FINANČNÍ ŘÍZENÍ Peněžní prostředky - peněžní prostředky (PP) představují část aktiv podniku a to tu část, která má podobu: r hotových peněz r peněžních forem (zejména vkladů) r ekvivalentu PP (ceniny – stravenky, CP, směnky,…) - nesmí se směšovat pojem PP a hotovost - peněžní prostředky v rámci financování podniku nejsou tokovou veličinou, ale stavovou veličinou - stav peněžních prostředků předikuje schopnost podniku dostávat svým závazkům a z toho lze odvodit likviditu podniku - likviditu může podnik zajišťovat i jinými způsoby než držením hotovosti, protože držba peněžních prostředků je spojena s náklady, ale nepřináší prakticky žádný zisk - hlavním úkolem manažerů je najít únosnou míru peněžních prostředků, které podnik má ihned k dispozici a tím, aby mohl kdykoliv dostát svoji likviditu - z hlediska vykazování jsou peněžní prostředky vykazovány v rozvaze ve finančním majetku podniku - existuje celá řada dalších finančních instrumentů, které představují finance pro podnik - jde např. o krátkodobé nebo dlouhodobé CP, akcie, státní pokladniční poukázky,… Podnikový kapitál - z ekonomického hlediska jde o jeden z nejdůležitějších výrobních faktorů - z hlediska financí se pod tímto pojmem rozumí souhrn veškerých vložených peněz do podnikání (ať už vlastní nebo cizí kapitál) - podnikový kapitál lze třídit z několika hledisek: r vlastní r cizí r krátkodobý r střednědobý r dlouhodobý atd. Finanční majetek - ta část majetku podniku, která vedle peněžních prostředků zahrnuje i jiná finanční aktiva Finanční zdroje - peněžní prostředky může podnik získávat nejrůznějšími způsoby a z nejrůznějších zdrojů - těmito zdroji se rozumí určité věci, které nejsou dokonale vymezeny - finanční zdroje proto nejsou přesně nikde definovány - finanční zdroje se často ztotožňují s pojmem podnikový kapitál - několik definicí finančních zdrojů: r za finanční zdroje mohou být považovány takové zdroje, které poskytují peněžní prostředky a podnikový kapitál r finanční zdroje jsou souhrny peněz, které podnik získá za určité časové období a to prodejem svých výkonů r finanční zdroje jsou veškeré tržby podniku  nejpoužívanější definice - finanční zdroje jsou východiskem pro hodnocení finanční situace podniku v určitém časovém období Finance podniku - finance podniku zahrnují pohyb peněžních prostředků, kapitálu a finančních zdrojů a to pohyb, při kterém se podnik dostává do různorodých kvantitativních a kvalitativních peněžních vztahů s ostatními podnikatelskými subjekty, ale také se zaměstnanci a státem - finanční řízení je definováno jako subjektivní ekonomická činnost zabývající se získáváním pro podnik potřebných peněžních prostředků a kapitálu a to z různých finančních zdrojů (= financování) a poté přemisťování peněz do různých forem nepeněžního majetku (= investování) - s tímto je spojena i další činnost – rozdělování zisku (dividendová politika) - to vše se děje s cílem maximalizace tržní hodnoty vlastního majetku firmy - základem finančního řízení je finanční rozhodování o výběru nejvhodnějších variant pohybu peněz, kapitálu a finančních zdrojů a kontrola realizace těchto rozhodnutí Cíle a principy finančního řízení - finanční řízení je nejen dominantním, ale i integrujícím činitelem (rolí) při řízení podniku - tyto role spočívají v tom, že veškerá činnost podniku je spojena s pohybem peněz (zakládání, provoz, ukončení nebo spojení či rozdělení firmy) - základem měření úspěšnosti podniku jsou finance - sále se tyto role projevují v tom, že všechny podniky, které chtějí úspěšně fungovat si stanovují finanční cíle (jsou součástí ostatních podnikových cílů) - v současné době už není pouze jediný cíl – maximalizace zisku Cíle finančního řízení - strategické (základní) - udržení finanční stability - finanční cíle - maximalizace hodnoty majetku (akcionářů) - integrace činností - uspokojení zákazníků - dosahovat stálé likvidity – likvidita - schopnost splácet (vyplatit) vklady věřitelům ( u bank) likvidnost - schopnost přeměnit finanční instrument (akcie…) na peníze Principy finančního řízení - k úspěšnému zajišťování cílů je nutné se opírat o základní principy finančního řízení - rozlišujeme jich několik: - princip peněžních toků - tento princip zdůrazňuje, že pro finanční řízení jsou důležité peněžní toky (jak podnik získává příjmy a jak je vydává) - podnik sice může vykazovat zisk, ale může být ve velice špatném finančním stavu - tento princip se prosadil i v našem účetnictví (CASH FLAW) 2) princip čisté současné hodnoty - mělo by se investovat jen do činností, které vykazují čistou současnou hodnotu kladnou (pozitivní) - čistá současná hodnota představuje rozdíl mezi diskontovanými peněžními příjmy z určité činnosti a výdaji na tuto činnost - z tohoto pohledu zohledňuje nejen výši peněžních prostředků a výdajů, ale i jejich časové rozložení - současná finanční teorie upřednostňuje tento princip před hlediskem návratnosti peněžních prostředků 3) princip respektování faktoru času - zásada, která se dá zejména v bezinflačním prostředí vyjádřit pravidlem, že koruna, kterou mám teď nemá stejnou hodnotu, jako kdybych ji získal zítra - jde o investování a získávání zisků 4) princip zohledňování rizika - v každém podnikání existuje riziko 5) princip optimalizace kapitálové struktury - musí se najít optimální bod (poměr) mezi vlastním a cizím kapitálem 6) princip zohledňování stupně efektivnosti kapitálového trhu - vychází z teorie efektivnosti kapitálových trhů - z tohoto pohledu se rozlišují 3 stupně efektivnosti: r vysoce efektivní r středně efektivní r neefektivní - žádné trhy se nikdy nemohou chovat zcela efektivně, kvůli existenci určitých anomálií 7) princip plánování a analýzy finančních údajů - při finančním řízení se musí plánovat a jejich plnění analyzovat Hlavní oblasti a organizace finančního řízení - zajišťování finančních zdrojů pro založení a další rozvoj podniku - volba optimální kapitálové struktury - financování a řízení oběžného majetku - vlastní investování peněžních prostředků do fixního majetku (HIM a NEHIM) - rozdělování podnikového zisku s přihlédnutím k daňové politice státu - provádění finanční analýzy - finanční plánování tvorby a užití interních i externích finančních zdrojů - vnitřní řízení integrovaných podnikatelských celků (koncerny, holdingy,..) - užití zahraničního kapitálu z hlediska možnosti ho získat a z hlediska měnových kurzů - finanční řízení při akvizicích a fúzích Vývoj finančního řízení - počátkem 20. století se začíná finanční řízení oddělovat od ostatních činností - v této době začíná převládat názor, že finanční řízení je vrcholem celého řízení firmy (dříve bylo chápáno pouze jako doplněk) - od této doby se finanční řízení vyděluje jako samostatná vědní disciplína, začínají vznikat samostatné řídící útvary, které se zabývají finančními toky a finančním řízením - z hlediska vlastního vývoje se přibližně ve 30. letech soustřeďuje jak teorie tak praxe z oblasti získávání kapitálu a to v souvislosti se vznikem podniku - teoretici řešili problematiku externího a interního kapitálu a jejich vazeb - od 30. let v souvislosti s hospodářskou krizí se věda začala opírat o získávání cizího kapitálu a s tím spojených rizik - zároveň dochází ke koncipování prvních metod finanční analýzy - velkým dopadem na vznikající koncepci finančního řízení mělo zavádění informačních technologií (v 50. letech) - v současné době je snaha vylepšovat dané metody a zlepšovat přístup k informacím, racionalizovat finanční řízení Finanční rozhodování Typy finančního rozhodování - finanční rozhodování je proces, při kterém dochází k výběru optimální varianty získávání peněz (podnikového kapitálu) a a jejich užití a to v kontextu s hlavními finančními cíli podniku - je nutné přihlížet ke všem omezujícím podmínkám - existuje řada typů finančního rozhodování (rozhodovacích situací): - rozhodování o celkové výši kapitálu při zakládání podniku - rozhodování o struktuře podnikového kapitálu (poměr mezi vlastním a cizím kapitálem) s přihlédnutím k realizovatelnosti rozhodnutí - rozhodování o struktuře majetku - rozhodování o způsobu investování (zhodnocení vytvořeného kapitálu) - rozhodování o rozdělování zisku podniku - rozhodování o množství kapitálu určeného na investování (v rámci zákonných limit) - rozhodování o různých formách fůzí a akvizic - všechny tyto typy se týkaly strategického finančního rozhodování - pro strategické a dlouhodobé finanční rozhodování je typické, že se musí respektovat faktor času a vyšší stupeň rizika - v rámci strategického rozhodování musí manažeři provádět řadu krátkodobých rozhodnutí a to takových, které se vztahují k problémům krátkodobého majetku a kapitálu - i v rámci finančního rozhodování platí, že čím kratší časový horizont tím menší míra rizika - specifické rysy krátkodobých finančních rozhodnutí: r rozhodování o velikosti a struktuře OM (optimalizace peněžních prostředků, investice do krátkodobých CP, výše pohledávek, stav zásob,…) r rozhodování o optimálním složení krátkodobého kapitálu r rozhodování o prvcích ochrany proti různým formám rizika Fáze finančního rozhodování 1) vymezení finančního problému a stanovení kritérií finančních cílů 2) analýza informací a podkladů nutných pro rozhodování – základním zdrojem získávání informací je okruh účetnictví 3) stanovení různých variant řešení problémů 4) určení kritérií pro výběr optimální varianty a hodnocení variant kritérií 5) vlastní výběr – volba optimální varianty Finanční rozhodování a vliv daňové soustavy na finanční rozhodování - finanční rozhodování souvisí s rozhodováním se na základě toho, jak se rozhodnutí týká problematiky daní - jedná se o rozhodování v krátkodobém i v dlouhodobém horizontu - daně ovlivňují podnikovou aktivitu v každém státě - jedním z problémů je stanoven objemu daní, která je od podniků vybírána (měl by se optimalizovat objem daní) - existuje přímá souvislost mezi objemem vybíraných daní a efektivitou hospodaření podniku - odvodová daňová povinnost v České republice je jedna z nejvyšších na světě - základní typy daní: r přímé · daň z příjmu FO · daň z příjmu PO · daň z nemovitosti · daň z převodu nemovitostí · daň dědická · silniční daň r nepřímé · DPH · Spotřební daň - daňová soustava by měla být relativně stabilizovaná - z hlediska hospodářství mají časté zásady do daňové soustavy kontraproduktivní vliv (snižuje se důvěra podniků) - u nás se od r. 1993 daňová struktura výrazně nezměnila - výběr a určování daní se v ČR řídí soustavou daňových zákonů Daně z příjmu - daňové zatížení FO a PO je rozdílné - u FO jde o zatížení pásmové, kdežto u PO je daň jednotná a v současné době probíhá její snižování - tato daň hraje velkou roli při rozhodování jakou formu podnikání bude podnik provozovat - z hlediska daně z příjmu může vstupovat investiční majetek do nákladů prostřednictvím odpisů - systém odepisování je důležitý z hlediska rychlosti „vstupu“ majetku do nákladů – v současnosti se zkracují doby odepisování - toto má pozitivní vliv na investování  rychlejší návratnost - daňové zatížení ovlivňuje i vstup cizího kapitálu do republiky - tento fakt může být řešen tzv. daňovými prázdninami za splnění určitých podmínek Majetkové daně - nejsou vybírány z žádného příjmu, ale z hodnoty majetku - s mnohými daněmi jsou spojeny takové výdaje, že se nevyplácí ji ani vybírat (např. daň z nemovitostí) - z tohoto důvodu je daně z nemovitostí nevybírají např. v Anglii, Francii, Belgii,.. Nepřímé daně - jsou využívány ve všech tržních ekonomikách a tvoří hlavní příjem rozpočtu (u nás představuje ¾ příjmu rozpočtu) - v rámci vstupu ČR do EU se mění hranice plátcovství DPH - jak daňová soustava, tak finanční rozhodování se neděje v uzavřeném cyklu, ale je součástí rozhodování finančních trhů - tam se vytvářejí ceny finančních instrumentů – vytváří se hladina úroků - na finančním trhu se pohybují nejen všichni podnikatelé, ale i ostatní FO - z hlediska finančního rozhodování je důležité členění finančního trhu na: r přímý – mezi stranami obchodu se nevyskytuje žádný zprostředkovatel r zprostředkovaný – existuje zprostředkovatel, který obchod zprostředkuje (banky, zprostředkovatelé,…) - sekuritizace – obecný proces, který spočívá v přesunu peněz pomocí CP na úkor přesouvání peněz pomocí klasických úvěrových technik - CP se považují za jistější způsob alokace z důvodu lepší vymožitelnosti dluhu