1
Evropské a národní strategie sociálního začleňování ­ teorie a praxe
Příspěvek na konferenci ,,Sociální vyloučení a sociální politika", FSS MU Brno 26.5. 2006
Martin Potůček, CESES FSV UK Praha
http://martinpotucek.cz
Úvodem
Strategie řešení problému sociálního vyloučení nepoutají zdaleka takovou výzkumnou
pozornost jako tento problém samotný. Přesto jsou k dispozici indicie svědčící o tom, že
politiky a projekty EU i národní akční plány sociálního začleňování narážejí na mnohá úskalí
politického, administrativního, ale i koncepčního a kognitivního charakteru. Účelem tohoto
příspěvku je rozebrat tato úskalí na pozadí praktických přístupů k realizaci Lisabonské
strategie EU v interakci aktérů na evropské a národní úrovni. Specifická pozornost je
věnována posouzení obsahu a možností realizace Národního akčního plánu sociálního
začleňování ČR 2004-2006 jakožto potenciálního nástroje strategického vládnutí. Tato
případová studie je uvedena do kontextu řešení stejné úlohy ve vybraných dalších zemích EU.
1. Posilování sociální soudržnosti jako součást Lisabonské strategie Evropské unie
Posilování sociální soudržnosti je jedním z pilířů Lisabonské strategie Evropské unie. Kotvou
jejího úsilí v oblasti sociálního začleňování jsou Společné cíle boje proti chudobě a
sociálnímu vyloučení, schválené v prosinci 2000 na zasedání Evropské rady v Nice:
* usnadňovat účast na zaměstnání a přístup ke všem zdrojům, právům, zboží a službám;
* předcházet rizikům sociálního vyloučení;
* pomáhat nejvíce zranitelným;
* mobilizovat všechny relevantní aktéry.
K realizaci těchto cílů se zavázaly všechny tehdejší členské země v roce 2000 a tehdy ještě
kandidátské, v současnosti už nové členské země o dva roky později - v roce 2002.
Zkušenost z let 2000-2005 naznačila rozpor mezi přitakáním národních politických
reprezentací Lisabonské strategii při jejich přijímání Evropskou radou a politikami, fakticky
provozovanými jednotlivými členskými zeměmi. Zřetelně se ukázalo, že Otevřená metoda
koordinace (OMK), považovaná za základní pomůcku její implementace, je bez odpovídající
politické vůle a také bez dostatečných kapacit strategického řízení bezzubá.
V roce 2005 byla Lisabonská strategie redefinována. Stalo se tak v důsledku neuspokojivého
stavu její realizace v převažující většině členských zemí - a také na základě nového složení
Evropské komise, do nějž se promítly výsledky voleb do Evropského parlamentu v roce 2005,
které zvýšily zastoupení pravicových stran. Do centra pozornosti se dostaly ekonomické
priority.
V České republice s tímto posunem koincidovalo jmenování nového místopředsedy vlády pro
ekonomiku Martina Jahna v roce 2004. Do jeho kompetence přešlo i zpracování souhrnných
strategických dokumentů ­ Strategie hospodářského růstu (Strategie 2005) a Národního
Lisabonského programu 2005-2008 (Národní 2005b). Oba dokumenty byly vládou přijaty a
předány Evropské komisi v roce 2005. Nepřekvapí, že druhý dokument, který představuje
základní vodítko pro strategickou orientaci země ve výhledu několika let, sestává ze tří částí:
2
makroekonomické (s důrazem na pokračování reformy veřejných financí), mikroekonomické
(s opatřeními posilování a zvyšování konkurenceschopnosti ekonomiky) a zaměstnanosti
(flexibilita a otevírání se pracovního trhu a vzdělávání). Lze konstatovat, že programová
reorientace Lisabonské strategie na úrovni Evropské komise z roku 2005 byla českou vládou
přijata pozitivně. To za jinak stejných okolností dále oslabilo faktický status jejího usilování
na poli sociálního začleňování.
2 Národní akční plán sociálního začleňování (NAPSI) 2004-2006
Dokument vychází ze Společného memoranda o sociálním začleňování v České republice
(2004), společného dokumentu české vlády a Evropské komise schváleného v prosinci 2003.
Národní akční plán sociálního začleňování se podle tohoto memoranda má stát prostředkem
pro promítnutí společných cílů boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení do národních
politik a programů. (Národní 2005a)
Národní akční plán sociálního začleňování je podle jeho autorů především národní strategií,
jejímž cílem je zajistit náležitou pozornost problémům chudoby a sociálního vyloučení a
přispět k jejich řešení. Vzhledem k tomu, že se jedná o první Národní akční plán, je jeho
cílem vytvoření komplexní strategie, která bude zahrnovat všechny oblasti, ve kterých může
docházet k sociálnímu vyloučení a k propadu do chudoby. (Beránková 2004) Vláda ČR jej
schválila dne 21.7. 2004.
Národní akční plán sociálního začleňování je tudíž základním programovým dokumentem pro
realizaci Lisabonské strategie v dané oblasti v České republice.
Ke klíčovým předpokladům jeho účinného uplatnění řadím
* dostatečnou politickou podporu;
* odpovídající obsahovou a metodickou úroveň samotného dokumentu;
* existenci institucionálního rámce strategického řízení.
Jak byly tyto předpoklady naplněny?
2.1 Politická podpora
České koaliční vlády s dominantním postavením sociální demokracie, působící ve volebním
období 2002-2006, považovaly problematiku sociálního začleňování za důležitou a věnovaly
jí ve své činnosti odpovídající pozornost. O faktickém poklesu jejího významu, který souvisel
s přijetím Národní Lisabonské strategie 2005-2008 ve struktuře popsané výše, jsem se již
zmínil.
2.2 Obsahová a metodická úroveň samotného dokumentu
Národní akční plán sociálního začleňování 2004-2006 představuje, vzato žánrově, směs
pečlivě a přehledně zpracované výzkumné zprávy (kapitola 1. ­ Hlavní trendy a Statistická
příloha), evidence všech přijatých a připravovaných politik, akčních plánů, strategií,
programů a opatření vlády a dalších orgánů a zákonů, které přímo či nepřímo souvisejí
s problematikou sociálního začleňování (kapitola 3. ­ Opatření k dosažení cílů a kapitola 4. Institucionální
zajištění) a pokusu o ucelené utřídění celého pole strategických úmyslů, cílů a
cest jejich řešení (kapitola 2. ­ Strategický přístup). Kromě toho v materiálu nalezneme ještě
zajímavou 5. kapitolu s příklady dobré praxe.
3
Míra konkrétnosti
Rámec strategie, definovaný ve Společném memorandu, byl definován následujícími pěti cíli:
* Reagovat na pokračující strukturální změny, které vyvolávají změny na trhu práce a
zvyšují nezaměstnanost, zejména strukturální a dlouhodobou, podporou vytváření nových
a dlouhodobě udržitelných pracovních míst;
* Podporovat a povzbuzovat dlouhodobě nezaměstnané k návratu do zaměstnání a
redukovat závislost na sociální ochraně;
* Podporovat odstranění podmínek vedoucích ke znevýhodnění ve vzdělávání skupin
ohrožených sociálním vyloučením, definovat systém celoživotního učení zákonem a
vytvářet podmínky pro zajištění vazeb mezi vzdělávacím systémem a potřebami trhu
práce;
* Přizpůsobit systémy sociální ochrany a zdravotní péče tak, aby lépe reagovaly na sociální
změny, zejména na stárnutí populace;
* Zlepšit přístup k dostupnému a kvalitnímu bydlení.
Srovnáme-li uvedené cíle se strukturou druhé kapitoly ­ a s ní strukturálně shodné kapitoly
třetí (Opatření k dosažení cílů), zjistíme, že velké části kapitoly 2.3. a 3.3. věnované zajištění
potřebné úrovně minimálního příjmu, dopravní obslužnosti, rovného přístupu k právním
službám ­ a celá kapitola 2.4. a 3.4. věnovaná prevenci sociálního vyloučení (zachování
rodinné solidarity, prevence sociálně negativních jevů, prevence domácího násilí a Ezačlenění)
k nim nejsou přímo přiřaditelné.
Cíle Národního akčního plánu sociálního začleňování jsou členěny do pěti oblastí:
* zmírňování regionálních nerovností
* usnadnění účasti na zaměstnání
* usnadnění přístupu ke zdrojům, právům, zboží a službám pro všechny
* prevence sociálního vyloučení
* pomoc nejvíce ohroženým skupinám obyvatelstva.
Charakteristické pro celý dokument je, jakým způsobem se vyrovnává například
s problematikou podpory zaměstnanosti a zaměstnatelnosti: ,,Problematika politiky
zaměstnanosti není v této strategii rozpracována dopodrobna, protože je samostatně řešena
v Národním akčním plánu zaměstnanosti na léta 2004-2006, který je v současné době
připravován." (Národní akční plán 2005:28)
Dokument vyjmenovává celkem asi sto cílů, které jsou vyjádřeny vesměs vágními a nikoho
nezavazujícími infinitivy podporovat, reagovat, zajistit, zlepšit, zvýšit, zpřesnit, přizpůsobit,
motivovat, vytvořit, odstranit, vymezit, posilovat, rozvíjet, přijmout, zřídit, stanovit atp.
Bolestně scházejí indikátory, které by mohly objektivizovat veřejnou kontrolu plnění cílů. Jak
Atkinkson ­ Cantillon ­ Marlier - Nolan (2005:158), tak i Rákoczyová ­ Mareš (2005:42) si
povšimli toho, že se Česká republika absencí kvantifikovaných cílů odlišuje nejen od
,,starých" členských zemí EU, ale také od většiny ostatních ,,nových" členských zemí. Jak
dokládá následující tabulka, kvantifikované cíle jsou ve velké míře zakomponovány například
v maďarském, estonském a polském akčním plánu. Polsko navíc uvádí v příloze svého
dokumentu souhrnnou tabulku konkrétních cílů.
4
Tabulka 1: Užití kvantifikovaných cílů v Národních akčních plánech sociálního
začleňování nových členských zemí EU
Přímé cíle:
Země
Příjem /
deprivace
Dlouhodobá
nezaměstnanost
/zaměstnávání
ohrožených
skupin
Vzdělávání Zdraví
Nepřímé
cíle: (např.
zvyšování
zaměstnanost
i nebo
snížení počtu
osob
závislých na
sociálních
dávkách
apod.)
Cíle na
vstupu:
(např.
zvýšení
pomoci
osobám bez
přístřeší,
integrace
imigrantů
apod.)
Kypr
Česká
republika
+
Estonsko + + + + + +
Maďarsko + + + + +
Lotyšsko + +
Litva + + + +
Malta + + +
Polsko + + + + + +
Slovensko + +
Slovinsko + + + +
Pramen: Report (2005), s. 40.
Překvapí také, že dokument se neopírá o národní strategickou iniciativu ,,Sociální doktrína
ČR", jež vznikala v době přípravy na vstup země do EU a byla pojata i jako základ pro
směřování sociální politiky v koaliční dohodě vlády vzešlé z voleb v roce 2002. (Sociální
2002)
Vymezení odpovědnosti a způsob kontroly realizace
Zde je relevantní obsah třetí kapitoly Národního akčního plánu sociálního začleňování,
nazvané Opatření k dosažení cílů. Její struktura je zrcadlovým odrazem předchozí kapitoly, je
členěna podle pěti oblastí v ní vymezených cílů. Obsahuje kultivovaně zpracovanou rešerši již
jinde přijatých nebo připravovaných zákonů, strategií, koncepcí, bílých knih, politik,
programů, projektů, jiných plánů, kampaní či konkrétních nástrojů v počtu cca 85. Plán se
tudíž stal jakýmsi sběrným košem všeho, co je možno v nějaké podobě interpretovat jako
nástroj ovlivňující nejrůznější problémy, situace či cílové skupiny v procesu sociálního
začleňování (nikoli nutně ovšem převážně či dokonce pouze je) v České republice.
Zvolený přístup umožňuje se v konkrétních agendách odvolávat na nositele těchto (jinde
přijatých nebo připravovaných) nástrojů. Neumožňuje však ani je volat k odpovědnosti za
specifické úlohy sociálního začleňování, ani kontrolovat postup a úspěšnost realizace
Národního akčního plánu sociálního začleňování jako celku.
Nepřekvapuje proto, že Národní akční plán sociálního začleňování neobsahuje ani kontrolní
termíny svého plnění, ani nevymezuje konkrétní odpovědnost za plnění toho či onoho (ostatně
vesměs jen velmi vágně formulovaného) cíle či opatření.
5
Potenciál implementace (realizace) nástroje
Aby bylo možno posoudit, zda analyzovaný nástroj je či není implementovatelný,
předpokládalo by to:
* explicitní stanovení cílů a termínů jejich realizace
* vymezení odpovědnosti jednotlivých aktérů za realizaci cílů
* existenci mechanismu průběžného vyhodnocování jeho realizace s možností
vyvozovat příslušné závěry v případě jeho neplnění.
Ani jedna z těchto podmínek není v současnosti naplněna. Proto nebude možno míru jeho
implementace posoudit. Realizace Národního akčního plánu sociálního začleňování je
v zásadě neřízeným spontánním procesem, připomínajícím v nejlepším případě aplikaci
metody learning by doing jak pokud jde o jeho obsah, tak o metody jeho tvorby a realizace.
2.3 Existence institucionálního rámce strategického řízení
Dne 19.5. 2003 schválila vláda ČR svým usnesením č. 476 zřízení Komise pro přípravu
Společného memoranda o sociálním začleňování a Národního akčního plánu sociálního
začleňování. Tato komise byla ustavena 15.9. 2003 v gesci MPSV ČR. Má 40 členů,
zastupujících:
* vybraná ministerstva (práce a sociálních věcí, školství, mládeže a tělovýchovy,
zdravotnictví, pro místní rozvoj, vnitra, dopravy, průmyslu a obchodu, informatiky,
životního prostředí a zemědělství)
* další instituce veřejné správy (vládní výbor pro zdravotně postřižené občany, Rada vlády
pro záležitosti romské komunity, Český statistický úřad, kancelář veřejného ochránce
práv, Asociace krajů ČR a Svaz měst a obcí ČR)
* občanský sektor včetně sociálních partnerů (Českomoravská konfederace odborových
svazů, Svaz průmyslu a dopravy, Svaz českých a moravských výrobních družstev,
Sdružení Česká katolická charita, společnost Člověk v tísni, Národní rada zdravotně
postižených)
* akademickou obec (Sociologický ústav AV ČR, FSV UK Praha).
Úkolem této komise je horizontální meziresortní koordinace a zapojení všech relevantních
institucí do celého procesu zpracování Společného memoranda (2004) a Národního akčního
plánu (2005). Je pověřena i následným prováděním komplexní politiky boje proti chudobě a
sociálnímu vyloučení. Omezený potenciál tohoto způsobu koordinace, kterému citelně schází
silná politická autorita a mechanismus jejího prosazování, jsem podrobil analýze v jiném textu
(Potůček 2002).
Bez institucionalizovaného systému strategického vládnutí je nemožné jednotlivé projekty
koordinovat tak, aby byly obsahově i metodicky konzistentní. Nepřekvapuje, že ani Národní
akční plán sociálního začleňování nedefinuje jasně své vazby na další rozvojové priority
země. Sám sebe charakterizuje jako národní strategii, ,,jejímž cílem je zajistit problémům
chudoby a sociálního vyloučení náležitou pozornost a přispět k jejich řešení". (Národní akční
plán 2005:8). Jediná explicitní zmínka o dalších rozvojových cílech zní takto: ,,Důležitou
podmínkou úspěchu strategie sociálního začleňování je její těsné provázání s hospodářskou
politikou státu. Současná hospodářská situace je charakterizována hospodářským růstem a
téměř nulovou inflací, ale na druhé straně také neustále se zvyšujícím deficitem veřejných
financí. Jejich ozdravění je proto vnímáno jako hlavní politická priorita." (ibid.)
6
To, že dokument nepočítá s vyčleňováním adresných prostředků na svoji realizaci ­ což
zdůrazňuje i naprosto překvapující absence ministerstva financí v Komisi pro přípravu
Společného memoranda o sociálním začleňování a Národního akčního plánu sociálního
začleňování ­ patří k zásadním slabinám dokumentu. Klíčový nedostatek institucionálního
rámce pro realizaci dokumentu vyjadřuje i upřímné postesknutí autorů Společného
memoranda o sociálním začleňování, že ,,...slabinou je neúčast ministerstva spravedlnosti a
zejména ministerstva financí na práci (této) komise, což může snižovat rozsah a efektivitu
navrhovaných opatření" (Společné memorandum... 2004:41).
V kontextu reformy veřejných financí, usilující o snížení deficitů veřejných rozpočtů, a
v atmosféře, v níž jsou sociální výdaje označovány mnoha komentátory a i některými
analytiky paušálně jako něco zásadně kontraproduktivního, přežitého, brzdícího cestu ke
zvýšení ekonomické konkurenceschopnosti, je toto postesknutí příznakem potenciální
neúčinnosti dokumentu tváří v tvář konkurenčním strategiím, formulovaným s explicitním
vymezením cílů, delegací odpovědnosti i vydělenými finančními zdroji.
Beránková (2004) uvádí, že Národní akční plán pouze shrnuje programy, plány a opatření,
které jsou už realizovány nebo je plánováno jejich spuštění, a jsou na ně tedy vyčleněny
finance (většinou v rozpočtových kapitolách jednotlivých ministerstev). Dalším významným
zdrojem budou evropské strukturální fondy. Nová opatření ve prospěch znevýhodněných
skupin a pro potírání chudoby a sociálního vyloučení obsahují zejména programovací
dokumenty pro čerpání ze strukturálních fondů.
Z věcného hlediska tedy dokumentu schází větší provázanost s vývojem hospodářství; s tím
souvisí i absence představy o účinném způsobu koordinace a propojení Národního akčního
plánu sociálního začleňování s hospodářskou strategií vlády. Překvapí také absence tématiky
důchodové reformy, která je právem jedním z nejžhavějších vnitropolitických témat
současnosti; ta se problematiky sociální soudržnosti bezprostředně dotýká především tam, kde
půjde o hledání optimální míry mezigenerační solidarity. Dokumentu se tak nepodařilo
postihnout a prosadit dvojaké postavení sociálního začleňování ve společenském
reprodukčním procesu: to na jedné straně vyžaduje značné zdroje veřejných financí, na straně
druhé má samo zdrojový charakter - je významným zdrojem politické stability a
předpokladem udržitelného ekonomického rozvoje.
Shrnutí české zkušenosti
Zpracování Národního akčního plánu sociálního začleňování odpovídalo vnitropolitickým i
mezinárodněpolitickým prioritám české vlády. Stalo se důležitou součástí jejího úsilí o
úspěšný vstup do EU. Nicméně jeho příprava a realizace se uskutečňovaly v režimu
fungování veřejné správy, který nebyl připraven ani vybaven pro účinné uplatnění strategické
dimenze řízení.
Tabulka 2: Nutné předpoklady účinného uplatnění akčních plánů sociálního
začleňování. Jak jsme na tom v ČR?
Kritérium Míra naplnění
Politická podpora +
Odpovídající obsahová a metodická úroveň dokumentu Dostatečný
institucionální rámec strategického řízení -
7
3 Národní akční plány sociálního začleňování v jiných zemích EU.
Práce EU`s evolving social policy (2006) a Hribenik (2006) nabízejí pohled na zkušenosti
jiných zemí uplatňujících sociální pilíř Lisabonské strategie a národní akční plány sociálního
začleňování v širším politickém a správním kontextu. Následující tabulka nabízí shrnutí
nejzajímavějších případů. Ukazuje se, že v Evropské unii existuje široký vějíř přístupů ­ od
téměř úplné negace doporučujících (soft) politik nabízených Evropskou komisí až po
ztotožnění se s nimi, včetně jejich účinného uvádění do praxe.
Tabulka 3: Nutné předpoklady účinného uplatnění akčních plánů sociálního
začleňování. Jak jsou na tom jiné členské země EU?
Kritérium
+ _
Politická podpora Irsko Finsko od 2003 Finsko do 2003
Odpovídající obsahová
a metodická úroveň
dokumentu
Maďarsko Belgie
Estonsko Itálie
Litva Irsko
Rakousko
Holandsko
Dostatečný
institucionální rámec
strategického řízení
Slovinsko Řecko
Hypotézy k teoretické a empirické verifikaci
Horizontální koordinace, kterou koncipování a realizace průřezových cílů (jako je podpora
sociálního začleňování) nezbytně vyžadují, předpokládá existenci zaštiťující politické a
správní autority na úrovni ústřední státní správy.
Bez existence institucionalizovaného systému strategického vládnutí nemohou jednotliví
aktéři zpracovávat dokumenty strategické řídící praxe tak, aby byly obsahově i metodicky
navzájem kompatibilní. Tím se snižuje i jejich účinnost v praxi řízení.
K obecným předpokladům účinnosti národního akčního plánu sociálního začleňování patří
jeho provázání s hospodářskou strategií vlády a s dalšími dokumenty strategické povahy,
například s národním plánem zaměstnanosti či se strategií udržitelného rozvoje.
Předpokladem reálného vstupu národního akčního plánu sociálního začleňování do procesu
rozhodování je stanovení indikátorů realizace stanovených cílů s určením konkrétní
odpovědnosti za jejich realizaci.
Literatura
Atkinkson, A.B., Cantillon, B., Marlier, E., Nolan, B. (2005) Taking forward the EU Social
Inclusion Process. The Independent Report commissioned by the Luxemburg Presidenty of
the Council of the European Union. Luxembourg. www.ceps.lu/eu2005_lu/inclusion
Beránková, K. (2004) Národní akční plán sociálního začleňování. Práce a sociální politika,
21.7.
8
EU's evolving social policy and national models. (2006) Helsinky, Ministry of Social Affairs
and Health. Report in progress.
Hrobenik, M. (2006) National reform programme ­ Slovene experience. Paper presented at
the conference "Reforms in Lisbon strategy Implementation: Economic and Social
Dimensions", organized by the Institute of International Relations ­ IMO and Friedrich Ebert
Stiftung, Zagreb, 3.5. 2006.
Národní akční plán sociálního začleňování 2004-2006. /National Action Plan of Social
Inclusion 2004-2006. In Czech and English.) (2005a) Praha, Ministerstvo práce a sociálních
věcí. http://www.mpsv.cz/scripts/clanek.asp?lg=1&id=5473.
Národní Lisabonský program 2005-2008. (National Lisbon programme 2005-2008. In Czech
and English) (2005b) Praha, Úřad vlády.
http://wtd.vlada.cz/files/narodni_program_reforem_cz.pdf
Potůček, M.: Deficity a možnosti strategického řízení v České republice. (2004) In: Kabele,
J., Potůček, M., Prázová, I., Veselý, A. (editoři): Rozvoj české společnosti v Evropské unii.
Praha, Matfyzpress. Dvoudílný sborník ze stejnojmenné konference pořádané FSV UK v roce
2004. Díl I, str. 307-321. http://martinpotucek.cz/download/books/rozvoj_deficity.pdf
Potůček, M. (2005) Strategic governance: conceptual foundations. Praha, CESES UK FSV.
Studie.
Potůček, M.: Umíme si vládnout? (2002) In: Kabele, J., Mlčoch, L., Pscheidt, S. (editoři):
Konsolidace vládnutí a podnikání v České republice a v Evropské unii. Praha, Matfyzpress.
Sborník ze stejnojmenné konference pořádané FSV UK v roce 2002. Díl I, str. 41-53.
Rákoczyová, M. ­ Mareš, P.: Sociální vyloučení a chudoba v ČR ve srovnání se zeměmi EU.
(2005) In: Kolektiv autorů: Směřování české sociální politiky s důrazem na agendu
Lisabonské strategie. Brno, VC VÚPSV ČR. Výzkumná zpráva, s. 29-58.
Report on Social Inclusion 2004. An Analysis of the National Action Plans on Social
Inclusion (2004-2006) submitted by the 10 new Member States. (2005) Brussels: European
Commission, Commission Start Working Paper, SEC(2004)256.
http://ec.europa.eu/employment_social/social_inclusion/docs/sec256printed_en.pdf
Sociální doktrína České republiky. (Social Doctrine of the Czech Republic. In Czech and
English.) (2002) Sociální politika, č.1-2, s. 7-11. http://www.socioklub.cz/doktrina.php In
English at http://www.uni-konstanz.de/potucek/
Společné memorandum o sociálním začleňování. Česká republika. (Joint memorandum on
social inclusion of Czech Republic. In Czech and English.) (2004) Praha, MPSV a Evropská
komise, Generální ředitelství pro zaměstnanost a sociální věci.
http://www.mepco.cz/data/Spolecne%20memorandum%20o%20socialnim%20zaclenovani.pd
f
Strategie hospodářského růstu. (Strategy of economic growth. In Czech.) (2005) Praha: Úřad
vlády ČR. http://www.hospodarskastrategie.org/shr/docs/2005_08_01_SHR_final.pdf