocí různých filtrů nalézt všechny relevantní indikátory ke zvolené oblasti či tématu.
6.2. Hodnocení dle indikátorů ECI/TIMUR v praxi
Mezi základní hodnocené indikátory patří: spokojenost s místním společenstvím, místní
příspěvek ke globálním změnám, mobilita a místní přeprava cestujících, dostupnost veřejných
prostranství a služeb, kvalita místního ovzduší, cesty dětí do školy a zpět, nezaměstnanost,
zatížení prostředí hlukem udržitelné využívání území a ekologická stopa. Ke každému
indikátoru je vytvořena metodika, jíž je možné se řídit při sběru dat a jejich následné
interpretaci. Ke každému indikátoru jsou vytvořeny vzorové dotazníky, přičemž každá
municipalita si je může do jisté míry přizpůsobit. Tyto dotazníky/ankety jsou pak
distribuovány občanům. Zpracované výsledky jsou pak prezentovány i v grafické podobě na
internetových stránkách TIMURu.
Ukázka hodnocení v praxi:
Spokojenost s místním společenstvím: podíl spokojených (velmi, mírně) a
nespokojených (velmi, mírně) občanů s městem jako místem, kde žijí a pracují.
Kvalita života občanů je důležitou součástí udržitelné společnosti. Znamená možnost
žít v takových podmínkách, které zahrnují bezpečné a cenově přijatelné bydlení,
dostupnost základních služeb, zajímavou a uspokojující práci, kvalitní životní
prostředí a reálnou možnost účastnit se místního plánování a rozhodování.
Obrázek 3: Obecná míra spokojenosti (%)
87,2 90,5
69
87,4 89,3
69
93,5 93,6 82,5 91,7 87
12,8 9,5
31
12,6 10,7
31
6,5 6,4 17,5 8,3 13
0%
10%
20%
30%
40%
50%
60%
70%
80%
90%
100%
C
hrudim
2007
H
radec
Králové
2005
H
odonín
2007
M
ladá
Boleslav
2006
Vsetín
2006Záhoran
spokojeno % nespokojeno %
Zdroj: http://www.timur.cz/vysledky-indikatoru-eci.html
V následujícím obrázku je zachyceno hodnocení spokojenosti občanů s kvalitou ŽP ve
vybraných městech, přičemž spokojenost je vyjádřena průměrem bodového ohodnocení (0 ­
10 bodů; 0 nejméně spokojený, 10 nejvíce spokojený).
Obrázek 4: Spokojenost s kvalitou ŽP
6,76
5,98 5,97 5,7
7,5
6,93 7 6,75
7,68
0
1
2
3
4
5
6
7
8
9
Chrudim
2005
Hodonín
2007
Krnov
2005
Mladá
Boleslav
2006
Pelhřimov
2006
Třebíč
2005
Uherské
Hradiště
2007
Velké
Meziříčí
2005
Vsetín
2006
počet bodů