BPV_VESP úvod Veřejná a sociální politika •Vždy limituje meze svobody jednotlivce –Vždy ovlivňuje tržní prostředí •Lze ji ovlivnit/využít/ignorovat, ale nelze se vyhnout jejímu vlivu •Dva pohledy: –Idealistický: jak by to být mělo –Pragmatický: jak to je, a jak to využít ke svému prospěchu Veřejná politika •Nemá jednotnou definici, definice vycházejí z těchto obecných principů: –Politika je činěna ve jménu „veřejnosti“. –Politika je ve všeobecnosti iniciována a vykonávána vládou. –Politika je interpretována a implementována prostřednictvím veřejných i soukromých aktérů. –Politika je to, co vláda zamýšlí učinit. –Politika je i to, co se vláda rozhodne nevykonat. • Veřejná politika •Politika je cokoliv, co se vláda rozhodne učinit nebo neučinit •Veřejná politika směřuje k naplnění cílů, které jsou chápany jako cíle/potřeby celé společnosti. •Definice jsou v principu založené na: –Naplňování veřejných/kolektivních zájmů –Vymezení úlohy aktérů –Oborové vymezení • Pojetí SP •SP je politika orientující se na rozvoj LP a kvality života (životních podmínek) •Sociální realita souvisí s vymezením sociální sféry = sociální realita je složitá, je různě chápána = neexistuje jednoznačná definice SP • •Širší pojetí: konkrétní jednání státu, ale i ostatních subjektů •Užší pojetí: reaguje na sociální rizika, aplikuje různé techniky sociální intervence, tzv. rezortní sociální politiky • Veřejná versus sociální politika •1. SP je součástí VP •2. SP stojí samostatně oproti VP Veřejná politika Sociální politika Politika ŽP Bezpečnostní p. Mediální p. hospodářská p p. lidských práv a svobod p. zaměstnanosti p. bydlení vzdělávací p. p. péče o zdraví rodinná p. p. sociálního zabezpečení p. boje s chudobou a soc. vyloučením Hodnotové základy veřejné a sociální politiky •Klíčové je chápání vztahu „rovnost“ (rovnost šancí) a „svoboda“ •Spor o slučitelnost rovnosti a svobody •Chápaní vztahu rovnosti a svobody se vyvíjí od pohledu na práva: –Občanská (18. st.) –Politická (19. st.) –Sociální (20. st.) VP a její ekonomické souvislosti •Klasické problémy z pohledu veřejné ekonomie a veřejné politiky: –optimální alokace statků[1] a efektivnost jeho dosažení; –měření a oceňování užitku; –okolnosti a prostředí (selhání trhu, selhání státu, rozhodnutí společnosti). • • • •[1] Ačkoliv problém optimální alokace zdrojů považuje většina autorů za zásadní, například Hayek považuje za klíčový problém koordinace. •Za nejlepší způsob koordinace potom považuje tržní mechanismus a výsledná situace je tedy tou nejlepší možnou ve srovnání s ostatními koordinačními alternativami. •Optikou tohoto přístupu potom odpadá i problém hodnocení užitku, pokud jednotlivci začnou nějaký statek považovat za hodnotný (například životní prostředí,vzdělání), potom trh tuto skutečnost zohlední najde způsob jak ji ocenit. Srovnání pohledu na „optimum“ •Optimum kvality i kvantity poskytovaných veřejných statků (formy redistribuce apod.) z pohledu veřejné politiky lze posuzovat přinejmenším ve třech rovinách: • –z hlediska cílů, pro které byla daná veřejná politika vytvořena. –z hlediska zájmů jednotlivých aktérů. –Normativně, dle výchozí idelogie • •Optimum z pohledu ekonomie lze odvozovat z celého spektra ekonomických přístupů. Tradičním požadavkem je pak tzv. Paretovská efektivnost, optimální množství určeno prostřednictvím mezních nákladů a mezních individuálních cen [1] Optimální nabídky produkce veřejného statku je různými autory vzhledem k mezním nákladům vymezována různě: Musgrave – suma individuálních cen, Bowen/Samuelson – suma mezních měr substituce, Buchanan – suma mezních hodnocení. Rozdělení převzato od Jackson, Brown (2003) Měření užitku •Existují minimálně dvě významné roviny, ve kterých má smysl provádět hodnocení: politické a ekonomické hodnocení. •Politické hodnocení: –potenciál získat podporu (hlasy voličů, podpora aktérů), –být uskutečněna (šance na splnění cílů) –posloužit nějakému dalšímu, primárně politickému (zájmovému, mocenskému) účelu. •Ekonomické hodnocení: –používá kritéria racionality - racionální činnost spočívá v efektivním využití omezených zdrojů za účelem maximálního dosažení cílů, resp. žádoucích užitků. … pořídili jsme to tak levně jak to jen šlo? Okolností a prostředí •Tak jako dochází k tržním selháním, dochází i k selhání vlády. •(Jackson, Brown 2003): –výsledkem vládních intervencí jsou nepředpokládané změny; –formulované cíle vládní politiky jsou nejasné; –existují selhání při realizaci; –náklady na vládní intervenci nejsou nulové (náklady na byrokracii; transakční náklady); –snaha jednotlivců maximalizovat svůj užitek, čímž dochází ke společenským ztrátám (z pohledu teorie veřejné volby). •Neexistuje obecná shoda v tom, jak je posuzována realita (Stiglitz 1997): –neschopnost přesně odhadnout důsledky vládní politiky; –rozdíly v názorech na chování ekonomiky; –neshody v hodnotách Některé myšlenkové přístupy •Liberalismus: –funkčnost VP/SP je posuzována podle vztahu k ekonomické efektivnosti, nepodporuje solidaritu státu •Křesťanské sociální učení: –uznává nerovnost, zdůrazňuje sociální transfery, charitativní aktivity •Demokratický socialismus: –silně zdůrazňuje rovnost Problém: Příčiny ? Důsledky ? Politika cíle a jejich uskutečnění Výsledek Vnímaný Skutečný Zamýšlený Nezamýšlený -Byl problém vyřešen? -Převýšily ekonomické a společenské benefity vynaložené náklady? Ekonomické Společenské Politika a její souvislosti Shrnutí •Nevíme, co přesně politika je –Víme jistě, že existuje J •Neexistuje shoda v hodnotách ani v popisu reality –Existují alternativy, které lze rozpoznat a využít • •Je možné zaujmout přinejmenším tři strategie při studiu –Minimalistická: získat kredity –Utilitaristická: pochopit systém VaSP a využít ho ke svému budoucímu prospěchu –Revoluční: pochopit systém VaSP a snažit se jej změnit směrem k lepšímu/ ideálnímu stavu – Literatura •Doporučená literatura k P1 (IS) •Krebs: sociální politika ktp 1 •Potůček: Veřejná politika kpt.1