CAUSA PENZIJNÍ PŘIPOJIŠTĚNÍ
THE CASE OF THE SUPPLEMENTARY PENSION
INSURANCE
Jaroslav Vostatek
Anotace:
Politické a ideologické pozadí vzniku penzijního připojištění se státním příspěvkem v Česku;
tzv. občanský princip. Právní úprava penzijního připojištění odporuje směrnicím EU a
zbytečně komplikuje české právo. Reformy penzijního připojištění pod taktovkou lobby.
Nejvyšší státní dotace na světě. Produkt je bez dotací zcela neprodejný. Tzv. stavební spoření
konkuruje penzijnímu připojištění v dotacích i v (ne)prodejnosti. Reforma stavebního spoření
byla ukázkovým ,,dobýváním renty" pro spořitelny. Stávající práce na reformě penzijního
připojištění jsou velmi komplikovaným pokusem o pokračování v ,,dobývání renty" pro
omezený počet finančních skupin.
Klíčová slova:
Důchodová reforma. Penzijní připojištění. Veřejné dotace. Dobývání renty. Stavební spoření.
Směrnice EU. Pojistné právo.
Annotation:
Political and ideological background of the emergence of the supplementary pension
insurance with state contribution in Czechia; so called civic principle. Legal form of the
supplementary pension insurance contradicts the EU directives; it complicates unnecessarily
the Czech legislation. The reforms of the supplementary pension insurance are under the stick
of the lobby. The highest subsidies in the world. The product is unsalable without subsidies.
The so-called building saving competes the supplementary pension insurance in the subsidies
and in the (un)saleability. The reform of the building saving was an exemplary rent-seeking
for the building societies. The current work on the reform of the supplementary pension
insurance is a very complicated attempt to continue in the rent-seeking for a limited number
of financial groups.
Key words:
Pension reform. Supplementary pension insurance. Public subsidies. Rent-seeking. Building
saving. EU directives. Insurance legislation.
OBČANSKÝ PRINCIP A JINÉ POZADÍ
České ,,penzijní připojištění se státním příspěvkem" bylo zavedeno v roce 1994 jako zcela
originální produkt, prodávaný výhradně zvláštními soukromými pojišťovnami označovanými
jako penzijní fondy. Vzniklo v podstatě na objednávku české vlády poté, co vláda odmítla
zavedení podnikového důchodového zabezpečení podle západního vzoru a za situace, kdy
čelila tlakům ponechat některé oborové výhody ve státním důchodovém systému (tzv.
důchodové kategorie). Bylo také poměrně krátce po cenové explozi vyvolané jednorázovou
  279
liberalizací cen. Za této situace se vláda rozhodla prosadit ,,občanský" princip v ,,penzijním
připojištění", s důsledným oddělením penzijních fondů od stávajících životních pojišťoven a
s otevřením tohoto nového segmentu finančních služeb širokému spektru podnikatelských
subjektů, které ani nemusely mít zkušenosti s důchodovým pojištěním. Produkt ani regulace
tohoto nového tržního segmentu se v podstatě neopíraly o zahraniční zkušenosti, v praxi
dominovaly představy tvůrců zákona, tj. ministerstva práce a sociálních věcí. Produkt i
regulace byly v podstatě unikátní; to je samo o sobě jen konstatování, nikoliv kritika. Ostatně
i tehdejší podmínky byly v mnohém unikátní, včetně nasazení unikátního ,,občanského"
principu. Skutečností je také, že tehdejší regulace pojištění a pojišťovnictví byla u nás vlastně
v zárodečném stadiu.
Lze říci, že podnikatelský sektor neovlivnil zavedení a podobu penzijního připojištění se
státním příspěvkem, vlastně se ani nepokoušel o jeho ovlivnění. Dokonce tomu bylo tak, že se
uplatnil zájem oslabit dominantní pozici České (státní) pojišťovny na nově vznikajícím
českém pojistném trhu. V praxi neměly valnou šanci se uplatnit ani zahraniční soukromé
pojišťovací a penzijní instituce: produkt byl pro ně nový, situace v zemi ještě poměrně málo
stabilizovaná; těžko také mohli mít šanci v relaci k velmi pružným českým podnikatelům.
Penzijní připojištění se státním příspěvkem bylo produktem tehdejší české vlády ­ což je
vlastně ideální situace, když si vláda prosadí v parlamentu, co chce. Autor tohoto příspěvku se
pokoušel o ,,lobbing" z pohledu pojistné teorie, byl však v podstatě bez šance již z toho
důvodu, že vláda chtěla zákon o penzijním připojištění prosadit co nejrychleji.
PARALELNÍ POJISTNÉ PRÁVO ODPORUJÍCÍ EU
Z právního hlediska vzniklo ­ se vznikem penzijního připojištění se státním příspěvkem paralelní
pojistné právo. Legislativa penzijního připojištění dodnes důsledně odmítá aplikaci
,,normálního" pojistného práva, které je dnes reprezentováno zákonem o pojistné smlouvě,
zákonem o pojišťovnictví a dalšími speciálními pojišťovacími zákony. Zákon o penzijním
připojištění stojí vedle normálního pojistného práva; reguluje produkt i instituce. Odchylná
jsou jak věcná řešení, tak i terminologie.
Zákon o penzijním připojištění využívá anglosaskou terminologii, zatímco dnešní normální
české pojistné právo pokračuje ve středoevropské, resp. původně německé (rakouské)
terminologii. V penzijním připojištění platí účastník příspěvek, zatímco v soukromém
pojištění pojistník platí pojistné. V penzijním připojištění se vyplácí dávky, v soukromém
pojištění pojistná plnění. Produkt je v penzijním připojištění definován v penzijním plánu,
v soukromém pojištění v pojistných podmínkách. Zákon o penzijním připojištění umožňuje
sjednat invalidní penzi podle příspěvkového nebo dávkového penzijního plánu, ,,dávkovou"
invalidní penzi však nikdy žádný penzijní fond nenabízel a sjednávání ,,příspěvkové"
invalidní penze je pouze formalita, protože se jedná pouze o možnost čerpání naspořených
prostředků v případě vzniku invalidity; vše toto jsou zbytečné pojmy, komplikující výklad a
sjednávání penzijního připojištění. Soukromé pojištění se bez nich v zásadě obejde; dávkové
invalidní penzi by odpovídal invalidní důchod ve sjednané (garantované) výši. Existence
samostatného českého práva penzijního připojištění je samozřejmě mj. velmi drahým luxusem
­ co jen času spolykal (a polyká dál) vznik a výklad tohoto zákona! V současné době se zákon
  280
o penzijním připojištění podstatně předělává zejména podle návrhu a potřeb Asociace
penzijních fondů ČR.
Až kuriózní je, že zákon o penzijním připojištění se státním příspěvkem odporuje legislativě
EU. Dokud jsme nebyli členem EU, tak existence tohoto svérázného segmentu trhu životního
pojištění byla ,,jen" naší vnitřní záležitostí. Se vstupem do EU mohlo Česko požádat o
výjimku pro penzijní připojištění se státním příspěvkem. Bylo by dost kuriózní, kdyby se
česká vláda k něčemu podobnému odhodlala; chtělo by to samozřejmě uvést nějaké důvody. I
to by asi šikovní státní úředníci zvládli, nikdo to ale nenavrhoval...
Penzijní připojištění se státním příspěvkem je nepochybně životním pojištění; já to tvrdím již
více než 10 let. V roce 2003 to potvrdilo KPMG Česká republika. A vloni i prezident
Asociace penzijních fondů ČR J. Rusnok. Z toho plyne, že Česko mělo ­ již se vstupem do
EU ­ udělat transformaci zákona o penzijním připojištění na normální české pojistné právo.
Taková reforma penzijního připojištění by byla velmi jednoduchá ­ v podstatě by stačilo
zákon zrušit, s několika přechodnými ustanoveními, jimiž zajistila aplikace normálního
pojistného práva do stanoveného termínu (řekněme 2 roky).
REFORMA: ÚČEL SVĚTÍ PROSTŘEDKY
Tuto reformu však penzijní fondy nechtějí, protože by byly ,,degradovány" na ,,obyčejné"
životní pojišťovny ­ a to by mohlo ohrozit jejich výsadní postavení dané státním příspěvkem
a dalšími preferencemi ve srovnání se životními pojišťovnami. Také proto APF ČR navrhuje
dnešní systém penzijního připojištění ukončit a stávající státní dotace začít poskytovat na
nový produkt, který by již nebyl životním pojištěním, ale pouhým penzijním spořením ve
formě zvláštních podílových fondů u zvláštních penzijních (investičních) společností. Veškeré
pojišťovací prvky ve stávajícím produktu penzijních fondů mají být eliminovány; penze mají
,,nově" poskytovat ­ životní pojišťovny. Historie se tak má svým způsobem opakovat ­ opět
má být speciální legislativa pro určitý segment trhu, jehož základní charakteristikou je, že stát
poskytuje příslušnému produktu mimořádně štědré dotace. Všechno ostatní je zcela vedlejší.
V zájmu vysokých dotací se na novém zákoně intenzívně pracuje ... a vše nasvědčuje tomu,
že APF ČR svou účelovou ,,koncepci" úspěšně ,,protlačí".
Když by mělo jít jen o to, aby si klienti mohli kupovat nejen dnešní ,,garantovaný" produkt
(korunové spoření s přibývajícími úroky, bez poplatků), ale i např. 2 další produkty s
vyšším a vysokým investičním rizikem ­ tak by ,,postačovalo" přejít ke stávajícímu
českému pojistnému právu. Takové produkty totiž běžně prodávají dnešní české životní
pojišťovny. Jedná se o investiční životní pojištění, v tomto případě bez jakékoliv pojišťovací
rizikové složky (pojištění pro případ smrti nebo i jiná ,,riziková" pojištění).
Podobnou epizodou je ,,oddělení" prostředků účastníků penzijního připojištění od prostředků
penzijního fondu, které se ,,řeší" ­ s přestávkami ­ již celou řadu let. I toto je naprosto umělý
problém, který je v životním pojištění dávno ,,vyřešen", a to více než 100 let. I zde je řešení
triviální ­ v životním pojištění se vytvářejí pojistně-technické rezervy (u nás tzv. rezerva
pojistného životních pojištění), které jsou investovány a účtovány samozřejmě odděleně od
jiných prostředků.
  281
NEJVYŠŠÍ DOTACE VE SVĚTĚ
Státní příspěvek v penzijním připojištění má ,,progresívní" sazby ­ k nejmenšímu možnému
příspěvku účastníka 100 Kč měsíčně náleží státní příspěvek 50 Kč ­ maximální sazba je tedy
50 %. Minimální sazba státního příspěvku činí 30 %; to platí pro příspěvek účastníka 500 Kč
měsíčně. V původně přijatém zákoně byl státní příspěvek takto vysoký jen po dobu 2 prvních
let platnosti smlouvy o penzijním připojištění; po několika letech došlo ke ,,sjednocení" sazeb
dotací na uvedenou vyšší úroveň. ,,Sociální" konstrukci státního příspěvku ­ degresi sazeb při
růstu příspěvku ­ údajně vymyslel sám předseda vlády při projednávání návrhu zákona o
penzijním připojištění ve vládě.
Graf 1: Fiskální stimulace penzijního spoření
Pramen: (Whitehouse 2006)
Graf 2: Fiskální stimulace a pojištěnost (coverage)
Pramen: (Whitehouse 2006)
  282
Státní příspěvek k penzijnímu připojištění, poskytovaný se sazbami 30 ­ 50 % z příspěvku
účastníka, činí tento produkt nejvíce dotovaným produktem soukromého penzijního spoření
na světě. E. Whitehouse uvádí, že míra státních dotací u nás činí přes 40 % příspěvku
účastníka. V grafu 1 přitom stojí za povšimnutí i to, že druhá nejvyšší míra státních dotací je v
Německu (36 %), dále že míra státních dotací v zemích s výrazně neoliberálním penzijním
systémem jako je Irsko a Velká Británie je cca. 29 ­ 30 %; na druhé straně ,,dotačního
peletonu" zemí OECD je Nový Zéland, kde tyto dotace v zásadě neexistují (podle grafu míra
dotací 2 %), což představuje skutečný neoliberální model ­ bez státních dotací, přitom jsme
opominuli Mexiko (o němž nemám žádné další informace). Za povšimnutí stojí dále Švédsko
(14 %) s celkově poměrně vysokými důchody z 1. a 2. pilíře a dále USA (27 %), kde jedinou
formou státní podpory je časový odklad daně z příjmů (příspěvky účastníků jsou daňově
uznatelné, důchody se zdaňují). Průměr zemí OECD je 21 ­ 22 %.
Údaje a úvahy o míře státního dotování českého penzijního připojištění se státním příspěvkem
je nutno doplnit charakteristikou tohoto produktu z pohledu plnění jeho základní modelové
funkce a návazně i charakteristikou konkurenčních produktů. Účelem penzijního připojištění
se státním příspěvkem mělo být soukromé důchodové zabezpečení, zabezpečení ve stáří (a při
invaliditě). Tento účel se plně realizuje, pokud klient po naakumulování peněžních prostředků
pokračuje pobíráním starobní penze. S tímto záměrem také zákon počítal již ve své textaci.
,,Jednorázové vyrovnání" si účastník může vzít ­ ,,místo penze". Takto to však nefunguje:
starobní penzi si téměř nikdo nebere, skoro všichni vše vybírají najednou. Tím není vyloučen
jistý přínos penzijního připojištění pro zabezpečení ve stáří; přesto však můžeme konstatovat,
že penzijní připojištění není využíváno k penzijnímu zabezpečení. Rozhodujícím faktickým
smyslem tohoto produktu je jednoduché spoření. Vzhledem k omezením týkajícím se doby
(zejména konce) trvání smlouvy jsou státními dotacemi motivováni zejména osoby
v předdůchodovém a důchodovém věku: věková skupina osob ve věku od 50 let představuje
48 % klientů. Stát dotuje i smlouvy poživatelů starobního důchodu!
V letošním roce počet účastníků penzijního připojištění převýšil 4 mil., což představuje velmi
vysokou pojištěnost ­ podle údajů APF ČR je ,,pojištěno" více než 60 % ekonomicky
aktivních obyvatel, a to bez zápočtu penzijně připojištěných nad 60 let, kteří tvoří přes 22 % z
celkového počtu spořících.
Na základě lobbingu penzijních fondů přímo v parlamentu má jejich produkt od roku 2000
také nepřímou, daňovou podporu. Ta spočívá v odpočtu příspěvku účastníka od základu daně
z příjmů; týká se jen příspěvků vyšších než 500 Kč měsíčně. Takto lze odečíst až 12 000 Kč
ročně, odpočitatelná je jen částka příspěvků účastníka převyšující 6 000 Kč ročně. Dopad
tohoto daňového zvýhodnění závisí na sazbě daně z příjmů u jednotlivých daňových
poplatníků; při daňové progresi, která platila do roku 2007, činilo toto zvýhodnění až 32 %
z uvedených příspěvků účastníka. Od roku 2008 platí jednotná (,,rovná") sazba daně z příjmů
15 %.
Jednotlivý účastník penzijního připojištění tak může ­ v letošních podmínkách ­ dostat od
státu státní příspěvek ve výši až 1 800 Kč ročně a na dani z příjmů může ušetřit dalších až
1 800 Kč, celkem tedy až 3 600 Kč. K dosažení této státní podpory 3 600 Kč musí účastník
zaplatit příspěvky v celkové výši 18 000 Kč ročně; v tomto případě stát dotuje účastníka, resp.
produkt v rozsahu 20 % zaplacených příspěvků. Průměrná výše účastnického příspěvku je
  283
podstatně nižší; v roce 2007 činila cca 5 400 Kč. K ročnímu příspěvku 5 400 Kč náleží (jen)
státní příspěvek, a to ve výši 1 740 Kč ­ což představuje 32 % příspěvku účastníka.
KONKURENCE: STAVEBNÍ SPOŘENÍ
Nejbližším konkurenčním produktem k penzijnímu připojištění se státním příspěvkem není
,,soukromé životní pojištění" (jak by asi předpokládali lidé neznalí české praxe), ale produkt
zvaný stavební spoření.
Stavební spoření je poměrně složitý produkt, který vznikl v ekonomicky rozvráceném
Německu po první světové válce a uchytil se také ve stejně postiženém Rakousku. Počátkem
90. let se ho podařilo ,,exportovat" do Česko-Slovenska, v jiných zemích (s 1 či 2 výjimkami)
stát podobné produkty nepodporuje, resp. tyto vůbec neexistují. Náš produkt zvaný stavební
spoření nemá s původní koncepcí stavebního spoření téměř nic společného, tedy přesněji
řečeno ­ kromě komplikovanosti produktu.
,,Spolek přátel Wüstenrotu" byl založen na tom, že několik (5 až 10) lidí musí spořit, aby
jeden mohl stavět. Ale to je dnes zcela mimo realitu ­ a přesto naše stavební spořitelny
vypočítávají a klientům sdělují ,,ohodnocovací čísla", která slouží k tomu, aby někdo ve
frontě na úvěr ze stavebního spoření nepředbíhal. A přitom úspor je dnes více než dost nejen v
českých stavebních spořitelnách, ale i v jiných českých, evropských a světových finančních
institucích. Nikdo nemusí čekat, až nějaký kolektiv našetří dost peněz pro jednoho stavebníka.
Disponibilních úvěrových zdrojů je dost a jsou relativně levné. Nedostatek není úspor, ale
přínosných projektů. Ten, kdo dnes šetří ve spořitelně na bydlení, ten má buď velkou averzi
k riziku, nebo potřebuje (dobrého) finančního poradce. Proto také stavební spořitelny
poskytují ,,meziúvěry", které jsou svou výší již srovnatelné s hypotékami, nebo prostě
poskytují ,,zahalené" hypotéky ­ mám na mysli zejména úvěry, kde již nemusíte mít nic
našetřeno, abyste tento úvěr dostali.
Původní úvěry ze stavebního spoření, poskytované po ukončení cyklu stavebního spoření,
tvoří dnes pouze nepodstatný zlomek všech úvěrů poskytovaných stavebními spořitelnami.
Takže dnešní typické úvěry od stavební spořitelny jsou pouze složitou konstrukcí, jejímž
smyslem je ,,vytáhnout" ze státní pokladny co nejvíce státních dotací ke ,,spoření". Jestliže si
vezmete úvěr, tak Vám současně prodají spoření, které je státem velkoryse dotováno ­ a úvěr
vlastně plně nebo částečně splácíte z tohoto ,,spoření". Takto komplikovaně se to dělá jen
proto, aby se ,,podojil" stát. Co je celá ,,věda" o českém stavebním spoření.
Za dané situace je české ,,stavební spoření" spořícím programem na dobu 6 let, vysoce
dotovaným státem. Státní příspěvek činí 15 % z naspořených prostředků, maximálně z 20 000
Kč ročně (maximální výše ročního státního příspěvku tedy činí 3 000 Kč). Sazba státního
příspěvku u stavebního spoření je tedy nižší než u penzijního připojištění (20 ­ 50 %),
stavební spoření má však ještě další výhody:
1. Úroky ze spoření nepodléhají dani z příjmů
2. Požadovaná doba spoření je 6 let (u penzijního připojištění 5 ­ 42 let)
3. Spoření lze sjednat i pro osoby mladší 18 let
Nevýhodou stavebního spoření je vybírání poplatku za uzavření smlouvy (základní sazba 1 %
z tzv. cílové částky, což je zhruba dvojnásobek prostředků, které se mají naspořit) a nižší
základní úroková sazba (oproti běžnému zúročení u penzijních fondů).
  284
Pro porovnávání stavebního spoření a penzijního připojištění jsou nejvýznamnější výše
uvedené výhody stavebního spoření č. 2 a 3 ­ tedy možnost sjednat tento produkt na dobu 6
let kteroukoliv osobou. Penzijní připojištění je zpravidla výhodnější pro osoby
v předdůchodovém a důchodovém věku.
Stavební spoření stojí a padá se státní podporou mu poskytovanou ­ bez uvedených výhod by
velmi rychle zaniklo. Zhodnocení stavebního spoření bez státní podpory činí podle mých
propočtů necelé 1 % p. a. Státní příspěvek zvedá zúročení pro klienty na výši až kolem 7 %
(stavební spořitelna Wüstenrot inzeruje úrok až 7,1 % u produktu Oranžové spoření).
REFORMOU KE ZVÝŠENÍ DOTACÍ
Ještě vyššího zhodnocení dosahují tzv. staré smlouvy stavebního spoření, uzavřené před 1. 1.
2004. Stát se v roce 2003 odhodlal ke snížení sazby státní podpory z 25 % (z maximálně
18 000 Kč ročně) na ,,dnešních" 15 % (z maximálně 20 000 Kč ročně); to však platí jen pro
smlouvy uzavřené od 1. 1. 2004. Vycházelo se z hypotézy, že sazbu dotací nelze snížit pro již
platné (stávající) smlouvy. Tato absurdní hypotéza způsobila nebývalý boom stavebního
spoření ve druhé polovině roku 2003 ­ po schválení novely zákona a před nabytím jeho
účinnosti. Počet nově uzavřených smluv v roce 2003 vzrostl o 62 % (zatímco v roce 2002 byl
pokles o 6 %!).
Špatně provedený pokus o snížení státních dotací stavebního spoření vedl k růstu státních
dotací nejen v roce 2003, ale i v následujících 2 letech. Až od roku 2006 dochází k ­ velmi
mírnému ­ poklesu státních výdajů (státní podpora v roce 2007 představovala částku 15 mld.
Kč). Na základě této zkušenosti se dokonce traduje, že sazbu dotací stavebního spoření nelze
snížit, protože by to vedlo k bezprostřednímu podstatnému nárůstu jejich objemu. Tato pověra
samozřejmě vyhovuje účastníkům stavebního spoření, míněno včetně stavebních spořitelen.
Sazby dotací lze samozřejmě snížit i u starých smluv. Státní příspěvek lze kdykoliv ­ do
budoucna ­ zrušit nejen u stavebního spoření, ale samozřejmě i u penzijního připojištění.
Přestože už od reformy státní podpory stavebního spoření uplynulo již téměř 5 let a přestože
,,starými" smlouvami byli klienti vázáni jen 5 let (po 5 letech bylo možno smlouvu ukončit),
tyto staré smlouvy dodnes v kmeni stavebního spoření převažují; v tomto roce činí jejich
podíl asi 63 %! Staré smlouvy jsou uměle prodlužovány ­ ke škodě státního rozpočtu.
V současnosti čítá kmen stavebního spoření asi 5 mil. kusů smluv; není známo, kolik klientů
má více než 1 smlouvu stavebního spoření. Zatímco počet smluv v posledních letech mírně
klesá (je však stále vyšší než v roce 2002), celková naspořená částka ve stavebním spoření
roste; koncem roku objem těchto úspor činil 385 mld. Kč. Ve srovnání s tím aktiva penzijních
fondů byla na úrovni 167 mld. Kč (43 % vkladů u stavebních spořitelen).
Míra dotování stavebního spoření je u nás několikanásobně vyšší než v Německu a v
Rakousku.
Stavební spoření i penzijní připojištění se státním příspěvkem jsou u nás daleko více rozšířeny
než v jiných zemích. Příčinou jsou státní dotace těchto produktů. Podstatnou měrou se o tyto
dotace zasloužily zainteresované finanční instituce a jejich asociace ­ předkládáním návrhů na
reformy a lobbováním v parlamentu a na ministerstvech.
Existenční závislost stavebního spoření na státní podpoře je zřejmá již při pohledu na úrokové
sazby z vkladů u stavebních spořitelen (kolem 2 %), nehledě již na další (daňové osvobození
  285
úroků kontra uzavírací poplatek). Úrokové výnosy nejsou prostě konkurenceschopné; na tom
nic nemění ani historická konstrukce stavebního spoření, k níž patří i teze o nízkých úrocích
z vkladů, které umožňují nízké úroky z úvěrů. Zastavme státní podporu stavebního spoření
k nejbližšímu možnému datu (2009) a uvidíme, zda některá ze stavebních spořitelen bude
nadále nabízet uvedenou ,,předpotopní" konstrukci. Vsadím se, že ne.
JAK NA PENZIJNÍ PŘIPOJIŠTĚNÍ
Výnosy připisované účastníkům penzijního připojištění jsou v průměru vyšší než inflace, po
odpočtu daně z příjmů (15 %) se však blíží nule. V nepříznivém roce 2007 byla inflace 2,8 %
a většina penzijních fondů připsala nominální zhodnocení kolem 2,4 %. Z větších penzijních
fondů bylo největší zhodnocení u Penzijního fondu České spořitelny, a to 3,1 %, což se po
odpočtu zdanění redukuje na 2,6 %. Reálný úrok kolem nuly rozhodně nedokládá oprávněnost
penzijního připojištění. Stát by takto ,,výnosný" produkt rozhodně neměl dotovat. Pokud by
stát přestal dotovat penzijní připojištění, tak lze předpokládat jeho poměrně rychlý úpadek;
ten by byl o to větší, že míra dotování stávajícího penzijního připojištění je extrémně vysoká.
Zásadními problémy českého penzijního připojištění jsou tedy:
1. Reálné výnosy z prostředků účastníků blízké nule, a to navíc při
2. Extrémně vysoké míře dotování tohoto produktu státem a při
3. Vysokém stupni koncentrace tohoto segmentu finančního trhu do několika penzijních
fondů, umožňujícím vysoké úspory z rozsahu činnosti, a to vše za stavu, kdy
4. Stávající penzijní připojištění představuje v zásadě nikoliv zabezpečení ve stáří, ale jen
běžný spořící program a jeho
5. Hlavním konkurentem je produkt zvaný stavební spoření, který je ve skutečnosti
střednědobým spořícím programem s vysokou mírou dotování státem, existenčně
vázaným na tuto státní podporu a nabízeným velmi omezeným počtem speciálních
spořitelen.
Penzijní připojištění i stavební spoření představují dvě černé díry českých veřejných financí;
jejich reformy, provedené v uplynulých 10 letech přispěly ke schodkovosti českého státního
rozpočtu. Zásadní řešení tohoto problému může přinést pouze ,,odstavení" těchto produktů od
penězovodu ze státního rozpočtu. Řešením problému penzijního připojištění rozhodně není
reforma doporučovaná penzijními fondy.
SHRNUTÍ
Specifické politické a ideologické pozadí vzniku penzijního připojištění se státním
příspěvkem v Česku; tzv. občanský princip. Právní úprava penzijního připojištění odporuje
směrnicím EU, zbytečně komplikuje české právo. Reformy penzijního připojištění byly a jsou
pod taktovkou lobby. Produkt má nejvyšší státní dotace na světě; bez dotací je zcela
neprodejný. Tzv. stavební spoření konkuruje penzijnímu připojištění v dotacích i v
(ne)prodejnosti. Reforma stavebního spoření byla ukázkovým ,,dobýváním renty" pro
spořitelny. Stávající práce na reformě penzijního připojištění jsou velmi komplikovaným
pokusem o pokračování v ,,dobývání renty" pro omezený počet finančních skupin.
  286
LITERATURA
Whitehouse, Edward. Comparing retirement saving across countries: an economic
perspective. 28th International Congress of Actuaries. Paris: 2006
Penzijní připojištění se státním příspěvkem. Asociace penzijních fondů ČR. Praha: 2008
Základní ukazatele vývoje stavebního spoření v ČR a Komentář MF k těmto ukazatelům k 30.
6. 2008. Dostupné z: http://www.acss.cz/cz/cz/novinari/vyvoj-statistik
Kontaktní údaje:
prof. Ing. Jaroslav Vostatek, CSc.
vedoucí katedry rozpočtové politiky a managementu veřejného sektoru
Vysoká škola finanční a správní, o.p.s.
Estonská 500
101 00 Praha 10
  287