Ekonomie trhů práce přednáška 3 Ekonomie trhů práce/opakování(?) • Trh práce = trh primárního výrobního faktoru • Schopnost práce vázána na člověka – Lidé jsou jedineční…individuální S^L je determinována osobností jednotlivce ^• Práce – reálná existence v podobě specifických profesí – ^profesní pracovní trhy • D^L – na rozdíl od poptávky po práci jde o poptávku odvozenou • S^L – nabídku práce určuje spotřebitelova volba nejužitečnější kombinace času pracovního a volného Trh třešní Trh práce česáčů Poptávka firmy po práci Rovnováha firmy Nabídka práce …volba mezi spotřebou a volným časem Indiferenční křivky • Křivku I[0] označujeme jako indiferenční křivku, znázorňující různé kombinace volného času (L) a důchodu (Y), jakožto výsledku určitého počtu odpracovaných hodin. Tyto kombinace, kterých je na dané indiferenční křivce nekonečně mnoho, potom vedou ke stejné úrovni užitku. • Její negativní sklon značí, že aby byl jednotlivec ochoten se vzdát určité části svého volného času, musí to být kompenzováno odpovídajícím nárůstem důchodu (a opačně). Mezní míra substituce volného času za důchod je definována jako objem důchodu, který musí být obětován, jestliže pracovník, při dané úrovni užitku spotřebuje jednotku volného času navíc. • Z obrázku navíc vyplývá i snižující se mezní míra substituce. Co to znamená? Při nízkém důchodu musí být jeho další snížení kompenzováno vyšším nárůstem volného času, má-li být zachována daná úroveň užitku. A naopak: při nízké úrovni důchodu je pracovník ochoten obětovat značnou část volného času pro získání relativně nízkého objemu dodatečného důchodu. Mimochodem: toto si jistě dovedete představit, v tomto případě jistě nejde o teorii odtrženou od životaJ. Rozpočtové omezení • Teoreticky, kdyby člověk mohl věnovat celý svůj den pouze práci, jeho příjem by dosáhl objemu 24w, tedy hodinová mzda vynásobená počtem hodin celého dne. 24w je tedy objem důchodu, který si jednotlivec vydělá, pokud věnuje veškerý svůj čas právě práci. Za každou hodinu, kterou by nyní pracovník věnoval volnému času, by bylo nutno obětovat hodinovou mzdu (w). • Při dané hodinové mzdě si tedy může pracovník zvolit více volného času a vzdát se tak části důchodu a tedy části spotřeby, anebo si může zvolit více práce, tím pádem více peněz a spotřeby, ale také méně volného času. Přitom jeho užitek zůstává stejný. • Linie rozpočtu L´Y´0ZY´M na obrázku ilustruje omezení, kterému každý člověk podléhá. Pokud jednotlivec vůbec nepracuje, jeho důchod je dán úrovní Y0. Této úrovni důchodu, kterou člověk disponuje, přestože nepracuje, říkáme nepracovní důchod (non-labour income). Jakékoliv úrovně důchodu nad úrovní Y0 může být dosaženo už pouze nahrazením části volného času za práci. Rozpočtové omezení nad touto úrovní má tedy lineární sklon daný výší hodinové mzdy (w). Optimum, tedy situace, kdy člověk dosahuje nejvyššího užitku při daném rozpočtovém omezení, je tam, kde se linie rozpočtu dotýká nejvýše položené indiferenční křivky. • Výše uvedený obrázek odpovídá „normálnímu“ pracovníkovi, který, aby dosáhl užitku, musí kombinovat jak práci, tak volný čas. Teorie ale rozeznává extrémní případy. Ty si pro jednoduchost nazvěme „workoholik“ a „non-participant“. workoholik non-participant „normální“ člověk • Tržní nabídka práce takovýto tvar nemá, naopak její tvar je takový, na jaký jsme zvyklý, tedy rostoucí s rostoucí mzdou. • A jak je to s tržní poptávkou po práci? Tak především, v tomto případě budeme o poptávce po práci hovořit jako o poptávce odvozené. Primární je poptávka po statcích a službách, z ní potom vyplývá poptávka po těch, kdo jsou tyto výrobky a služby schopni vyprodukovat. – & Pro úplné pochopení problematiky poptávky po práci prostudujte strany 13-16, pramen Brožová 2003.