Trk a vzdělání nemusejí jít proti sobí Pelr Matžjů m ľhľ ľ ,; r -: "/ľ3"1 t0' C° d° krätk0dobé PamĚti Pro PMfeby zkoušek uložili, aby s, uvoMU místo pro dallí předmět. Není divu, že se ve všem stávají produktem jen najedno použiti, že nechovají úctu ke vzdělání jako takovému Průletem jen ™7rřVk01* by mela být zaimeresOT^ » dlouhodobé (celoživotní) uplatnitelnosti chtíti roku"; ""b ÄSS SCh0PnÍ PfÍCháZet S "0Vým * "» "*« .novovat ľS schopnosti. A pokud ma byt taková za.nteresovanost účinná, musí být i finanční a musí vést TouZ "ľ Te" vyMkrškolami-jinak vítózí pohodinost-K i J«—Sí fom^ni a motivační můstek mezi požadavky profesních trhů a vysokoškolským vzdělávacím o ľkľoL T"11"1 a neÍdÍm Pr0dUkUJÍ U náS *"" «* ^ **£ P-fesní hy na opak požaduj, schopnost mvence, nadhledu a rozhledu. Není tudíž nic špatného na tom ľ-kud by , veřejná vysoká škola byla dofinancovaná (nad rámec veřejně poskytnut"p^třed-ku) odvodem z pří, m u těch svých absolventů, kteří se dobře a dlouhodobě uplatní Systémy SKAT" Ve SVetĚ JÍŽ eXÍStUJÍ' Přlná§ejí Prtote!né «** * - ^ v jejS v7 Příspěvek Václava Bělohradského má na rozdíl od útržkovitých výkřiků ministerských u dniku a některých politiků jednu základní přednost: vyjadřuje názorf se kteZlÍ vážně po emizovat a postupně kumulovat argumenty, ze kterých by mohl vzejit konľcľt tolik po trebné reformy našeho školství, od jeho půdy až po střechu P P LO Veřejné školství: dělání „vzdělání" Murray Roth bard* Ještě před několika lety bylo v Americe pouze pár institucí, které byly považovány - hlavně sociálními demokraty - za posvátnější a nedotknutelnější než veřejné státní Školství. To bylo ztělesněním údajného práva každého dítěte na vzdělání a bylo vyzdvihováno jako rozhodující prvek pro porozumění a harmonii mezi lidmi všech profesí a sociálních tříd. Ruku v ruce s rozšiřováním veřejného vzdělán! přicházely zákony o povinné školní docházce. Na rozdíl od dřívějších desetiletí, kdy pouze relativně malá část obyvatelstva navštěvovala vyšší školní ročníky, byla těmito zákony přinucena celá populace strávit velkou Část nejlepších let svého života ve veřejných institucích. Zákony o povinné školní docházce lze proto považovat jednoduše za nevolnictví. Vždyť jaká jiná instituce než státní školy představuje tak všeobjímající systém vězení? Částečným důvodem pro tuto tyranii vůči mládeži je mylný altruismus ze strany vzdělané střední třídy. Její příslušníci cítili, že dělníci neboli „nižší třída" by měli mít stejné příležitosti ke vzdělání. No a když jsou rodiče neuvědomělí a vyhýbají se této jedinečné příležitosti, která se jim nabízí, potom je trocha toho donucení třeba - samozřejmě „pro jejich dobro". Základním omylem takového uvažování je nepochopení rozdílu mezi formálním vzděláním a vzděláním obecně. Vzdělávání je celoživotní proces studia, a ten se neodehrává pouze ve škole, ale ve všech oblastech života - ať už si dítě hraje nebo když naslouchá rodiěům a přátelům nebo když si čte noviny či pracuje. Formální vzdělávání je pouze malou součástí vzdělávacího procesu a je skutečně vhodné pouze pro formálnější výuku zejména v pokročilejších a systematičtějších předmětech. Základní předměty - psaní, aritmetika a jejich odnože - mohou být stejně dobře vyučovány i mimo školu. Je zde ještě další skutečnost. Jednou z nejvíce vyzdvihovaných hodnot lidstva je jeho rozmanitost - fakt, že každý člověk je individuální osobností s jedinečnými schopnostmi, zájmy a nadáním. Vynucené formální vzdělání dětí, které pro ně nemají ani schopnosti, ani o nč neprojevují zájem, je zločinnou deformací duše a mysli dítěte. Amerika byla vybudována občany a vůdci, z nichž mnohým se dostalo velmi nízkého či vůbec žádného formálního vzdělání, a představa, že jedinec musí mít maturitu předtím, než začne pracovat a žít, je absurdností dnešní doby. Zrušme povinnou školní docházku a ponechme dětem jejich vlastní vůli. Tím se vrátíme zpět k národu produktivnějších, nadšenějších, tvořivějších a šťastnějších lidí. Je to právě nucení k povinnému masovému školství, které vytváří jak nespokojenost, tak i nikdy nekončící ochranu před „skutečným světem". Podíváme-li se kdekoli do historie veřejného školství a povinné Školní docházky, najdeme u kořene ani ne tak mylný altruismus, jako spíše vědomou snahu vytvořit z lidí takovou masu, jakou si přály politické elity. Tvrdohlavé menšiny měly být donuceny splynout s většinovou masou. Všem občanům měly být neustále vštěpovány občanské povinnosti, které vždy zahrnovaly poslušnost státnímu aparátu. Ovšem, jestliže má být masa obyvatelstva vzdělávána ve státních školách, jak by se mohly státní Školy nestat mocným * Murray N. Rothbard (1926-1995) byl profesorem ekonomie a jeílrcím z nej významnejších předslaviteLů rakouští ekonomickí Školy. I! Veřejné školství; dělání „ vzdělání" Murray Rothbará nástrojem pro hlásání poslušnosti státním autoritám? Martin Luther, vůdce prvního moderního hnutí za povinné státní vzdělávání, sepsal důvody ve svém slavném dopise z roku 1524 vládcům Německa: „Drazí vládci, ...zastávám názor, že úřady jsou povinny nutit lidí, aby posílali své dětí do školy. ...Jestliže vláda může nutit občany, ktefí jsou schopni vojenské služby, nosit bodák a pušku, být vyzbrojení a plnit jiné bojové povinnosti v době války, o co více má právo nařizovat lidem, aby posílali své děti do školy, protože v tomto případě bojujeme proti zlu, jehož cílem je tajně vyčerpat naše města a knížectví..." Další velký zakladatel protestantství, Jan Kalvín, byl neméně zapáleným přívržencem masového veřejného školství, a to z podobných důvodů. Proto není překvapující, Že první povinné školství v Americe bylo založeno kalvinistickými puritány v Massachusetts Bay - lidmi tak horlivými zavádět absolutistickou kalvinistickou teokracii v Novém světě. V Červnu roku 1642, rok poté, co tato kolonie uzákonila první sbírku zákonů, zavedla první systém povinného vzdělávání v anglicky mluvícím světě. V zákoně bylo stanoveno: „Vzdělání dětí je dobré jednak pro ně samotné, a zároveň přináší prospěch celému společenství. Mnozí rodiče a páni jsou příliš shovívaví a nedbalí, pokud jde o povinnosti tohoto druhu. Nařizuje se, aby vybraní lidé z každého města sledovali své sousedy, aby si všímali, zda někdo z nich netrpí barbarství ve své rodině tím, že neusiluje o vzdělání svých dětí ěi učňů." O pět let později byl tento zákon následován zřízením veřejných škol. Od začátku americké historie vládla tedy touha utvářet masy, učit je, a činit je tak poslušnými. V koloniální době sloužilo veřejné školství jako nástroj k potlačování různorodostí náboženských názorů, a stejně tak mělo vštípit vzpumým sluhům poslušnost vůči státu. Je typické, že např. při potlaěování Quakerů státy Massachusetts a Connecticut zakázaly, aby tato opovrhovaná sekta zakládala své vlastní školy. Je rovněž stěží shoda okolností, že jediná opravdu svobodná kolonie v Nové Anglii - Rhode Island - byla jedinou v oblasti, jež veřejné .. školství postrádala. Jedním z nejobvyklejších využití povinného školství bylo utlačování a ochromování národnostních a jazykových menšin či kolonizovaných národů. Mělo je přinutit opustit jejich vlastní jazyk a kulturu ve jménu jazyka a kultury vládnoucích skupin. Angličané v Irsku a Québeku, národy ve střední a východní Evropě i v Asii, všechny násilím nutily své národnostní menšiny navštěvovat veřejné školy vedené učiteli z řad většinové populace. Nejambicióznější pokus přívrženců veřejného školství získat kontrolu nad dětmi přišel z Oregonu na začátku 20. let. Stát Oregon, kterému už nestačila možnost vydávat licence soukromým školám, schválil 7. listopadu 1922 předpis, jímž postavil soukromé školy mimo zákon a přinutil všechny děti navštěvovat školy veřejné. To byl vrchol snů všech zastánců po-vtnneho vzdělání. Zákon byl naštěstí v roce 1925 prohlášen Nejvyšším soudem Spojených států za protiústavní. Nejvyšší soud stanovil, že „dítě není pouhým výtvorem státu", a prohlásil, že zákon státu Oregon je v rozporu se „základní teorií svobody, na níž spočívají všechny vlády v Unii". Fanatičtí zastánci veřejného školství se již nikdy více tak daleko neodvážili zajít. Je však poučné zjistit, jaké síly stály za pokusem postavit konkurenci soukromých skol ve statě Oregon mimo zákon. Zastánci zákona nebyli, jak bychom očekávali, socialističtí učitelé či intelektuálové. Šiřitelem byl Ku-klux-Man, později silný v severních státech který toužil po rozbití katolického farního systému škol a po prevychovaní všech dětí katolí- 12 Veřejné školství: děláni „vzdělání" Murray Rothliard ků a přistěhovalců v neo-protestantském a „amerikanizujícím" systému veřejného školství. Je důležité zdůraznit, že Klan se domníval, že takovýto zákon je nutný k udržení svobodných institucí. Je také dobré zmínit, Že tento velmi vychvalovaný „progresivní" a „demokratický" systém veřejných škol měl nejvášnivější příznivce v nej bigotnej Sich vrstvách amerického života, mezi lidmi toužícími potlačit různost a rozmanitost v Americe. Uniformita, nebo různorodost? Zatímco současní zastánci státních škol již tak daleko jako Ku-klux-klan nejdou, je důležité si uvědomit, že samotná podstata veřejného Školství vyžaduje nastolení uniformity a potlačení různorodosti a individuality ve vzdělávání. V základech vládní byrokracie je totiž jednat podle určitých pravidel a aplikovat tato pravidla jednotným a důsledným způsobem. Kdyby se tak nedělo a rozhodnutí v jednotlivých případech byla ponechána na úředníkovi, pak by tento úředník mohl být obviněn, a právem, že nejedná s každým plátcem daní a občanem stejným způsobem. Mohl by být obviněn z diskriminace a ze zavádění určitých privilegií. Navíc vytvoření jednotných pravidel je pro úředníky administrativně výhodnější. Na rozdíl od soukromého podnikání, jehož účelem je zisk, se vládní úředník nezajímá ani o efektivnost, ani o to, aby obsloužil zákazníka co možná nejlépe. Nemá žádnou potřebu vytvářet zisk a je chráněn před možnou ztrátou. Úředník tak může brát (a také skutečně bere) louhy a požadavky svých zákazníků-spotřebitelů na lehkou váhu. Jeho hlavním zájmem je „nedělat vlny", a toho dosahuje aplikací jednotných pravidel bez ohledu na to, jak neupotřebitelná mohou v jednotlivých případech být. Školský úředník je postaven před množství důležitých a kontroverzních rozhodnutí týkajících se struktury formálního vzdělání v jeho působnosti. Musí rozhodnout: Mělo by Školství být tradiční, nebo progresivní? Mělo by zdůrazňovat působení trhu, nebo socialistické myšlenky? Mělo by být konkurenční, nebo rovnostářské? Zaměřené na svobodná umění, či na praktické věci? Segregované, nebo integrované? Sexuální výchova; ano, či ne? Náboženské, Či světské, nebo by se mělo nacházet někde mezi zmiňovanými póly? Jde o to, že ať již úředník rozhodne jakkoliv, a dokonce i když rozhodne podle přání většiny veřejnosti, bude zde vždy značný počet rodičů a dětí, kteří budou úplně připraveni o ten typ vzdělání, po němž touží. S tím poroste i rozsah a intenzita konfliktu ve společnosti. Čím více totiž vládní rozhodnutí nahrazují rozhodnutí soukromá, tím větší je vzájemná nevraživost jednotlivých skupin, neboť každá z nich bude zoufale usilovat o to, aby ono jedno klíčové rozhodnutí v každé oblasti života bylo v jejich zájmu. Jinak je tomu na svobodném trhu. Kdyby vzdělaní bylo přísně soukromé, pak by si každá skupina rodičů mohla zvolit svůj vlastní druh Školy. Objevilo by se množství různých škol, které by vycházely vstříc různorodé struktuře vzdělávacích požadavků rodičů a dětí. Některé školy by experimentovaly s rovnostářstvím a vzděláním bez udělování známek; kladly důraz na přísné učení se předmětů a soutěživé hodnocení. Některé by byly světské, jiné nábožensky orientované; liberální či socialistické. Vezměme si např, strukturu odvětví vydávání časopisů a knih v dnešní době a mějme při tom na paměti, že také Časopisy a knihy jsou nesmírně důležitou formou vzdělání. Trh Časopisů, jenž je v podstatě svobodný, obsahuje všechny druhy časopisů, které vyhovují vkusu a poptávce různých spotřebitelů. Najdeme časopisy liberální, konzervativní a všechny typy 13 Verejné školství: dělání „ vzdělání" -----------------------------------._______________________________________ Murray Rothbard ideologických žurnálů. Jsou zde odborné publikace. A pak máme množství časopisů, které se věnuji speciálním zájmům a koníčkům, jako jsou bridž, šachy, HI-FI apod. Podobná stratová T!ľ lnl °dnémkmŽním trhl1- abychom zrušili veřejné školy, viděli bychom vedle svobodných a různorodých trhů časopisů a knih také obdobné „trhy e vzdélSm" Naproti tomu si pfedsíavme, jaké by vznikly bitvy a konflikty, pokud by exis ovajen jTen ÄkTkof k m&t° ?° "*' Mě! by tent° eaS0PÍS ^ k™tivni, Kberiloí ncboÍ ciahsticky, kohk prostoru by se melo věnovat krásné literatuře, bridži apod.? Tlakv a konflikty by byly velmi ostré a neexistovalo by žádné uspokojivé řešení, protože jakékoliv rozhodnut W Pnprav, o velké množství lidí o to, co chtějí a požadují. Požadavek liberálů se polé nejeví tak šokující, jak by se na první pohled mohlo zdát; žádají, aby školní systém byl S* svobodny a různorodý, jako je dnes většina dalších vzdělávacích médií Fungovaní byrokracie ve školství vždy vedlo k tomu, že stát vymezil vzdělávací okrsky v rudiz fungovala pouze jedna veřejná škola. Děti pak musely chodit do té školy do níž mě S '"'v f ^C°,na SV0b0dném ühu ^kromého Školství by většina dětí nepochybně navštevovala skoty blízko svých domovů, současný systém stanovuje monopolní postavení jedné Sně* závÍU> a "í PÍem ľ™* UnÍf0m,ÍtU- Zname"á * "*■ - Ch* S ko" je plně završiv na charakteru čtvrtí, v níž se nachází. Veřejné školy nejsou v důsledku loho všechny stejné ale jsoustejné pouze v ranci jednoho okresu. Složení žáků, financování kaž de školy a kvalita vzdělávání pak nutně závisí na hodnotách, bohatství a daňové bázi každé zemepsne obi as u Bohaté školní okrsky budou mít nevyhnutelně nákladnejší a kvali n jši vý vatVnÄkoľ" UCItdŮ l ÍP P""™' POdffiínky nCŽ °blaStl <***■ « budou pÍZ- SS^S^SS^místa-a «pĚÍ ueite!É proto budou tíhnout k i^™ ^iľ ob- ko nr'o ľ , ZU'tan0U V "1Žäí PříJm°Vé °b]ml Fung°Vání ^skových veřejných škol pro o nutné ústí v popření samotného rovnostářského cíle, jenž je považován za c 1 verejného Školského systému. ^uvan za cu ve V