13 PŘÍSTUP FINANČNÍ ANALÝZY ORIENTOVANÝ NA POTŘEBY MEZIPODNIKOVÉ KOMPARACE Úvod Až dosud – přístupy FA zaměřené převážně na věrné zobrazení účetních informací a veřejnou kontrolu činnosti podniku = tzv. anglosaský přístup. Zde tzv. francouzský přístup – pro potřeby mezipodnikového srovnání ekonomické výkonnosti, což znamená vycházet z informací očištěných od možných vlivů podnikové finanční politiky, ku příkladu v oblastech - odpisů - opravných položek a - rezerv. Vstupní data – minimálně účetní výkazy v úplném znění, často centrálně shromažďována. Preferováno francouzskými bankami pro účely posouzení úvěrové bonity podniků. Zajímavá alternativa k anglosaské metodice FA ???!!! Základní pojmy a úprava účetních výkazů Účetní toky a převody Účetní toky – účetní termín pro reálné změny s dopadem na peněžní prostředky podniku, ku příkladu: - operace za hotové (okamžitý dopad), a nebo - dodávka na obchodní úvěr (odložený dopad). Účetní převody – změny, dopadající jen na výsledek hospodaření (nebo jeho rozdělení), ne na peněžní prostředky, ku příkladu - odpisy - tvorba rezerv - přecenění aktiv - tvorba fondů ze zisku. Funkce podniku Podle IASB (International Accounting Standardsd Board): a) provozní činnost Vymezeno negativně – tedy vše, co nepatří do aktivit ad b) a nebo c). b) investiční činnost Operace, nutné pro realizaci - změn dlouhodobého nehmotného majetku - změn dlouhodobého hmotného majetku - finančních investicí (dlouhodobý finanční majetek). c) Financování Operace nutné pro finanční zajištění investiční a provozní činnosti. Ovlivňuje finanční strukturu podniku, s ohledem na zdroje - vlastní (akciové) a - cizí (kapitál věřitelů). - Rozvaha Zde vystupuje jako tzv. ekonomická rozvaha. Od účetní rozvahy se liší zejména v následujícím: a) veškerá aktiva v brutto hodnotách – korekce v podobě oprávek a opravných položek neexistují b) oprávky a opravné položky jsou vykazovány v pasivech (ve zdrojích) jako součást tzv. vlastního kapitálu vnitřního původu (zdroje samofinancování) c) rezervy tvoří analogicky vlastní kapitál vnitřního původu. Dosud známý vlastní kapitál podniku se zde dělí na dvě části: I. vlastní kapitál vnitřního původu, ve složení: výsledek hospodaření za účetní období + rezervní fondy tvořené ze zisku + nerozdělený zisk (neuhrazená ztráta) minulých období + oprávky dlouhodobého majetku (hmotného i nehmotného) + opravné položky k OA a fin. investicím + rezervy tvořené na vrub náklad II. vlastní kapitál externího původu, ve složení: základní kapitál + emisní ážio. Takto se do výsledku hospodaření „vrací“ položky dříve odečtené v podobě dosud neznámé kategorie FA – kapacity samofinancování (viz dále v subkapitole 4.2).. Možný vzor upravené a zjednodušené „ekonomické“ rozvahy pro potřebu tohoto pojetí FA je uveden v Tabulce 8.4.1. Tabulka 8.4.1 „Ekonomická“ rozvaha tzv. francouzského přístupu k FA AKTIVA PASIVA dlouhodobý nehmotný majetek výsledek hospodaření za období dlouhodobý hmotný majetek rezervní fondy a nerozdělený zisk dlouhodobý finanční majetek rezervy zásoby oprávky a opravné položky k aktivům krátkodobé a dlouhodobé pohledávky základní kapitál krátkodobý finanční majetek vlastní kapitál celkem peněžní prostředky bankovní úvěry (finanční závazky) ostatní závazky součet bez výsledku hospodaření AKTIVA CELKEM PASIVA CELKEM Výkaz zisku a ztráty V zásadě dva odlišné výkazy: - v brutto hodnotách a - netto hodnotách. Podrobněji viz pramen MRKVIČKA, J., KOLÁŘ, P.: Finanční analýza. Praha, ASPI 2006, 2. přeprac. vyd., 228 s. ISBN 80-7357-219-2, subkapitola 4.4. Kapacita samofinancování Zde ukazatel klíčového významu. Je dána úhrnem finančních toků vyprodukovaných v daném účetním období. Žádoucí je její maximalizace. Lze jej určit (obdobně jako CF) dvěma způsoby: a) nepřímá metoda Korekce výsledku hospodaření o účetní převody. b) přímá metoda Sčítání všech účetních toků v daném účetním období. Výpočet z údajů výkazu zisku a ztráty Pro přímou i nepřímou metodu. Výpočet z údajů ekonomické rozvahy (v brutto hodnotách) Východiskem je zachování bilanční rovnosti pro přírustky položek rozvahy v podobě: ΣΔA[i] = ΣΔP[j] Pracovní kapitál ve funkčním a finančním pojetí Potřeba pracovního kapitálu Objevuje se v souvislosti s provozním cyklem, má stálý charakter a mizí teprve s ukončením činnosti podniku. Složky potřeby pracovního kapitálu: AKTIVA zásoby pohledávky náklady příštích období kurzové rozdíly aktivní PASIVA závazky z obchodního styku závazky daňové a ze soc. pojištění výnosy příštích období kurzové rozdíly pasivní AKTIVA – PASIVA potřeba pracovního kapitálu Finanční pojetí pracovního kapitálu Finanční pracovní kapitál (FPK) je takové pojetí pracovního kapitálu nebo čistého pracovního kapitálu, jak je známe z anglosaského pojetí. FPK > 0 podnik s vyváženou finanční strukturou a s bezpečnostní marží (krytí výkyvů) FPK = 0 podnik s vyváženou finanční strukturou bez bezpečnostní marže FPK < 0 podnik s nevyváženou finanční strukturou Funkční pojetí pracovního kapitálu Méně obvyklé pojetí pracovního kapitálu. V anglosaské koncepci FA se v podstatě nevyskytuje. Kritérium splatnosti či užití „delší/kratší než jeden rok“ je zde nahrazeno kritérii - stability (stabilní zdroj se pravidelně obnovuje a jeho splatnost nelze zpochybnit) a - trvalosti. Funkční PK = trvalý kapitál - stálé užití Analýza různých úrovní výsledků hospodaření Francouzský přístup k metodice FA je mnohem více postaven na analýze údajů z výkazu zisku a ztráty. Navíc se zde pracuje se dvěma podobami tohoto výkazu, které různými cestami vedou ke stanovení stejného výsledného ukazatele – čistého výsledku hospodaření. Jde o ekvivalent nám dosud známého pojmu „výsledek hospodaření za účetní období“. Dvě podoby výkazu zisku a ztráty a) výkaz založený na brutto hodnotách Zde se k čistému výsledku hospodaření dostáváme přes pojem (kategorii) kapacity samofinancování. b) výkaz založený na netto hodnotách V tomto případě se přes podobnost s domácí praxí objevují významné rozdíly a to jak v - terminologii (přebytek, což je pojem bez našeho ekvivalentu) - tak v metodice (přístup k odpisování aktiv). Úprava odpisů Zde převažuje ekonomický pohled na pohledem účetním. Pak kumulované odpisy představují vlastně fond obnovy dlouhodobého majetku – viz vazba na vlastní kapitál vnitřního původu. V úvahu se berou zejména: - délka životnosti odepisovaného aktiva - doba odepisování - účtování odpisů na bázi historických cen (možnosti zkreslení – inflace). Obsah některých položek výkazu zisku a ztráty Celkový výnos období = výroba období + jiné provozní výnosy + převody provozních výnosů Externí spotřeba = spotřeba skladovatelných položek surovin, materiálu a jiných dodávek + spotřeba neskladovatelných položek surovin, materiálu a jiných dodávek + pořízení externích služeb Přidaná hodnota = výnos období – externí spotřeba Nejlepší ukazatel vývoje hodnoty podniku. Používané poměrové ukazatele Ekvivalenty nám známých pojmů, viz. Mrkvička, Kolář: Finanční analýza, str. 131 – 140. Shrnutí společných znaků a hlavních rozdílů obou přístupů Přístup orientovaný na potřeby Přístup orientovaný na potřeby externích uživatelů úč. výkazů mezipodnikové komparace pro externí i interní analýzu zejména pro interní analýzu (data!) rozvaha v účetní podobě rozvaha v „ekonomické“ podobě výsledovka v jediné podobě výsledovka „brutto“ a „netto“ nejdůležitější rozvaha nejdůležitější výsledovka a výkaz CF nejdůležitější ukazatel nejdůležitější ukazatel - zisk - kapacita samofinancování - přidaná hodnota pracovním kapitál vystupuje ve fi- pracovní kapitál vystupuje kromě fi- nančním pojetí (rozhoduje doba splatnosti) nančního pojetí i ve funkčním pojetí (podle stability a trvalosti) odpisy v účetním pojetí odpisy v ekonomickém pojetí (zohled- (historické ceny) nění míry inflace a cenového vývoje aktiva)