I N S T I T U T P R O D E M O K R A C I I A E K O N O M I C K O U A N A L Ý Z U
projekt Národohospodářského ústavu AV ČR, v. v. i.
Regionální rozdíly v kupní síle:
Ceny, platy, mzdy a důchody
Studie 7/2014
29.8. 2014
MATĚJ BAJGAR, PETR JANSKÝ
O AUTORECH
Petr Janský
Pracuje jako ekonom a výzkumník think tanku IDEA
při CERGE-EI. Přednáší ekonomii a hospodářskou politiku na
Univerzitě Karlově, kde získal doktorát z ekonomie. Magisterský
program ekonomie pro rozvoj absolvoval na Oxfordské univerzitě.
Specializuje se na mezinárodní a rozvojovou ekonomii a veřejné
finance. Analýzami a doporučeními přispívá k zlepšení veřejných
politik a tak životních podmínek u nás i v zahraničí.
.
Matěj Bajgar
Absolvoval bakalářský program v ekonomii na Karlově univerzitě a
magisterský program v rozvojové ekonomii na Oxfordské
univerzitě. V současné době studuje v Oxfordu doktorát. Ve svém
výzkumu se zaměřuje na rozvojovou ekonomii a mezinárodní
obchod.
Upozornění: Tato studie reprezentuje pouze názory autorů a nikoli
oficiální stanovisko Národohospodářského ústavu AV ČR, v. v. i. či
Centra pro ekonomický výzkum a doktorské studium UK v Praze
(CERGE).
Regionální rozdíly v kupní síle: Ceny, platy, mzdy a důchody
© Matěj Bajgar, Petr Janský
Národohospodářský ústav AV ČR, v. v. i., 2014
1
Matěj Bajgar a Petr Janský
29. srpna 2014
Regionální rozdíly v kupní síle:
Ceny, platy, mzdy a důchody
Shrnutí
 Zohlednění regionálních rozdílů v cenových hladinách má významný dopad na
relativní výši průměrných reálných mezd, platů, důchodů a dávek
v jednotlivých krajích.
 Nominální mzdy v soukromém sektoru jsou sice v Praze o 43% vyšší než v celé
zemi, ale za polovinou tohoto náskoku stojí vzdělání a profesní skladba pražské
pracovní síly a další polovinu vyváží vyšší cenová hladina v Praze. Daný
pracovník si tak v Praze vydělá reálně stejně, jako si v průměru vydělá obdobný
pracovník ve zbytku země.
 Z ostatních krajů jsou nejvyšší reálné mzdy v soukromém sektoru v Praze a
v Středočeském kraji, nejnižší v Karlovarském a Zlínském kraji. Když navíc
zohledníme vzdělání a další charakteristiky pracovníků, jsou nejvyšší reálné
mzdy v soukromém sektoru ve Středočeském, Ústeckém a Plzeňském kraji,
nejnižší naopak ve Zlínském a Jihomoravském kraji.
 Nejvyšší reálné platy ve veřejném sektoru jsou díky relativně nízkým cenovým
hladinám ve Královehradeckém, Ústeckém a Plzeňském kraji, nejnižší naopak
v Jihomoravském a Zlínském kraji. Po zohlednění vzdělanostní úrovně jsou
jednoznačně nejnižší reálné platy ve veřejné sféře v Praze.
 Nominální starobní důchody jsou nejvyšší v Praze, ale reálné důchody jsou zde
kvůli vysokým cenovým hladinám naopak nejnižší, 10% pod průměrem a o
15% nižší než v Ústeckém kraji. Reálné důchody jsou nízké rovněž
v Jihomoravském kraji.
 Zohlednění regionálních cenových hladin při stanovování platů státních
zaměstnanců, starobních důchodů a sociálních dávek by mohlo snížit
regionální nerovnosti v reálných příjmech mezi některými skupinami obyvatel
a vést k částečnému narovnání možnosti získat pro práci ve veřejném sektoru
kvalitní zaměstnance. Zároveň by ovšem mohlo dále prohloubit ekonomické
rozdíly mezi jednotlivými kraji a potenciálně by vyžadovalo citelné náklady
spojené s administrativou a dodatečným sběrem dat.
2
1 Úvod
Česká republika, měřeno jejím hrubým domácím produktem na osobu, se jeví jako
dvakrát chudší než Velká Británie. Pokud ovšem zohledníme vyšší britské spotřební
ceny, Česko je proti Británii chudší jen o necelou třetinu. Podobně na tom jsou
srovnání životní úrovně v regionech. Ty zpravidla srovnávají nominální příjmy, ale
pomíjí existenci výrazných regionálních rozdílů ve spotřebních cenách. Cenové
rozdíly jsou naopak běžně zohledňovány při sledování vývoje životní úrovně
jednotlivých zemí v čase. Zatímco průměrná nominální mzda v ČR vzrostla mezi léty
1995 a 2013 o 204%, kupní síla průměrné mzdy vzrostla pouze o 60%. Stejnou logiku
je třeba aplikovat i při srovnávání regionů v rámci jedné země, pokud se ty výrazněji
liší v úrovni spotřebních cen.
Druhou často přehlíženou skutečností je, že české kraje mají výrazně odlišné složení
pracovní síly, pokud jde o vzdělanostní, profesní a věkovou strukturu. Nemalá část
regionálních rozdílů ve výdělcích je tedy dána například rozdíly v úrovni vzdělanosti.
Tato studie nabízí srovnání reálných příjmů v krajích České republiky, které výše
uvedené efekty zohledňuje. Naše výsledky ukazují, že zohlednění cenových a
demografických rozdílů krajů výrazným způsobem mění široce rozšířené představy o
rozdílech v životní úrovni v krajích České republiky.
Uvedené srovnání je důležité z celé řady důvodů. Zaprvé, tak jako veřejnost zajímá,
jak si žije ve srovnání s jinými zeměmi, podobně chce vědět, jak si stojí ve srovnání
s jinými regiony své vlastní země. Pokud ponecháme stranou přirozenou lidskou
zvědavost, jsou tyto informace důležité při rozhodování o místě pobytu ve spojení
s příležitostmi na místním trhu práce.
Za druhé, tyto informace ukazují, jak se jednotlivým regionům daří ve vztahu k řadě
regionálních a celonárodních politik jako jsou investiční pobídky, rozvoj
infrastruktury, přerozdělování národních veřejných prostředků (např. místní určení
daní) a směřování evropských dotací (regionální operační programy), k úrovni
sociálních dávek a minimálních důchodů.
Za třetí, individuální zaměstnavatelé mohou regionální cenové úrovně promítat do
místních platů.
3
Zjednodušeně řečeno, příjem nutný k důstojnému životu chudé rodiny v Praze je jiný
než v Opavě. Stejný starobní důchod v Praze či České Lípě znamená poměrně velký
rozdíl v životní úrovni. Jinou životní úroveň si dopřává státní úředník v Praze ve
srovnání s úředníkem stejné platové třídy v Hodoníně.
V následující části stručně představujeme zdroje dat. Ve třetí části popisujeme naše
zjištění: rozdílné úrovně mezd, důchodů a cen v různých krajích. Ve čtvrté části
diskutujeme výhody a obtíže případného zohledňování cenových rozdílů v úrovních
nominálních platů a důchodů. Konečně v páté části stručně shrnujeme naše výsledky.
2 Data
Pro naši analýzu jsou klíčové informace o cenových hladinách v jednotlivých krajích
České republiky. Jediný nám známý a dostupný zdroj těchto informací jsou odhady
publikované v několika studiích (Čadil et al. 2012b), (Čadil et al. 2012a), (Musil
2013)). Jejich autoři vyšli z metodologie používané Eurostatem pro srovnání
cenových hladin napříč zeměmi, přičemž tuto metodologie upravili pro potřeby
regionálního srovnání. S použitím dat o cenách Českého statistického úřadu (ČSÚ),
doplněných o informace Institutu regionálních informací o cenách bydlení1, odhadli
cenové hladiny v českých krajích v roce 2007. Své odhady následně použili pro
srovnání regionálních hrubých domácích produktů na obyvatele.
V této studii kombinujeme jejich odhady relativních regionálních cen pro rok 2007
s regionálními informacemi o průměrných hodinových mzdách a platech a měsíčních
starobních důchodech. Informace o mzdách v soukromém sektoru pochází
z Informačního systému o průměrném výdělku (ISPV)2 Ministerstva práce a
sociálních věcí a informace o platech ve veřejném sektoru z Informačního systému o
platech3 Ministerstva financí.4
V naší analýze vycházíme z mezd a důchodů v roce 2012. Jelikož poslední dostupné
informace o cenových úrovních v krajích pochází z roku 2007, v analýze
předpokládáme, že relativní cenové rozdíly mezi kraji se mezi roky 2007 a 2012
výrazně nezměnily.
1
http://www.iri.name/
2
http://www.mpsv.cz/cs/1928
3
http://www.mfcr.cz/cs/o-ministerstvu/zakladni-informace/informacni-systemy/is-o-platech
4
Za výpočet statistik z těchto zdrojů děkujeme společnosti Trexima.
4
Jako údaj o počtu zaměstnaných lidí v jednotlivých krajích využíváme počet osob
s jedním zaměstnáním podle údajů ČSÚ.5 Rovněž údaje o počtu příjemců starobních
důchodů a průměrných starobních důchodech bereme ze zdrojů ČSÚ.6
3 Relativní mzdy a důchody a regionální rozdíly v cenových
hladinách
3.1 Mzdy v soukromém sektoru
Na úrovni celých zemí obvykle platí, že země s vyšší životní úrovní mají vyšší cenovou
hladinu, pokud měny přepočítáváme směnnými kursy.7 Bohatší země totiž mají
vysokou produktivitu ve výrobě zboží a služeb, které jsou mezinárodně
obchodovatelné. Ceny obchodovatelného zboží jsou přitom díky konkurenci v
mezinárodním obchodu napříč zeměmi podobné. V oblasti neobchodovatelných
služeb a některých druhů zboží (typickým příkladem jsou služby kadeřníků nebo
restaurací) se naopak bohatší a chudší země v produktivitě liší méně. Protože směnný
kurs do velké míry určují toky obchodovatelného zboží a služeb, vychází ceny
mezinárodně neobchodovatelných služeb a zboží v bohatých zemích relativně vysoké.
Bohaté země tak mají v důsledku vysokých cen neobchodovatelných služeb celkově
vyšší cenovou hladinu (po zohlednění směnných kursů).
Tabulka 1 ukazuje, že totéž platí i v případě krajů České republiky. Sloupec (1)
zachycuje cenovou hladinu v daném kraji v procentech celostátního průměru. Sloupec
(2) ukazuje krajskou průměrnou nominální mzdu v soukromém sektoru, vyjádřenou
v procentech celostátního průměru. Sloupec (3) popisuje krajskou průměrnou
reálnou mzdu, která vznikne vydělením nominální mzdy ze sloupce (2) cenovou
hladinou ze sloupce (1). Reálné mzdy jsou opět vyjádřeny jako procenta celostátní
reálné mzdy.
5
http://vdb.czso.cz/vdbvo/tabparam.jsp?voa=tabulka&cislotab=VSPS_501_ro%C4%8Dn%C3%AD&&kapitola_i
d=925
6
http://www.czso.cz/csu/2013edicniplan.nsf/kapitola/0001-13-r_2013-2900
7
Roos (2006) na datech z 50 německých měst z roku 1993 ukázal pozitivní korelaci cen se mzdami a počtem a
hustotou obyvatel. Své odhady následně využil pro predikování cenových hladin v oblastech, pro které nebyla
dostupná data.
5
Tabulka 1 – Mzdy v soukromém sektoru a ceny (v %, vztaženo k úrovni České republiky jako celku)
Kraj
Index
cen
Průměrná mzda
Celkem Standardizovaná Bez maturity VŠ
Nominální Reálná Nominální Reálná Nominální Reálná Nominální Reálná
(1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9)
Praha (Pra) 120.8 142.9 121.3 120.6 101.8 111.2 93.6 131.2 111.0
Středočeský (StC) 102.6 104.2 104.1 107.3 106.6 108.1 107.1 113.5 113.0
Jihočeský (JhC) 97.5 87.9 92.4 93.1 97.3 92.8 96.8 89.0 93.3
Plzeňský (Plz) 97.1 95.1 100.4 99.4 104.4 102.1 106.8 90.5 95.2
Karlovarský (KV) 101.3 84.9 85.9 96.1 96.7 93.6 93.9 96.1 96.9
Ústecký (Ust) 94.1 93.5 101.8 96.8 104.8 98.2 106.1 102.1 110.9
Liberecký (Lib) 100.2 93.3 95.4 98.0 99.6 98.3 99.7 94.7 96.6
Královéhradecký (KH) 96.2 88.0 93.8 94.1 99.7 93.0 98.2 92.0 97.7
Pardubický (Par) 98.9 89.9 93.2 93.6 96.5 93.6 96.2 96.3 99.5
Vysočina (Vys) 95.1 87.8 94.6 93.2 99.9 95.8 102.4 87.7 94.2
Jihomoravský (JM) 104.6 96.4 94.5 95.8 93.3 94.9 92.2 91.4 89.3
Olomoucký (Olo) 96.6 91.0 96.6 91.9 97.0 96.1 101.1 88.2 93.3
Zlínský (Zli) 100.8 86.1 87.5 89.6 90.6 94.0 94.8 81.5 82.7
Moravskoslezský (MS) 96.9 94.0 99.5 96.8 101.9 101.6 106.6 94.2 99.4
Zdroj: Musil (2013), Trexima a vlastní výpočty.
6
Stejné údaje uvádí také levý panel Graf 1. Na vodorovné ose zobrazuje průměrnou
nominální mzdu a na svislé ose průměrnou reálnou mzdu (která bere v úvahu
regionální cenovou hladinu). Kraje pod diagonální osou (především Praha, ale také
Jihomoravský kraj) mají relativně vysokou cenovou hladinu, která relativně více
redukuje kupní sílu nominálních mezd.
Graf 1 – Mzdy v soukromém sektoru a ceny
Zdroj: Musil (2013), Trexima a vlastní výpočty.
Podobně jako u mezinárodních rozdílů, i v případě krajů platí, že ty nejbohatší –
Praha, Středočeský kraj a Jihomoravský kraj – mají zároveň nejvyšší cenovou
hladinu. A ta rozdíly v nominálních mzdách částečně vyrovnává.
Zřetelně se od ostatních regionů odlišuje Praha. Nabízí průměrné nominální mzdy
vysoko (43%) nad celostátním průměrem ale zároveň má hladinu spotřebních cen o
21% vyšší než ostatní kraje. To znamená, že úroveň reálných mezd v Praze převyšuje
celostátní průměr pouze o 21%.
Další kraje s relativně vysokou mzdovou i cenovou hladinou, byť podstatně nižšími
než v Praze, jsou Středočeský a Jihomoravský. Středočeský kraj má druhé nejvyšší
nominální i reálné mzdy. V Jihomoravském kraji ovšem zohlednění cen sráží reálné
mzdy hluboko do průměru Česka. Naopak Plzeňský a překvapivě také Ústecký a
Moravskoslezský kraj díky nižším cenám nabízí relativně vysokou průměrnou reálnou
mzdu. Nejnižší reálné mzdy jsou v Karlovarském a Zlínském kraji.
7
Průměrná mzda v daném kraji ovšem silně odráží vzdělanostní, profesní a věkovou
strukturu místní pracovní síly. Pro řadu účelů nastíněných v úvodu je dobré vědět,
kolik by v kterém kraji vydělával tentýž pracovník. Ve sloupcích (4) a (5) Tabulka 1 a
pravém panelu Graf 1 se proto ptáme, jaké by v daném kraji byly průměrné mzdy,
pokud by kraj měl stejnou strukturu pracovníků jako celá Česká republika. Bereme
přitom v úvahu profesi, vzdělání, věk a pohlaví.8
Ukazuje se, že srovnatelný pracovník v soukromém sektoru si v Praze nominálně
vydělá jen asi o 20% více než ve zbytku země. Pokud navíc zohledníme výrazně vyšší
cenovou hladinu, jsou reálné mzdy v Praze velmi blízké celostátnímu průměru a nižší
než ve Středočeském, Ústeckém, Plzeňském a Moravskoslezském kraji. Jihomoravský
kraj má rovněž relativně vysoké ceny a kvalifikovanou pracovní sílu, a když to bereme
v úvahu, reálné mzdy tam jsou druhé nejnižší v zemi. Nižší jsou jen ve Zlínském kraji.
Naopak nízké nominální mzdy v Karlovarském kraji jsou dány málo kvalifikovanou
pracovní silou. Srovnatelný pracovník tam nemá výrazně nižší reálnou mzdu, než by
měl ve zbytku republiky.
Ve sloupcích (4) a (5) jsme vzali v úvahu vzdělanost pracovní síly v daném kraji, ale
stále jsme porovnávali napříč všemi pracovníky. Je ale možné, že některé kraje zvláště
dobře odměňují vzdělané pracovníky, jiné zase nabízí dobré podmínky pro ty
nekvalifikované.
Sloupce (6) a (7) zobrazují průměrnou mzdu pro pracovníky, kteří nemají maturitu.
Ta je po započtení cen nejvyšší v Plzeňském, Středočeském, Ústeckém a
Moravskoslezském kraji. Naopak v Praze mají pracovníci bez maturity o 6% nižší
reálné mzdy než ve zbytku republiky.
Sloupce (7) a (8) naopak ukazují zaměstnance s dokončeným vysokoškolským
vzděláním. Ti si v soukromém sektoru při zohlednění nejvíce vydělají Praze,
Středočeském kraji a Ústeckém kraji. Naopak špatně jsou placení v Jihomoravském a
Zlínském kraji.
8
Výpočet byl realizován následovně: Pro každou kombinaci profese, vzdělání, pohlaví a věkové skupiny byla
vypočtena průměrná mzda za každý kraj. Standardizovaná průměrná mzda v daném kraji byla potom vypočtena
tak, že průměrné mzdy vypočtené v tomto kraji pro jednotlivé typy pracovníků byly váženy celostátním
zastoupením (podílem) daného typu pracovníka v pracovní síle.
8
Tabulka 2 - Platy ve veřejném sektoru a ceny (v %, vztaženo k úrovni České republiky jako celku)
Kraj
Index
cen
Průměrný plat
Celkem Standardizovaný Školství (stand.) Státní správa (st.)
Nominální Reálný Nominální Reálný Nominální Reálný Nominální Reálný
(1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9)
Praha (Pra) 120.8 116.7 98.3 106.6 89.6 100.0 83.9 110.6 93.0
Středočeský (StC) 102.6 97.0 96.2 100.3 99.2 101.5 100.3 100.5 99.5
Jihočeský (JhC) 97.5 97.5 101.7 98.0 102.0 98.1 102.0 101.4 105.6
Plzeňský (Plz) 97.1 100.3 105.1 100.1 104.6 97.8 102.0 100.0 104.6
Karlovarský (KV) 101.3 98.7 99.2 99.8 100.0 102.1 102.1 98.0 98.3
Ústecký (Ust) 94.1 97.4 105.4 100.3 108.2 104.8 112.9 100.4 108.4
Liberecký (Lib) 100.2 97.0 98.5 98.5 99.8 102.1 103.2 98.0 99.3
Královéhradecký (KH) 96.2 100.9 106.7 100.9 106.5 98.0 103.2 99.3 104.9
Pardubický (Par) 98.9 94.6 97.3 97.9 100.5 98.6 101.0 97.2 99.9
Vysočina (Vys) 95.1 96.0 102.7 97.2 103.7 97.6 104.0 99.0 105.8
Jihomoravský (JM) 104.6 97.7 95.0 97.4 94.5 98.1 95.1 96.0 93.3
Olomoucký (Olo) 96.6 97.8 103.0 98.9 104.0 100.4 105.3 95.5 100.4
Zlínský (Zli) 100.8 94.6 95.5 98.1 98.8 99.2 99.8 97.0 97.8
Moravskoslezský (MS) 96.9 97.7 102.6 99.0 103.7 100.6 105.2 96.8 101.5
Zdroj: Musil (2013), Trexima a vlastní výpočty.
9
3.2 Platy ve veřejném sektoru a ceny
Tabulka 2 a Error! Not a valid bookmark self-reference. ukazují obdobné informace
jako Tabulka 1 a Graf 1, ovšem pro platy ve veřejném sektoru. Na rozdíl od
nominálních mezd v soukromém sektoru, v nominálních platech ve veřejném sektoru
(sloupec (2)) jsou mezi jednotlivými kraji relativně malé rozdíly. Výrazněji se odlišuje
pouze Praha, kde mají pracovníci ve veřejném sektoru v průměru o cca 17% vyšší
nominální platy. Při zohlednění profesní, věkové a vzdělanostní skladby jednotlivých
krajů (sloupec (4)) jsou potom rozdíly v průměrných nominálních platech ještě menší
a i Praha je pouze 6% nad průměrem.
V případě mezd v soukromém sektoru rozdíly v cenách spíše zmírňují rozdíly
v příjmech mezi jednotlivými kraji. Proti tomu nízké rozdíly v nominálních platech ve
veřejném sektoru znamenají, že rozdíly v cenách naopak příjmové rozdíly mezi kraji
zvyšují. Konkrétně Plzeňský, Ústecký a Královéhradecký kraj mají reálné platy ve
veřejném sektoru o asi deset procent vyšší než Zlínský, Středočeský a Jihomoravský
kraj. Pražské reálné platy ve veřejném sektoru jsou lehce podprůměrné. Navíc
sloupec (5) ukazuje, že veřejný zaměstnanec s daným vzděláním a profesí si reálně
vydělá v Praze o 10% méně než ve zbytku země a o téměř 20% méně než v Ústeckém
kraji. Více než 5% pod průměrem jsou reálné platy po započtení kvalifikace rovněž
v Jihomoravském kraji.
Graf 2 - Platy ve veřejném sektoru a ceny
10
Zdroj: Musil 2013, Trexima a vlastní výpočty.
Sloupce (6) a (7), respektive (8) a (9) v Tabulka 2 zobrazují platy specificky ve školství
a státní správě. Rovněž zohledňují vzdělanostní strukturu pracovníků v jednotlivých
krajích a potvrzují závěr ze sloupců (4) a (5). Tedy v nominálních platech jsou mezi
kraji minimální rozdíly, s výjimkou o 10% vyšších platů pro úředníky v Praze, kde
sídlí vedení řady celostátních úřadů. Rozdíly v cenách potom vedou k tomu, že učitelé
si v Praze za své platy koupí o 16% méně než učitelé jinde v republice a úředníci
v Praze nebo na jižní Moravě o 7% méně než úředníci ve zbytku země a o 15% méně
než úředníci v Ústí na Labem.
3.3 Důchody
Relace průměrných starobních důchodů popisují
Tabulka 3 a Graf 3. Podobně jako u platů ve veřejném sektoru, i u důchodů platí, že
jejich nominální hodnoty jsou podobné ve všech krajích kromě Prahy. Zohlednění
cenové hladiny vede k tomu, že nejvíce si za své důchody koupí penzisté v Ústeckém.
Naopak o 10% méně si koupí penzisté v Jihomoravském kraji. Nejzajímavější je opět
situace v Praze, kde jsou sice nominální důchody o 7% vyšší než ve zbytku země, ale
tamní penzisté si koupí o 10% méně zboží a služeb než penzisté v jiných částech země.
V případě důchodů ovšem v této analýze nebereme v úvahu rozdíly ve vzdělání a
dalších charakteristikách a skutečnost, že různí penzisté v minulosti odváděli různě
vysoké odvody.
Tabulka 3 – Důchody a ceny
Kraj
Index
cen
Průměrný důchod
Nominální Reálný
(1) (2) (3)
Praha (Pra) 120.8 106.8 89.4
Středočeský (StC) 102.6 100.7 99.3
Jihočeský (JhC) 97.5 99.0 102.7
Plzeňský (Plz) 97.1 99.6 103.7
Karlovarský (KV) 101.3 97.9 97.8
Ústecký (Ust) 94.1 99.2 106.6
Liberecký (Lib) 100.2 99.3 100.3
Královéhradecký (KH) 96.2 98.9 104.0
Pardubický (Par) 98.9 97.9 100.2
Vysočina (Vys) 95.1 97.4 103.6
Jihomoravský (JM) 104.6 98.8 95.6
11
Olomoucký (Olo) 96.6 97.1 101.7
Zlínský (Zli) 100.8 97.8 98.2
Moravskoslezský (MS) 96.9 100.6 105.1
Zdroj: Musil 2013, Trexima a vlastní výpočty.
Graf 3 – Důchody a ceny
Zdroj: Musil 2013, Trexima a vlastní výpočty.
3.4 Variabilita mezd, platů a důchodů
Tabulka 4 shrnuje důležité poznatky z předchozí analýzy. Pro jednotlivé typy příjmu
ukazuje standardní odchylku napříč kraji, která měří, jak moc se průměrný příjem
mezi kraji liší.9 Především u mezd v soukromém sektoru vyšší ceny v bohatších
krajích tlumí mezikrajské rozdíly v jejich kupní síle. V případě reálných důchodů se
ovšem hodnoty liší mezi kraji dvakrát více než v případě důchodů nominálních a
v případě platů ve školství dokonce třikrát více.
Tabulka 4 – Standardní odchylka mezd, platů a důchodů (% průměru ČR)
Mzdy v
soukromém
sektoru
Platy ve
veřejném
sektoru
Platy ve
školství
Platy ve
státní
správě
Starobní
důchody
9
Standardní odchylka měří, jak vzdálené jsou jednotlivé hodnoty v datovém vzorku od jejich průměru. Dává
přitom pozorováním tím větší váhu, čím vzdálenější jsou od průměru.
12
Nominální 14.6 5.4 1.8 7.8 2.4
Reálné 8.6 3.9 5.7 4.3 4.4
Zdroj: Musil 2013, Trexima a vlastní výpočty.
4 Měl by stát upravovat platy státních zaměstnanců, důchody
a sociální dávky o regionální ceny?
V předchozí sekci jsme ukázali, že mezi cenovými hladinami v krajích existují výrazné
rozdíly. Tyto rozdíly mají významný vliv na to, kolik zboží a služeb si lidé ze svého
příjmu v jednotlivých krajích mohou koupit. V případě mezd v soukromém sektoru
rozdíly v cenových hladinách snižují regionální rozdíly v reálné kupní síle. Naopak u
některých dalších druhů příjmu rozdíly v cenových hladinách regionální rozdíly
v reálných příjmech zvyšují. K tomu dochází u těch příjmů, které mají podobnou
nominální výši bez ohledu na region – platů státních zaměstnanců, sociálních dávek a
důchodů. Nabízí se tedy otázka, zda by měl stát regionální rozdíly v cenových
hladinách zohledňovat při stanovování platů svých zaměstnanců či výše plateb ze tří
pilířů systému sociálního zabezpečení: sociálního pojištění (důchody, nemocenské či
podpora v nezaměstnanosti), sociální podpory (přídavek na dítě, rodičovský
příspěvek) nebo sociální pomoci (dávky v hmotné nouzi nebo sociální služby). Mnohé
z dvou posledních pilířů bývají označovány za sociální dávky. V této části studie
postupně představíme argumenty pro a proti takovým úpravám.
V případě sociálních dávek a do jisté míry také starobních důchodů argumenty pro
zohlednění cenových hladin mohou vycházet z toho, že stát se jejich prostřednictvím
snaží lidem zajistit určitou životní úroveň. Ta přitom nezávisí na jejich nominální
hodnotě, ale na tom, co si za ně jejich příjemci mohou reálně koupit. V současné době
dostává chudá rodina žijící v Praze většinu dávek v nominální hodnotě jako chudá
rodina v Ústí nad Labem, ale může si toho za ně koupit o celých 22% méně.10 Navíc
samotný statut chudoby je do velké míry určován bez ohledu na místní podmínky.
10
Příspěvek na bydlení (a některé další sociální dávky) již dnes místní ceny v omezené míře odráží. Výše
příspěvku na bydlení je závislá nejen na počtu osob v rodině a zda jde o nájemní nebo družstevní byt, ale i na
tom, o jak velkou obec se jedná. Praha má nejvyšší normativní náklady, které pak klesají spolu s počtem
obyvatel obce (více informací například zde: https://portal.mpsv.cz/soc/ssp/obcane/prisp_na_bydleni). Zda toto
odstupňování dle velikosti obce odpovídá různé cenové hladině, nemůžeme s výjimkou Prahy na základě našich
srovnání na krajské úrovni hodnotit. U příspěvku na živobytí se také částečně zohledňuje, zda osoba bydlí
v Praze či jinde. Většina ostatních plateb ze systému sociálního zabezpečení se podle místa neliší (takže
například starobní důchody i přídavky na dítě jsou vypočítávány stejně pro osoby v Praze i Prčicích.)
13
Úprava výše dávek a důchodů o regionální ceny by tak mohla systém sociálních učinit
spravedlivějším a efektivnějším.
Podobný argument může platit i v případě platů státních úředníků, učitelů
regionálního školství, lékařů v nemocnicích a dalších. Navíc u těchto platů může být
argumentem pro zohlednění cenových rozdílů ještě efektivita nakládání s veřejnými
prostředky a motivační charakter platů. Z hlediska státu je totiž neefektivní, aby
v některých částech země své zaměstnance relativně přeplácel a naopak v jiných
částech země nabízel platy, za které není schopný důležité pracovní pozice dostatečně
kvalitně obsadit.
Například hodinový nominální plat učitele v Praze i Zlínském kraji je prakticky
stejný. V Praze si ovšem učitel za tento plat koupí o 22% méně. Zároveň platí, že ve
Zlínském kraji si průměrný vysokoškolák v soukromém sektoru vydělá o necelou
polovinu více než učitel, zatímco v Praze si proti učitelovi vydělá výrazně více než
dvojnásobek. Přesvědčit případné zájemce, že jim učitelská profese zajistí přijatelnou
kvalitu života, je tedy v některých krajích podstatně snazší než v jiných. Zohlednění
regionálních cen by takové rozdíly mohlo částečně narovnat a tím potenciálně
umožnit také srovnat kvalitu státních zaměstnanců v různých krajích.
Na druhé straně by ovšem měl systém zohledňování regionálních cenových hladin i
řadu nevýhod, nákladů a komplikací.
Zaprvé, tím, že lidé své platy, důchody a dávky utrácí v místě, kde žijí, podporují
místní ekonomiku. Zohlednění cen by v průměru znamenalo přesun veřejných
prostředků od chudších k bohatším regionům, což by přispívalo k prohlubování
ekonomických rozdílů mezi nimi. To může být vzhledem ke špatné ekonomické
situaci a vysoké nezaměstnanosti v některých krajích silně problematické.
Zadruhé, nižší cenová hladina v méně rozvinutých krajích snižuje motivace k
odchodům obyvatel do jiných regionů. Například relativně vysoký reálný plat
mladého učitele ve Zlínském kraji snižuje jeho motivaci se odstěhovat do Brna.
Zatřetí, rozdílná cenová hladina v jednotlivých krajích může odrážet místní kvalitu
života. Vysoké ceny v Praze mohou odrážet skutečnost, že řada lidí v Praze chce žít
kvůli vzdělávacím, kulturním a dalším možnostem, které nabízí. V takovém případě
14
jsou příjemci plateb od státu v krajích s vysokými cenami kompenzování lepší
kvalitou života a není třeba je podruhé kompenzovat úpravou platů a dávek.11
Začtvrté, cenové hladiny se neliší jen mezi kraji, ale i mezi obcemi v rámci jednoho
kraje. Obyvatelé sousedních vesnic na hranicích Jihomoravského a Olomouckého
kraje by tak dostávali rozdílné důchody, přestože ve skutečnosti čelí stejným cenám12.
Bylo by to proto, že v případě těch prvních jsou ceny na úrovni kraje tažené vzhůru
Brnem. Různé skupiny obyvatel, například důchodci nebo příjemci sociální pomoci,
mohou navíc čelit velmi rozdílným relativním cenovým hladinám. Naše data
například nemohou vyloučit, že vysoká cenová hladina v Praze je způsobená vysokými
cenami zboží nebo služeb, které nakupují lidé s vyššími příjmy, a naopak spotřební
koš důchodců či příjemců sociálních dávek je podobně drahý v Praze jako Ústí nad
Labem.
Zapáté, mnozí lidé žijí a pracují v různých obcích. V případě zohledňování
regionálních cenových hladin by bylo nutné rozhodnout podle kterého místa či kraje
se budou cenové hladiny zohledňovat. Podle místa práce či bytu? Výše příspěvku na
bydlení se dnes určuje dle trvalého pobytu. Lidé, kteří trvale žijí ve Středočeském
kraji, ale dojíždějí do Prahy, mají příspěvek určen dle velikosti obce ve Středočeském
kraji a každopádně nižší než by byl v Praze.
Konečně zašesté, bylo by třeba začít sbírat a zpracovávat data o cenách v jednotlivých
krajích.13 Ačkoliv ČSÚ pravidelně sleduje řadu regionálních statistik, regionální
cenové hladiny mezi nimi nejsou. Je otázkou, jestli je to způsobeno technickými
problémy, chybějící poptávkou po těchto informacích nebo vysokými náklady.
Na druhou stranu, každoročně sbíraná data o cenách v jednotlivých regionech by
umožnila sledovat vývoj regionálních cen v čase. To by umožnilo sledovat, zda se
rozdíly mezi jednotlivými kraji spíše zmenšují nebo zvětšují a rovněž by se to mohlo
promítnout do směřování evropských fondů.14 Dostupnost krajských cenových
11
Naopak zohlednění dostupnosti a využívání veřejných služeb placených z veřejných rozpočtů by bylo dalším
krokem k rigoróznějšímu porovnávání životních podmínek v různých krajích.
12
Ceny pro jednotlivé okresy či obce rovněž je možné odhadnout za použití podobného modelu, jako použil
Roos (2006). Ceny v malých geografických celcích navrhovali například pro USA McMahon (1991) a Walden
(1998).
13
S tímto souvisí nedostupnost regionálních dat o cenách, která se promítla i do studie IDEA o dopadech inflace
(Hait & Janský 2013), kde bylo možná porovnat jen Prahu a Českou republiku jako celek. Studie je, je dostupná
na http://idea.cerge-ei.cz/files/IDEA_Studie_1_2013.pdf. Podobná data se stejnými omezeními jsou využita i
v dalším článku, studujícím reakci českých domácností na změny cen (Janský 2013).
14
Regionální cenové rozdíly částečně přispívají i k neschopnosti Prahy žádat o většinu evropských fondů a
zároveň schopnosti ostatních krajů o ně žádat. Viz například srovnání evropských regionů, které využívá úpravu
15
statistik by rovněž umožnilo lépe předvídat budoucí vývoj inflace a lépe simulovat
dopad inflace na domácnosti, tedy například zkoumat otázku, zda má inflace
způsobená zahraničními šoky jiný dopad na domácnosti než inflace v důsledku
daňových změn. Znalost odpovědí na tyto otázky by mohlo přispět ke
komplexnějšímu hodnocení dopadů veřejných politik.15
5 Závěr
Tato studie upozorňuje na skutečnost, že cenové hladiny se neliší pouze mezi zeměmi,
ale rovněž mezi regiony jedné země. Za použití existujících odhadů krajských
cenových hladin ukazujeme, že zohlednění cenové hladiny podstatně změní obrázek,
který o příjmech obyvatel jednotlivých krajů dávají nominální platy a starobní
důchody.
Ukazujeme, že regionální rozdíly v reálných mzdách v soukromém sektoru jsou nižší
než rozdíly v nominálních mzdách. Vyšší cenové hladiny ruší výraznou část
nominálního mzdového náskoku Jihomoravského kraje, Středočeského kraje a
především Prahy, kde je cenová hladina o více než 20% vyšší než ve zbytku země.
Pokud navíc kromě cenové hladiny zohledníme i mezikrajské rozdíly v úrovni
vzdělanosti, věku a profesním složení, nabízí Praha podobným pracovníkům stejné či
dokonce nižší mzdy než jiné kraje.
Naopak v případě důchodů jsou regionální rozdíly v reálných hodnotách výrazně
vyšší než rozdíly v nominálních. Obzvlášť výrazný efekt má cenová hladina v případě
pražských důchodců, jejichž důchody jsou sice nominálně nejvyšší, ale mají nejnižší
reálnou kupní sílu v zemi.
Důležitým omezením naší studie je skutečnost, že řada lidí pracuje v jiném kraji, než
bydlí. Data, která ve studii používáme, přiřazují pracovníky krajům podle sídla
společnosti, ve které pracují. Uvedené příjmy je tedy třeba interpretovat jako příjmy
lidí, kteří v daném kraji žijí i pracují. Například lidé žijící ve Středočeském kraji
o cenové hladiny, ale pouze cenovou hladinu pro celou Českou republiku aplikovanou na jednotlivé regiony (tj.
ne regionální cenové hladiny analyzované v této studii): http://epp.eurostat.ec.europa.eu/cache/ITY_PUBLIC/1-
21032013-AP/EN/1-21032013-AP-EN.PDF.
15
Některé veřejné politiky jsou podrobně zkoumány z hlediska distribučních dopadů vice (daně a sociální
dávky) a některé méně (veřejné služby, regulace). K těm méně zkoumaným patří také monetární politiky. Je
žádoucí se pokoušet tuto nerovnováhu v hodnocení dopadů vyrovnat a to především rozvojem a aplikací nových
metod i pro jiné než fiskální politiky, kde je přístup již relativně standardizován a široce aplikován (Lustig &
Higgins 2013). V tomto směru jsou pro veřejné služby relevantní studie (Lustig & Higgins 2013) i (O’Dea &
Preston 2012) (pro Spojené království) a (Verbist & Matsaganis 2012) (pro země Evropské unie) a pro
monetární politiku (Romer & Romer 1998).
16
mohou mít ve skutečnosti průměrné mzdy vyšší než uvádíme, protože mnoho
obyvatelů tohoto kraje pracuje v Praze.
Zohlednění regionálních cenových hladin při stanovování platů státních
zaměstnanců, důchodů nebo jinýcy sociálních dávek by potenciálně mohlo snížit
regionální nerovnosti v reálných příjmech některých skupin obyvatel. V případě platů
v nepodnikatelském sektoru by zohlednění cenových hladin navíc mohlo vést
k částečnému narovnání šance získat pro práci ve veřejném sektoru kvalitní
zaměstnance.
Potenciální zohlednění regionálních rozdílů v cenových hladinách ve výši
nominálních platů a dávek by však bylo spojené i s řadou problémů. Především by
mohlo dále prohloubit ekonomické rozdíly mezi jednotlivými kraji. Také by mohlo
vyžadovat citelné náklady spojené se svojí administrativou a dodatečným sběrem dat.
6 Literatura
Čadil, J. et al., 2012a. Application of Regional Price Levels on Estimation of Regional
Macro-Aggregates Per Capita in PPS. Statistika, 49(4). Available at:
http://www.regionalstudies.org/uploads/conferences/presentations/europea
n-conference-2012/presentations/cadil-et-al.pdf [Accessed April 23, 2013].
Čadil, J. et al., 2012b. Regional PPS indicators-case study of the Czech Republic.
Regionální studia. Available at:
http://www.regionalstudies.org/uploads/conferences/presentations/europea
n-conference-2012/presentations/cadil-et-al.pdf [Accessed April 23, 2013].
Hait, P. & Janský, P., 2013. Kdo je nejvíce zasažen růstem cen? Rozdíly v inflaci pro
různé domácnosti. Studie think tanku IDEA při CERGE-EI, (1). Available at:
http://idea.cerge-ei.cz/files/IDEA_Studie_1_2013.pdf.
Janský, P., 2013. Consumer Demand System Estimation and Value Added Tax
Reforms in the Czech Republic. IFS Working Papers, W13(20). Available at:
http://www.ifs.org.uk/publications/6830.
Lustig, N. & Higgins, S., 2013. Commitment to Equity Assessment (CEQ): Estimating
the Incidence of Social Spending, Subsidies and Taxes. Handbook, CEQ
Working Paper No. Available at:
http://www.commitmentoequity.org/publications_files/Methodology/CEQW
PNo1%20Handbook%20Jan%202013.pdf [Accessed July 9, 2013].
Musil, 2013. Regionální cenové hladiny v ČR. Vědecká konference doktorandů - únor
2013. Available at:
http://www.ondrejsimpach2.ic.cz/publikace/konference_mezinarodni/FIS_V
SE_DEN_DOKTORANDU2013/prispevky/ST_MUSIL_DD_FIS_2013.pdf.
O’Dea, C. & Preston, I.P., 2012. The distributional impact of public spending in the
UK. IFS Working Paper, 2012(6), pp.1–72.
17
Romer, C.D. & Romer, D.H., 1998. Monetary Policy and the Well-Being of the Poor.
NBER Working Paper, 1998(6793), pp.1–40.
Verbist, G. & Matsaganis, M., 2012. The redistributive capacity of services in the EU.
For Better For Worse, For Richer For Poorer. Labour Market participation,
social redistribution and income poverty in the EU. Oxford University Press
(te verschijnen). Available at: http://www.uvaaias.net/uploaded_files/publications/DP53-Verbist,Matsaganis.pdf
[Accessed
April 23, 2014].
© Matěj Bajgar, Petr Janský
Vydal a vytiskl Národohospodářský ústav AV ČR, v.v.i., Politických vězňů 7, 11121
Praha 1.
Poděkování: Děkujeme Štěpánu Jurajdovi, Danielu Münichovi a Filipu Pertoldovi za
komentáře ke studii.
Upozornění: Tato studie reprezentuje pouze názory autorů a nikoli oficiální
stanoviska Národohospodářského ústavu AV ČR, v.v.i., či Centra pro ekonomický
výzkum a doktorské studium UK v Praze (CERGE).
http://idea.cerge-ei.cz
Předchozí publikace
7.7.2014: Štěpán Jurajda, Jiří Šatava: Budete mít nárok na důchod?
27.6.2014: Daniel Münich, Miroslava Federičová: Učení mučení, nebo škola hrou?
25.6. 2014: Petr Bouchal, Petr Janský: Státní úředníci: Kolik jich vlastně je, kde a za kolik
pracují?
31.5.2014: Klára Kalíšková, Daniel Münich: Komu pomůže navrhované zvýšení slevy na dani
na dítě?
17.3.2014: Miroslava Federičová, Daniel Münich: Příprava na osmiletá gymnázia: velká
žákovská steeplechase
6.3.2014: Klára Kalíšková: Ženy v českém finančním sektoru 1994-2012: nové pracovní
příležitosti pro mladé a vzdělané
16.12.2013: Daniel Münich, Tomáš Protivínský: Dopad vzdělanosti na hospodářský růst: ve
světle nových výsledků PISA 2012
9.12.2013: Libor Dušek, Jiří Šatava: Zdanění vysokých příjmů, reforma za reformou...
7.10.2013: Libor Dušek, Klára Kalíšková, Daniel Münich: Kdo a kolik odvádí do společné
kasy? Zdanění příjmů ze zaměstnání a podnikání v českém systému
3.10.2013: Libor Dušek, Klára Kalíšková, Daniel Münich: Co by od roku 2015 přinesla již
schválená reforma přímých daní?
18.9.2013: Jiří Šatava: Dopad rozvodu na příjmy v důchodu
17.6.2013: Ondřej Schneider, Jiří Šatava: Důchodový systém: scénáře budoucího vývoje
20.5.2013: Ondřej Schneider, Jiří Šatava: Dopady reforem I. důchodového pilíře po roce 1996
na starobní důchody jednotlivců
7.5.2013: Petr Janský: Účastníci penzijního připojištění
22.4.2013: Martin Gregor: Může zaporný hlas ve volebním systému se dvěma mandáty zvýšit
kvalitu kandidátů?
15.3. 2013: Pavel Hait, Petr Janský: Kdo je nejvíce zasažen růstem cen? Rozdíly v inflaci pro
různé domácnosti
13.12. 2012: Vilém Semerák: Zachrání Čína české exporty? Studie
27.11. 2012: Petr Janský: Odhady dopadů změn sazeb DPH na domácnosti: porovnání dvou
možných scénářů od roku 2013. Krátká studie
19.10. 2012: Vilém Semerák: Makropredikce III/2012
6.10. 2012: Pavla Nikolová, Ján Palguta, Filip Pertold, Mário Vozár: Veřejné zakázky v ČR: Co
říkají data o chování zadavatelů? Studie
5.10. 2012: Ondřej Schneider: Jaký důchod nás čeká? Alternativy vývoj státního průběžného
důchodového systému. Krátká studie
IDEA DĚKUJE VŠEM SPONZORŮM
Antonín Fryč
generální ředitel
WAREX, s. r. o.
Petr Šrámek
advokát
Regionální rozdíly v kupní síle: Ceny, platy, mzdy a důchody
Studie Institutu pro demokracii a ekonomickou analýzu
Vydavatel: Národohospodářský ústav AV ČR, v. v. i.
Politických vězňů 7, 111 21, Praha 1, Česká republika
O IDEA
Institut pro demokracii a ekonomickou analýzu (IDEA)
je nezávislý think-tank zaměřující se na analýzu,
vyhodnocování a vlastní návrhy veřejných politik.
Doporučení IDEA vychází z analýz založených na
faktech, datech, jejich nestranné interpretaci a moderní
ekonomické teorii.
IDEA je součástí akademického pracoviště CERGE-EI
a vznikla z iniciativy a pod vedením prof. Jana Švejnara.
Principy fungování IDEA
1. Vytváření shody na základě intelektuální otevřenosti
– přijímání volné soutěže myšlenek, otevřenost
podnětům z různých částí světa, přehodnocování
existujících stanovisek vzhledem k novým výzvám.
2. Využívání nejvhodnějších teoretických a praktických
poznatků – snaha o rozvinutí postupů na základě
nejlepších teoretických i praktických poznatků (z České
republiky i ze zahraničí).
3. Zaměření aktivit na vytvoření efektivní politiky a
strategie České republiky – doplňovat akademické
instituce vytvářením podkladů efektivním a operativním
způsobem.
Pokud chcete dostávat do své emailové
schránky informace o připravovaných
studiích a akcích IDEA, napište nám na
idea@cerge-ei.cz
http://idea.cerge-ei.cz