Mgr. Pavel Bednařík



ÒJedním z druhů odpovědnosti (dále morální, etická atd.)
ÒKomplikovaný, praxí ani teorií terminologicky nedefinovaný právní pojem
Òuplatnění nepříznivých právních následků, stanovených právní normou, nastane-li … (koncepce a
užívání pojmu v právních předpisech)
Òzahrnuje prvky - nepříznivé právní následky
Ò - státní donucení
Òznačná specifika charakteristická pro jednotlivá právní odvětví
2

Ò1. koncepce právní odpovědnosti aktivní - odpovědnost vzniká již se vznikem primární právní
odpovědnosti (ta je představována zákazem či příkazem stanoveným právní normou); vychází z chápání
odpovědnosti coby odpovědného vztahu subjektu k náležitému plnění právních povinností
Ò2. koncepce právní odpovědnosti pasivní (retrospektivní, negativní, sankční či deliktní) -
odpovědnost vzniká až v důsledku porušení primární právní povinnosti, je s ní spojen vznik
sekundární sankční povinnosti (vyplývající z porušení povinnosti primární)
3

Òprotiprávní jednání (tj. jednání, které je v rozporu s objektivním právem)
Ékomisivní (rušitel se choval tak, jak neměl)
Éomisivní (rušitel se nechoval tak, jak měl)
É
Òprotiprávní stav
4

Ònásledky
Étrvá primární povinnost, existuje možnost její splnění vynutit
Évznik nové (sekundární) povinnosti; je spojena s povinností strpět veřejnoprávní či soukromoprávní
sankci za nesplnění právní povinnosti (typicky trest za trestný čin)
Éjiné právní následky - ty, které nelze zařadit do předchozích kategorií
Ò
5

Ò1. Reparační (kompenzační) - účelem právní odpovědnosti je odčinění škodlivého následku
Ò2. Satisfakční - jedná se o zvláštní druh kompenzační funkce
Ò3. Represivní - má pouze podpůrný charakter, jedná se o postih újmou toho, kdo porušil právní
povinnost
Ò4. Preventivní - směřuje k předcházení porušování práva, je bezprostředně spjata s funkcemi
ostatními
Ò
6

ÒProtiprávní jednání (contra legem);
Ò    zaviněné porušení práva, jehož znaky jsou uvedeny v zákoně
ÒTypy deliktů
ÉVeřejnoprávní
ÐTrestné činy
ÐSprávní delikty
ÉSoukromoprávní
ÉS prvky veřejnoprávní i soukromoprávní povahy
7

Ò trestněprávní odpovědnost
Ðza trestný čin
Ò správní odpovědnost
Ðza přestupek
Ðjiný správní delikt (FO i PO), (zaviněné i nezaviněné)
Ðsprávní disciplinární delikt
Ðsprávní pořádkový delikt
Ò disciplinární odpovědnost
Ðveřejnoprávní,
Ðsoukromoprávní
Ò odpovědnost za soukromoprávní delikt
Ò
8

ÒVzniká zde odpovědnostní vztah delikventa vůči subjektu, kterým není poškozený; je jím stát, resp.
jiná veřejnoprávní korporace
ÒMajetkový charakter deliktu není tak výrazný
ÒNa prvním místě stojí represivní sankce = postih delikventa, zároveň však působí preventivně (a má
tak i ochrannou funkci společnosti před kriminalitou), a to jednak individuální prevencí vůči
delikventovi, ale také generální prevencí, spojenou s obecným působením na veřejné mínění)
ÒNa rozdíl od soukromoprávních deliktů zde není promlčení spojeno s aktivní činností poškozeného;
promlčení zde znamená zánik možnosti delikventa postihnout ze strany veřejné moci
ÒNyní se od retributivní justice začínáme obracet k restorativní, kde nestojí na prvním místě
sankce, ale náprava harmonie narušeného společenského vztahu
Òtrestný čin, přestupky a jiné správní delikty, disciplinární delikty (dále lze zařadit: ústavní
delikty, mezinárodněprávní delikty)
9

ÒProtiprávní čin, jehož znaky jsou uvedeny v tr. zák.
ÒTrestní odpovědnost pachatele jen v případech společensky škodlivých, nepostačuje-li uplatnění
odpovědnosti podle jiného zákona (přestupkový, jiný veřejnopr. předpis) /zásada subsidiarity
trestního práva/ a prostředky trestního práva je třeba aplikovat na protiprávní jednání až
v krajních případech /zásada ultima ratio/
ÒK trestnosti činu je třeba zavinění ve formě úmyslu, nestanoví-li zákon výslovně, že stačí
zavinění z nedbalosti
ÒRozdíl mezi TČ a přestupkem je ve společenské škodlivosti a uvedených znacích; problém, zda
přestupek, když je formálně TČ
ÒJednotlivé skutkové podstaty trestných činů jsou upraveny ve zvláštní části trestního zákoníku;
jedině soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy (čl. 40 LZPS); trestními sankcemi jsou tresty
a ochranná opatření jednotlivé druhy trestů a ochranných opatření jsou upraveny v obecné části
trestního zákoníku-např. o trest odnětí svobody, domácího vězení
10

ÒJednání pro společnost škodlivé (míra škodlivosti nedosahuje intenzity stanovené pro TČ), které
není TČ a jehož znaky jsou uvedeny v zákoně
ÒSkutkové podstaty přestupků jsou uvedeny v přestupkovém zákoně, o přestupcích rozhodují správní
úřady
ÒZa přestupek nelze udělit trest odnětí svobody, u přestupků hovoříme o sankcích jako o opatřeních
ÒU přestupků neplatí zásada kontradiktorního řízení, kontradiktorní charakter má trestní řízení
před soudem, protože až soud může udělit trest
ÒStejně jako TČ nemohou být založeny na objektivní odpovědnosti
11

ÒSankce za ně ukládají správní úřady, jsou vymezeny v přestupkovém zákoně a jiných zákonech
správního práva
Òodpovědnost FO, ale i PO
ÒMohou být založeny na objektivní odpovědnosti (nejsou vždy založeny na prokázání viny)
12

ÒJsou hraniční povahy mezi soukromoprávními a veřejnoprávními delikty
Òzaviněné jednání FO ve služebním či zaměstnaneckém poměru k určité instituci, které porušuje
vnitřní kázeň a pořádek; rozhoduje o nich subjekt či vykonavatel VS nadaný ze zákona disciplinární
pravomocí; (např. porušení disciplíny poslanců senátorů, soudců, vojáků, advokátů, studentů…)
ÒNemusí spočívat jen v porušení právním norem, ale i norem, která jsou obsaženy v paraprávních
aktech
13

ÒDisciplinární (kárnou) odpovědnost lze vyvodit jen za porušení disciplíny (stanovených norem
chování), pokud stále trvá vztah, ve kterém se zvýšená odpovědnost vyžaduje
ÒNejzávažnější sankcí je ztráta pozice (funkce), dále napomenutí, veřejná důtka, finanční postih
ÒNejedná se jen o typickou odpovědnost vůči státu, např. advokát je postižen advokátní komorou,
lékař lékařskou…
ÒDisciplinární odpovědnost nelze uplatnit, zanikl-li vztah, v němž je zvýšená disciplína vyžadována
Ò
14

ÒOdpovědnost
ÉObčanskoprávní
ÐÚprava v OZ
ÐZák. č. 13/1997 Sb., o pozemkovém fondu
ÐZák. č. 59/1999 Sb.,o odp. za škodu způsobenou vadou výrobku
ÐZák. č. 17/1992 Sb. (ekologická újma)
ÐZák. č. 82/1998 Sb., o odp. za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nespr.
úředním postupem
ÉObchodněprávní
ÉPracovněprávní
É
15

16



17



18



ÒZákladem je subjektivní odpovědnost, tj. za zavinění (§ 2895)
ÉPresumuje se - § 2911
ÒV zásadě se nahrazuje jen škoda, tj. majetková újma (§ 2894)
ÉRozšíření případů, kdy se nahrazuje i nemajetková újma (§ 2941):
ЄOdůvodňují-li to zvláštní okolnosti, za nichž škůdce způsobil újmu protiprávním činem, zejména
porušil-li z hrubé nedbalosti důležitou právní povinnost, anebo způsobil-li újmu úmyslně z touhy
ničit, ublížit nebo z jiné pohnutky zvlášť zavrženíhodné, nahradí škůdce též nemajetkovou újmu
každému, kdo způsobenou újmu důvodně pociťuje jako osobní neštěstí, které nelze jinak odčinit.“!
ÐNáhrada škody zvláštní obliby, náhrada ztráty radosti dovolené (v rámci úpravy zájezdu)
19

ÒSmluvně, případně ve formě vzdání se práva (§ 2898):
Ò „Nepřihlíží se k ujednání, které předem vylučuje nebo omezuje povinnost k náhradě újmy způsobené
člověku na jeho přirozených právech, anebo způsobené úmyslně nebo z hrubé nedbalosti; nepřihlíží se
ani k ujednání, které předem vylučuje nebo omezuje právo slabší strany na náhradu jakékoli újmy. V
těchto případech se práva na náhradu nelze ani platně vzdát.“
Ò
20

ÒProblémy stávajícího § 415 OZ (srov. § 2900).
ÒZvláště řešené problémy v NOZ:
Ò§ 2901: nepravý omisivní delikt
Ò Vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, má povinnost zakročit na
ochranu jiného každý, kdo vytvořil nebezpečnou situaci nebo kdo nad ní má kontrolu, anebo
odůvodňuje-li to povaha poměru mezi osobami. Stejnou povinnost má ten, kdo může podle svých
možností a schopností snadno odvrátit újmu, o níž ví nebo musí vědět, že hrozící závažností zjevně
převyšuje, co je třeba k zákroku vynaložit.
Ò§ 2902: oznamovací povinnost škůdce
ÉSrov. § 2896
21

Ò§ 2903 odst. 1:
ÉNezakročí-li ten, komu újma hrozí, k jejímu odvrácení způsobem přiměřeným okolnostem, nese ze
svého, čemu mohl zabránit.
Ò
22

Ò
Ò§ 2904 var. 1: nexus protiprávnosti
Ò§ 2904 var. 2: příčinný nexus (kausalita)
Ò
23

Ò§ 2905: nutná obrana
Ò§ 2906: krajní nouze
Ò§ 2907: omluvitelné vzrušení mysli
Ò
24

ÒPorušení dobrých mravů - § 2909
ÒPorušení zákona (exculpace) - § 2910
ÉPorušení absolutního práva
ÉPorušení speciální prevenční normy
ÒPorušení smluvní povinnosti - 2913
Ò
25

ÒÚmyslné porušení dobrých mravů
ÉMimořádný důvod k náhradě škody, kde se nerozlišuje, zda jde o škodu způsobenou porušením
absolutního práva, nebo tzv. čistou majetkovou újmu.
ÒRozlišení mezi porušením zákonné a smluvní povinnosti
ÉSmluvní strany jsou v bližším, důvěrnějším vztahu, což dovoluje (přikazuje) klást na ně přísnější
vzájemné povinnosti
Ðsrov. princip poctivosti
ÐPrávní jistota: důsledek rozlišování absolutních a relativních práv (srov. i numerus clausus
absolutních práv, jejich zásadní kogentnost atd.)
ÐSubjektivní stránka, otázka zavinění (u porušení smluvní povinnosti liberace podobně jako je tomu
dnes v ObchZ, u porušení zákonné povinnosti - exculpace)
ÐSmlouva s ochranným účinkem vůči třetím osobám (§2883 odst.1)
ÐOdpovědnost za jednání třetích osob
26

Ò
ÉPorušení absolutního práva
ÐAdekvátnost příčinné souvislosti
ÉPorušení speciální prevenční normy
ÐTzv. nexus protiprávnosti
Ò
27

ÒRestitutio in integrum
ÒIn reluto: ovšem vždy na žádost poškozeného
ÒNáhrada při újmě na přirozených právech člověka (§§ 2956 a násl.)
ÉOdstranění „tabulek“ při náhradě újmy na zdraví
ÒPři poškození věci:
ÉNově se zavádí tzv. cena zvláštní obliby – význam má při poškození ze svévole nebo škodolibosti (§
2969 odst. 2)
28

Ò§ 2914:
É Kdo při své činnosti použije zmocněnce, zaměstnance nebo jiného pomocníka, nahradí škodu jím
způsobenou stejně, jako by ji způsobil sám. Zavázal-li se však někdo při plnění jiné osoby provést
určitou činnost samostatně, nepovažuje se za pomocníka; pokud ho však tato jiná osoba nepečlivě
vybrala nebo na něho nedostatečně dohlížela, ručí za splnění jeho povinnosti k náhradě škody.
ÒOdpovědnost za více osob
ɧ 2915 a násl.
29

ÒŠkoda způsobená tím, kdo nemůže posoudit následky svého jednání - §§ 2920 a násl.
ÒŠkoda způsobená osobou s nebezpečnými vlastnostmi - § 2923
ÒŠkoda z provozní činnosti a škoda způsobená provozem zvlášť nebezpečným - §§ 2924 a násl.
Ð (viz dále)
ÒŠkoda na nemovité věci
ÒŠkoda z provozu dopravních prostředků (§§ 2927 a násl.)
Ò
30

ÒŠkoda způsobená zvířetem (§§ 2933 a násl.)
ÉViz dále
ÒŠkoda způsobená věcí - §§ 2936 a násl.
ÉViz dále
ÒŠkoda způsobená vadou výrobku - §§ 2939 a násl.
ÉZačlenění do OZ
ÒŠkoda na převzaté věci (§ 2944)
ÒŠkoda na odložené věci (§ 2945)
ÒŠkoda na vnesené věci (§§ 2946 a násl.)
ÒŠkoda způsobená informací nebo radou (§ 2950)
31

ÒPodle současného OZ ten, kdo vykonává provozní činnost, podléhá velice přísným měřítkům. Je
například za určitých okolností povinen hradit i takovou škodu, kterou nezavinil a které ani nemohl
předejít.
ÉElektrikář-živnostník opravuje elektrický rozvod. Přestože vynaložil náležitou odbornou péči,
dojde - vzhledem k nepředvídatelně špatnému stavu sítě - ke zničení desítek elektrických spotřebičů
v okolí.
ÒNOZ již „netrestá" bez rozdílu všechny osoby, jejichž provozní činnost vedla ke vzniku neodvratné
škody. Tyto osoby se povinnosti nahradit škodu vzniklou z provozní činnosti totiž mohou zprostit,
pokud prokáží, že vynaložily „veškerou péči, kterou lze rozumně požadovat, aby ke škodě nedošlo" (§
2924).
32

ÒNOZ vymezuje druh provozů tzv. zvláště nebezpečných (§ 2925), tedy provozů, které ze své povahy
vyvolávají vysoké riziko vzniku škody, a to i při vynaložení řádné či dokonce veškeré možné péče
(chemická továrna, sklad výbušnin apod.). V případě těchto provozů stanoví NOZ podstatně přísnější
pravidla, když jejich provozovatel je povinen hradit škodu (chemické látky např. uniknou do okolí,
výbušniny explodují apod.) bez ohledu na to, zda vynaložil veškerou možnou péči.
ÒNOZ nově také reflektuje i fakt, že v případě škod způsobených provozem zvláště nebezpečným lze
jen obtížně prokazovat příčinnou souvislost.
Ò
33

ÒŠkoda způsobená zvířetem: § 2933 a násl.
ÉProblém zvýšení rizika
ÉVýše náhrady: § 2970
ÒŠkoda způsobená věcí: praktický význam: stanovena odpovědnost vlastníka za své věci (lex specialis
k nepravému omisivnímu deliktu); § 2936
ÉActio de deiectis vel efussis - žaloba o vylitém nebo vyhozeném (§ 2937 odst. 2)
34

ÒÚstavní zakotvení
ÉČl. 36 odst. 3 Listiny
ÉÚmluva o ochraně lidských práv a zákl. svobod
Ò zákonné zakotvení
ÉZákon č. 82/1998 Sb. o odp. za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nespr.
úředním postupem
É
35

ÒObjektivní odpovědnost bez liberačních důvodů
ÉPřichází však v úvahu § 441 OZ o spoluzavinění poškozeného
Ò všechny předpoklady musí být splněny kumulativně
ÒTest předpokladů
ÉByl to úřední postup?
ÉByl to nesprávný úřední postup?
ÉVznik škody
ÉKauzální nexus
ÉSubsidiarita
Épromlčení
36

ÒSubjekty vykonávající veřejnou moc
ÉStátní orgány
ÉFO a PO vykonávající přenesenou působnost (tzv. úřední osoby)
ÉOrgány územních samosprávných celků při výkonu přenesené působnosti
37

ÒVýjimky z odpovědnosti státu – R 7/2008
ÉZákonodárný proces
ÉNormativní činnost vlády
ÉČinnost notáře a soudního exekutora tam, kde nevykonává veřejnou moc (nikoli jako soudní komisař
či exekutorské zápisy) (pak odpovídá sám-je pojištěn)
38

ÒVydání rozhodnutí
ÉPrávo na náhradu škody vzniklé nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno
rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako
s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s takovým jednáno být mělo.
ÒNesprávný úřední postup (sběrná kategorie)
Épostup souvisící s výkonem veřejné (státní) moci, který se dotýká individuálních práv a povinností
účastníků daného řízení. Nesprávností úředního postupu je porušení pořádku předepsaného právními
normami nebo určeného povahou a funkcí postupu. Nesprávným úředním postupem je - podle výslovného
ustanovení zákona - i nečinnost příslušných orgánů, tj. porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat
rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě.
39

ÒNárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím vydaným v řízení má účastník řízení, v
němž bylo nezákonné rozhodnutí vydáno, jakož i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení,
ačkoliv s ním jako s takovým jednáno být mělo. Podmínkou uplatnění nároku na náhradu škody je
zrušení tohoto rozhodnutí pro nezákonnost příslušným orgánem, jakož i (zásadně) vyčerpání řádných
opravných prostředků.
ÒBylo-li nezákonné rozhodnutí vydáno v řízení, na které se procesní předpis nevztahuje, má nárok na
náhradu škody ten, komu škoda vznikla. Pro vznik nároku na náhradu škody je nutné, aby vykonatelné
rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno příslušným orgánem, zpravidla soudem.
ÒNesprávný úřední postup územního celku lze vymezit obdobně jako nesprávný úřední postup, za který
nese odpovědnost stát.
40

Òexistence pravomocného rozhodnutí (výjimku tvoří rozhodnutí předběžně vykonatelná), které bylo
příslušným orgánem pro nezákonnost zrušeno nebo změněno.
Òvyčerpání všech řádných opravných prostředků; v případech hodných zvláštního zřetele je možno k
nesplnění této podmínky nepřihlížet.
Ò(samostatně jsou v zákoně upraveny podmínky nároku na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě,
trestu nebo ochranném opatření.)
Òuplatnění a projednání nároku na náhradu škody příslušným ústředním orgánem. Neuspokojí-li
ústřední orgán nárok poškozeného do šesti měsíců ode dne jeho uplatnění, může se poškozený obrátit
se svým nárok na soud.
Òžalovaným je vždy stát-ČR
41