Analýza rozvahy a výkazu zisků a ztrát


Rozvaha se dělí na stranu aktiv a pasiv. Aktiva jsou členěna podle likvidity, a to od položek
nejméně likvidních (stálá aktiva) až k položkám nejlikvidnějším (oběžná aktiva). Pasiva se člení
podle vlastnictví na zdroje cizí a vlastní, lze z nich zjistit kapitálovou strukturu podniku a
jednotlivé použité zdroje financování.

Výkaz zisku a ztrát obsahuje údaje o nákladech, výnosech a výsledku hospodaření za účetní období, a
to v členění z provozní, finanční a mimořádné činnosti.

Pro zjištění ekonomického stavu podniku začaly být používány nejrůznější ukazatele schopné
kvantifikace, jejichž analýzou měly být zajištěny podklady pro správná finanční rozhodnutí.

Ukazatele jsou vždy přebírány z účetnictví firmy. Je možno je rozdělit na absolutní ukazatele
a poměrové. Absolutní ukazatele jsou dány vždy přímou částkou v korunách a popisují stav majetku a
zdrojů k určitému časovému okamžiku, relativní pak jsou definovány jako poměr (v procentech)
některých absolutních ukazatelů mezi sebou. Př. absolutních ukazatelů: vlastní kapitál, tržby,
celkové závazky, počet vyrobených výrobků apod. Př. relativních ukazatelů: rentabilita vl.
kapitálu, míra zadluženosti, doba obratu aktiv apod.

Pokud chceme zjistit, o kolik jednotek nebo o kolik procent se absolutní ukazatel změnil v čase,
užíváme horizontální analýzu. V rámci horizontální analýzy lze pak dané změny vyjadřovat různým
způsobem, buďto rozdílem absolutních ukazatelů (vyjádřených v Kč), nebo vypočtením jejich podílů,
tzv. indexů. Indexy mohou být bazické nebo řetězové:

Bazický index – porovnáváme k jednomu bazickému období = 2005 ku 2000 (bazický rok), 2004 ku 2000,
2003 ku 2000) = index se stálým základem

Řetězový index – porovnáváme z období na období, jednotlivá po sobě navazující období = index
s proměnlivým základem


Vertikální analýza spočívá v tom, že se na jednotlivé položky účetních výkazů pohlíží v relaci k
nějaké veličině, zjišťuje procentní podíl jednotlivých položek výkazů na zvoleném základu. Při
analýze rozvahy bývají položky výkazu vyjádřeny jako procento z celkových aktiv, resp. z celkových
pasiv, tedy z bilanční sumy (např. podíl zásob na celkových aktivech). Ve výkazu zisku a ztráty se
jako základ pro procentní vyjádření určité položky bere obvykle velikost celkových výnosů, nákladů
nebo tržeb. Máme-li navíc vedle sebe údaje za dva roky či za více let, můžeme identifikovat trendy
nebo nejzávažnější časové změny jednotlivých komponent. Vertikální analýza je velmi vhodným
nástrojem pro meziroční a mezipodnikové srovnávání.



Postup analýzy rozvahy a výsledovky se tedy provádí v těchto hlavních krocích:

1.      Zjištění absolutní výše položek

2.      Zjištění podílů položek na bilanční sumě (vertikální analýza)

3.      Zjištění časového vývoje položek (horizontální analýza)

4.      Analýza bodu zvratu (pouze u analýzy výsledovky)

Používá se v situacích, kdy firma zvažuje určité změny. Zjišťuje velikost obratu, který je třeba
realizovat, aby byly pokryty všechny náklady. Výsledkem je potom minimální hranice obratu, pod
kterou by podnik neměl jít.


                                                           celkové náklady

výpočet nulového bodu =      1 – ^náklady na prodané zboží + variabilní náklady

(velikost obratu nezbytného                 ^realizovaný obrat

k pokrytí fixních nákladů)