Sociologie pro ekonomy (BKV_SOPE) Struktura kurzu 1)Úvod do sociologie (sociologie jako věda o společnosti; důvody vzniku sociologie; vymezení, vztah k jiným vědám a praxi; sociální realita a způsoby jejího poznání; naturalismus, psychologismus a sociologismus; speciální sociologické disciplíny; základní paradigmata sociologického myšlení; teorie konsensuální, konfliktní, interpretativní). 2) 2)Sociální jednání (sociologie jako věda o společenských faktech - É. Durkheim; sociologie jako věda o sociální jednání - M. Weber; kultura, enkulturace, akulturace; sociální subkultury a kontrakultury; sociální deviace; anomie; sociální kontrola; socializace jako univerzální nástroj sociální kontroly; problematika moci). 3)Sociální organizace a struktura (společnost strukturovaná a stratifikovaná; sociální struktura; sociální stratifikace; sociální status a jeho ukazatele; sociální a kulturní kapitál; sociální mobilita; problém rovnosti). 4)Sociologický výzkum (metody a techniky sociologického výzkumu; fáze sociologického výzkumu; sociometrie a sociotechnika). Společnosti (ne-)strukturované a (ne-)stratifikované nLovci a sběrači (malé komunity, malá nerovnost, málo majetku a hmotných statků, strukturace hlavně podle věku pohlaví) nPastevci a zemědělci (rozsáhlejší komunity, větší majetková mocenská nerovnost nTradiční (neprůmyslové) státy (komplikovanější systém dělby práce, základní dvě třídy – vládnoucí elita a ostatní) n Moderní průmyslové společnosti nIndustrializované a diferencované (proces diferenciace jako vyčlenění určitých částí sociálního celku, které jsou z různých důvodů uznány za důležité) nVětšina obyvatelstva již nepracuje v zemědělství nVyšší stupeň urbanizace > anonymizace nVelké organizace nKomplexní politické systémy nEkonomická síla, politická soudržnost a vojenská převaha > rozšiřování moci Západu Sociální stratifikace nNerovnost – konstanta všech typů společností nStudium sociální stratifikace – všímá si nerovnosti ve společnostech nStratifikace – strukturovaná nerovnost mezi různými skupinami lidí nModerní společnosti – vysoce rozrůzněné a rozvrstvené (podle různých kritérií) n Typy sociální stratifikace nOtroctví (extrémní forma stratifikace, vlastnictví osob) nKasty (složitý systém, řazení dle sociální prestiže, souvislost s náboženstvím, silně dědičné) nStavy (historicky ustavené skupiny, více prostupné a méně závislé na dědičnosti, tři základní vrstvy) nTřídy Třídy nNejsou vymezeny formálně (nábožensky ani zákonně) nPříslušnost k třídě je z velké části získaná, ne vrozená > sociální mobilita je větší nZákladem tohoto rozdělení jsou ekonomické rozdíly mezi sociálními skupinami nNerovnost je zde vyjádřena neosobně, jde o širší vazby neosobního typu nDefinice: rozsáhlá skupina lidí s obdobnými ekonomickými prostředky, které mají vliv na jejich způsob života Typy tříd nRůzné způsoby typologie tříd nČasto: 1.vyšší (zaměstnavatelé, bankéři, manažeři, průmyslníci) 2.střední („bílé límečky“, úředníci, učitelé) 3.dělnická (manuálně pracující, její součástí je i tzv. „underclass“ – často imigranti ve vyspělých zemích) 4.někdy zemědělci nKlasické teorie stratifikace – K. Marx vs. M. Weber Pojetí sociální stratifikace u Marxe a Webera nK. Marx nTřída jako skupina lidí spojená vztahem k výrobním prostředkům (původně půda, později průmysl a kapitál) – objektivistické pojetí nVztah mezi třídami založen na vykořisťování – teorie nadhodnoty n nM. Weber nTřídy jako důsledek ekonomických podmínek ale důležité i jiné faktory (znalosti, dovednosti, osvědčení) nKromě tříd – další 2 formy stratifikace: nStatus (úcta, prestiž, nemusí záviset na ekonomické třídě a je spíše subjektivní) nPolitická strana (skupina osob se společnými zájmy, ovlivňuje stratifikaci nezávisle na třídách a statusu, může měnit ekonomické postavení jedinců) Problémy ve studiu sociální stratifikace nRozdíly mezi třídními pozicemi mužů a žen (ekonomická závislost žen na mužích vs. rozdílné a vzájemně nezávislé postavení) nObjektivistické vs. subjektivní hodnocení náležitosti k určité třídě (problém kritérií a indikátorů) nProměny klasických tříd (majetek vs. zájmy)? nNové třídy? Sociální mobilita nPohyb jedinců a skupin z jednoho socioekonomického postavení do druhého nVertikální – vzhůru a dolů, vzestup či sestup nHorizontální – pohyb geografický nebo napříč rolemi v jednotlivých skupinách nIntragenerační – dráha jedince nIntergenerační – dráha více generací nMobilita jako měřítko otevřenosti společnosti nSestupná mobilita – často díky ztrátě nebo změně zaměstnání Chudoba a nerovnost nAbsolutní vs. relativní chudoba (tzv. základní potřeby - zajištění potravy a přístřeší vs. relativní deprivace) nTrh vs. stát – regulace a politická moc nChudoba nezaměstnaných a zaměstnaných, bezdomovectví (různá skladba bezdomovců) nNerovnost a ekonomická soutěž (kolektivní vs. individualistický typ kapitalismu, motivace a rovnost šancí) Sociální status nStatus jako komplexní a subjektivní vyjádření sociální pozice nVyjadřuje míru úcty a prestiže sociální skupiny vůči jiné skupině či jejímu členovi nStatus skupiny vs. status jedince nStatus získaný (často socioekonomická pozice – zaměstnání či vzdělání) vs. status připsaný (bez vlastního úsilí, v důsledku sociálních okolností) Sociální kapitál nSociální kapitál – „celkové skutečné nebo potenciální zdroje které jsou spojeny s vlastnictvím trvalé sítě více nebo méně institucionalizovaných vztahů vzájemných známostí a uznání“ (P. Bourdieu) nDalší formy kapitálu: ekonomický, kulturní, politický nSymbolický kapitál – jakýkoliv druh kapitálu, který je nahlížen v opozicích vepsaných do struktury tohoto kapitálu (bohatý/chudý, vzdělaný/nevzdělaný atd.) Sociální skupiny nSeskupení lidí – časové nebo prostorové (příp. jiné kritérium) nPříklady skupin: 1.Agregovaná skupina (nahodilá) 2.Dav (čas + prostor + důvod) 3.Třída (zájem) 4.Rodina (prostor + komunikace) 5.Publikum (zájem + předmět) 6.Veřejnost (obecný problém + mínění) 7.Masa (anonymita + čas + komunikace) 8.Elita (zájem + postavení) 9. nVždy existuje více skupin, ve kterých se jedinec pohybuje nMohou se lišit sociální role v různých skupinách Organizace a sociální jednání nTvorba sociálního prostoru nSeskupení sociálních institucí a jejich koordinace nSeskupení sociálních rolí nProblém řízení – moc a autorita nRůzné úrovně formality a neformálnosti (jistá úroveň formálnosti je vždy přítomná) nParadigma sociálního jednání vs. paradigma sociálního systému Moderní organizace nModerní organizace – velké seskupení lidí, které je neosobního charakteru a které vzniká s konkrétním záměrem nZákladní atributy moderní organizace: cíl, struktura (dělba moci),a úroveň její formalizace, univerzalizace a efektivity nPůvod už tradičních společnostech nKlíčová instituce moderní neosobní, diferencované a specializované společnosti Klasické teorie organizace I. nM. Weber, R. Michels, F.W. Taylor, H. Fayol n nSpolečné rysy nSledování problému za jakých podmínek je dosaženo nejúčinnějšího fungování organizací > pokud se lidský faktor promění v automatizovaný nástroj plnící pokyny vedení > dehumanizující n nM. Weber nVšechny rozsáhlé moderní organizace mají byrokratickou povahu (byrokracie – vláda úředníků) která má nad ostatními formami organizace technickou převahu nZákladní rysy byrokratické organizace: 1.hierarchie pravomocí 2.jednání členů se řídí psanými pravidly 3.úředníci dostávají plat 4.úkoly v organizaci odděleny od soukromého života 5.členové nevlastní hmotné prostředky se kterými pracují nDůraz na analýzu formálních vztahů Klasické teorie organizace II. nR. Michels nŽelezný zákon oligarchie (politických) organizací – nezadržitelné směřování ke koncentraci moci na nejvyšších úrovních velkých organizací (např. politických stran) n nF.W. Taylor nOrientace spíše na nižší úrovně řízení a na konkrétní průběh pracovního procesu nSnaha o vypracování prostředků pro realizaci vytčených cílů pomocí časových a pohybových studií n nH. Fayol nSnaha o stanovení univerzálně platných principů řízení, jejichž dodržování by maximalizovalo účinnost chodu organizace nDělba práce, autorita, disciplína, jednota instrukcí, jednota vedení, podřízení zájmům celku, odměňování, centralizace, řetězec vztahů, řád a pořádek, korektnost, stabilita zaměstnanců, iniciativnost, duch kolegiality Kritické reakce na klasické období I. nOd 30. let 20. století > postupné zpochybňování klasických vizí nAplikace výzkumu mezilidských vztahů (zpochybnění klasického ekonomického pojetí společnosti, důraz na sociální rozměr řízení a neformální vztahy na pracovišti) nAplikace teorie lidské motivace (důraz na komplexní povahu lidského jednání, vedení musí být vnímavé k různým okolnostem a motivům lidí, které řídí) – inspirováno mj. A. Maslowem a jeho teorií hierarchie lidských potřeb: Exkurz: A. Maslow, hierarchie lidských potřeb 1) fyziologické potřeby (potřeba potravy, tepla, vyměšování) 2) potřeba bezpečí, jistoty (projevuje se především vyhýbáním se všemu neznámému, neobvyklému či hrozivému) 3) potřeba lásky, sounáležitosti (vedou k touze někam a k někomu patřit, být přijímán a milován) 4) potřeba uznání, úcty (být vážený, mít úspěch v očích jiných lidí a na tomto základě být sám sebou kladně hodnocen) 5) potřeba seberealizace (naplnit své možnosti růstu a rozvoje) 6) potřeby estetické (potřeba vytvořit harmonii, řád a krásu) Kritické reakce na klasické období II. nAnalýza dysfunkcí byrokratických organizací nRitualismus byrokracie (R.K. Merton): vlastnosti byrokracie brzdí její činnost, některé vlastnosti jsou nefunkční (podporuje rituální chování i v měnících se podmínkách – „trénovaná neschopnost“, přemísťuje cíle, monopolizuje moc členů na úkor klientů) > nezamýšlené důsledky (účelově racionálního) jednání nOsamostatnění organizace (P. Selznick) – rozvíjení neformálních struktur a komunikačních linií v organizaci, postupný řesun pozornosti k vnitřním problémům organizace a opouštění původních hlavních cílů Novější pohledy na organizované chování nP. Blau nAnalýza neformálních vztahů v organizacích: existence neformálních skupin a sítí napříč formálními vztahy, které napomáhají chodu organizace n nH.A. Simon nTeorie omezené racionality (lidé nemohou znát všechny důsledky svého jednání, mají omezenou představivost o vývoji svých hodnot, nepředstaví si všechny možné alternativy svého jednání) nKritika některých klasických pouček (kontraproduktivnost nadměrné specializace, neslučitelnost různých principů řízení, problém rozsahu kontroly atd.) n nM. Olson nLogika kolektivního jednání se liší od logiky jednání individuálního (problém sledování kolektivního zájmu (zejména ve větších sociálních skupinách) – fenomén „černého pasažéra“ Totální instituce nTyp formálně řízených byrokratických organizací, které ovlivňují prakticky veškerý život části občanů (vězení, kasárna, léčebná zařízení) n nM. Foucault nOrganizace jako kontrola nad časem a prostorem n nE. Goffman nPropojení aktivit, které jsou mimo tyto organizace oddělené (spánek, práce, volný čas) nVytváření napětí mezi vnějším světem a využívání tohoto napětí pro zvládání a tvarování svých členů – přetrhání vazeb s okolním světem a dosazení stigmatizovaného statusu, eliminace soukromí, umrtvování osobnosti, specifické mocenské vztahy uvnitř instituce (trestající autority, šíře trestaného jednání, ne-korespondence oblasti provinění a sankce) Současné modely řízení organizací nByrokracie se neprosadila jako jediný model nJaponský model řízení (korporací): rozhodování zdola nahoru, menší specializace, jistota zaměstnání, důraz na výkon skupiny, prolínání práce a soukromého života nSoučasné trendy: decentralizace a redukce globálních korporací, organizace jako síť, (de-)lokalizace Práce a ekonomika nPráce jako vykonávání úkolů vyžadujících mentální a fyzické úsilí s cílem výroby zboží nebo služeb k uspokojení lidských potřeb nPlacená práce – zaměstnání nPráce jako základ ekonomiky + instituce zajišťující výrobu a směnu zboží a služeb tvoří ekonomický systém nPráce jako zdroj: peněz, schopností a znalostí, změny, strukturovaného času, kontaktů a vazeb, identity nPlacená vs. neplacená (neregistrovaná, dobrovolná) práce, formální vs. neformální ekonomiky Moderní průmyslová ekonomika nVysoká (komplexní) dělba práce (specializace, růst vzájemné ekonomické závislosti napříč prostorem i časem) nA. Smith – dělba práce zvyšuje produktivitu nF.W. Taylor – vědecké řízení podniku a organizace výroby, rozložení produkce na jednotlivé části, jejich seřazení a načasování za účelem zvýšení efektivity – „taylorismus“ nFordismus – zdokonalení principů taylorismu, systém hromadné výroby spojený s rozvojem trhů na hromadnou spotřebu (jeden typ výrobku > možnost specializace a zvyšování přesnosti a jednoduchosti výkonů) + zavedení pásové výroby Typy výroby nVyužití taylorismu a fordismu pouze v odvětvích se standardizovanými produkty a postupy výroby + rigidnost již ustavených procesů a postupů nSystémy nízké důvěry (vedení více hierarchické, důraz na technické vybavení podniku) vs. systémy vysoké důvěry (vyšší autonomie zaměstnanců, rozhodujícím faktorem jsou lidé) nDalší formy výroby (různá kritéria): automatizovaná, skupinová (zapojení dělníků), flexibilní (individualizované požadavky i v hromadné výrobě)