Veřejná politika II. PVSOPO Struktura • Utváření politické agendy (iniciace) • Formulace politiky (estimace) • Rozhodování (selekce) • Implementace • Evaluace • Literatura • Přílohy • Utváření politické agendy; • Proč se některé problémy „řeší“ a jiné ne? • Jak vláda „rozpoznává problém“ a jak jej prezentuje veřejnosti? • Kdo je iniciátorem nastolení diskuze o problému? Proč se některé problémy „řeší“ a jiné ne? § Jestliže politici ignorují veřejné potřeby (selhání reprez.demokracie), jak jinak nastolit problém k diskuzi? § Vlastnosti „dobrého“ problému § Problém ovlivňuje většinu společnosti § Je srozumitelný a řešitelný § Je schopen ve správný čas generovat „dramatický“ efekt pro media § Empiricky zcela nepotvrzeno, důležitou roli hraje přístup zájmové skupiny k vládě. 2. Formulace politiky • Proces definování, posuzování, akceptování či zamítání okolností souvisejících s problémem • Ačkoliv existuje shoda v tom, že problém existuje, jeho vnímání (souvislosti a důsledky) mohou být značně odlišné • Jak je problém vymezen je určující pro stanovení a výběr variant řešení (rozhodování) a stejně tak i pro jeho implementaci • Rovněž existují určitá omezení pro možná řešení (chudoba→tisk peněz→inflace … jsou nutné jiné přístupy) Problém a jeho souvislosti 3. Rozhodování • Volba mezi alternativami politiky, které byly generovány jako reakce na stanovení problému (fáze utváření politiky) • Jde o politický proces • Rozhodují zpravidla aktéři vybavení „autoritou“ – Ovlivňují: zájmové skupiny, byrokracie,… Typy volby při rozhodování • Pozitivní – Rozhodnutí o změně • Negativní – Rozhodnutí o zachování současného stavu • Bez rozhodnutí Styly rozhodování 4. Implementace • Implementace – realizace, uskutečnění • Implementace jako stav uskutečnění. Vztah mezi zamýšlenými cíli a výsledkem • Implementace jako proces realizace, na povaze interakcí mezi aktéry závisí výsledek programu – Implementace: Pressman, Wildawsky… Analýza programu v Oklahomě (60 léta) – Mnohoznačnost pojmu (viz příloha) Implementační deficit (selhání) • rozdíl mezi původně plánovaným cílem a skutečně pozorovaným výsledkem • Vznik ID – ve fázi tvorby – špatně stanoveným cílem vzniká de facto ID – Špatná hypotéza (příliš vysoké očekávání) – Ve fázi implementace Proces implementace Přístupy k analýze implementačního procesu • Shora dolů (top-down) • Zdola nahoru (bottom-up) • Syntetizující přístupy • Principal-agent teorie • Teorie volby nástrojů Top-down - soubor podmínek • Jasné a konzistentní cíle programu. • Adekvátní teoretický kauzální model vlivu (impact-model). • Právně strukturovaný implementační proces. • Angažovaní, s programem loajální a kompetentní úředníci. • Podpora zájmových skupin a politických autorit, politická legitimita programu. • Stabilita sociálně ekonomických podmínek, jejich změny, které nenarušují podstatně politickou podporu nebo kauzální model. Top-down analýza • (-) tendence podceňovat vliv dalších aktérů na proces implementace. • (-) metoda je jen obtížně uplatnitelná tam, kde centrální úroveň chybí, nebo na rozhodování má vliv skupina činitelů na centrální úrovni, přičemž žádná tato skupina nemá převažující vliv. • (+) když cílem analýzy je zjistit výhradně efektivnost programu nebo v oblastech, kde je dominantní jeden veřejný program. • (+) když existuje jednoznačná legislativa a tam kde jsou v rámci výzkumu zjišťovány spíše průměrné výsledky před regionálními odlišnostmi. Bottom-up analýza • Identifikace sítě účastníků • Zkoumání jejich cílů, strategií, aktivit a kontaktů. • Identifikace aktérů zapojených do plánování, financování a provádění vládních i nevládních programů. Bottom-up analýza • analýza problémů, které jednotliví aktéři pociťují a strategiemi vytvořenými pro jejich řešení. • Tento přístup umožňuje zjišťování všech účinků programu. • (-) přeceňování vlivu jednotlivých aktérů a periferie (ve vztahu k centru). • (-) neschopnost vyjít z explicitní teorie faktorů ovlivňujících implementaci veřejného programu. • (+) když se na implementaci programu podílí větší množství mocensky nezávislých institucí, případně tam, kde neexistuje jednoznačná legislativní úprava daného politického procesu. Principal-agent teorie • Vyvinuta k vysvětlení rozdílů mezi záměrem politiky a způsobem jakým ji úředníci realizují • Úředník x politik, právník x klient, lékař x pacient • Nutná „dobrá vůle“ agenta vyhovět přání klienta, klientův zájem však nemusí být zájmem agenta • Tvůrce politiky musí počítat s vlivem úředníků na proces implementace. Teorie volby nástrojů • Realizace politiky vyžaduje využití různých nástrojů • Teoreticky může být pro splnění daného cíle jakýkoliv nástroj. – Některé nástroje jsou však vhodnější než jiné • Nástroje skutečné – Informace, dotace, daně, regulace, státní podnik, přímé opatření • Nástroje procedurální – Distribuce informací, výzkum, poradní komise, institucionální reforma Faktory ovlivňující proces implementace • Vnitřní x vnější – Restrukturalizace ministerstva x Nový zákon mají vliv na realizaci cíle • Předvídatelné x nepředvídatelné – Reakce cílové skupiny x povodeň • Silné x slabé (svým vlivem) – Vliv suchého léta na: dotační program do zemědělství x program na podporu výstavby azylového bydlení Aktéři 5. Evaluace • Obecné problémy měření výstupu • Metody – Analýza minimalizace nákladů (CMA, CFA) – Analýza účinnosti nákladů (CEA) – Analýza nákladů a užitečnosti (CUA) – Analýza nákladů a přínosů (CBA) • Viz předmět Metody hodnocení… Implementace x Evaluace Literatura • Povinná – Potůček- Veřejná politika – str.41-57 – Přílohy • Nepovinně doporučená J – Winkler, J. – Implementace. Brno 2002 – Time for revival: Policy implementation… Jill Scofield • http://www.blackwell-synergy.com/doi/pdf/10.1111/1468-2370.00066 Implementace – přehled vymezení Závěr: srovnání teorií Kritéria hodnocení politiky – příklad zdravotní politika