Sociologie pro ekonomy (BKV_SOPE) Struktura kurzu 1)Úvod do sociologie (sociologie jako věda o společnosti; důvody vzniku sociologie; vymezení, vztah k jiným vědám a praxi; sociální realita a způsoby jejího poznání; naturalismus, psychologismus a sociologismus; speciální sociologické disciplíny; základní paradigmata sociologického myšlení; teorie konsensuální, konfliktní, interpretativní). 2) 2)Sociální jednání (sociologie jako věda o společenských faktech - É. Durkheim; sociologie jako věda o sociální jednání - M. Weber; kultura, enkulturace, akulturace; sociální subkultury a kontrakultury; sociální deviace; anomie; sociální kontrola; socializace jako univerzální nástroj sociální kontroly; problematika moci). 3)Sociální organizace a struktura (společnost strukturovaná a stratifikovaná; sociální struktura; sociální stratifikace; sociální status a jeho ukazatele; sociální a kulturní kapitál; sociální mobilita; problém rovnosti). 4)Sociologický výzkum (metody a techniky sociologického výzkumu; fáze sociologického výzkumu; sociometrie a sociotechnika). „Normální“ věda nNormální věda je tvořena výzkumem pevně zakotveným v 1 či více minulých vědeckých výdobytcích, které určitá vědecká komunita přijímá jako základ pro budoucí praxi, je to takový vědní obor, ve kterém komunita vědců přijímá shodné paradigma. nParadigmata jsou přijímané příklady aktuální vědecké praxe, příklady, které zahrnují zákony, teorii, aplikaci a instrumentaci. nebo také modely, ze kterých vyvěrá určitá koherentní tradice vědeckého výzkumu. nVědecká revoluce je práce mimo paradigma, zřídka se stává, že více a více pozorování je v rozporu s vědeckým paradigmatem – to vede k diskusi a může vzniknout nové paradigma, které je posléze přijato nVěda je to, co za vědu považují vědci v daném oboru a to, co odpovídá paradigmatu (T. Kuhn) Věda vs. zdravý rozum nVěda je systematické a kontrolované rozšíření zdravého rozumu nOd tzv. „zdravého rozumu“ se liší tím, že (1) používá konceptuální schémata (pojmy s jasně vymezeným obsahem), (2) svá tvrzení se snaží systematicky a empiricky ověřovat, (3) ctí aspekt kontroly (opakovatelnost pokusů, interpersonalita, pohyb v rámci pozorovatelných vlastností jevů), (4) pátrá po vztazích vědomě a systematicky, (5) odmítá metafyziku. Co je to výzkum a jaké jsou jeho druhy? nVýzkum jako jasně strukturovaný mnohastupňový proces, na jehož počátku stojí určitý problém, a na jehož konci výzkumník nabízí svoji jasně a detailně zdůvodněnou odpověď na tento problém – ať už konkrétní (podloženou daty), nebo obecnou (teorie) n nDruhy výzkumu podle jejich obecného účelu: n n1) Explorační (exploratorní) výzkum – snaha získat první poznatky, orientaci v oblasti, je to jakýsi před-výzkum; n2) Deskriptivní výzkum – má pouze ambici popsat, neptá se proč a jak, ale pouze jestli; n3) Explanační výzkum – usiluje nejen o popis, ale i o vysvětlení, hlubší pochopení příčin. Hypotéza, operacionalizace a indikátor nHypotéza je výrokem o existenci, frekvenci nebo intenzitě vztahu mezi dvěma jevy (nebo mezi jevem a jeho podmínkou či příčinou), který je vyvozený z teorie nebo z dostatečného množství empirických dat nHypotézy jsou ve vědě důležité proto, protože jsou pracovními nástroji teorie - jsou jejich převedením do formy, v níž mohou být tyto buď potvrzeny, anebo vyvráceny nPřed samotným výzkumem musí hypotéza ještě projít procesem operacionalizace n nOperacionalizace je v podstatě procedurou překladu pojmů z teoretického do observačního jazyka. Operacionální definice jsou překlady teoretických pojmů do observačního jazyka. Operacionalizovat termín znamená najít jeho empirické krytí. n nIndikátor reprezentuje studovaný fenomén, neboť (nejen) v sociálních vědách často pozorujeme a měříme nepřímo (teplota – rtuť na teploměru, věk – odpověď v dotazníku na věk). Vzdálenost mezi indikátorem a jevem může být velká – riziko zkreslení je pak značné Co je to proměnná? nProměnná je znak, který je jednak symbolickým vyjádřením vlastnosti a jednak svými hodnotami vyjadřuje vlastnosti a vztahy mezi hodnotami nProměnná je empiricky identifikovatelná dimenze pojmu nebo měřitelný pojem , který nabývá dvou nebo více hodnot pro různé jednotky nebo pro různá období n nMusí splňovat tyto podmínky 1)diskriminabilita (rozlišitelnost) – musí nabývat alespoň 2 hodnot 2)úplnost – ke každému stavu vlastnosti existuje hodnota znaku 3)jednoznačnost – dvě různé hodnoty nemohou odpovídat jednomu stavu vlastnosti Typy proměnných nZávisle proměnná je jev, který se výzkumník snaží objasnit, je to to, co bylo něčím zapříčiněno. nNezávisle proměnná je věc, která vysvětluje (částečně) závislou proměnnou. Je to důvod nebo příčina závislé proměnné. nIntervenující proměnná je současně závislá i nezávislá. Jestli je proměnná závislá nebo nezávislá, to závisí na úseku reality, který zkoumáme. nKauzální směr: nezávislá proměnná® intervenující proměnná®závislá proměnná. Základní typy vztahů mezi 2 proměnnými nX®Y - X může ovlivnit Y ale ne naopak nX¬Y - Y může ovlivnit X ale ne naopak nXDY - X a Y se mohou ovlivňovat navzájem nX«Y - X a Y mohou mít korelační vztah (neexistuje předpoklad, kdo koho ovlivňuje) n nV sociálních vědách pracujeme nejčastěji s komplexními systémy vztahů mezi mnoha proměnnými – ideálně se výzkum zaměří na jeden konkrétní přirozený (tj. navenek relativně uzavřený) systém, aby tuto komplexitu zohlednil Logika zkreslení při analýze sociálních systémů n4 základní způsoby, jak NEZOHLEDNĚNÁ (tj. NEPOZOROVANÁ NEBO NEMĚŘITELNÁ) třetí proměnná může ovlivnit přípravu, průběh, výsledek či interpretaci výzkumu n a)nepravá korelace b)vývojová sekvence c)chybějící střední člen d)dvojí příčina A) chybějící střední člen nKdyž mezi nezávisle proměnnou X a závisle Y existuje ještě proměnná Z, která nebyla v analýze zahrnuta. nJak se to jeví: X®Y. Jak to je: X®Z®Y. nPříklad: Vzdělanější lidé volí pravici (interpretace: pravicoví voliči jsou více inteligentní) nALE: S rostoucím vzděláním obecně vzrůstá příjem, které následně více motivuje k preferenci pravicové politiky garantující nižšího zdanění) B) falešná korelace nZkreslení, které vzniká tehdy, když třetí neanalyzovaná proměnná ovlivňuje nějak obě proměnné, které studujeme. nJak se to jeví: X®Y. Jak to je: X¬Z®Y. nPříklad: Tam, kde je víc čápů, se také rodí více dětí (interpretace: čápi nosí děti). nALE: čápi žijí ve venkovských oblastech, kde je současně vyšší porodnost kvůli odlišnému způsobu života C) vývojová sekvence nJe to zkreslení, způsobené faktem, že proměnná X, která ovlivňuje Y, je určována předcházející, ale nepozorovanou proměnnou Z. nJak se to jeví: X®Y. Jak to je: Z®X®Y. nPříklad: mladí hráči násilných počítačových her často vraždí ve školách (interpretace: virtuální násilí vede k tomu skutečnému) nALE: Mladí hráči počítačových her často vyrůstají v nefunkčních nebo neúplných rodinách, nebo v takových podmínkách, které jsou primární příčinou jejich frustrace vybíjené na počítačích a pak i lidech D) dvojí příčina nDvojí příčina znamená, že závislá proměnná Y má dvě příčiny, ale jenom jedna z nich byla zahrnuta do výzkumu. nJak se to jeví: X®Y. Jak to je: X®Y¬Z. nPříklad: Volby mají vyšší účast tehdy, pokud je špatné počasí (interpretace: lidé nejednou o víkendu na výlet, ale jsou k urnám) nALE: volby mají vyšší účast také proto, že jsou voliči velmi nespokojeni se stávající politickou situací. nRozdíl je v tom, že u falešné korelace jsou neanalyzovanou proměnnou ovlivňovány obě proměnné, X a také Y. Základní fáze výzkumu nPre-empirická (před-zkušenostní) – výběr výzkumné oblasti (oblasti zájmu), z níž vzejde problém (literatura, zkušenosti atd.), z problému jsou pak formulovány výzkumné problémy a otázky, které stojí za výběrem technik pro sběru dat nEmpirická (zkušenostní) - samotné provedení výzkumu: sběr dat, jejich analýza a konečné zodpovězení otázek položených v před-empirické fázi nJe „výzkum“ veřejného mínění skutečným výzkumem? Základní vzorce výzkumu 1)Kvantitativní 2)Kvalitativní n nObecně se liší zejména v: §obecných cílech, §logice postupu, §vztahu k sociální realitě, §míře redukce informací, §transformaci informací, §fázích výzkumu §technikách sběru dat, §technikách výběru zkoumaného vzorku. Obecné cíle nCílem kvantitativního výzkumu je testování hypotéz, tj. ověření nebo vyvrácení výroku o vztahu dvou nebo více proměnných, odvozeného z existující teorie n nCílem kvalitativního výzkumu je vytváření nových hypotéz, nového porozumění nebo odkrytí významu málo známého jevu, případně vytváření teorie o něm Logika postupu I. nKvantitativní výzkum od začátku pracuje s většími počty případů, ale ty jsou zákonitě méně podrobně analyzovány; je to vlastně testování hypotéz, je tedy spojen s dedukcí n nKvalitativní výzkum postupuje od detailně zpracovaného konkrétního případu (či několika takových případů), který potom generalizuje, je spojen s indukcí Logika postupu II. nPodstatou dedukce je položení základní myšlenky, hypotézy nebo několika hypotéz, které tvoří teorii a mají formu logického argumentu, který vede k vydedukování závěrů a ty jsou posléze testovány za pomocí sběru dat (experimentů, výzkumu) teorie → hypotéza → data nPodstatou induktivního postupu je pozorování, analýza získaných faktů, srovnání a klasifikace (zatím bez použití hypotéz), nalezení vztahů a pravidelností mezi fakty, vytvoření generalizujících výroků (hypotéz a teorií) a jejich podrobení dalšímu testování data → hypotéza → teorie Redukce informací I. nBěhem výzkumu dochází k různým redukcím informací: n npočtu pozorovaných proměnných npočtu analyzovaných vztahů mezi nimi npopulace na vzorek nčasového kontinua na popis 1 nebo více časových bodů n nČasto případ zejména kvantitativního výzkumu, protože kvalitativní výzkum má nejčastěji podobu dlouhodobého přímého pozorování vedeného v těsné blízkosti zkoumaného jevu Redukce informací II. nPro kvantitativní výzkum jsou charakteristické: 1)Sběr a analýza omezeného rozsahu informací o velkém množství jedinců 2)Menší počet pozorovaných proměnných i menší počet sledovaných vztahů mezi těmito proměnnými 3)Zobecnění výsledků výzkumu na populaci je většinou velmi snadná a validita tohoto zobecnění je matematicky měřitelná Redukce informací III. nPro kvalitativní výzkum jsou charakteristické: 1)Sběr a analýza velkého množství informací o malém počtu jedinců 2)Důraz na sledování spíše velkého množství proměnných na úkor silné redukce počtu sledovaných jedinců 3)Zobecnění výsledků výzkumu na populaci je velmi obtížná, někdy nemožná Transformace informací nKvantitativní výzkum vyžaduje vysokou standardizaci (tj. transformaci) informací, která výzkumu většinou zajišťuje vysokou reliabilitu (spolehlivost, schopnost opakovaně přinášet stejný výsledek za jinak stejných okolností) ale tato standardizace vede nutně k redukci informací o objektu studia a k následné nižší validitě (měříme skutečně to, co jsme zamýšleli měřit?) nKvalitativní výzkum využívá pouze slabou standardizaci výzkumu, proto má nižší reliabilitu ale naopak vyšší validitu (nevynucuje tolik konkrétní formu odpovědí) Fáze výzkumu nKvantitativní výzkum nTeorie nPracovní hypotézy nKonstrukce vzorku nSběr dat nAnalýza dat n=> nOtestované hypotézy, ověřená nebo zdokonalená teorie nKvalitativní výzkum nSociální problém, námět výzkumu nTerénní výzkum (souběžné a průběžné vytváření vzorku, sběr dat, jejich analýza a interpretace) n=> nNové hypotézy či teorie Techniky sběru dat nKvantitativní výzkum nDotazník nStrukturovaný rozhovor nObsahová analýza médií či jiných veřejných zdrojů n nKvalitativní výzkum nZúčastněné pozorování nNestandardizovaný hloubkový rozhovor nAnalýza osobních dokumentů či jiných textů Výběr zkoumaného vzorku (kvantitativní výzkum) I. nZákladní vs. výběrový soubor - základní soubor je soubor, o němž předpokládáme, že jsou pro něj naše závěry platné, a výběrový soubor (vzorek) je pak skupina jednotek, které skutečně pozorujeme nPrincip náhodného výběru spočívá v tom, že každý element populace má stejnou pravděpodobnost dostat se do vzorku. Optimální je to, že takový výběr vyváženě reprezentuje jak známé, tak i neznámé vlastnosti populace nStatistika je souhrnný popis daných proměnných ve vzorku, parametr je souhrnný popis daných proměnných v populaci Výběr zkoumaného vzorku (kvantitativní výzkum) II. nKonkrétní formy náhodného výběru jednotek: prostý náhodný výběr, náhodný stratifikovaný výběr, vícestupňový náhodný výběr (ve vícestupňovém výběru probíhá primární i sekundární výběr náhodně – vybíráme náhodné jedince z náhodně vybraných skupin; ve stratifikovaném výzkumu je populace nejdříve záměrně rozdělena do homogenních skupin podle nějakého kritéria a až poté jsou z těchto skupin náhodně vybíráni jedinci) nS rostoucí velikostí vzorku se rozdíl mezi strukturou vzorku a reálnou strukturou populace snižuje nKvótní výběr není náhodný: jde o vědomou snahu výzkumníka složit vzorek tak, aby odpovídal rozložení vlastností v populaci (výzkumník tedy tyto vlastnosti musí znát) nNahodilé výběry rovněž NEJSOU náhodné - výzkumník při nich nezajišťuje reprezentativnost vzorku - např. pouze zastavuje lidi v poledne na náměstí, čímž jsou nadměrně reprezentováni úředníci (jdou na oběd), turisté a studenti na úkor ostatních obyvatel Výběr zkoumaného vzorku (kvalitativní výzkum) nRůzné principy výběru: nMaximální variace nHomogenita nKritický případ nTeoretické východisko n„Sněhová koule“ nExtrémní případ nTypický případ Sociometrie a sociogram nIdentifikace nPozice ve skupině nVazeb ve skupině nebo organizaci nSíly a směru těchto vazeb nNeformálních vůdců nToků informací nVztahů důvěry n nGrafické znázornění > sociogram Příklad sociogramu