Hospodářsky silné Spojené státy americké a jejich velký trh bez vnitřních překážek byly zejména pro západoevropské státy vzorem. Snahou bylo dále připoutat Německo k ostatním státům tak, aby ztratilo jakýkoliv zájem na opakování agrese. Nemalou roli mohla hrát též obava ze síly a vlivu Sovětského svazu. Proces integrace však probíhal i v prostoru střední a východní Evropy, byť se ubíral jiným směrem pod vlivem dominantního Sovětského svazu.

 

Právním nástrojem realizace procesu spolupráce států byla a je především mezinárodní smlouva. Prostředkem uskutečňování cílů se staly mezinárodní organizace, které byly na základě mezinárodních smluv zakládány. 

 

Mezinárodní smlouvy tvoří pramen mezinárodního práva veřejného a slouží především k úpravě vztahů mezi státy navzájem. Při jejich uzavírání mají státy právně rovné postavení. Sjednání mezinárodní smlouvy je projevem jejich dobrovolné vůle být takovou smlouvou vázán. Totéž platí i pro členství v mezinárodní organizaci na základě mezinárodní smlouvy vzniklé. Myšlenky spolupráce tak byly realizovány státy dobrovolně, prostřednictvím práva a nikoliv donucení či přímo násilí.

 

Poválečné integrační tendence vyústily ve vznik řady mezinárodních organizací, z nichž některé se neomezovaly jen na evropský prostor. Členství v nich nebylo pro žádný ze států povinné. Naopak, státy si samy si určovaly míru a rozsah svého zapojení. Tyto mezinárodní organizace vytvořily platformu, kde se zástupci členských států mohli setkávat, vyměňovat si zkušenosti a názory a domlouvat vzájemnou spolupráci.