2. SPOTŘEBA (C) „Consumption is the sole end and purpose of all production“ A. Smith Obsah 2.1. Spotřeba (C) 2.2. Keynesiánská spotřební funkce (C = C[A] + c Y[d ]) 2.3. Mezičasová volba (současná x odložená C) 2.4. Hypotéza životního cyklu 2.5. Hypotéza permanentího důchodu 2.6. Implikace 2.1. Spotřeba Velikost soukromé spotřeby Tabulka: Strukturální skladba vybraných zemí 2005 (% HDP) Stabilita spotřeby a volatilita investic Variabilita součástí HDP v ČR 1999-2008 Spotřeba Investice Variabilita součástí soukromé spotřeby Mezinárodní rozdíly v indexech reálných výdajů na hlavu, podle produktových skupin Na čem závisí soukromá spotřeba? • Na důchodu • Na úrokové míře C = C (Yd; r) (+) (-) Spotřeba (C) je rostoucí funkcí disponibilní důchodu Yd a klesající funkcí reálné úrokové míry r. 2.2. Keynesiánská spotřební funkce J.M. Keynes a spotřeba J. M. Keynes: Obecná teorie (1936): spotřeba je jádrem jeho teorie hospodářských cyklů Keynes obhajoval, že hlavním determinantem spotřeby je důchod a nikoliv úroková míra: Y↑ → C ↑ „the main conclusion suggested by experience, I think, is that the short-period influence of the rate of interest on individual spending out of given income is secondary and relatively unimportant“ Keynes (1936) To bylo v zásadním rozporu s klasickou školou, která jej předcházela, a která obhajovala, že spotřeba a úspory jsou determinovány především změnami úrokových sazeb i↑→ S↑ → C↓ i ↓ → S ↓ → C ↑ Mezní sklon ke spotřebě (MPC) Mezní sklon ke spotřebě (c; mpc) = přírůstek spotřeby vyvolaný přírůstkem disponibilního důchodu o jednotku c = Δ C/ Δ Yd Keynesova hypotéza: 0 < c <1 „fundamental psychological law, on which we are entitled to depend with great confidence…..is that men are disposed, as a rule and on the average, to increase their consumption as their income increases, but not by as much as the increase in their income“ Keynes (1936) Keynesiánská spotřební funkce C = C[A] + c Y[d] C……celková spotřeba C[A]…..autonomní spotřeba (nezávislá na důchodu) c…..mezní sklon ke spotřebě (0 < c <1) Y[d]…..disponibilní důchod Průměrný sklon ke spotřebě (APC) Empirické ověření keynesiánské teorie spotřeby I. – panel domácností (první studie) q Domácnosti s vyšším příjmem spotřebovávaly více (mpc> 0) q Domácnosti s vyšším přijmem spořily více (mpc < 1) q Domácnosti s vyšším příjmem spoří vyšší podíl svých příjmů (APC ↓ když Y↑) → potvrzení Keynesových hypotéz o mpc a apc Empirické ověření keynesiánské teorie spotřeby II. – agregátní spotřební funkce USA 1929-1940 1) Když byl důchod velmi nízký, spotřeba i úspory byly také nízké 2) V těchto letech byl poměr spotřeby a důchodu vysoký APC ↑ když Y ↓ APC ↓ když Y↑ 3) Korelace mezi důchodem a spotřebou byla vysoká a žádná další veličina se nezdála být významná pro vysvětlení spotřeby → další potvrzení Keynesových hypotéz První problém → vývoj agregátní spotřební funkce v USA po II. světové válce Na konci války vznikly obavy, že díky růstu důchodu, dojde k poklesu spotřeby a růstu úspor a že nebude dost produktivních investic k absorbci těchto úspor. Jakmile dojde k ukončení vládních válečných výdajů, dojde k recesi z důvodu nedostatečné agregátní poptávky. To se však nestalo… Problém č. 2: Simon Kuznets a jeho výzkumy dlouhodobého chování agregátní spotřební funkce v USA Závěr: Spotřební paradox V krátkém období se projevuje klesající APC (Keynes), zatímco v dlouhém období je APC stálá (Kuznets). 2.3. Model mezičasové volby Základní idea Irving Fischer: Theory of Interest (1930): Teorie mezičasové volby, která objasňuje rozhodování jednotlivce mezi současnou a budoucí spotřebou Parametry teorie Rozpočtové omezení → současný disponibilní důchod, očekávaný budoucí disponibilní důchod a reálná úroková míra Tvar indiferenční křivky → subjektivní preference současné versus budoucí spotřeby Mezičasová volba Změna důchodu Závěr Fischerův model mezičasové volby ukazuje, že přítomná spotřeba je ovlivněna nejen současným disponibilním důchodem, ale též očekávaným budoucím disponibilním důchodem a reálnou úrokovou mírou. 2.4. Hypotéza životního cyklu Teorie životního cyklu Franco Modigliani – 50. léta → snaha vyřešit paradox spotřeby Podstata teorie: podle Fischerovy teorie mezičasové volby, spotřeba závisí na celoživotním důchodu. Modigliani zdůrazňoval, že celoživotní příjem systematicky osciluje během lidského života a úspory umožňují spotřebitelům přesouvat důchod z období s vysokým příjmem do období s nízkým příjmem. Rozšíření oproti Fischerově modelu: člověk chce mít během života rovnoměrnou spotřebu Životní cyklus důchodu a spotřeby Celoživotní důchod – ČR 2004 Celoživotní spotřeba – ČR 2004 Důsledky teorie životního cyklu • Dokáže-li člověk spolehlivě předvídat svůj celoživotní důchod, vytvoří si podle něj stálou spotřebu, kterou pak nemění • Člověk nereaguje na předvídatelné změny důchodu, protože tyto již předem zakalkuloval do své celoživotní spotřeby. • Dojde-li k nepředvídanému zvýšení důchodu, člověk zvýší spotřebu • Agregátní spotřeba země tak závisí také na věkové skladbě obyvatel Věková skladba obyvatelstva podíly věkových skupin na celkové populaci (%) 2005 Věková skladba ČR podíly věkových skupin na celkové populaci (%) Fenomén vysokých japonských úspor Tabulka: Úspory a investice (% HDP) Vysvětlení: -demografie (vysoký podíl obyvatel v produktivním věku) -mentalita (preference nižší současné a vyšší budoucí spotřeby) -ceny nemovitostí (vysoké ceny nemovitostí a nižší dostupnost hypoték) Pokles míry úspor českých domácností 2.5. Hypotéza permanentního důchodu Teorie permanentního důchodu n Komplikace: některé neočekávané změny důchodu na spotřebu působí a některé ne. n Milton Friedman (1957): Theory of the Consumption Function n Rozlišení změn důchodů na přechodné a trvalé n Člověk mění spotřebu pouze v reakci na takové změny důchodu, které považuje za trvalé. Permanentní důchod a spotřeba n Na ty změny důchodu, které jsou přechodné, spotřeba nereaguje (buď vůbec nebo jen velmi málo) n Přechodný přírůstek důchodu člověk raději celý uspoří jako rezervu pro budoucí možný pokles důchodu. n Důchod má tedy často dvě složky – permanentní a přechodnou n Spotřeba je pak funkcí důchodu permanentního ^n Y = Y^P + Y^T ^n C = c.Y^P Vysvětlení paradoxu spotřeby Vysvětlení paradoxu spotřeby v krátkém (klesající APC) a dlouhém období (stagnující APC). 1) Běžný důchod v krátkém období zahrnuje jak přechodnou, tak permanentní část, zatímco v dlouhém období se přechodné výkyvy ruší a běžný důchod v LR = permanentní 2) Opatrnostní očekávání, zda současné zvýšení důchodu není pouze přechodné → rozdílný průběh krátkodobé a dlouhodobé spotřební funkce Shrnutí teorií spotřeby • Keynes: současný důchod a sklony ke spotřebě • Fischer: volba mezi současnou a budoucí spotřebou • Modigliani: vyhlazená spotřeba během životního cyklu • Friedman: přizpůsobení spotřeby změnám permanentního důchodu 2.6. Implikace Fig. 6.10 Úspory českých domácností, mld. Kč Vývoj očekávání (budoucí spotřeby): Indikátory důvěry: ČR 1/2002-1/2009 Úspory YD = C + S S = YD - C Úspory = nespotřebovaná část důchodu S = f (YD; r) (+) (+)