Selhání státu (státní správy) ZDROJ: Potůček: Nejen trh
Teorie selhání státu se zaměřují na vymezení nedostatků v rámci systému, ke kterým dochází.
Pokud vymezíme státní správy jako pojem, který zahrnuje všechny procesy formování a
uplatňování politické moci, lze selhání státu rozdělit do pěti problémových okruhů1
:
• Selhání totalitárních politických systémů
o nedostatečná schopnost autokorekce – systémy nejsou schopny správně reagovat na vnitřní
změny, protože mají oslabenou zpětnou vazbu;
o potlačení tvořivého potenciálu lidí - totalitární systémy neposkytují dostatek prostoru pro
uplatnění schopností lidí, což ovlivňuje celkový výkon ekonomiky.
• Selhání přímé demokracie
o úskalí referenda – problém s formulací otázky v referendu, aby byla současně
srozumitelná, nenávodná a zároveň plně vystihovala podstatu problému;
o nevýrazná většina vítězí nad vyhraněnou menšinou – většina může mít opačný názor
k problému, který se jí nedotýká než vyhraněná menšina, které se věc přímo dotýká.
• Selhání reprezentativní demokracie
o volební paradox – Condorcet, Arrow – podmínky kdy volební systém vzhledem
k preferencím voličů selhává (výběrem volebního systému lze výrazně ovlivnit celkové
výsledky politických stran i pořadí kandidátů);
o „balíčky“ preferencí – existuje několik, pro voliče významných, politických agend a může
vyhrát i kandidát, který nezískal většinovou podporu ani v jedné agendě, pokud se mu
podaří uspokojit jednotlivé skupiny voličů v těch agendách, které je nejvíce tíží;
o odcizení zvolených reprezentantů zájmům voličů – kontrola zvolených zástupců ze strany
voličů je obtížná, někdy nemožná;
o vliv organizovaných zájmů (lobby) - silné skupiny jsou schopny si prosadit lepší
podmínky na náklady celé společnosti;
o omezený časový horizont - většina politických rozhodnutí se děje pouze v horizontu
jednoho volebního období, proto existuje riziko, že krátkodobý prospěch je upřednostněn i
s vědomím dlouhodobé ztráty;
o vliv masmédií – hromadné sdělovací prostředky mají silnou moc ovlivnit různé skupiny
obyvatel a tím i ovlivnit preference jednotlivých stran.
• Selhání typická pro výkon správy
o nízká efektivita a malá přizpůsobivost byrokratických aparátů – tyto obtíže souvisí
s potížemi hodnocení užitku, nedostatečné nebo chybějící konkurence a nepružnými
pravidly pro rozhodování;
o odcizení státní byrokracie jejímu poslání - odcizení je umožněno tzv. informační
asymetrií, jinak řečeno vytváří se velký prostor zneužití informační převahy k prosazení
zájmů, které nemusí být ve prospěch veřejného zájmu, ale ve prospěch instituce nebo
jednotlivců, kteří ji řídí.
• Selhání vlastní decentralizovaným soustavám
o složitost řízení v decentralizovaných soustavách správy – pokud je potřeba přijmout
rozhodnutí týkající se většího počtu samostatných útvarů, bude řízení složitější a
pomalejší;
o ohrožení veřejných zájmů prosazováním zájmů skupinových – pokud jsou decentralizované
složky ovládány místními zájmovými skupinami, pak se schopnost státu prosadit ucelenou
politiku výrazně oslabuje;
o fiskální externality – místní decizoři (rozhodovatelé) mohou mít tendenci ignorovat řešení
problémů, které se negativně dotýkají vyššího celku.
1
Rozdělení podle Potůček, M. – Nejen trh. Praha, 1997