Erving Goffman VŠICHNI HRAJEME DIVADLO Sebeprezentace v každodenním živote Nakladatelství Studia psilon 1999 1 HERECKE VÝKONY * Přesvědčení o roli, již člověk hraje Když jednotlivce hraje nejakou úlohu, samozřejmě požaduje od svých pozorovatelů, aby dojem, klerý v nich vyvolává, brali váž-r.Č. Člicc, aby byli přesvědčeni, že postava, kterou vidí, je skutečně nositelem charakteristických vlastností, jaké zdánlivě má; že úlo-^^terou hraje, bude mit předpokládaný dopad a že, obecně řeče-^^raci jsou takové, jaké se zdají být. V souladu s tím existuje i'-L :ič přijímaný názor, Že jednotlivec uvádí své představení Eajc divadlo „pro dobro ostatních". Bude výhodné začít naSe BEUjy o hereckých výkonech tím, Že celou otázku obrátíme a zanoříme se na lo, jak moc věří jednotlivec ve zdání reality, které se Snaži vzbudit ve svém okolí. ■y&ním extrémem je situace, kdy zjistíme, že se účinkující se ^Krýkonem zcela ztotožňuje; může být zcela upřímně pře- en, že zdání reality, které předvádí, je skutečnou realitou. ■L je jeho obecenstvo rovněž přesvědčeno o pravdivosti jeho lavení a to je zřejmě typický případ - pak alespoň pro da- l^yhvíli pouze sociolog nebo osoba s danou společností nespo- rajá bude mít pochybnost i o „skutečnosti" toho, co se předvádí. Bnihvm extrémem je, stav, při němž zjistíme, že účinkující se Htöastnim výstupem ne&otožňuje ani v nejmenším. Tato možnost chopitelná, protože nikdo není v tak výhodné pozorovatelské i, aby prohlédl hraný výstup, jako osoba, která ho sama hra- inkující může mít navíc důvody k ovlivňování názoru svého ehstva jenom proto, aby mohl tento názor použít jako pro- ek k dosažení jiného cíle, a nijak ho neznepokojuje, jakou stavu o něm nebo o situaci si obecenstvo vytvoří. Když jed- vec sám nevěří vlastnímu'výstupu a ani věrohodnost před 25 IRVING GOFFMAN / VŠICHNI HRAJEME DIVADLO publikem mu nedčlá žádné velké starosii, můžeme ho nazvat cyni-kem a ponechat si přívlastek „upřímný" p~ro jednotlivce, kteří jsou o dojmu, který svým výkonem vyvolávají, skutečně přesvědčeni. Měli bychom chápat,, že cynik prese všechnu svou profesionální nezúčastněnost může mít /c své maškarády zcela neprofesionálni potěšení a zažívá škodolibou radost z chytře vedeného útoku, protože si může libovolně pohrávat s něčím-, co jeho obecenstvo musí brát vážně.' > Samozřejmě nepředpokládáme, že všichni cyničtí účinkující mají zájem na oklamání svého obecenstva poúzelkvůli prosazení „vlastních zájmů" či pro osobní prospěch.. Cynický.-jednotlivec může klamat diváky pro -jak se domnívá -jejich vlasmi dobro nebo pro dobro komunity a podobní. Za názorný příklad nemusíme hned volit osvícené velikány.se smyslem pro .1 ! dekly, jako byli Marcus AureÜus nebp.Sün-c'. Víme, že zamestnanci v oblasti služeb, kteří jsou jinak upřímní, jsou někdy nuceni své klienty klamat,,protože to jejich klienti opravdu vyžaduji. Lékaři, které situace.donutí předepsat placebo, zamčstnanci.benzínových pump, kteří rezignovaně znova aještč jednou kontrolují tlak v pneumatikách automobilů řízených nervózními řidičkami, prodavači obuvi, již zákaznici prodají dokonale padnoucjLbotu, ale když mluví o velikosti, řeknou číslo, které zákaznice chce slyšet -ti všichni jsou cynickými účinkujícími, jimž obecenstvo upřímnost nedovolí. Podobně se zdá, že soucitní pacienti na psychiatrických odděleních někdy simulují bizarní příznaky, aby studenti medicíny nebyli zklamáni jejich příliš normálním představením;2 A zrovna tak když podřízený uspořádá ve svém domě hostinu pro šéfa - velmi opulcntní hostinu -, nemusí za tím být patolízalská snaha získat.si jeho přízeň. Zaměstnanec se pravděpodobně jen snaží, aby se u něj šéf cítil stejně, dobře jako ve světě;, na nějž, jak podřízený předpokládá; je zvyklý. Zmínil jsem se o dvou extrémech: jednotlivec se muže s \ listním výkonem zcela ztotožnit, nebo k němu múže přistupovat cynicky. Tyto extrémy jsou něčím víc než jen opačnými konci plynulé Škály. Každý z nich staví jednotlivce do pozice, která má své jistoty a obranné mechanismy, a u těch, kdo se nčkdy,ocitli poblíž jednoho z těchto pólů, existuje tendence dojít až na samý konec 26 m HERECKÉ VÝKONY cesty. Jednotlivec, který začíná s nedostatkem vnitřního přesvědčení o své roli, může sledovat přirozený vývoj, jak ho popsal Park: „Možná to není pouhá historická shoda okolností, že slovo osoba (angl. person) je ve svém původním významu maska. Je to svým způsobem uznání skutečnosti, že každý, vždy a všude a víceméně vědomě hraje nějakou roli... Vzájemně se známe z těchto rolí; v těchto rolích známe i sebe samy.1 V určitém slova smyslu a do té míry, do jaké tato maska reprezentuje představu, jakou jsme si o sobě vytvořili - roli, kteroif se pracně snažíme naplnit-je maska naším pravdivějším já, oním já, kterým bychom chtěli být. Naše představa o vlastní roli se nakonec stane druhou podstatou a nedílnou součásti naši povahy. Vstupujeme do světa jako jednotlivci, vytváříme svůj charakter a stáváme se osobnostmi".4 To je možné doložit příkladem ze Života shetlandské komunity.5 Posledních Čtyři až pět let vlastní a provozují turistický hotel na ostrově manželé, původem prostí domkáři. Od samého počátku byli majitelé nuceni odložit vlastní představy o tom, jak by měli lidé žít, a poskytují ve svém hotelu úplné zázemí služeb a zařízení pro střední třídu. Ovšem s postupem Času se zdá, že se majitelé zbavili Části cynismu obestírajícího jejich představení; sami se stávají střední třídou a Čím dál víc nacházejí zalíbení v tom vlastním já, jaké jim přisuzují jejich zákazníci. Další příklad najdeme u nováčka na vojně, který se zpočátku řídí vojenskou etiketou jenom proto, aby se vyhnul fyzickým trestům, ale nakonec začne dodržovat pravidla proto, aby armádu ne-zahanbil a získal si úctu důstojníků a ostatních vojáků. /Jak jsme již naznačili, cestu od nedůvěry k přesvědčení je možné sledovat i opačným směrem, kdy je výchozím bodem přesvědčení nebo ne zcela vyhraněný cíl a konečným bodem cynismus. Profese, které veřejnost chová v posvátné úctě, často dovolují svým novým členům sledovat tuto proměnu popsaným směrem, ne snad proto, že by si pomalu uvědomovali, že své obecenstvo klamou - neboť podle běžných společenských norem jejich tvrzení mohou být platná - ale proto, že cynismu mohou užít jako prostředku, jímž své vnitřní já od kontaktu s obecenstvem izolují. Můžeme dokonce čekat i to, že najdeme typické profese, u nichž víra 27 ERVING GOFFMAN / VŠICHNI HRAJEME DIVADLO hraje významnou úlohu, kde jednotlivec na počátku svému představení věří, a pak nčjakou dobu kolísá mezi upřímností a cynismem, než projde všemi fázemi a zvraty sebedůvěry osoby nacházející se v jeho postavení. Studenti medicíny vypovídají o tom, že idealisticky zamčřcní začínající medici zpravidla na určitou dobu své zbožné úmysly odloží. Během prvních dvou let zjistí, že jejich zájem o medirínu musí jít stranou, aby mohli veškerý svůj Čas věnovat úkolu učit se, jak úspěšně složit zkouäky. Během dalších dvou let jsou příliš zaneprázdněni studiem chorob na to/aby mohli prokazovat větší zájem o nemocné. A teprve fo dokončení lékařského studia mohou znovu prosadit své povodní ideály, lékařství jako služby.6 Můžeme sice očekávat, že nalezneme přirozené kolísání mezi cynismem a upřímností, ale přesto nesmíme vvldučit existenci takového přechodného bodui v němž jednotlivec udržuje trocha sebeklamu. Zjistíme,' že se jednotlivec může pokusit přimet obecenstvo, aby jeho samého i situaci posuzovalo určitým způsobem, a tento soud může být dokonce-jeho konečným cílem; a přesto jednotlivec nemusí stoprocentně věřit, že zasluhuje takové ohodnocení, o jaké žádá, nebo že zdání reality, které podporujeme platné. Další směs cynismu a skutečného přesvědčení je'zachycena v Krocberově pojednání o šamanismu: „A pak je tu starý problém podvodů. Většina Šamanů. Či me-dicínmanů na celém světě si při léčení a především při demonstrování vlastní moci pravděpodobně vypomáhá obratnými kou-zelnickými triky. Ty jsou často předem promyšlené; v mnoha případech si šamani při práci neuvědomují o nic víc, že jde 6 podvod, než když trik předem promýšlejí. Zdá se však, že ať-již své uvědomění potlačují, či nikoli, pokládají své triky za podvod konaný z:dobrého úmyslu. Národopisci studující tento jev v terénu jsou všeobecnč přesvědčeni, že i ti Šamani, kteří si podvodnost svého jednání uvědomují, ve svou moc přesto pevně věří a především věří v moc ostatních šamanů: žádají je o radu, když oni sami nebo jejich děti onemocní"7 28 HERECKÉ VÝKONY Fasáda Užívám termínu „představení", když chci odkázat na veškerou Činnost, kterou jednotlivec provádí v době vyznačující se jeho trvalou přítomností ve společnosti konkrétního souboru pozorovatelů a která má na pozorovatele nějaký vliv. Bude výhodné označit jako „fasádu" tu část jednotlivcova představení, která sloužrobec-ným a ustáleným způsobem k výkladu situace pro ty, kdo představení sledují. Fasáda je tedy standardní výrazové vybavení, které jednotlivec záměrně či mimoděk užívá během svého výkonu. Pro naše předběžné účely bude výhodné rozdělit a označit standardní součásti fasády. Za prvé je zde „scéna", zahrnující nábytek, výzdobu, rozmístění objektů v prostoru a další předměty v pozadí, jež vytvářejí kulisy a rekvizity pro množství lidských Činností hraných před, uvnitř a na této scéně. Ta zůstává z geografického hlediska na svém mís- $ tě, takže ti, kdo chtějí užívat konkrétní scénu jako součást svého představení, nemohou toto představení začít, dokud se nepřesu-nou na příslušné místo, a musí je ukončit, když scénu opustí. Pouze ve výjimečných případech se scéna přesouvá s účinkujícími; jsme toho svědky při pohřebních průvodech, slavnostních přehlídkách či snových procesích králů a královen. Zdá se, že tyto výjimky v podstatě nabízejí jakýsi zvláštní druh ochrany účinkujícím, kteří jsou, nebo se na čas stali,,vysoce posvátnou bytostí. Tyto veličiny je samozřejmé třeba odlišit od značně světských účinkujících z vrstvy „pouličních kramářů", kteří svá pracoviště mezi představeními přemisťují, nebo jsou k tomu Často nuceni. Na to, aby měl stálé místo pro scénu, je vládce možná příliš posvátný a kramář příliš světský. Uvažujeme-li o jevištních aspektech fasády, vybaví se nám většinou obývací pokoj konkrétního domu a malý počet účinkujících, kteří se s daným prostorem dokáží velmi dobře identifikovat. Nevěnovali jsme dostatek pozornosti skupinám znaků, které si mnozí účinkující na určitý čas přivlastňují. Pro západoevropské země je typické, a nepochybně je to i zdrojem jejich stability, že všichni 29 ERVING GOFFMAN / VŠICHNI HRAJEME DIVADLO lidé, kleří si to mohou dovolit, mají možnost pronajmout si neomezený počet luxusních scén. Názorný příklad můžeme citovat ze studie popisující britské vyšší slátn( úředníky: „Otázka, do jaké míry lidé, kteří stoupají na vrchol státní správy, přebírají „tón" nebo „nádech" třídy, kteráľse liší od té. k:híž přísluší rodem, je velmi choulostivá a obtížná. Jedinou jednoznačnou informaci relevantní pro tuto otázku jsou údaje o'členství v proslulých londýnských klubech. Více neŽJtfi Čtvrtiny našich vysoce postavených úředníku jsou členy jednoho či více-prestiž-ních a velice přepychových klubů, kde zápisnéjmu/e dosahovat až dvaceti guinejí i vice a roční členské příspěvky Činíjněco mezi dvanácti a dvaceti guinejemi. Tato zařízení jsou celým svým prostorem; vybavením, životním stylem v nich zatíehaným'avubcc-celou svou atmosférou zařízeními vyšší třídy (nikoli pouze vyšší střední třídy). Přestože mnohé jejich členy netze označit jako bohaté muže, pouze zámožný muž by dokázal bež'cizí ponioci zajis-tit sobě a své rodinč prostředí;jídlo apití, služby a další vymoženosti dosahující-stejné úrovně, jakou nacházrv klubech; Union, Travellers či Reform."8 Další příklad nacházíme v současném rozvoji lékařské, profese. Pro lékaře je čím dál důležitější mít přístup ke špičkovému vědeckému výzkumu, prováděnému ve velkých ústavech, v důsledku čehož má čím dál méně lékařů pocit. Že jeho scéna je "místem, které po službě zamkne a jde domů.9 Užijeme-li termínu „scéna" k označení jevištních součástí výrazového vybavení, pak můžeme užít termínu „osobní..fasáda" k označení dalších částí výrazového vybavení, které nejúžeji'identifikujeme se samotným účinkujícím a které, jak přirozeně'očekáváme, budou účinkujícího následovat kamkoli. Do osobní _fasády můžeme zahrnout odznaky úřadu Či hodnosti;- oblečení;-pohlaví, věk a rasu; velikost a vzhled; držení těla, způsob mluvy;výraz obličeje, gestikulaci, a tak podobně. Některé z těchto .nosičůznaku', jako''například rasový typ, jsou relativně dané a ani po dlouhé době se u jednotlivce v různých situacích nemění. Na druhé straně jsou některé z těchto znakových prostředků relativně pohyblivé či přechodné, jako jsou výrazy obličeje, a v průběhu představení se mohou změnit během jediné chvilky. 30 HERECKÉ VÝKONY Někdy je výhodné rozdělit podněty tvořící osobní fasádu na „vzhled" a „způsob vystupování", podle funkce informací těmito podněty sdčlovaných. „Vzhled" může odkazovat na ty podněty, jejichž funkcí je v té chvílí informovat nás o společenském postavení účinkujícího. Tyto podněty vypovídají rovněž o přechodném rituálním stavu, v němž se jednotlivec nachází: zda je zaměstnán formální společenskou činností,-prací, nebo neformální zábavou; zda třeba neoslavuje počátek nové fáze v cyklu sezón nebo ve svém životním cyklu. „Způsob vystupování" na druhé Straně může odkazovat na ty podněty, jejichž funkcí je v daném okamžiku upozornit nás na to, jakou interakční roli hodlá účinkující sehrát y blížící se situaci. Tudíž povýšený, agresivní způsob může vzbudit dojem, že účinkující očekává, že bude iniciátorem slovní interakce a bude řídit její směr. Pokorný, zakřiknutý způsob může vzbudit dojem; že účinkující se už předem chystá podřídit se vedení druhých, či alespoň že se jejich vedení podvolí. -.Je samozřejmé, že téměř vždy očekáváme mezi vzhledem ázpůsobem vystupování soulad, jímž se vzájemně potvrzují; očekáváme, že rozdíly ve společenském postavení jednotlivých účastníků se nějakým způsobem projeví odpovídajícími rozdíly v náznacích očekávané role v interakci. Takový druh adekvátní fasády je možné ukázat na následujícím popisu mandarínova průvodu v jednom Čínském městě: „Těsně za tím... přepychový trůn mandarína držený osmi nosiči vyplňuje prázdné prostranství ulice. Je to starosta města a ve všech praktických záležitostech je ncjvySším vládcem. Ideální typ hodnostáře, neboř je velkého a impozantního vzrůstu, a vyzařuje z něj hrůzu budící přísnost, která nedává zapomenout na to, že zrovna teď možná míří k popravišti, aby vydal povel k stětí nějakého zločince. Mandaríni se vůbec při svých vystoupeních na verejnosti takto naparují. Za mnoho a mnoho let jsem ještě nezažil, aby se některý z nich, ať už ten nejvyšší, nebo nejnižší, třeba jen usmál nebo pohlédl na svůj lid s pochopením, když v nosítkách cestuje za služebními záležitostmi městem."10 ^Samozřejmě je možné, že si vzhled a způsob vystupování někdy protiřečí, jako například když účinkující, který se zdá být vyššího postavení než jeho obecenstvo, jedná nečekaně rovnostář- 3! ERVING GOFFMAN / VŠICHNI HRAJEME DIVADLO ským, důvěrným Či omluvným způsobem nebo když se účinkující oblečený do oděvu značícího vysoké postavení představí jednotlivci s jeStč vyšším statusem. Kromě očekávání, že si budou odpovídat vzhled, a.způsob vystupování, samozřejmě očekáváme také určitou logickou spojitost mezi scénou, vzhledem a způsobem vystupování." Taková logická spojitost představuje určitý ideál, který je prostředkem pro podnícení naší pozornosti a zájmu o výjimky. tY tomto, studentům pomáhají novináři, neboť výjimky z očekávané' logické souvislosti mezi scénou, vzhledem a způsobem vystupování jsou zdrojem pikantní příchuti a kouzla mnoha profesí a tím, c o způsob uje prodejnost mnoha Časopisových článků. Například profil Rogcra Ste? vensc (agenta realitní kanceláře, který zprostředkoval,prodej Empire State Building), otištěný v New- Yorkem, komentuje zarážející skutečnost, Že Stevens bydlí v malém domku, má skromnou kancelář a užívá obyčejný dopisní papír bez předtištěného záhlaví.12 Abychom mohli hlouběji prozkoumat vztahy/mezi několika Částmi společenské fasády, bude výhodné"nejprve.žvážit významné rysy informací sdělovaných fasádou, jmenovitě jejich abstraktnost a obecnost. • r.'.^ Ať již je úloha jakkoli specializovaná a jedinečná, její společenská fasáda bude mít až na určité výjimky tendenci tvrdit skutečnosti, jaké o sobě mohou stejně dobře tvrdit a přivlastňovat si je i další, poněkud odlišné úlohy. Například mnoho povolání ve sféře služeb nabízí svým zákazníkům výkony, /. nichž dramaticky vyzařuje čistota, modernost, vysoká kvalifikace a integrita. Zatímco ve skutečnosti mají tyto abstraktní normy různou platnost pro různá pracovní představení, pozorovateli jsou zdůrazňovány abstraktní podobnosti. Pro pozorovatele je to báječně výhodné, byt" někdy s katastrofálními důsledky. Místo aby měl pro každého mírně odlišného účinkujícího a jeho představení připravený rozdílný vzorec očekávání a způsobu reakce, může danou situaci zahrnout do jedné široké kategorie, ve vztahu k níž jo pro něj jednoduché mobilizovat své minulé zkušenosti a stereotypní uvažováni. Pozorovatelé pak musí být obeznámeni.pouze s malým, a tudíž snadno zvládnutelným rejstříkem fasád a vědět, jak na ně reagovat, aby se dokázali orientovat v Širokém spektru situací. Proto je 32 HERECKÉ VÝKONY v Londýně v současnosti mezi kominíky13 a prodavači kosmetiky možné sledovat zvyk nosit bílý laboratorní plášť, což má zákazníkům naznačit, že delikátni úkol prováděný těmito odborníky bude vykonán v souladu s normami, vědecky přesně a se vší diskrétností. Existují důvody k domněnce, že tendence k prezentaci velkého počtu různých činností zpoza malého počtu fasád je přirozeným vývojem organizace společnosti. Zmínil se o tom Radcliffe--Brown ve své teorii, že „deskriptívni" systém pokrevní rodiny, který' vyčleňuje pro každou osobu její jedinečné místo, může fungovat ve velmi malých komunitách, ale jak počet osob roste, stává se rozdělení na klany nutností pro sestavení méně komplikovaného systému identifikace a přístupu k jednotlivým osobám.'4 Tuto tendenci vidíme názorně doloženou na příkladu továren, kasáren a dalších velkých organizovaných společenství. Ti, kdo tato zařízení organizují, zjistí, zeje nemožné poskytnout zvláštní kantýny, zvláštní způsoby placení, zvláštní práva n3 dovolenou a zvláštní hygienická zařízení pro každou vrstvu a kategorii personálu v or- t ganizaci, a současně cítí, že osoby rozdílného statusu by neměly být bezmyšlenkovitě hozeny do jednoho pytle či společně klasifikovány. V rámci kompromisu je celá škála rozdělena několika klíčovými body a všem, kdo se nacházejí v příslušných mezích, je dovoleno či přikázáno zachovávat v daných situacích stejné společenskou fasádu. Kromě skutečnosti, že rozdílné úlohy mohou mít společnou fasádu, je dlužno zaznamenat i to, že daná společenská fasáda se institucionalizujc do podoby abstraktního stereotypního očekávání, jež vzbuzuje. Vedle konkrétních úkolů, které jsou jménem této .fasády v daném momentě plněny, nabývá fasáda také na významu a stabilito. Stává se tak „kolektivní reprezentací" a plnoprávnou skutečností. , Když se herec chopí ustálené společenské role, obvykle zjistí, že pro ni již bylo ustavena konkrétní fasáda. Ať již byl při přijímání role primárně motivován přáním vykonat daný úkol, nebo přáním udržovat odpovídající fasádu, zjistí, že musí činit obojí. Navíc, když se jednotlivec chopí úkolu, který nejenže je nový pro něj, ale není zavedený ani ve společnosti, nebo když se pokusí 33 ERVING GOFFMAN / VŠICHNI HRAJE změnit úhel pohledu, jakým je lento úkol posuzován, pravdepodobné zjistí, že již existuje nékolik-peyně ustálených fasád, z nichž si bude muset vybrat. Proto kdyžjc-nčjakému úkolu přidč-leno nová fasáda, zjistíme, že jenom zřídka je tato1" fasáda sama nově vytvořená. Fasády jsou spíše vybírány, nikoli vytvářeny; a můžeme tudíž očekávat potíže v případě, jsou-li ti, kdo mají nějakýjúkol vykonat, přinuceni vybrat si pro sebe vhodnou fasádu z1 několika, dosti rozdílných. Proto se u vojenských útyánVl neustále*, objevuj i úkoly, které (má se za to) vyžadují příliš-velkou autoritu a dovednosti na to, aby je mohl vyřešit někdo zaštítěný fasádou jedné hodnosti, a příliš malou autoritu Inost, aby je vykonal někdo skrývající se za fasádou příslušející dalšímu stupni vojenské hierarchie. Vzhledem k relativně velkým skokom mezfcjed^ notlivými hodnostmi úkol „ponese" huď příliš velkou, nebo příliš malou šarži. Zajímavý příklad dilematu při výběru vhodné fasády z několika ne příliš přesně vyhovujících můžeme nalezl v dnešních amerických lékařských zařízeních, týká se poskytování narkózy.15 V některých nemocnících dávají pacientovi narkózu sestry, zaštítěné fasádou, již mohou mít v nemocnici bez ohledu na úkoly, které provádějí - tato fasáda s sebou nese formálni podřízenost lékařům a relativně nízké platy. Aby mohla být anesteziologie zavedena jako specializace absolventů medicíny, museli ti lékaři, kteří; o ni měli zájem, velmi hlasitě prosazovat myšlenku, /^poskytováni narkózy je samo o sobě tak složitým a životu kolem, že ti, kdo ji poskytují, mají právo na stejné společenské a finanční ohodnocení jako lékaři. Rozdíl mezi fasádami "zdravotních sesíci a lékařů je ohromný; mnoho věcí, které jsou přijatelné pro sestry. jsou infra dignitatem pro lékaře. Někteří zdravotníci zastávají názor, že sestra je příliš „malou šarží" na to, aby dávala pacientům narkózu, a lékař je naopak „Šarže příliš velká: stanovil nějaký přechodný stupeň mezi sestrami a íčka možná by se na lezlo jednodušší řešení tohoto problému.:" Podobně kdyby v kanadské armádě existovala dvouapůlhvčzdičková hodnost mezi poručíkem a kapitánem, pak by mohli zubaři ze zdravotnického sboru, z nichž mnozí pocházejí z etnických menšin; dostat hod- 34 HERECKÉ VÝKONY nost, která by jim v očích armády snad lépe příslušela než hodnost kapitánska, jež jim nakonec byla udčlena. Nehodlám zde zdůrazňovat hledisko oficiální organizace nebo společnosti; jednotlivec, jako někdo, kdo vlastní pouze omezený rejstřík znakového vybavení, si musí rovněž nedobrovolně vybírat. Například v domkářské komunitě studované autorem hostitelé Často uctili návštěvu přítele tím, že mu nabídli odlivku tvrdého alkoholu, skleničku vína, něco podomácku vyrobeného nebo šálek čaje. Čím byla vyšší hodnost nebo dočasné formální posťavení návštěvníka, o to byla větší pravděpodobnost, že mu nabídnou něco blíž pólu tvrdého alkoholu. Ovšem jeden problém, který měli domkáři s touto Škálou znakového vybavení, byl ten, že někteří z nich si nemohli dovolit mít doma otevřenou láhev tvrdého alkoholu, a víno se tak stávalo tím nejvstřícnějším gestem, které mohli učinit. Možná ale ještě běžnější potíží byla skutečnost, že někteří návštěvníci, vzhledem ke svému trvalému a dočasnému postavení v dané době, převyšovali hodnotu jednoho moku, ale ještě nedosahovali hodnoty toho dalšího. Často hrozilo nebezpečí, že se náv- ' štěvník bude cítit trošku uražen, nebo na druhé straně, že dojde k plýtvání nákladným a omezeným znakovým vybavením hostitele. U naší střední třídy nastává podobná situace, když se hostitelka rozhoduje, zda prostřít lepší příbory, či nikoli, nebo do čeho bude vhodnější se obléknout, zda do nejlepších odpoledních Či nejobyčejnějších večerních šatů. Již jsem zmínil, že společenskou fasádu je možné rozdělit na tradiční části, jakými jsou scéna, vzhled a způsob vystupování, a že (vzhledem k tomu, že rozdílné úlohy mohou být prezentovány zpoza stejné fasády) nemusíme vždy nalézt přesný soulad mezi konkrétním charakterem představení a obecnou, společnosti přizpůsobenou formou, v jaké se nám jeví. Tyto dvč skutečnosti společně vedou Člověka k poznání, že prvky sociální fasády konkrétní úlohy nenalezneme jen ve fasádách celého okruhu rolí, ale také že celý okruh rolí, v nichž se objevuje jeden prvek znakového vybavení, se bude lišit od okruhu rolí, ve kterých se vyskytne jiný prvek ze stejné fasády. Jinými slovy právník může hovořit se svým klientem ve společenském prostředí, které užívá pouze k tomuto účelu (anebo jako studovnu), ale oblečení, které má při takové pří- 35