EVROPSKÁ KOMISE
GENERÁLNÍ ŘEDITELSTVÍ
REGIONÁLNÍ POLITIKA
Tematický rozvoj, dopady, hodnocení a inovativní činnosti
Hodnocení a adicionalita
Nové programové období 2007–2013
Metodické pracovní dokumenty
PRACOVNÍ DOKUMENT 4
Metodické pokyny pro provedení
analýzy nákladů a přínosů
08/2006
2
Obsah
1. OBLAST PŮSOBNOSTI POKYNŮ........................................................................3
2. OBECNÉ ZÁSADY ANALÝZY NÁKLADŮ A PŘÍNOSŮ..................................3
2.1 Analýza nákladů a přínosů a velké projekty....................................................4
2.2 Prvky, které je třeba zahrnout do analýzy nákladů a přínosů..........................5
2.2.1 Definice cílů, identifikace projektu a výsledky studií
proveditelnosti ......................................................................................5
2.2.2 Finanční analýza ...................................................................................5
2.2.3 Ekonomická analýza.............................................................................8
2.2.4 Analýza citlivosti a analýza rizik .......................................................10
3. STANOVENÍ VÝŠE GRANTU EU ......................................................................11
3.1 Právní rámec ...................................................................................................11
3.2 Oblast působnosti............................................................................................11
3.3 Odůvodnění metody mezery ve financování ..................................................11
4. ZVLÁŠTNÍ OTÁZKY............................................................................................12
4.1 Běžně očekávaná ziskovost............................................................................12
4.2 Zásada „znečišťovatel platí“ ...........................................................................14
4.3 Rovnost (cenová dostupnost)..........................................................................14
4.4 Partnerství mezi veřejným a soukromým sektorem (PPP)..............................15
5. ZÁVĚREČNÉ POZNÁMKY ..................................................................................16
6. SLOVNÍK ................................................................................................................17
7. ODKAZY..................................................................................................................18
PŘÍLOHA I: PARTNERSTVÍ MEZI VEŘEJNÝM A SOUKROMÝM
SEKTOREM (PPP).................................................................................................19
PŘÍLOHA II: ROVNOST (CENOVÁ DOSTUPNOST)............................................20
PŘÍLOHA III: STANOVENÍ VÝŠE GRANTU EU: ČÍSELNÝ PŘÍKLAD ..........21
3
1. OBLAST PŮSOBNOSTI POKYNŮ
Cílem tohoto dokumentu je představit soubor pracovních pravidel, která povedou k větší
důslednosti a přísnosti při provádění budoucích analýz nákladů a přínosů v rámci žádostí
o podporu z Evropského fondu pro regionální rozvoj (EFRR) a Fondu soudržnosti, a tím
i k informovanějšímu rozhodování.
Dokument je určen řídícím orgánům, které provádění analýz nákladů a přínosů zadávají
nebo je provádějí interně. Není však zamýšlen jako návod nebo příručka k provádění
analýz nákladů a přínosů1
.
Tento pracovní dokument objasňuje některé obecné zásady analýzy nákladů a přínosů
velkých projektů a postup stanovení výše grantů EU pro všechny projekty. Vychází
z praktických zkušeností získaných při posuzování projektů během předchozích
programových období, přičemž zohledňuje nový právní rámec pro období 2007–2013.
Ustanovení čl. 40 písm. e) nařízení 1083/2006 stanoví, že předložení velkých projektů
Komisi s žádostí o finanční podporu v rámci strukturálních fondů a Fondu soudržnosti
(dále jen „fondy“) musí být doprovázeno informacemi o analýze nákladů a přínosů.
Od Komise se vyžaduje, aby pro provedení analýzy nákladů a přínosů vydala orientační
metodické pokyny.
S ohledem na projekty vytvářející příjmy navrhla Komise zjednodušit a znovu upravit
metodu pro stanovení míry pomoci z fondů (tzv. „metodu mezery ve financování“)
pro projekty vytvářející příjmy. V této souvislosti reaguje na kritiky týkající se
nedůslednosti, které vznesl Evropský účetní dvůr. K prováděcímu nařízení Komise
1828/2006 jsou také připojeny standardizované žádosti pro investice do infrastruktury
a pro produktivní investice.
K zajištění důslednosti uvnitř členského státu se navrhuje, aby členské státy vypracovaly
vlastní orientační rámce zohledňující konkrétní institucionální uspořádání, a to zejména
pro odvětví dopravy a životního prostředí.
První část tohoto pracovního dokumentu se zabývá obecnými zásadami analýzy nákladů
a přínosů a nastiňuje prvky, které mají být považovány za součást projektových žádostí
předkládaných útvarům Komise ke schválení. Druhá část dokumentu obsahuje pokyny
týkající se určování základu, od kterého se odvíjí stanovení výše grantu EU. Třetí část
popisuje zvláštní otázky týkající se běžně očekávané ziskovosti, zásady „znečišťovatel
platí“, cenové dostupnosti a partnerství mezi veřejným a soukromým sektorem.
2. OBECNÉ ZÁSADY ANALÝZY NÁKLADŮ A PŘÍNOSŮ
Důvody, proč se u velkých projektů vyžaduje předložení analýzy nákladů a přínosů, jsou
dva. Zaprvé je třeba ukázat, že je projekt žádoucí z hospodářského hlediska a přispívá
k cílům regionální politiky EU. A zadruhé je třeba poskytnout důkaz, že příspěvek
1
Generální ředitelství pro regionální politiku v roce 2002 aktualizovalo „Návod pro analýzu nákladů
a přínosů investičních projektů“ pro EFRR, fond ISPA a Fond soudržnosti. Dokument je k dispozici
na internetových stránkách Inforegio.
4
z fondů je pro finanční životaschopnost projektu potřebný. Na tomto základě by se měla
stanovit vhodná úroveň pomoci.
Analýza nákladů a přínosů je základním nástrojem pro odhad hospodářských přínosů
projektů. V zásadě by měly být posouzeny všechny dopady – finanční, hospodářské,
sociální, v oblasti životního prostředí atd. Cílem analýzy nákladů a přínosů je zjistit
a v penězích vyjádřit (tj. přiřadit jim peněžní hodnotu) veškeré možné dopady s cílem
stanovit náklady a přínosy projektu; poté se výsledky sečtou (čisté přínosy) a vyvodí se
závěry, zda je projekt žádoucí a zda má význam jej provádět. Náklady a přínosy by se
měly ocenit na přírůstkovém základě tak, že se zváží rozdíl mezi scénářem s projektem
a alternativním scénářem bez projektu.
Dopady je nutné posuzovat ve vztahu k předem stanoveným cílům. Hodnocením projektu
prostřednictvím mikroekonomických ukazatelů může analýza nákladů a přínosů posoudit
návaznost projektu na konkrétní makroekonomické cíle a jeho význam z hlediska těchto
cílů. V souvislostech regionální politiky se analýza nákladů a přínosů používá
k posouzení významu daného investičního projektu pro cíle regionální politiky EU.
Úroveň používaná v analýzách nákladů a přínosů musí být vymezena s ohledem
na společnost, v níž má projekt významný dopad. Náklady a přínosy mohou vzniknout
na různých zeměpisných úrovních, takže je nutné přijmout rozhodnutí, na které z úrovní
by měly být uvažovány. To obvykle závisí na rozsahu a oblasti působnosti projektu.
Uvažovat lze dopady na úrovni místní, regionální, celého státu, nebo dokonce na úrovni
Společenství.
Při odhadu potenciálních dopadů projektu se musí analytici vždy vypořádat s nejistotou.
To se v analýze nákladů a přínosů musí řádně zohlednit a vyřešit. Nezbytnou součástí
komplexní analýzy je posouzení rizik, neboť organizátorovi projektu umožňuje lépe
pochopit způsob, jak by se odhadované dopady pravděpodobně změnily, kdyby se
ukázalo, že některé z klíčových proměnných projektů jsou jiné, než se očekávalo.
Důkladná analýza rizik představuje základ pro solidní strategii řízení rizik, která se
následně promítne zpět do návrhu projektu.
2.1 Analýza nákladů a přínosů a velké projekty
Ustanovení čl. 40 písm. e) nařízení 1083/2006 vyžaduje, aby členský stát (nebo řídící
orgán) Komisi u velkých projektů poskytl analýzu nákladů a přínosů. Hlavní důvody,
proč se analýza nákladů a přínosů u velkých projektů vyžaduje, jsou dva:
1) Posoudit, zda má význam projekt spolufinancovat.
Přispívá projekt k cílům regionální politiky EU? Posiluje růst a zvyšuje zaměstnanost?
K ověření toho je nutné provést ekonomickou analýzu a prozkoumat účinek
na hospodářské ukazatele odhadované v analýze nákladů a přínosů. Jednoduché pravidlo
zní: pokud je hospodářská čistá současná hodnota (ENPV) kladná, je na tom společnost
(region / země) lépe s projektem, protože jeho přínosy jsou vyšší než náklady. Proto by
měl projekt získat pomoc z fondů a být spolufinancován, pokud je to potřeba (viz níže).
2) Posoudit, zda projekt potřebuje spolufinancování.
Skutečnost, že projekt pozitivně přispívá k cílům regionální politiky EU nutně
neznamená, že musí být spolufinancován z fondů. Kromě toho, že je projekt žádoucí
5
z hospodářského hlediska, může být také ziskový z finančního hlediska, a v takovém
případě by neměl být spolufinancován z fondů. Ověření toho, zda projekt potřebuje
spolufinancování, vyžaduje finanční analýzu. Je-li finanční čistá současná hodnota
investice bez příspěvku z fondů (FNPV/C) záporná, je možné projekt spolufinancovat;
grant EU by neměl převýšit částku, při které začne projekt vytvářet zisk, aby nedošlo
k nadměrnému financování.
Od členských států se v podstatě vyžaduje, aby pro velké projekty útvarům Komise
předkládaly analýzy nákladů a přínosů s cílem poskytnout důkaz o tom, že v rámci cílů
regionální politiky EU je projekt žádoucí z hospodářského hlediska (ENPV>0)
a současně potřebuje příspěvek z fondů, aby byl finančně proveditelný (FNPV/C<0).
2.2 Prvky, které je třeba zahrnout do analýzy nákladů a přínosů
Za hlavní zdroj informaci by měl být považován „Návod pro analýzu nákladů a přínosů
investičních projektů“ Evropské komise, který čtenáři nabízí důkladné pojednání o tomto
tématu. Cílem tohoto oddílu je poskytnout stručný přehled hlavních prvků, které by měly
být zahrnuty do zpráv o analýze nákladů a přínosů, jež mají být předkládány Komisi.
2.2.1 Definice cílů, identifikace projektu a výsledky studií proveditelnosti
Pokud vznikne potřeba a je zjištěna, měly by být nejprve vymezeny cíle opatření
požadovaného k vyřešení této potřeby. Poté by měly být zváženy a posouzeny různé
možnosti tak, aby se určilo, která alternativa může lépe přispět ke splnění cílů. Projekt
lze definovat jako operaci složenou z řady prací, činností nebo služeb, které jsou určeny
k dosažení nedělitelného úkolu přesné hospodářské nebo technické povahy, s jasně
určenými cíly. Poté je třeba, aby byl projekt jasně označen jako samostatná jednotka
pro analýzu. To znamená, že v určitých případech by měly být pro účely analýzy nákladů
a přínosů některé podprojekty považovány za jeden velký projekt, zejména pokud
stavební fázi, na kterou je požadována pomoc z fondů, nelze považovat za funkční samu
o sobě. Ve vhodných případech je možné do analýzy zahrnout síťové účinky.
Měl by být poskytnut důkaz, že vybraný projekt je z uvažovaných možností nejvhodnější
alternativou. Tuto informaci by obvykle měly obsahovat výsledky studií proveditelnosti,
které musejí být předkládány Komisi podle čl. 40 písm. c).
V souvislostech regionální politiky EU je nutné prokázat návaznost projektu na cíle
operačního programu nebo prioritní osy.
Projekt je definován jako „velký projekt“, pokud jeho celkové náklady přesahují (článek
39):
• 25 milionů EUR v případě životního prostředí;
• 50 milionů EUR v jiných oblastech.
2.2.2 Finanční analýza
Hlavním účelem finanční analýzy je výpočet ukazatelů finanční výkonnosti projektu.
Obvykle se tato analýza provádí z hlediska vlastníka infrastruktury. Pokud jsou však
vlastníkem a provozovatelem různé subjekty, měla by se zvažovat konsolidovaná
finanční analýza. Používanou metodikou by měla být analýza diskontovaných peněžních
toků (DCF). Metoda diskontovaných peněžních toků má dva hlavní charakteristické rysy:
6
1. Uvažují se pouze peněžní toky, tj. skutečná částka peněz, která se v rámci projektu
získá nebo vyplatí. V důsledku toho například nepeněžní účetní položky jako odpisy
a podmíněné položky nesmějí být do analýzy diskontovaných peněžních toků
zahrnuty. Pokud je však navrhovaný projekt doprovázen podrobnou analýzou rizik,
je možné podmíněné položky zahrnout do způsobilých nákladů, pokud nepřesáhnou
10 % celkových investičních nákladů po odečtení podmíněných položek. Podmíněné
položky by ale neměly být nikdy zahrnuty do nákladů uvažovaných pro určení
mezery ve financování, protože nepředstavují peněžní toky.
Uvažovat je nutné peněžní toky v tom roce, v němž k nim došlo, a v daném
referenčním období (viz rámeček níže). Pokud je skutečná hospodářská životnost
projektu delší než uvažované referenční období, měla by být zohledněna též
zbytková hodnota. V ideálním případě by se tato hodnota měla vypočítat jako
současná hodnota očekávaných čistých peněžních toků během let hospodářské
životnosti, které přesahují referenční období.
2. Při agregaci (tj. sčítání či odčítání) peněžních toků, k nimž došlo v různých letech, je
nutné zohlednit časovou hodnotu peněz. Budoucí peněžní toky se proto diskontují
k současnému okamžiku pomocí diskontního faktoru, který se s časem snižuje
a jehož velikost je určena volbou diskontní sazby, která má být použita v analýze
diskontovaných peněžních toků (viz rámeček níže).
Jak bylo uvedeno výše, provádí se analýza nákladů a přínosů přírůstkovou metodou.
Projekt je ohodnocen na základě rozdílů nákladů a přínosů scénáře s projektem
a alternativního scénáře bez projektu. Pokud však projekt spadá pod již existující
infrastrukturu vytvářející zisk, může se použití přírůstkové metody ukázat jako obtížné,
nebo dokonce nefunkční. V takovém případě Komise navrhuje ve finanční analýze použít
metodu zbytkových historických nákladů:
• scénář bez projektu neobsahuje žádnou infrastrukturu;
• scénář s projektem zohledňuje na jedné straně náklady investice nejen do nového
prvku infrastruktury, ale i do stávající infrastruktury oceněné její současnou zbytkovou
hodnotou a na druhé straně veškerý příjem vytvořený veškerou infrastrukturou
REFERENČNÍ OBDOBÍ
Referenčním obdobím se označuje počet let, pro který se v analýze nákladů a přínosů uvádí
prognóza. Prognóza týkající se budoucího vývoje projektu by měla být vyjádřena pro období,
které je vhodné z hlediska jeho hospodářské životnosti a které je dostatečně dlouhé, aby zahrnulo
pravděpodobné dlouhodobé dopady. Životnost se liší v závislosti na povaze investice. Níže je
uveden referenční časový horizont podle jednotlivých odvětví na základě mezinárodně uznávané
praxe a doporučený Komisí:
Odvětví Referenční časový
horizont
Odvětví Referenční časový
horizont
Energetika 15–25 Silnice 25–30
Voda a životní
prostředí
30 Průmysl 10
Železnice 30 Další služby 15
Přístavy a letiště 25
7
po projektu. Provozní náklady a příjmy uvažované pro celou infrastrukturu musejí být
podle scénáře efektivního provozu.
Současnou zbytkovou hodnotu stávající infrastruktury lze případně vypočítat jako
současnou hodnotu plateb v rámci obsluhy dluhu z nesplacených půjček.
Finanční analýza prováděná v rámci analýzy nákladů a přínosů velkého projektu, která
má být poskytnuta Komisi, by se měla zejména zaměřit na:
• zhodnocení finanční ziskovosti investice a vlastního (státního) kapitálu,
• stanovení vhodného (maximálního) příspěvku z fondů,
• kontrolu finanční udržitelnosti projektu.
Finanční ziskovost investice lze posoudit odhadem finanční čisté současné hodnoty
a finanční návratnosti investice (FNPV/C a FRR/C). Tyto ukazatele vyjadřují schopnost
čistých příjmů zaplatit investiční náklady bez ohledu na to, jak jsou tyto náklady
financovány. Aby mohl projekt žádat příspěvek z fondů, měla by být FNPV/C záporná,
a FRR/C tedy nižší než diskontní sazba použitá pro analýzu.2
Při výpočtu finanční ziskovosti vlastního (státního) kapitálu (FNPV/K, FRR/K) se
finanční zdroje (po odečtení grantu EU) investované do projektu považují za odliv
peněžních prostředků, nikoliv za investiční náklady. Kapitálové příspěvky by měly být
uvažovány v okamžiku, kdy jsou projektu skutečně vyplaceny nebo refundovány
(v případě půjček).
DISKONTNÍ SAZBA
Diskontní sazba, která má být použita při finanční analýze, by měla odrážet náklady příležitosti
kapitálu pro investora. Za tyto náklady lze považovat ušlý výnos z nejlepšího alternativního
projektu.
Komise doporučuje, aby byla jako orientační referenční hodnota pro projekty veřejných
investic spolufinancovaných z fondů použita 5% reálná finanční diskontní sazba.
Přehodnocení směrem dolů oproti programovému období 2000–2006 odráží měnící se
makroekonomické podmínky v EU.
Hodnoty lišící se od 5% referenční hodnoty je však možné odůvodnit:
- zvláštními makroekonomickými podmínkami členského státu;
- povahou investora – například diskontní sazba může být vyšší pro projekty partnerství mezi
veřejným a soukromým sektorem, pokud zahrnutí soukromých prostředků může zvýšit
náklady příležitosti kapitálu;
- příslušným odvětvím (např. doprava, životní prostředí, energetika atd.).
Skutečné náklady (vážený průměr) kapitálu daného projektu by měly být uvažovány na dolní
hranici.
Je nanejvýš důležité, aby byla zajištěna důslednost v používání diskontních sazeb u podobných
projektů v témž regionu nebo v téže zemi. Komise podporuje členské státy v tom, aby ve svých
pokynech stanovily pro diskontní sazbu vlastní referenční hodnoty. Tyto referenční hodnoty pak
musejí být používány důsledně.
2
To se však nevyžaduje u produktivních investic podléhajících pravidlům pro státní podporu.
8
Je nutné poznamenat, že je-li diskontní sazba vyjádřena v reálné hodnotě, měla by se i analýza
provádět ve stálých cenách. V případě nutnosti je zapotřebí zohlednit změny v relativních
cenách. Pokud se však používají běžné ceny, je nutné použít nominální diskontní sazbu.
Výše grantu EU se stanovuje v souladu s článkem 55. Je nutné řádně zohlednit příjmy
projektu tak, aby se příspěvek z fondů upravil v závislosti na hrubém rozpětí
samofinancování a aby nedošlo k nadměrnému financování. O stanovení výše grantu EU
a odpovídající metodě „mezery ve financování" pojednává oddíl 3.
Finanční udržitelnost projektu by se měla posuzovat kontrolou toho, že kumulované
(nediskontované) čisté peněžní toky jsou po celé uvažované referenční období kladné.
Čisté peněžní toky pro tyto účely by měly zohledňovat investiční náklady, veškeré
finanční zdroje (státní i EU) a čisté příjmy. Zbytková hodnota se zde nezohledňuje,
nejsou-li aktiva v posledním roce uvažované analýzy skutečně zlikvidována.
2.2.3 Ekonomická analýza
Důvodem ekonomického hodnocení je skutečnost, že vstupy do projektu by měly být
oceněny náklady příležitosti a výstupy z projektu ochotou spotřebitelů platit. Je třeba
poznamenat, že náklady příležitosti nutně neodpovídají pozorovaným finančním
nákladům; ochotu zaplatit podobně ne vždy správně vyjadřují pozorované tržní ceny,
které mohou být zkresleny, nebo dokonce nemusejí existovat. Ekonomická analýza se
provádí z hlediska společnosti.
Výchozím bodem ekonomické analýzy jsou peněžní toky používané ve finanční analýze.
Při určování ukazatelů hospodářské výkonnosti je třeba provést určité úpravy.
• Daňové opravy: je nutné odečíst nepřímé daně (např. DPH), subvence a čisté převody
(např. platby na sociální zabezpečení). Do cen by však měly být započteny přímé
daně. Měly by být také zahrnuty konkrétní nepřímé daně nebo subvence, pokud mají
představovat opravu v důsledku externalit.
• Opravy v důsledku externalit: mohou se objevit některé dopady, které se z projektu
rozšíří na další hospodářské subjekty bez jakýchkoliv náhrad. Tyto účinky mohou být
záporné (nová silnice zvyšující úrovně znečištění) nebo kladné (nová železnice
snižující dopravní zácpy na souběžných silničních komunikacích). Jelikož podle
definice vznikají externality bez peněžní náhrady, nejsou obsaženy ve finanční
analýze, a musejí být proto odhadnuty a oceněny.3
• Od cen tržních k cenám účetním (stínovým): kromě zkreslení způsobeného daněmi
nebo externalitami mohou vzdálit ceny od rovnováhy konkurenceschopného (tj.
efektivního) trhu i další faktory: systémy monopolů, obchodní překážky, regulace
práce, neúplné informace atd. Ve všech takových případech jsou sledované tržní (tj.
finanční) ceny zavádějící, a je proto třeba místo nich použít ceny účetní (stínové),
3
Pro ocenění externalit v oblasti životního prostředí lze použít různé metodiky (např. hedonická metoda
oceňování, cestovní náklady, podmíněné oceňování atd.). Užitečné pojednání o analýze nákladů
a přínosů v oblasti životního prostředí lze najít v Pearce et al. (2005).
9
které odrážejí náklady příležitosti vstupů a ochotu spotřebitelů platit za výstupy.
Účetní ceny se vypočítají použitím vyrovnávacích koeficientů na finanční ceny.
STÍNOVÁ MZDA
Narušení trhu práce (minimální mzdy, dávky v nezaměstnanosti atd.) vedou běžně k tomu, že
finanční mzda převyšuje náklady příležitosti práce. Uvažována by proto měla být vhodná stínová
mzda. Tu je možné určit jako vážený průměr:
- stínové mzdy na konkurenceschopném trhu práce: pro kvalifikované pracovníky a „uvolněné“
nekvalifikované pracovníky (tj. nekvalifikované pracovníky dříve zaměstnané v podobné
činnosti). Lze předpokládat, že tato stínová mzda se rovná finanční mzdě;
- stínové mzdy na trhu práce s nedobrovolnou nezaměstnaností: pro nekvalifikované
pracovníky zapojené do projektu ze stavu nezaměstnanosti. Lze předpokládat, že tato mzda je
rovna průměrné peněžní hodnotě volného času po odečtení dávek v nezaměstnanosti;
- stínové mzdy na trhu práce s neformálními aktivitami: pro nekvalifikované pracovníky
zapojené do projektu z neformálních aktivit. Ta by měla odrážet hodnotu ušlého výstupu.
Váha použitá při výpočtu průměru by měla odrážet pravděpodobný podíl práce získané z každého
ze zmíněných případů. Poté by se měly odečíst platby na sociální zabezpečení.
Pokud nejsou k dispozici podrobné statistické údaje o místním trhu práce, doporučuje se použít
jako základ pro stanovení stínové mzdy regionální míru nezaměstnanosti. Například při vysoké
nedobrovolné nezaměstnanosti lze použít tento jednoduchý vzorec:
SW = FW*(1-u)*(1-t)
kde SW je stínová mzda,
FW je finanční (tržní) mzda,
u je regionální míra nezaměstnanosti,
t je míra plateb na sociální zabezpečení a příslušných daní.
Po provedení odhadu toku hospodářských nákladů a přínosů se použije standardní
metodika diskontovaných peněžních toků, avšak použít by se měla společenská
diskontní sazba.
Na základě dlouhodobého hospodářského růstu a čisté míry časové preference navrhuje
Komise tyto orientační referenční hodnoty společenské diskontní sazby: 5,5 %
pro země přijímající podporu z Fondu soudržnosti a 3,5 % pro ostatní země.
Členské státy mohou chtít odůvodnit odlišné hodnoty odrážející zvláštní
socioekonomické podmínky. Například francouzský Commissariat Général du Plan
nedávno snížil referenční sazbu na 4 %, zatímco britské ministerstvo financí na investice
ve veřejném sektoru důsledně uplatňuje diskontní sazbu 3,5 %. Je-li společenská
diskontní sazba stanovena jako referenční hodnota, musí být používána důsledně
na všechny projekty.
Pro projekt lze stanovit tyto ukazatele hospodářské výkonnosti:
• hospodářskou čistou současnou hodnotu (ENPV): aby byl projekt žádoucí
z hospodářského hlediska, měla by být větší než nula.
• hospodářskou návratnost (ERR): měla by být vyšší než společenská diskontní sazba.
• poměr přínosů a nákladů (B/C): měl by být větší než jedna.
10
Ukazatele ERR a B/C vyjadřují zajímavé informace, protože nejsou závislé na rozsahu
projektu. Tyto ukazatele však mají také některé výpočetní nedostatky.4
Ukazatel ENPV
je spolehlivější a měl by se při posuzování projektů používat jako hlavní referenční
ukazatel.
Komise podporuje členské státy v tom, aby ve svých pokynech stanovily referenční
hodnoty pro vyrovnávací koeficienty a společenskou diskontní sazbu, které se mají
použít v ekonomické analýze. Tyto referenční hodnoty pak musejí být používány
důsledně ve všech projektech. Zvláštní pozornost by se měla věnovat stanovení stínové
mzdy. V ideálním případě by se mohly pro různé regiony a různá odvětví použít různé
vyrovnávací koeficienty odrážející rozdíly na příslušném trhu práce (např. různou míru
nezaměstnanosti).
Ne všechny socioekonomické dopady však lze vždy vyčíslit a ocenit. Proto by se kromě
odhadu ukazatelů výkonnosti měly zohlednit náklady a přínosy nevyjádřené v penězích,
zejména v souvislosti s těmito otázkami: (čistý) dopad na zaměstnanost, ochranu
životního prostředí, sociální rovnost a rovné příležitosti.
2.2.4 Analýza citlivosti a analýza rizik
Jak stanoví čl. 40 písm. e), mělo by součástí analýzy nákladů a přínosů být také
„posouzení rizik“. Jak bylo zmíněno výše, je nutné se vypořádat s nejistotou, která je
ve všech investičních projektech přítomna. Podniknout by se měly dva hlavní kroky:
1. Analýza citlivosti: zaměřuje se na zjištění kritických proměnných projektu. Provádí
se tak, že se proměnné projektu postupně mění o určité procento a sledují se
následné změny ukazatelů finanční i hospodářské výkonnosti. Z proměnných by se
měla měnit vždy pouze jedna a ostatní parametry by měly zůstat neměnné. Návod
pak doporučuje za „kritické“ považovat ty proměnné, u nichž změna o 1 % (kladná
či záporná) způsobuje odpovídající změnu základní hodnoty NPV o 5 %. Je však
možné přijmout odlišná kritéria.
Nahodile zvolené procentuální změny nemusejí nutně odpovídat potenciální
variabilitě proměnných. Výpočet mezních hodnot pak může odhalit zajímavé
informace tím, že ukáže, jaká procentní změna proměnných by měla za následek
NPV (hospodářskou či finanční) rovnu nule.
2. Analýza rizik: posouzení dopadu daných procentních změn určité proměnné
na výkonnostní ukazatele projektu nevypovídá o pravděpodobnosti toho, že taková
změna nastane. Tím se zabývá analýza rizik. Když se kritickým proměnným přidělí
vhodné rozdělení pravděpodobnosti, lze odhadnout rozdělení pravděpodobnosti
finančních a hospodářských ukazatelů výkonnosti. To analytikovi umožní
poskytnout zajímavé statistické údaje o výkonnostních ukazatelích projektu:
očekávanou hodnotu, standardní odchylku, variační koeficient atd.
4
V závislosti na struktuře peněžních toků může mít v některých zvláštních případech vnitřní výnosové
procento více hodnot nebo nemusí být definováno. Pokud jde o poměr B/C, může jeho hodnota
například záviset na tom, zda je daná položka považována za přínos nebo za snížení nákladů.
11
Je třeba poznamenat, že analýzu citlivosti je možné provést vždy, avšak totéž nelze
říci o analýze rizik. V některých případech (například při nedostatku historických
údajů o podobných projektech) může být obtížné realisticky odhadnout rozdělení
pravděpodobnosti kritických proměnných. V takových situacích by se mělo
na podporu výsledků analýzy citlivosti provést alespoň kvalitativní posouzení rizik.
3. STANOVENÍ VÝŠE GRANTU EU
3.1 Právní rámec
Ustanovení čl. 55 odst. 2 zachovává metodu mezery ve financování jako základ
pro výpočet grantu EU na projekty vytvářející příjmy, neboť stanoví, že způsobilé výdaje
nepřevýší současnou hodnotu investičních nákladů, po odečtení současné hodnoty
čistého příjmu z investice za konkrétní referenční období přiměřené pro kategorii
dotyčné investice.
Oproti období 2000–2006 se však pro účely usouvztažnění příspěvku z fondů a příjmů
vytvořených projektem neupravuje míra spolufinancování, ale způsobilé výdaje.
Je třeba poznamenat, že článek 55 se vztahuje na všechny projekty, nikoliv pouze
na velké projekty. Nicméně „členské státy mohou pro monitorování příjmů vytvořených
při operacích, jejichž celkové náklady nepřesahují 200 000 EUR, přijmout postupy
úměrné dotyčným částkám“ – čl. 55 odst. 5.
3.2 Oblast působnosti
Článek 55 se vztahuje na investiční operace, které vytvářejí čisté příjmy prostřednictvím
poplatků hrazených přímo uživateli. Nevztahuje se na tyto případy:
• projekty nevytvářející příjmy (např. silnice bez mýtného),
• projekty, jejichž příjmy nestačí k plnému pokrytí provozních nákladů (např. některé
železnice),
• projekty podléhající pravidlům o státní podpoře – čl. 55 odst. 6.
Obecně platí, že by pro všechny projekty, které mohou podléhat analýze nákladů
a přínosů, mělo být možné podle čl. 55 odst. 2 odhadnout očekávané příjmy, pokud
vzniknou. Pokud se ukáže, že je odhad budoucích příjmů obtížný, měla by se věnovat
zvláštní pozornost analýze citlivosti a rizik.
3.3 Odůvodnění metody mezery ve financování
Stanovení úrovně pomoci Společenství vychází z míry „mezery ve financování“
projektu, tj. z podílu diskontovaných nákladů původní investice, který nepokryjí
diskontované čisté příjmy z projektu.
Identifikace způsobilých výdajů podle čl. 55 odst. 2 zajišťuje, že projekt má dostatek
finančních zdrojů na to, aby byl proveden, a brání poskytnutí nenáležitých výhod
příjemci pomoci, tj. nadměrnému financování projektu.
12
Rámeček uvedený níže ukazuje jednotlivé kroky pro stanovení výše grantu EU v souladu
s článkem 55.
JEDNOTLIVÉ KROKY PRO STANOVENÍ VÝŠE GRANTU EU
PROGRAMOVÉ OBDOBÍ 2007–2013
Krok 1: Zjistěte míru mezery ve financování (R):
R = Max EE/DIC
kde
Max EE jsou maximální způsobilé výdaje = DIC–DNR (čl. 55 odst.2)
DIC jsou diskontované investiční náklady
DNR je diskontovaný čistý příjem = diskontované příjmy – diskontované provozní
náklady + diskontovaná zbytková hodnota
Krok 2. Zjistěte „rozhodnou částku“ (DA), tj. „částku, na kterou se vztahuje míra
spolufinancování dané prioritní osy“ (čl. 41 odst. 2):
DA = EC*R
kde
EC jsou způsobilé náklady
Krok 3. Zjistěte (maximální) výši grantu EU:
EU grant = DA*Max CRpa
kde
Max CRpa je maximální míra spolufinancování pro danou prioritní osu stanovená
v rozhodnutí Komise o přijetí operačního programu (čl. 53 odst. 6).
4. ZVLÁŠTNÍ OTÁZKY
4.1 Běžně očekávaná ziskovost
Ziskovost vyjadřuje částku vytvořeného zisku v poměru k investované částce.
Nejjednodušším způsobem posuzování ziskovosti je výpočet vnitřního výnosového
procenta investice, což je diskontní sazba, při které je součet diskontovaných toků
nákladů a příjmů projektu roven nule. Jinými slovy, vnitřní výnosové procento je
diskontní sazba, při které má tok nákladů a příjmů nulovou čistou současnou hodnotu
(NPV).
Běžně se očekává u projektu taková ziskovost, která poskytuje dostatečný příjem na to,
aby přesně pokryla náklady příležitosti vstupů (nejlepší alternativní výnos, kterého by
bylo možné prostřednictvím práce, řízení a vlastního kapitálu investora dosáhnout).
13
Očekávaná ziskovost může být úzce závislá na rizicích projektu. Riziko pak závisí
na řadě faktorů jako například: socioekonomické souvislosti země / regionu, kde se
projekt provádí, obtíže při provádění projektu, jeho hospodářská životnost, kursové
riziko, a především riziko spojené s předpokládanými příjmy. Těmito riziky by se měla
řádně zabývat analýza citlivosti a rizik.
Článek 55 umožňuje navrhnout intervenci fondů tak, že se řádně zohlední běžně
očekávaná ziskovost a nedojde k nadměrnému financování. Tento aspekt je zvlášť
důležitý, pokud je do projektu zapojen soukromý partner. V takovém případě by měl být
příspěvek z fondů stanoven obezřetně tak, aby soukromý investor nemohl dosáhnout
nepřiměřeného zisku.
BĚŽNĚ OČEKÁVANÁ ZISKOVOST
Způsob
financování
Očekávaná
ziskovost*
Převážně půjčky
(+ nízké granty)
Půjčky + granty Veřejné granty
Střední – vysoká
− Letiště
− Energetika
− Cestovní ruch
− Telekomunikace /
informační
a komunikační
technologie (IKT)
− Průmyslová
zástavba
a obchodní parky
− Produktivní
investice
Střední − Pevný odpad
− Přístavy
Střední - nízká
− Placené silnice
− Veřejná doprava
− Zařízení pro dodávky vody
a úpravu odpadních vod
Nízká
− Železnice
− Zdravotní péče
− Vzdělávání
− Výzkum, inovace
a převod
technologií
Žádná
− Silnice bez
mýtného
− Prevence povodní
* Zdroj: Generální ředitelství pro regionální politiku
Je třeba poznamenat, že tabulka vychází z finanční návratnosti investice (FRR/C), která se může
v rámci jedné země značně lišit a neodráží nutně ziskovost očekávanou investorem (investory).
14
Tu by měl ověřit organizátor projektu případ od případu, zejména je-li zapojen soukromý
investor, a to prostřednictvím odhadu příslušné finanční návratnosti kapitálu (FRR/K).
4.2 Zásada „znečišťovatel platí“
Zásada „znečišťovatel platí" je jednou ze zásad politiky Společenství v oblasti životního
prostředí (článek 174 Smlouvy o ES) a používá se na celém evropském území. Zvláštní
právní úprava Společenství existuje pro odpady. Podle směrnice Evropského parlamentu
a Rady 2006/12/ES o odpadech musí na základě zásady „znečišťovatel platí“ náklady na
odstraňování odpadů nést držitel, který přenechá manipulaci s odpadem zařízení, které
odpad sbírá, nebo podniku uvedenému v článku 9 téže směrnice, nebo předchozí držitelé
nebo výrobce výrobku, z něhož odpad vznikl (viz článek 15).
Podle rámcové směrnice Evropského parlamentu a Rady (2000/60/ES) o vodě „členské
státy vezmou v úvahu zásadu návratnosti nákladů na vodohospodářské služby, včetně
environmentálních nákladů a nákladů na využívané zdroje, zejména v souladu se
zásadou, že znečišťovatel platí“ (článek 9).
Komise se zaměřuje na podporu systémů výběru poplatků, v nichž náklady
znečištění životního prostředí a preventivních opatření nesou ti, kdo znečištění
způsobují. Tyto systémy výběru poplatků by měly být úměrné společenským mezním
výrobním nákladům, včetně nákladů na životní prostředí a nákladů spojených se
vzácností zdrojů v případě vody, nebo by měly být vypočteny tak, aby ovlivňovaly volbu
při využívání jednotlivých způsobů provozu. Například u dopravní infrastruktury by
poplatek neměl pokrývat pouze náklady na infrastrukturu, ale i externí náklady, tj.
náklady spojené s nehodami, znečištěním ovzduší, hlukem a zácpami.
Je třeba poznamenat, že metoda mezery ve financování má z hlediska uplatňování zásady
„znečišťovatel platí“ demotivující účinky, protože za jinak stejných podmínek vedou
vyšší ceny k nižšímu příspěvku z fondu. Řídící orgány by však měly mít na paměti, že
vhodný systém výběru poplatků je nejen hodnotný z hospodářského hlediska, ale také
žádoucí z hlediska finanční udržitelnosti operací v dlouhém období (viz také oddíl 4.3
pojednávající o problematice cenové dostupnosti).
4.3 Rovnost (cenová dostupnost)
V rámci článku 55 mají být „aspekty rovnosti v souvislosti s relativní prosperitou daného
členského státu“ považovány za odkazující na cenovou dostupnost. Článek 55 implicitně
odkazuje na možné rozdíly v pomoci Společenství (prostřednictvím stanovení
způsobilých nákladů) v závislosti na relativním bohatství příslušné země nebo regionu,
tedy podle schopnosti uživatelů platit. Pro určitý projekt za jinak stejných podmínek
platí, že čím nižší jsou ceny, tím vyšší je grant EU. Jsou-li tedy ceny stanoveny
s ohledem na regionální (celostátní) úroveň důchodu, pak čím nižší je regionální
(celostátní) důchod, tím vyšší je příspěvek z fondu.
Za účelem podpory alokační efektivnosti chce Komise podporovat vytváření systémů
výběru poplatků, které odrážejí společenské mezní výrobní náklady. Při zvažování
cenové dostupnosti však mohou členské státy chtít uměle omezit úroveň poplatků tak,
aby se zabránilo neúměrnému finančnímu zatížení uživatelů, a zajistit tak, že služba nebo
statek budou dostupné i pro nejvíce znevýhodněné skupiny.
15
V ideálním případě by systém výběru poplatků měl vycházet ze skutečné spotřeby zdrojů
a ceny by měly pokrývat přinejmenším náklady na provoz a údržbu, jakož i významnou
část odpisů aktiv. Přiměřená struktura cen by měla být navržena ve snaze maximalizovat
příjmy projektu před poskytnutím veřejné podpory a zároveň zohlednit cenovou
dostupnost. Například běžně přijímaná míra cenové dostupnosti pro dodávky vody
a kanalizaci je 4 %.
Komise podporuje členské státy, aby ve svých pokynech poskytovaly údaje o mírách
cenové dostupnosti (pro skupiny s průměrným nebo nízkým důchodem), které je možné
považovat za referenční hodnotu pro projekty, které budou předloženy
ke spolufinancování.
Řídící orgány by si měly uvědomovat možnou nepřímou úměru mezi dlouhodobou
finanční udržitelností operací a úrovní cen, při které budou uživatelé za statek či službu
platit, s ohledem na kritérium cenové dostupnosti.
Některé odvětvové (síťová odvětví) referenční hodnoty běžné cenové dostupnosti
v členských státech ve střední a východní Evropě, které přijímají podporu z Fondu
soudržnosti, jsou uvedeny v příloze II.
4.4 Partnerství mezi veřejným a soukromým sektorem (PPP)
Dohody o partnerství mezi veřejným a soukromým sektorem mají mnoho podob
a představují stále se vyvíjející koncept, který musí být přizpůsoben individuálním
potřebám a charakteristickým rysům každého projektu a partnerů projektu. PPP může být
vhodným způsobem pro financování investic, pokud existuje dostatečný prostor
pro zapojení soukromého sektoru za účelem poskytnutí dodatečného kapitálu
a efektivnějších služeb. Zvláštní pozornost by pak měla být věnována právní struktuře
PPP, neboť ta může do určité míry ovlivnit způsobilost výdajů, které lze spolufinancovat.
Vzhledem k obrovským požadavkům na financování, velkým nedostatkům prostředků
na financování, potřebě efektivních veřejných služeb, rostoucí stabilitě trhu a sklonu
k vytváření příznivých podmínek pro soukromé investice se smlouvy o PPP jeví zvlášť
lákavé ve všech nových členských státech.
V rámci analýzy nákladů a přínosů je zapotřebí mít při provádění finanční analýzy
na paměti tyto souvislosti:
• Finanční diskontní sazbu lze zvýšit tak, aby odrážela vyšší náklady příležitosti
kapitálu soukromého investora. To by měl odůvodnit případ od případu organizátor
projektu tím, že poskytne důkazy, pokud jsou k dispozici, o dřívějších výnosech
soukromého investora z podobných projektů.
• U řady druhů programů PPP (např. BOT – Build, Operate, Transfer, DBFO –
Design, Build, Finance and Operate) je vlastník infrastruktury (obvykle partner
z veřejného sektoru) odlišný od jejího provozovatele (partner ze soukromého
sektoru). Finanční analýza se obvykle provádí z hlediska vlastníka infrastruktury.
V takových případech by se však měla pro stanovení mezery ve financování
použít konsolidovaná analýza (vlastníka a provozovatele).
Podle čl. 55 odst. 1 pochází příjem, který je třeba uvažovat při výpočtu způsobilých
výdajů a následně mezery ve financování projektu, z poplatků, které přímo hradí
uživatelé.
16
Například v modelu „stínového mýtného“ neplatí uživatelé žádné poplatky. Namísto toho
platí po dobu trvání koncese partnerovi ze soukromého sektoru (provozovateli) „mýtné“
veřejný orgán (vlastník). Použití konsolidované finanční analýzy pro stanovení mezery
ve financování zajistí, že v tomto případě nebude v souladu s čl. 55 odst. 1 „mýtné“
uvažováno. Příjem provozovatele ve skutečnosti odpovídá nákladům, které hradí
vlastník, takže v konsolidované analýze se tyto položky vzájemně vyrovnají a neovlivní
čisté peněžní toky projektu.
5. ZÁVĚREČNÉ POZNÁMKY
Členské státy odpovídají za používání ustanovení uvedených v nařízeních ohledně
analýzy nákladů a přínosů a projektů vytvářejících příjmy. V případě velkých projektů
EFRR a Fondu soudržnosti přijímá rozhodnutí Komise, která v něm stanoví příspěvek
z fondů s ohledem na údaje obsažené v žádosti a další posouzení, pokud jsou nezbytná.
K zajištění důslednosti uvnitř členského státu se navrhuje, aby členské státy vypracovaly
vlastní orientační rámce zohledňující konkrétní institucionální uspořádání, zejména
pro odvětví dopravy a životního prostředí. Komise bude i nadále, s pomocí programu
JASPERS, pomáhat členským státům při plnění jejich úkolu tak, aby zajistila řádné
používání pokynů EU v jednotlivých státech.
Tento přístup přinese významné přínosy v podobě zjednodušení jak pro Komisi, tak
pro členské státy, a přispěje tím ke zrychlení rozhodovacích procesů u rozsáhlých
projektů. Rovněž bude mít významný dopad v podobě budování kapacit pro programové
období 2007–2013.
17
6. SLOVNÍČEK POJMŮ
Diskontování: úprava budoucí hodnoty nákladů a přínosů k současnému okamžiku
prostřednictvím diskontní sazby.
Diskontní sazba: sazba, prostřednictvím které jsou budoucí hodnoty diskontovány
k současnému okamžiku.
Vnitřní výnosové
procento:
diskontní sazba, při které má tok nákladů a přínosů nulovou čistou
současnou hodnotu. Vnitřní výnosové procento se porovnává
s referenční hodnotou, aby se zhodnotila výkonnost navrženého
projektu.
Investiční náklady: kapitálové náklady na výstavbu projektu.
Provozní náklady: náklady na provoz investice včetně nákladů na běžnou a mimořádnou
údržbu, avšak nezahrnující odpisy nebo kapitálové náklady.
Čistá současná
hodnota (NPV):
částka získaná odečtením očekávaných nákladů na investici
od diskontované hodnoty očekávaných přínosů.
Projekt: operace složená z řady prací, činností nebo služeb, které jsou určeny
k dosažení nedělitelného úkolu přesné hospodářské nebo technické
povahy, s jasně určenými cíly.
Referenční období: počet let, pro který se v analýze nákladů a přínosů uvádí prognóza.
Zbytková hodnota: čistá současná hodnota aktiv k poslednímu roku referenčního období
zvoleného pro hodnotící analýzu.
Projekt vytvářející
příjmy
jakákoli operace zahrnující investici do infrastruktury, za jejíž
používání se účtují poplatky hrazené přímo uživateli, nebo jakákoli
operace zahrnující prodej nebo pronájem pozemků či budov nebo
jakékoli jiné poskytování služeb za úplatu.
Příjmy: příjem, který lze očekávat z investice prostřednictvím stanovení cen
nebo poplatků.
18
7. ODKAZY
Commissariat général du Plan, Révision du taux d’actualisation des investissements
publics, 2005.
http://www.plan.gouv.fr/intranet/upload/actualite/Rapport%20Lebegue%20Taux%20actualisatio
n%2024-01-05.pdf
Evropská Komise, GŘ pro regionální politiku, Guide to cost-benefit analysis of
investment projects (Návod pro analýzu nákladů a přínosů investičních projektů), 2002.
http://europa.eu.int/comm/regional_policy/sources/docgener/guides/cost/guide02_en.pdf
Evropská komise, GŘ pro regionální politiku, Guidelines for Successful Public–Private
Partnerships (Pokyny pro úspěšné partnerství mezi veřejným a soukromým sektorem),
2003.
http://europa.eu.int/comm/regional_policy/sources/docgener/guides/ppp_en.pdf
Evropská komise, HEATCO - A harmonised approach to assessing costs for transport
projects at the European level (Harmonizovaný přístup k posouzení nákladů dopravních
projektů na evropské úrovni), projekt financovaný v rámci šestého rámcového programu,
koordinovaný univerzitou ve Stuttgartu, 2006.
http://heatco.ier.uni-stuttgart.de/
Evropská investiční banka a Evropská komise, RAILPAG – Railway Project Appraisal
Guidelines (Pokyny pro hodnocení železničních projektů), 2005.
http://www.railpag.com
Fankhauser S. a Tepic S., Can poor consumers pay for energy and water? An
affordability analysis for transition countries (Jsou chudí spotřebitelé schopni zaplatit
energii a vodu? Analýza cenové dostupnosti pro země v procesu transformace), EBRD
pracovní dokument č. 92, 2005.
http://www.ebrd.com/pubs/econo/wp0092.pdf
HM Treasury, Appraisal and evaluation in Central Government. The Green Book
(Hodnocení a oceňování v ústřední státní správě. Zelená kniha), HMSO, Londýn, 2003.
http://www.hm-treasury.gov.uk/economic_data_and_tools/greenbook/data_greenbook_index.cfm
Pearce D., Atkinson G. a Mourato S., Cost Benefit Analysis and the Environment: Recent
Developments (Analýza nákladů a přínosů a životní prostředí: současný vývoj). OECD /
Edward Elgar, Cheltenham, 2005.
19
PŘÍLOHA I:
PARTNERSTVÍ MEZI VEŘEJNÝM A SOUKROMÝM SEKTOREM (PPP)
PPP mohou mít řadu výhod, pokud lze prokázat, že ve srovnání s jinými přístupy vytvoří
dodatečnou hodnotu, pokud existuje účinná prováděcí struktura a pokud lze v rámci
partnerství dosáhnout cílů všech stran.
Komise zjistila, že soukromý sektor má v programech PPP čtyři hlavní úlohy:
• poskytovat dodatečný kapitál;
• poskytovat alternativní dovednosti týkající se řízení a provádění;
• poskytovat přidanou hodnotu pro spotřebitele a širokou veřejnost;
• lépe zajišťovat potřeby a optimální využití zdrojů.
Je však nutné mít na paměti, že programy PPP jsou složité z hlediska návrhu, provádění
a řízení. V žádném případě nepředstavují jedinou nebo upřednostňovanou možnost.
Byly vytvořeny Guidelines for Successful Public–Private Partnerships (Pokyny
pro úspěšné partnerství mezi veřejným a soukromým sektorem) (podrobněji viz tato
internetová stránka:
http://europa.eu.int/comm/regional_policy/sources/docgener/guides/ppp_en.pdf)
jako praktický nástroj pro účastníky PPP ve veřejném sektoru, kteří musejí řešit, jak
sestavit program PPP a jak do něj zahrnout grantové financování. Tyto pokyny se
zaměřují na čtyři klíčová témata:
• zajištění otevřeného přístupu na trh a spravedlivé hospodářské soutěže;
• ochrana veřejného zájmu a maximalizace přidané hodnoty;
• stanovení optimální úrovně grantového financování pro uskutečnění životaschopného
a udržitelného projektu, ale také pro zamezení neočekávaným ziskům z grantů;
• posouzení nejúčinnějšího typu PPP pro daný projekt.
Typy PPP:
• Tradiční veřejné zakázky na služby – představují zadání zakázky na službu
s přesně vymezenými úkoly, přičemž vlastnictví aktiv a řízení financování zůstává
v rukou veřejných orgánů.
• Projekty BOT (Build, Operate, Transfer – postav, provozuj, převeď) –
charakteristickým rysem tohoto typu PPP je, že i když aktiva zůstávají ve vlastnictví
veřejného orgánu, který je také odpovědný za řízení financování, mají soukromého
provozovatele, který z nich získává finanční výnosy, a tedy (přímo nebo nepřímo)
finančně zatěžuje uživatele.
• Koncesní smlouvy – veřejný sektor svěří provozování soukromé straně, odpovědnost
za financování je sdílená, soukromý koncesionář přináší kapitálovou účast. Aktivum
však zůstává (v konečné fázi) ve vlastnictví veřejného sektoru.
20
PŘÍLOHA II:
ROVNOST (CENOVÁ DOSTUPNOST)
Níže uvedené tabulky ukazují současné míry cenové dostupnosti v členských státech ve
střední a východní Evropě, které přijímají podporu z Fondu soudržnosti. Míry cenové
dostupnosti jsou uváděny jak pro domácnosti s průměrným důchodem, tak pro 10 %
domácností s nejnižším důchodem. Je třeba poznamenat, že se tyto ukazatele vztahují
ke skutečným současným výdajům na služby daného síťového odvětví, a neodrážejí tudíž
nutně maximální potenciální dostupné úrovně cen. Tyto tabulky jsou uváděny pouze
pro ilustraci.
Tabulka č. 1 – Současná cenová dostupnost služeb síťových odvětví, průměrná
domácnost (% celkových výdajů domácnosti)
Elektřina Topení Voda
Česká republika 4,2 3,4 1,2
Estonsko 3,2 5,4 1,0
Maďarsko 5,3 1,9 4,1
Lotyšsko 2,2 3,2 0,8
Litva 2,8 3,7 1,1
Polsko 4,5 2,7 2,0
Slovenská republika 3,5 7,9 1,3
Slovinsko 4,5 1,2 1,3
Průměrná cenová
dostupnost
3,8 3,7 1,6
Zdroj: Evropská banka pro obnovu a rozvoj (EBRD)
Tabulka č. 2 – Současná cenová dostupnost služeb síťových odvětví, 10 %
domácností s nejnižším důchodem
(% celkových výdajů domácnosti)
Elektřina Topení Voda
Česká republika 5,5 3,3 1,5
Estonsko 8,2 15,4 2,4
Maďarsko 6,3 1,3 4,0
Lotyšsko 2,2 2,8 0,9
Litva 3,1 0,7 0,7
Polsko 5,7 1,2 1,8
Slovenská republika 11,4 18,6 4,3
Slovinsko 9,4 1,9 2,6
Průměrná cenová
dostupnost
6,5 5,7 2,3
Zdroj: Evropská banka pro obnovu a rozvoj (EBRD)
21
PŘÍLOHA III:
STANOVENÍ VÝŠE GRANTU EU: ČÍSELNÝ PŘÍKLAD
Předpokládejme, že je požadována pomoc z fondů na velký projekt v rámci prioritní osy,
pro niž je stanovena míra spolufinancování (CRpa) 75 %. Pro finanční analýzu je použita
5% reálná diskontní sazba. Projekt má tuto strukturu peněžních toků:
miliony EUR – ve stálých
cenách roku 2007
Rok
Investiční
náklady
Provozn
í
náklady
Příjmy
Zbytkov
á
hodnota
Čistý
peněžní
tok
2007 25 - - - - 25
2008 25 - - - - 25
2009 25 - - - - 25
2010 25 - - - - 25
2011 - 2 4 - 2
2012 - 2 4 - 2
2013 - 2 4 - 2
2014 - 2 4 - 2
2015 - 2 4 - 2
2016 - 2 4 - 2
2017 - 2 4 - 2
2018 - 2 4 - 2
2019 - 2 4 - 2
2020 - 2 4 - 2
2021 - 2 4 - 2
2022 - 2 4 - 2
2023 - 2 4 - 2
2024 - 2 4 - 2
2025 - 2 4 - 2
2026 - 2 4 5 7
Celkem 100 32 64 5
Celkem
(diskontová
no)
89 18 36 2 -68,93
Diskontované
hodnoty
Nediskontova
né hodnoty
Celkové investiční náklady 100
z toho způsobilé náklady (EC), např. 80
Diskontované investiční náklady (DIC) 89
Diskontovaný čistý příjem (DNR) = 36+2–18 20
22
Krok 1) Zjistěte míru mezery ve financování (R):
Nejprve musíme určit „způsobilé výdaje“ (EE) podle čl. 55 odst. 2.
EE = DIC-DNR
EE = 89 – 20 = 69
Poté se míra mezery ve financování (R) zjistí jako:
R = EE/DIC
R = 69/89 = 78 %
Krok 2) Zjistěte „rozhodnou částku“ (DA), tj. „částku, na kterou se vztahuje míra
spolufinancování dané prioritní osy“ (čl. 41 odst. 2):
DA = EC*R
kde
EC jsou způsobilé náklady
DA = 80*78 % = 62
Krok 3) Zjistěte (maximální) výši grantu EU:
grant EU = DA*CRpa
kde
CRpa je maximální míra spolufinancování stanovená pro danou prioritní osu
v rozhodnutí Komise o přijetí operačního programu (čl. 53 odst. 6).
grant EU = 62*75 % = 47