Ekonomická teorie učinila za poslední století velký pokrok, který jí umožnil lépe vysvětlit celou řadu obtížných problémů, týkajících se fungování rozvinutých tržních ekonomik i ekonomik zaostalých nebo centrálně plánovaných. Tento pokrok byl z velké části umožněn formalizací ekonomie a jejím modelovým přístupem -- z modelů byly vynechány všechny faktory, které byly považovány za nepodstatné. Moderní ekonomická teorie reprezentovaná neoklasickou mikroekonomií a z ní odvozenou makroekonomií tak staví na abstraktní deduktivní metodě, představě neomezené racionality optimalizujích subjektů, vyčišťování trhů a permanentního ustanovování všeobecné rovnováhy. Dokonce i moderní teorie hospodářského cyklu dnes vycházejí z představy všeobecné rovnováhy.

Jak již bylo řečeno, tento přístup přinesl velmi dobré výsledky -- umožnil snadno a elegantně řešit dříve nejasné a obtížné problémy. Za tuto eleganci však bylo nutné zaplatit -- realističnost standardních behaviorálních předpokladů výrazně klesla. Ekonomové si (pro účely ekonomické analýzy) začali člověka představovat jako dokonale racionální optimalizující stroj. Zároveň také začali ignorovat možnost lidského oportunismu -- nahradili ji představou lidí, kteří vždy "hrají fair". Důsledkem představy o neomezené racionalitě (a vlastně vševědoucnosti) lidí byla představa o zanedbatelnosti transakčních nákladů. Pokud ekonomie začala považovat člověka za dokonale racionální fairovou bytost a hospodářství za hladce fungující stroj bez jakéhokoli tření (transakčních nákladů), zmizela potřeba zkoumat vliv práva a organizačních struktur na ekonomickou výkonnost.

Nepochybně existuje široká škála problémů, které lze korektně vyřešit za výše uvedených (nerealistických) modelových předpokladů. Např. pro ekonomickou analýzu vlivu zvýšení minimální mzdové sazby či zvýšení daní ze mzdy na míru nezaměstnanosti není potřeba uvažovat kognitivní limity lidské mysli. Stejně
tak není potřeba uvažovat vliv transakčních nákladů či organizační struktury při analýze vlivu zvýšení podpor v nezaměstnanosti na ekonomický růst. Na druhou stranu však existuje i celá řada problémů, které není moderní ekonomická teorie hlavního proudu kvůli svým předpokladům schopna korektně
vyřešit. Přitom se nejedná jen o marginální problémy, nýbrž často i o otázky fundamentálně důležité a o tíživé problémy praktické povahy. Patří sem například následující otázky:

• Proč existuje soukromé vlastnictví? Je důležité? Proč u některých statků nevzniklo? Kdy má smysl je vytvořit?
• Jaký je ekonomický smysl firem? Proč se liší vlastnické i organizační formy firem? Jaká ekonomická logika je určuje? Jak velká má být firma? Jaká aktiva má firma vlastnit a jaká najímat? Jaká má být organizační struktura té které firmy?
• Proč se máme domnívat, že manažeři firem jednají v zájmu vlastníků? Co musíme udělat, aby tak jednali?
• Proč se reálné trhy odlišují od neoklasické představy o trzích? Mohou mít bariéry vstupu na trh a různé "nestandardní obchodní praktiky" svoje ekonomické opodstatnění?
• Jak fungují úřady? Jak se liší management firem a úřadu? Jak se liší možnost diskrece manažerů firem a státních úředníků?
• Jaké je ekonomické opodstatnění státu?
• Proč jsou některé země bohaté a jiné chudé? Proč některé rychle rostou a jiné ne? Co musíme udělat, abychom mohli odstranit celosvětovou chudobu?
• Jak právo a  pravidla chování ovlivňují ekonomickou výkonnost a růst? Jak se tato pravidla vyvíjejí v čase? Co můžeme udělat proto, aby se vyvíjela "správně"?

Jednoduchý model neoklasické ekonomie není schopen poskytnout na tyto a podobné otázky rozumné odpovědi. Např. neoklasické růstové modely nejsou přes veškeré důmyslné využití matematiky a výpočetní síly počítačů schopné vysvětlit, proč některé země stále bohatnou, zatímco obyvatelé jiných zemí
zůstávají v tragické bídě.  Ekonomický růst totiž nelze vysvětlit pouhým poukazem na akumulaci kapitálu a technologický pokrok. Správná otázka zní: Proč některé země akumulují kapitál a jiné ne? Proč některé země vytváření nové technologie a jiné ne? Proč některé země jsou schopné přebírat cizí kapitál a technologie a jiné ne? Proč jsou lidé v některých zemích podnikaví a pracovití a jinde ne (přestože nelze nalézt žádné významné biologické odchylky mezi národy a rasami)? Vysvětlení zřejmě spočívá v kultuře, zvyklostech, zákonech a pravidlech chování vůbec -- tedy právě v té části společenského uspořádání, které neoklasická ekonomie vypustila ze svých modelů.

Důsledkem nedostatečné (a často i mylné) ekonomické analýzy je pak nesprávná hospodářská politika. Např. velká část rozhodnutí antimonopolních úřadů odráží naprosté nepochopení fungování reálných trhů a podnikatelského chování. Důvodem mylných rozhodnutí těchto úřadů je ignorování existence transakčních nákladů -- úřady pak chápou nestandardní organizační strukturu firem a trhů, která vznikla proto, aby snižovala transakční náklady, jako snahu o monopolizaci trhu. Úřady pak obvykle reagují zásahem do tržního prostředí, např. snahou omezit firmu, která se domněle chová monopolisticky. Mnoho úspěšných firem tak bylo antimonopolními úřady zničeno v důsledku nedostatečné ekonomické teorie -- jejich místo na trhu pak zaujaly firmy, které nebyly schopné uspokojit své zákazníky stejně dobře a tedy uspět v otevřené konkurenci.

Další rozvoj ekonomické teorie tedy vyžaduje rozšíření standardních neoklasických předpokladů o další předpoklady a zkoumané problémy o další problémy. Hranice mezi ekonomií a ostatními společenskými vědami tak postupně eroduje. Vznikají mezní ekonomické proudy -- ekonomie zasahuje to teorie práva, historiografie, sociologie, managementu apod.

V tomto kurzu budete mít příležitost seznámit se s jedním z moderních proudů ekonomické analýzy, který se snaží znovu integrovat realistické behaviorální předpoklady do neoklasické ekonomie. Tímto proudem je Nová institucionální ekonomie. Význam a přínos Nové institucionální ekonomie ilustruje i fakt, že několik ekonomů z tohoto proudu bylo v minulosti oceněno Nobelovou cenou za ekonomii: H. A. Simon (1978), R. H. Coase (1991), D. C. North (1993). Do jisté míry sem patří i F. A. Hayek (1974), G. J. Stigler (1982) a G. S. Becker (1992).

Bližší seznámení s přínosem tohoto přístupu by vám mělo umožnit nejen lépe chápat problémy teoretické ekonomie (např. proč vlastně existují firmy, proč existují státy či jak zákony ovlivňují ekonomický růst), nýbrž také mnoho praktických problémů: Jak sepsat manažerskou smlouvu? Má si náš podnik zajišťovat servis počítačů sám, nebo je v tomto případě lepší outsourcing? Je pro naši firmu lepší, aby měla právní formu společnosti s ručením omezeným, nebo akciové společnosti? K čemu vede vládní politika hospodářské soutěže? Měl by se stát snažit podporovat ekonomický růst investičními pobídkami, nebo spíše odstraněním regulace trhu práce a obchodních bariér? Věřím, že tento kurz vám vloží do rukou mocné analytické nástroje, které vám umožní lépe chápat fungování reálného světa a zároveň lépe dosahovat vašich pracovních cílů. (A mimochodem, bude číst texty ekonomů oceněných Nobelovou cenou.)