10. Problémy trhu práce Fiskální politika a Pakt stability a růstu 2 Vývoj institucí pracovních trhů lUSA Þ pružné trhy → rychlé zotavení z externích šoků → HDP → stabilní nízká míra nezaměstnanosti l lUK a malé země Eurozóny Þ nepružné trhy → zotavení z externích šoků až po reformách v 90. letech → HDP → pokles vysoké míry nezaměstnanosti l lBig4 a nové země Þ nepružné trhy → pomalé zotavování z externích šoků → pomalé reformy → rostoucí míra nezaměstnanosti Big4 = Francie, Německo, Španělsko, Itálie prh prace Míra rigidity pracovní síly v Evropě (2004) USA 3 Norsko 30 Itálie 50 Slovensko 10 Polsko 34 Slovinsko 53 Dánsko 17 Maďarsko 40 Německo 55 Švýcarsko 17 Litva 41 Portugalsko 58 Rakousko 17 Nizozemí 43 Francie 66 Belgie 20 Švédsko 43 Řecko 66 Velká Británie 20 Estonsko 44 Španělsko 69 ČR 28 Finsko 44 Irsko 29 Lotyšsko 49 5 Vliv integrace na pracovní trhy lčtyři svobody jednotného trhu –efektivní použití pracovní síly – l 6 Institucionální efekty jednotného trhu a trh práce lintegrace Þ instituce trhu práce –kompromis mezi ekonomickými a sociálně-politickými požadavky –ochrana před „nežádoucími“ důsledky integrace –politický nástroj „národní konkurenceschopnosti“ l linstituce trhu práce Þ integrace –politický nástroj integračního procesu (zisky X ztráty) – 7 Fiskální politika v rámci EMU lpřipojením k EMU se země vzdaly monetární politiky l ldošlo ke zdvojení úlohy fiskální politiky? l lodpověď nejednoznačná, fiskální a monetární politika nejsou úplné substituty 8 Problémy fiskální politiky lúčinnost fiskální expanze Þ dluh se musí v budoucnu uhradit l lzpoždění fiskální politiky Þ rozpočtová procedura, implementace přes byrokratický aparát apod. Þ chybné načasování l Þaktivovat fiskální politiku je mnohem obtížnější a méně spolehlivé vzhledem k politice monetární 9 Využití fiskální politiky v EMU lproticyklická politika Þ stát supluje banky, ty jsou v době poklesu výkonu neochotny půjčovat Þ ¯HDP → ¯t (půjčka) → HDP → t (splacení půjčky) l lpůjčky místo transferů Þ v případě asymetrického šoku si stát vypůjčí na soukromém mezinárodním trhu Þ fiskální politika nahrazuje absenci fiskálních transferů (OCA kritérium), transfery mezi-regionální nahrazeny transfery mezi-časovými 10 Formy fiskální politiky lautomatické stabilizátory –po zavedení působí spontánně –pojištění v nezaměstnanosti, progresivní zdanění – ldiskreční politika –opatření působí pouze jednorázově –změna struktury rozpočtu, změna daňové sazby 11 Velikost stabilizátorů (1997) lprůměrně 1% ↓ ekonomického růstu znamená ↑ deficitu o 0,5 % HDP l lrozdíly mezi zeměmi jsou způsobeny rozdílnou strukturou daní a sociálních plateb 12 Externality fiskální politiky lexternalitami (přeléváním) rozumíme situaci, kdy vedlejším efektem fiskální politiky jedné země je zlepšení nebo zhoršení ekonomických pozic jiných zemí l lexistence efektů přelévání vede k tlakům na koordinaci fiskální politiky v rámci EMU, koordinace ale znamená omezení suverenity států (?) 13 Externality v rámci EMU lcyklický příjmový efekt přelévání l lvýpůjční nákladový efekt přelévání l lefekt přelévání z neudržitelného deficitu 14 Cyklický příjmový efekt přelévání lcykly jsou přenášeny importy a exporty –↑HDPSRN → ↑DSRN → ↑ExAUS → ↑HDPAUS l lfiskální restrikce resp. expanze jedné země se promítne do výkonu ostatních zemí l lefekt roste s velikostí země původu a s velikostí obchodu → fiskální politika Německa je ostře sledována l 15 Synchronizace cyklů • země kopírují německý hospodářský cyklus 16 Důsledky pro monetární unii lsynchronizovaný cyklus –země v recesi provádějí fiskální expanzi Þ díky efektu přelévání stačí menší expanze Þ koordinace politiky znamená pokles nákladů na její provádění – lnesynchronizovaný cyklus –fiskální expanze v zemi postižené recesí zvýší celkové výdaje v zemi, která prochází boomem a naopak Þ jakékoliv politické akce jsou riskantní 17 Výpůjční nákladový efekt přelévání lvelký rozpočtový deficit země může způsobit vyšší úrokovou míru v celé euro zóně (efekt vytěsnění) l lvysoká úroková míra znamená pokles investic, což má negativní vliv na dlouhodobý růst l lefekt roste s velikostí země a s velikostí deficitu Þ fiskální politika Německa je ostře sledována 18 Efekt přelévání z neudržitelného deficitu [A] lvláda ve finanční tísni vyžaduje po CB zafinancování deficitu Þ inflace v zemi l lzemě EMU požaduje po ECB zafinancování deficitu Þ inflace v celé eurozóně l lpřímé podporování vlád eurosystémem zakázáno maastrichtskou smlouvou Þ tento efekt přelévání neumožněn 19 Efekt přelévání z neudržitelného deficitu [B] lsilné zadlužování jedné země znamená, že fiskální nedisciplína je v rámci eurozóny možná Þ nedůvěra v EMU na mezinárodním finančním trhu Þ odliv kapitálu a oslabení eura l 20 Efekt přelévání z neudržitelného deficitu [C] lvláda nakumuluje takový dluh, že již nedokáže plnit své závazky Þ masivní odliv kapitálu, kolaps směnného kurzu a akciového trhu Þ vypuknutí krize l lu zemí EMU se objektem tržní reakce stává společný směnný kurz 21 Křivka veřejného zadlužení v Eurozóně l eurozóně potenciálně hrozí negativní efekty plynoucí z nadměrného zadlužování 22 Klausule o neposkytnutí pomoci lstrach z následků bankrotu jedné ze zemí může vést ostatní země k poskytnutí pomoci Þ země by mohly na tento princip spoléhat l lriziko bylo vyřešeno v maastrichtské smlouvě, kde je klausule, že postižené zemi nebude poskytnut žádný oficiální úvěr z jiné členské země 23 Řešení navzdory klausuli lzůstávají možnosti, jak bankrotující zemi pomoci l lnapříklad ECB „neformálně„ uvolní svou MP Þ počtu úvěrů Þ ¯ nákladů na úvěry (cenou je inflace) l lECB by tak učinila ze strachu, že bankrot některé ze zemí zasáhne celou eurozónu a podlomí její kredibilitu Þ negativní vliv na euro 24 Proč vlády tíhnout k deficitům lvlády si deficity kupují voliče, náklady platí až příští vlády l lodlišnosti mezi zeměmi podle preferencí voličů a podle síly nátlakových skupin veřejné zadlužení zemí (2009) 25 Kolektivní disciplína jako možné řešení lpokud je fiskální disciplína diktována institucemi EU Þ vlády ji musí plnit Þ argument pro nátlakové skupiny Þ vláda v pozici „obětního beránka“Þ některé vlády si přejí kolektivní disciplínu nejen kvůli efektům přelévání 26 Na jaké úrovni má být politika prováděna? lteorie fiskálního federalismu –posuzuje problematiku rozdělení fiskální odpovědnosti mezi různé stupně veřejné správy podle určitých kritérií (kapitola 3) – lprincip subsidiarity –říká, kdy může Společenství vyvíjet činnost v oblastech, které nespadají do její výlučné pravomoci (kapitola 3) 27 Teorie fiskálního federalismu lpro centralizované rozhodování –externality (země nesplácí dluhy) –úspory z rozsahu (výdaje na armádu) – lproti centralizovanému rozhodování –heterogenita preferencí (sociální výdaje) –informační asymetrie (umístění semaforů) –jurisdikční konkurence (vymahatelnost) 28 Princip subsidiarity lV oblastech, které nespadají do jeho výlučné působnosti, vyvíjí Společenství činnost v souladu se zásadou subsidiarity jen tehdy a potud, pokud cíle navrhované činnosti nemohou být uspokojivě dosaženy členskými státy a mohou být z důvodů rozsahu či účinků navrhované činnosti lépe dosaženy Společenstvím. l(článek 5) 29 Implikace pro fiskální politiku lmikroekonomická fiskální politika –velikost a struktura rozpočtu, výše daní, redistribuční efekty, sociální tvrdosti apod. –aplikace fiskálního federalismu na jednotlivé problémy Þ různé závěry – lmakroekonomická fiskální politika –fiskální politika jako nástroj stabilizace –aplikace fiskálního federalismu na celek 30 Aplikace teorie fiskálního federalismu na fiskální politiku lpro centralizované rozhodování –cyklický příjmový efekt přelévání –výpůjční nákladový efekt přelévání –efekt přelévání z neudržitelného deficitu – lproti centralizovanému rozhodování –makro heterogenita (asymetrické šoky) –heterogenita v HoPo (MP x FP) –heterogenita politických procesů –volební informační asymetrie (různé zájmové skupiny) 31 Aplikace teorií na fiskální politiku lspolečná fiskální politika je kvůli heterogenitě a asymetrii nepřípustná l lna základě principu subsidiarity má být fiskální politika ponechána plně v kompetenci národních států l lefekty přelévání jsou vážným důvodem pro omezení výhradní kompetence národních států Þ Pakt stability a růstu 32 Účinnost fiskální politiky MP FP fixní směnný kurz neúčinná účinná flexibilní směnný kurz účinná neúčinná luvnitř EMU fixní kurz – účinná fiskální politika členských států l lvně EMU flexibilní kurz – jednotná fiskální politika by byla neúčinná l Þ další argument proti společné fiskální politice 33 Kdo má provádět fiskální politiku? lexistují relevantní důvody pro koordinaci fiskální politiky l lexistují relevantní důvody proti koordinaci fiskální politiky l lv současné době je prostor pro další transfer suverenity malý, Pakt stability a růstu je v současnosti maximum 34 Fiskální disciplína v EMU lpřed vstupem do EMU jsou země nuceny k fiskální disciplíně maastrichtskými kritérii l lpo vstupu do EMU fiskální disciplínu vynucuje Pakt stability a růstu 35 Pakt stability a růstu lzemě nesmí překročit 3% deficit –pokud ¯ HDP alespoň o 2 % Þ neplatí povinnost max. 3% deficitu, restrikce znamená prohloubení recese –pokud ¯ HDP o 2 % - 0,75 % Þ může být upuštěno od povinnosti max. 3% deficitu – lve středně-dlouhém období musí země dosáhnout téměř vyrovnaný nebo přebytkový rozpočet 36 Varování lzemě překračuje limit Þ Komise vydá o tomto zprávu, kterou postoupí Radě Þ Rada posoudí, zda má země skutečně nadměrný deficit Þ pokud ano, dostane země termín do kdy uvede situaci do pořádku 37 Opravná opatření lzemě musí provést opravná opatření „tak rychle, jak je to jen možné“ Þ fiskální politiku nelze změnit hned, Komise potřebuje čas na to, aby identifikovala zemi porušující pravidla Þ stát může bez nebezpečí sankcí překračovat hranici 3 % HDP i dva roky po sobě 38 Sankce lzemě neprovede dostatečná opravná opatření do termínu Þ sankce l lsankce formou neúročených deposit, jsou složena u institucí Společenství l ldepozita uvalována každoročně do doby, než je situace vyřešena l lsituace není vyřešena do dvou let Þ depozita se změní v pokutu 39 Sankce ldepozita začínají na 0,2 % HDP a rostou o 0,1 % podle výše deficitu maximálně do 0,5 % HDP 15_3 40 Důležité aspekty Paktu lPakt neodstraňuje suverenitu fiskální HoPo, vlády jen navíc souhlasily, že ponesou odpovědnost za svá konání l ldoba, mezi označením deficitu za nadměrný a případným uvalením depozit, je dostatečně dlouhá ke změně politiky 41 Důležité aspekty Paktu lsamotná deklarace, že země porušila Pakt, vyvolává rychlé snahy o nápravu l lvšechna rozhodnutí jsou v rukou Rady – politické organizace, která se snaží o „politickou korektnost“ 42 Stabilizační program lpreventivní opatření, má zabránit nadměrným deficitům l lkaždý členský stát předkládá co tři roky svůj rozpočet Radě a každoročně Komisi l lpokud fiskální politika státu je shledána jako nekompatibilní s Paktem, je vydáno varování 43 Ponechává Pakt prostor pro proticyklickou politiku? lprvní zkušenosti s Paktem odhalily určité problémy (např. nemožnost udržet deficit nad 3 % v době ekonomického útlumu ve Francii a Německu) l ltyto problémy vedly k nastolení otázky, zda Pakt ponechává dostatečný prostor pro proticyklickou fiskální politiku 44 Pakt a prostor pro automatické stabilizátory 15_4_A l3% deficit Þ žádný prostor pro automatické stabilizátory lvyrovnaný rozpočet Þ možný ¯ HDP až o 6 % Þlepší výchozí situace Þ větší prostor pro automatické stabilizátory 45 Pakt a prostor pro diskreční politiku Þlepší výchozí situace Þ větší prostor pro diskreční politiku 15_4_B l2% deficit Þ žádný prostor pro diskreční politiku lvyrovnaný rozpočet Þ možná diskreční opatření až ve výši 2 % HDP 46 Ponechává Pakt prostor pro proticyklickou politiku? lpokud země dosáhne vyrovnaných rozpočtů, bude mít prostor pro dostatečné proticyklické působení fiskální politiky l lje jasné, že znovu nastolení přísné rozpočtové disciplíny není politicky jednoduché 47 Limity Paktu ltlaky EU na změnu suverénní FP členských států mohou vést k podrývání důvěry v evropskou integraci l lhranice 3 % je uměle vytvořená, pro vlády může být těžké obhájit si před voliči toto konkrétní číslo 48 Limity Paktu lPakt v nepříznivé době státy svazuje, ale v příznivé době je nenutí k vytváření rezerv v podobě rozpočtových přebytků l lPakt určuje pouze spodní hranici deficitů, může být výhodné limitovat i horní hranici nebo naopak umožnit vyšší deficit než který je dán limitem 49 Limity Paktu lmanévrovací prostor je zrušen v případě několika negativních šoků po sobě Þ ponechání států bez nástrojů FP zvýrazní náklady plynoucí ze členství v EMU l lRada a Komise podléhají omezené demokratické kontrole Þ jak legitimní jsou pokuty, které udělují? 50 Možné reformy lpožadovat každoročně vyrovnaný cyklicky očištěný rozpočet –žádný prostor pro diskreční politiku –obtížný výpočet (vysoká subjektivita) – lkontrola veřejného zadlužení (ne deficitů) v delším období –vlády se rády zavazují pro budoucnost –problém se šoky právě ke konci období –veřejné zadlužení je podhodnocováno 51 Reforma Paktu stability a růstu 2011 l09/2011 scválení EP, 10/2011 schválení Ecofin lšestibodový balíček („six pack“) s cílem posílit dohled nad financemi členských států a dodržováním Paktu stability a růstu l lsledování nejen nadměrného rozpočtového deficitu, ale i veřejného dluhu zemí lvytvoření evropského semestru – EK dává členským státům doporučení v otázce tvorby rozpočtu l lDŘÍVE: sankce musely schválit i země, vůči nimž by měly být směrovány (v praxi k žádným nedošlo – př.Německo, Francie) lNYNÍ: sankce začnou platit automaticky, pokud se proti nim nevysloví většina členských států l lsankce za poskytování podvodných statistik výše deficitu a dluhu (Řecko) l l