11.  Finanční plánování



11.1 Techniky finančního plánování



11.1.1  Metoda procentního podílu na tržbách


      Tato metoda vychází z předpokladu fixního poměru mezi položkami aktiv a pasiv a celkovým
objemem tržeb.


     Při této filosofii je třeba rozlišovat, u kterých položek je možné tuto vazbu předpokládat a
kde je nemožná či nesmyslná.


     I s ohledem na tuto výhradu lze u této metody očekávat vyšší nárust aktiv proti nárustu pasiv.
Následným krokem finančního plánu je pak rozhodnutí o volbě dodatečných zdrojů takto postaveného
plánu.




11.1.2     Regresní metoda


     Regresní metoda opouští v delším časovém horizontu obtížně udržitelný předpoklad konstantního
vztahu mezi tržbami a dalšími veličinami.


     Tento předpoklad je nahrazen statisticky zjištěnými skutečnými (i když proměnnými) vazbami
mezi tržbami a dalšími ukazateli finančního plánu.


     Relevantnost předpokládaných vazeb je přirozeně třeba ověřovat a testovat.




11.2  Modely finančního plánování



Modely finančního plánování jsou ve většině případů vybudovány jako modely simulační.


Těží z obecných výhod počítačového modelu, k nimž patří především:


a)      rychlost počítačového zpracování finančního plánu, dovolující v prakticky reálném čase
zpracovat statisticky významné množství variant


b)      parametrizaci počítačového modelu finančního plánu


c)      ovládání výstupů modelu pomocí realisticky odhadnutých či zvolených hodnot jeho parametrů.