ZÁKLADNÍ POJMY Zdraví: - nemá hmotnou podstatu; nemá vlastnosti zboží → nemůže být předmětem koupě a prodeje Zdravotní péče: - primární péče - sekundární péče - terciární péče Ad1) Panuje široce rozšířené přesvědčení, že žádnému člověku by neměl být odepřen přístup k odpovídající péči z důvodu jeho nízkého příjmu. Tento názor je založen na předsvědčení, že zdravotní služby jsou něco jiného než běžné spotřební komodity. Všechny západní demokracie tendují k přístupu, že každý by měl mít právo na jistou minimální přiměřenou nebo základní úroveň péče. Ad2) Trh zdravotní péče nesplňuje standardní podmínky dobře se chovajícího konkurenčního trhu: SPECIFIKA ZDRAVOTNICTVÍ Standardní konkurenční trhy Trhy zdravotní péče • omezená konkurence • nedokonalé informace c) nepřítomnost stimulů k vytváření zisku → není Paretovsky efektivní ZÁKLADNÍ POJMY Zdravotní politika: - neexistuje univerzální definice - lze ji chápat jako zájem státu na zdravotním stavu obyvatelstva - může se uplatňovat až tehdy, když je vybudováno institucionální prostředí (síť zdravotnických zařízení) FINANCOVÁNÍ ZDRAVOTNICTVÍ Formy financování zdravotnických služeb můžeme třídit následujícím způsobem: • nepřímé financování • přímé financování FINANCOVÁNÍ ZDRAVOTNICTVÍ Nepřímé financování – prostřednictvím veřejných rozpočtů: státních a místních – povinné (veřejné) pojištění – dobrovolní (smluvní) pojištění – zaměstnanecké pojištění – dobročinnost, charita, zahraniční pomoc FINANCOVÁNÍ ZDRAVOTNICTVÍ Přímé financování - platby příjemců služeb s výjimkou placení pojistného, ale včetně finanční spoluúčasti na úhradách za služby poskytované v rámci forem 1-4. - v praxi se vyskytují zásadně různé kombinace zmíněných forem, které odráží zdravotní politiku jednotlivých zemí. FINANCOVÁNÍ ZDRAVOTNICTVÍ Podle toho která forma převažuje lze rozlišit tyto možné způsoby financování zdravotnictví: – převaha povinného veřejného pojištění – převážně na základě soukromého pojištění – financování zdravotnických služeb prostřednictvím státního rozpočtu resp. ze zdrojů vzniklých zdaněním FINANCOVÁNÍ ZDRAVOTNICTVÍ Jednotlivé systémy se liší i co do metod úhrady nákladů na poskytování péče poskytovatelům. Mezi základní používané metody patří: • financování prostřednictvím globálního rozpočtu zařízení • platby za výkony • platby za zaregistrované pacienty (tzv. kapitace) • platby za diagnostikovaný případ (např. DRG) • platby za ošetřovací den TYPOLOGIE ZDRAVOTNICKÝCH SYSTÉMŮ Podle kritéria převažujícího zdroje financování rozlišujeme 3 typy zdravotnických systémů: • Tržní model • Beveridgeovský model • Bismarckovský model TYPOLOGIE ZDRAVOTNICKÝCH SYSTÉMŮ Ad A) Tržní model - zdravotní péče není garantována státem - zdravotní péče je chápána jako zboží, která má tržní cenu - lékaři jsou soukromě podnikajícími subjekty - pacient má možnost svobodné volby lékaře, zdravotnického zařízení i zdravotní pojišťovny - soukromá nemocniční zařízení - zdravotní péče je hrazena ze soukromých zdrojů buď přímou platbou nebo soukromými zdravotními pojišťovnami - zdravotní pojištění je dobrovolné - stát nekontroluje nabídku ani ceny zdravotních služeb; nevstupuje do vztahu plátce - poskytovatel - existuje volná konkurence mezi aktéry systému - financování je založeno na výkonových platbách Negativa toho systému? TYPOLOGIE ZDRAVOTNICKÝCH SYSTÉMŮ Ad B) Beveridgeovský model - bezplatná zdravotní péče je garantována státem - financování ze státního rozpočtu - zdravotnická zařízení jsou ve vlastnictví státu - základním článkem zdravotnického systému jsou ordinance praktických lékařů - převažuje kapitační platba a v lůžkových zařízeních „ošetřovací den“ - nízká míra finanční spoluúčasti Negativa tohoto systému? TYPOLOGIE ZDRAVOTNICKÝCH SYSTÉMŮ Ad C) Bismarckovský model - zdravotní péče je garantována státem a to tak, že je zákonem stanovena povinnost za určitých podmínek platit pojistné do fondu zdravotního pojištění (do výše standardu) - rozsah a kvalitu zdravotní péče určuje lékař - základem tohoto systému jsou individuální soukromé praxe ambulantních lékařů - převažující způsob úhrady je platba za výkon, bývá kombinována s kapitační platbou; v lůžkových zařízení se realizuje platba za ošetřující den - podíl státu na financování zdravotní péče se realizuje platbou pojistného za nevýdělečné činné osoby - prováděcí mechanismus a kontrolní funkce jsou delegovány na jiné subjekty Negativa tohoto systému? AKTÉŘI ZDRAVOTNICKÉ POLITIKY Poptávka po zdravotnických službách ↓ pacienti Nabídka zdravotnických služeb ↓ poskytovatelé zdravotní péče AKTÉŘI ZDRAVOTNICKÉ POLITIKY Zdravotní systém se vyvíjí především na základě vzájemných vztahů mezi jeho jednotlivými aktéry: • plátci zdravotní péče • poskytovatelé zdravotní péče AKTÉŘI ZDRAVOTNICKÉ POLITIKY Plátci zdravotní péče • stát • zdravotní pojišťovny • pacient Poskytovatelé zdravotní péče • lékaři • zdravotnický personál • zdravotnická zařízení PROBLÉMY SPOJENÉ S POSTAVENÍM JEDNOTLIVÝCH AKTÉRŮ V ČR Plátci zdravotní péče Stát: • nekoncepční zasahování do chodu zdravotních pojišťoven • nepřesně definovaný rozsah veřejného zdravotního pojištění • konflikt zájmů a selhání státu v roli správce systému Zdravotní pojišťovny: • nevyhovující statut zdravotních pojišťoven • neexistence zdravého konkurenčního prostředí mezi pojišťovnami • neexistence funkčního systému kompenzace rizika Pacient: • nedostatečná informovanost • nízké zapojení občana do rozhodování • pacienti nemohou požadovat na základě svých preferencí nabídku služeb, kterou jim veřejný systém neposkytuje vyhovujícím způsobem PROBLÉMY SPOJENÉ S POSTAVENÍM JEDNOTLIVÝCH AKTÉRŮ V ČR Poskytovatelé • problémy s kapitačně-výkonovým způsobem plateb u primární péče • konflikt mezi privátními a ambulantními specializovanými lékaři • vlastnické vztahy u nemocniční péče • sledování kvality poskytované péče