POVINNÝ VÝTISK VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ RUSKÁ GRAMATIKA V KOSTCE MILAN BALCAR S010 Obsah Úvodem.........................................................................................................:................................7 Základní pravidla výslovnosti.......................................................................................................9 Prízvuk...................................................................................................................................9 Výslovnost samohlásek........................................................................................................10 Redukce samohlásek........................................................................................:...................10 Výslovnost souhlásek..........................................................................................................11 Základní pravidla pravopisu........................................................................................................13 Psaní samohlásek..................................'...............................................................................14 Písmena a, e, ě, K>........................................................................................................14 Písmena h, bi...........................................................................................................14 Písmeno 3.....................................................................................................................15 Psaní samohlásek po xc, in, h, m..................................................................................15 Psaní samohlásek po ii.................................................................................................16 Psaní souhlásek..........................................................................................................16 Písmeno ří.....................................................................................................................16 Psaní zdvojených souhlásek.........................................................................................16 Písmeno t.....................................................................................................................17 Písmeno b.....................................................................................................................17 Psaní částice He a hh....................................................................:......................................18 Psaní se spojovníkem...........................................................................................................19 Psaní velkých písmen...........................................................................................................19 Morfologie...................................................................................................................................21 Podstatná jména...................................................................................................................21 Rod podstatných jmen..................................................................................................21 Rozdíly v rodě......................................................................................................21 Přechylování.........................................................................................................23 Číslo podstatných jmen................................................................................................23 Skloňování podstatných jmen......................................................................................24 Mužský rod.........................................................................................................24 Ženský rod............................................................................................................25 Střední rod............................................................................................................27 Nesklonná podstatná jména..................................................................................28 Skloňování příjmení.............................................................................................28 Přídavná jména....................................................................................................................29 Skloňování přídavných jmen................................... .....................................................29 Přídavná jména přivlastňovací.....................................................................................31 Jmenné (krátké, neurčité) tvary přídavných jmen........................................................31 Stupňování přídavných jmen........................................................................................33 3 Zájmena................................................................................................................................36 Zájmena osobní............................................................................................................36 Zájmena přivlastňovací................................................................................................37 Zájmena tázací a vztažná..............................................................................................37 Zájmena ukazovací.......................................................................................................38 Zájmena určovací.........................................................................................................39 Zájmena neurčitá..........................................................................................................40 Zájmena záporná..........................................................................................................40 Číslovky...............................................................................................................................41 Přehled číslovek základních a řadových......................................................................41 Skloňování číslovek základních...................................................................................42 Skloňování víceslovných číslovek...............................................................................44 Zvýšení a snížení, rozměr a míra..................................................................................44 Vyjádření přibližnosti..................................................................................................44 Vyjádření podílnosti...................................................................................•.................44 Řadové číslovky...........................................................................................................45 Vyjádření data a letopočtu...........................................................................................45 Číslovky druhové.........................................................................................................45 Číslovky násobné.........................................................................................................46 Zlomkové číslovky.......................................................................................................46 Neurčité číslovky..........................................................................................................47 Čtení zápisů matematických úkonů..............................................................................47 Slovesa.................................................................................................................................49 Přítomný čas..............................................................................................................49 Minulý čas.................................................................................................................50 Budoucí čas............................................. ...................................................................51 Podminovací způsob..................................................................................................51 Rozkazovací způsob..................................................................................................52 Přehled nej důležitějších nepravidelných sloves........................................................52 Slovesný vid...............................................................................................................54 Tvoření vidových dvojic............................................................................................54 Slovesný rod..............................................................................................................55 Přídavná jména slovesná a příčestí............................................................................56 Přídavná jména slovesná přítomná............................................................................56 Přídavná jména slovesná minulá...............................................................................57 Přechodníky...............................................................................................................58 Přechodník přítomný.................................................................................................58 Přechodník minulý.....................................................................................................58 Infinitiv......................................................................................................................59 Příslovce...............................................................................................................................60 Tvoření.........................................................................................................................60 Stupňování....................................................................................................................60 Syntax..........................................................................................................................................61 Přísudek................................................................................................................................61 Vyjádření českého slovesa "být"..........................................----.................................61 Vyjádření českého slovesa "mít"...............................................-.................................62 Vyjádření nutnosti, možnosti, potřebnosti apod......................_..................................62 Vazby s infinitivem.................................................................--..............................63 Vyjádření záporu........................................................................—..............................64 Přívlastek.......................................................................................--------..........................64 4 Přístavek...............................................................................................................................65 Předmět................................................................................................................................65 Bezpředložková řízenost slovesná...............................................................................65 Předložková řízenost slovesná.....................................................................................66 Důležité vazby podstatných jmen................................................................................67 Odchylné vazby přídavných jmen................................................................................69 Ustálená spojení sloveso + substantivum ................................................................69 Příslovečné určení....,...........................................................................................................69 Vazby a významy některých předložek........................................................................70 Přehled důležitých větných typů (se zřetelem k ekonomickým textům).............................72 Souvětí.................................................................................................................................74 Spojky v souvětí souřadném........................................................................................75 Spojky v souvětí podřadném........................................................................................76 Použitá literatura..........................................................................................................................79 5 Úvodem Pominuly doby, kdy byl knižní trh zaplaven nejrůznějšími učebnicemi ruštiny, včetně učebnic ruské gramatiky. Je pravda, že je dnes mnohem méně lidí, studentů i dospělých, kteří by se chtěli učit rusky, anebo se vrátit k pozapomenutým znalostem ruského jazyka získaným před několika či více lety. Tito zájemci mají dnes malou možnost získat na trhu vhodnou učebnici. Napsáním této pomůcky chceme pomoci především studentům VŠE, ale i všem ostatním, kteří chtějí získat nebo si doplnit základní znalosti o jazykovém systému současné ruštiny. Rovněž mnozí podnikatelé, kteří navazují nebo obnovují hospodářské a obchodní styky s Ruskem a mají patřičné lexikální znalosti z příslušné tematické oblasti, postrádají nezbytné poučení o ruské gramatice a pravopisu. Pomůcka si klade za cíl poskytnout uživateli důležité informace o ruské mluvnici. Obsahuje systematický přehled ruského tvarosloví s hojným uplatněním přehledných tabulek a vybrané kapitoly z ruské skladby, které považujeme za potřebné pro tvoření základních běžných výpovědí. Vzhledem k zaměření pomůcky byly při zpracování látky zdůrazněny ty mluvnické partie, které jsou typické pro odborný styl (příčestí a přídavná jména slovesná, vyjádření trpného rodu, přechodníky, číslovková spojení, přehled nej důležitějších předložkových spojení, význam spojek, vyjádření spony apod.). Pro získání uceleného přehledu a zachování systému však nebylo možno pominout ostatní jevy, jako je skloňování, časování, stupňování aj., jejichž znalost je nezbytná pro tvoření správných výpovědí v jakékoli oblasti činnosti. Byl zvolen tradiční způsob řazení a výkladu látky používaný na základní a střední škole, který by měl přispět k snadnějšímu zvládnutí mluvnických jevů. Teoretický výklad a různé poznámky, které uplatňují funkční a porovnávací zřetel, jsou vzhledem k praktickému zaměření pomůcky omezeny na minimum. Podrobnější, hlubší a teorečtičtější poučení o ruské mluvnici je nutno hledat ve speciálních učebnicích. Protože v současné době je pro uživatele ruštiny často nutný i písemný styk a jejich znalosti ruského pravopisu jsou velmi malé, obsahuje pomůcka také základní pravidla ruského pravopisu. Stručná pravidla o ruské výslovnosti byla zařazena proto, že od školní výuky ruštiny uplynula u většiny uživatelů pomůcky značná doba a v jejich výslovnosti se tudíž projevují značné nedostatky vyplývající z přenosu české výslovnosti na ruskou. Při sestavování pomůcky naší snahou bylo, aby byla pokud možno přehledná a instruktivní, aby pomohla uživatelům snadno a rychle se orientovat v mluvnických a do jisté míry i pravopisných otázkách ruského jazyka. Milan Balcar 7 Základní pravidla výslovnosti Všechny kulturní jazyky mají podobu mluvenou a psanou. Mluvená řeč se uskutečňuje pomocí zvuků, jimž říkáme hlásky (samohlásky a souhlásky), psaná řeč se realizuje pomocí písmen. V žádném spisovném jazyce neodráží psaný jazyk přesnou podobu jazyka mluveného, to znamená, že se pravopis žádného spisovného jazyka neřídí pouze principem fonetickým (Piš, jak slyšíš!). Je známo, že v některých jazycích je psaná podoba značně odlišná od mluvené (angličtina, francouzština), v jiných jazycích tato odlišnost není tak výrazná (např. v jazycích slovanských). Odlišnosti zde však jsou, a proto je nutno znát pravidla výslovnosti. Porovnáme-li z tohoto hlediska ruštinu a češtinu, je na první pohled zřejmé, že rozdíl mezi mluvenou a psanou češtinou je menší než rozdíl mezi mluvenou a psanou ruštinou (např. české okno, otec, nešťastný a ruské okho, OTeu,, HecqacTHbrä). Tyto rozdíly do značné míry souvisí s charakterem ruského prízvuku. Přízvuk Slovní přízvuk slouží jako prostředek pro zvýraznění určité slabiky ve výslovnosti. Takto zvýrazněné slabiky nazýváme prízvučnými, ostatní slabiky jsou neprízvučné. V ruštině i v češtině se prízvučná slabika vyslovuje s větší silou, větší dynamikou, proto mluvíme o prízvuku silovém (dynamickém), v jiných jazycích se může prízvučná slabika odlišovat především svým tónem (přízvuk tónový nebo melodický). I když v obou našich jazycích máme silový slovní přízvuk, jeho silovost (dynamika) v ruštině je větší, proto i rozdíl mezi prízvučnými a neprízvučnými slabikami je v ruštině větší než v češtině. Při výslovnosti prízvučné slabiky v ruštině mluvčí vydá více energie a na ostatní slabiky zbývá méně energie, proto se vyslovují slaběji, redukovaněji. Tato redukce má charakter kvantitativní a v některých případech i kvalitativní (výslovnost neprízvučných a, o, e). Kromě rozdílu v síle prízvuku existují mezi ruštinou a češtinou ještě další rozdíly. Zatímco česká slova, která vlastní přízvuk, mají tento přízvuk na první slabice (jednoslabičné předložky tvoří s následným slovem jeden celek), tedy přízvuk stálý (srov.: 'pracovat, 'vláda, 've škole, 'na východě apod.), v ruštině máme přízvuk volný (různomístný), to znamená, že může být v různých slovech na libovolné slabice, srov.: ropoa, pyKa, .nenoBOH, nepe^aBaTb, MaiunHOCTpoeHHe, nepe-pacnpe#ejieHHe. Zřídka i v ruštině může být přízvuk na předložce: na rojiOBy, non, Benep, no no-jik) aj. Ruský přízvuk na rozdíl od češtiny je nejen volný, ale i pohyblivý, to znamená, že v různých tvarech téhož slova může přízvuk zaujímat místo na různých slabikách, srov.: ropo/i, - ropo,n;<2 (mn. č.), nena - ueny (4. pád), h CKaacy - ohm CKaacyT, oh mojiojx - ona uonom apod. Pro úplnost ještě dodejme, že delší slova, zejména slova složená, mohou mít jak v češtině, tak i v ruštině vedle hlavního prízvuku ještě přízvuk vedlejší, srov. české 'červeno,bílý; 'nejne,spolehlivější, ruské p'a-AHOHnepeA^na, Ä'airbHeBOCTOHHMH, a'epeBOo6pa6(2TbiBaK)^HÍi aj. Máme však i slova složená bez vedlejšího prízvuku: caMOCTO^TenbHMH, MauiHHOCTpoeHHe, napoB03 apod. 9 Výslovnost samohlásek Čeština má pět samohlásek krátkých (a, e, i, o, u) a pět dlouhých (á, é, í, ó, ú). V češtině je délka samohlásek důležitá, protože může rozlišovat význam slov nebo tvarů (srov.: dráha - drahá, ráda - rada, váha - váhá, slibuji - slibují), přičemž přízvuk zůstává vždy na první slabice. České i a y (í, ý) se rozlišuje pouze v pravopise, v jazyce mluveném máme pouze jednu hlásku, kterou vyslovujeme stejně (na rozdíl od ruštiny), srov.: bil - byl, my - mi, zdravý - zdraví, bílý - bílí apod. Kromě samohlásek má čeština ještě dvojhlásku ou (dlouhý, mouka, nesou)! Ruština v prízvučné slabice rozlišuje šest samohlásek: a, e, h, o, y, 1.1. Ruské h a u se vyslovuje rozdílně a může rozlišovat význam slov (6biTb, 6hti>). Samohláska h může stát na začátku slova nebo po měkké souhlásce (ncTopna, twxhh, cumm), u pouze po tvrdé souhlásce (6&íCTpo, p&z6a). Výslovnost výše uvedených samohlásek (kromě m) se v ruštině a v češtině v podstatě neliší. Jejich výslovnost se dá roztřídit podle pohybu jazyka nahoru-dolů a dopředu-dozadu: řada vertikálni\. poloha jazyka přední střední zadní vysoké H m y střední e o nízké a Při výslovnosti ruského [bi] nezaokrouhlujeme rty (jako při výslovnosti [o] nebo [y]). Jazyk zaujímá přibližně stejnou polohu jako při výslovnosti českého [ch]. Pro nácvik můžeme zvolit spojení tm xoAHinb, přičemž zpočátku vynecháme hlásku [h] - vyslovujeme [tt> xoä'hui]. Zvuk [t] je blízký [bi] a při dalším jeho prodloužení získáme hlásku [bi]. Hláska [bi] má ve výslovnosti nižší tón než hláska [h]. Redukce samohlásek V neprízvučných slabikách se ruské samohlásky vyslovují slaběji a kratčeji a samohlásky a, o, e navíc ještě mění svou kvalitu. Ve všech případech jde tedy o redukci kvantitativní a u zmíněných tří samohlásek také o redukci kvalitativní. Rozlišujeme dva stupně kvalitativní redukce: 1. stupeň redukce se uplatňuje v 1. slabice před přízvukem, na začátku slova, jestliže nezačíná souhláskou, a obvykle také v koncovkách. Ve všech ostatních případech mluvíme o redukci 2. stupně, která je silnější než redukce 1. stupně. Hlásky [a] a [o] se po tvrdých souhláskách v 1. stupni redukují stejně. Jejich výslovnost je mezi [a] a [o], více se však blíží hlásce [a]. V transkripci ji označujeme znakem [a]. Ve 2. stupni redukce se v těchto případech vyslovuje velmi krátká hláska střední řady a střední výšky. Označujeme ji znakem [b], srov.: MOJIOÄ0H [MtJrAAOH] napoja [riApoM] 10 oropoÄ [ArApoľ] npoÄaBATb [npT>ÄABflT'] 3apa6oTOK [3apb6bTbK] Po měkkých souhláskách se samohlásky [e] a [a] - v písmu většinou h - mění v 1. stupni redukce stejně. Jejich výslovnost je mezi [e] a [n], více se však blíží hlásce [n|, v transkripci ji označujeme znakem [ne]. Ve 2. stupni redukce se v těchto případech vyslovuje velmi krátká hláska středního charakteru, bližší hlásce [h], v transkripci ji označujeme znakem |b|. Je třeba připomenout, že souhlásky [h] a [m] jsou v ruštině vždy měkké, písmeno a se však po nich nepíše. Několik příkladů: MHCHOH [M'HeCH6>ň] npnHecjia [np'HH'Hecjia] nac&z [H'necw] HaCOBOH [H'bCABOH] B6íHeCJia [BbZH'bCJlA] Änonwsi [HHenOH'HHHe] nnoma^b [njioiiťq'bÄ1] naxHCOTaa [n'bT'HCOTAiÍHe] Lze pozorovat tendenci většího vlivu psané podoby jazyka na mluvenou, zejména v koncovkách, kde se výslovnost koncovek od jejich psaní příliš neliší. Při velmi rychlé výslovnosti může dojít k tak silné redukci, že se redukovaná samohláska (a tedy i slabika) úplně vypouští, např. xojioäho [xojiäha], ropoÄ [ropA]. Můžeme se setkat s vypuštěním celé slabiky včetně souhlásky: oh roBopwľ [oh rbp'wr], MaiccwMOBHH [mAkc'ummh']. Výslovnost souhlásek Souhlásek máme více než samohlásek jak v češtině, tak i v ruštině. Jejich klasifikace podle účasti hlasivek, způsobu artikulace a podle místa artikulace je poměrně složitá a případné zájemce o tuto otázku je možno odkázat na speciální pomůcky. Čeština má 25 souhlásek, ruština 35 (resp. 37, jestliže počítáme dlouhé měkké [m1] a [»']). Rozdílů ve výslovnosti mezi ruštinou a češtinou je celá řada, všimneme si těch nejdůležitějších. Celkově lze říci, že rozdíl mezi tvrdými a měkkými souhláskami je v ruštině výraznější: tvrdé znějí více tvrdě a měkké měkčeji. Základní rozdíl a s tím související potíže při výslovnosti ruských souhlásek spočívá v tom, že ruština má mnohem více párových tvrdých a měkkých souhlásek než čeština. V češtině máme podle tvrdosti a měkkosti pouze tři páry - d-ď, t-ť, n-ň (srov. výslovnost dy, ty, ny x di, ti, ni), kdežto ruština má takových párů 15. Kromě tří shodných s češtinou ruština rozlišuje ještě tvrdé a měkké 6-6', b-b', r-ť, 3-3', k-k', ji-ji', m-m', n-n', p-p', c-c', (b-(b' a x-x'. Typickou chybou Čechů při výslovnosti uvedených měkkých souhlásek je to, že místo spojení měkká souhláska+samohláska vyslovují spojení tvrdá souhláska + j + samohláska (ve slově m>zco místo správného [M'acA] se vyslovuje chybně JMÍíacA], ve slově BecějibiH místo správného [B'Hec'ojibiíí] chybně [BňecňoHbifí] apod.) Správnou výslovnost měkkých souhlásek je možno začít pozorováním rozdílu v postavení jazyka při výslovnosti dvojic d-ď, t-ť, n-ň, jejichž výslovnost nám nečiní žádné potíže, a pak přejít obdobným způsobem k výslovnosti ostatních párů podle měkkosti a tvrdosti, které v češtině neexistují. Je třeba se vyvarovat výslovnosti [ň] v těchto případech. České [1] je střední, neodpovídá tedy výslovností ani ruskému měkkému [ji'], ani tvrdému [ji]. 11 Z ostatních souhlásek má ruština pouze tvrdé u, ni, a hc. Při výslovnosti [m] a [ac] v ruštině dochází na rozdíl od češtiny k zaokrouhlení rtů. Je třeba se vyvarovat měkké výslovnosti (resp. vkládání j) v takových slovech, jako \xenu, mecTb, oh npHiiiěji, HcěHbi, nanpaacěHHMH apod.) Pouze měkké jsou v ruštině souhlásky [h] a [h] a také dlouhé souhlásky [iiť] a [ac*]: mjKa [m'y- ka] nebo [in'q'jKA], cnacTbe [in'ac'T'HHe] nebo [ui'h'ííc't'hh6], 3a chžt [3Aui'ot] nebo [3Aiu'h'ot]; ÄpoacacH [ztjjok'h]. Ve spojkách a zájmenech se ht vyslovuje jako [iht]: hto, htoôm. V koncovkách -oro, -ero se r vyslovuje jako [b]: MOJiOÄoro - mojioäo[b]o, cero,zrHa - ce[B]oÄ-Ha, HToro - hto[b]o aj. Na začátku slova a po samohláskách se h vyslovuje buď jako [h] nebo jako [hh]: hx, tbow, Ta-MHCTBeHHHH aj. Po rozdělujícím b se vždy vyslovuje ň: cTaTbw [ctat'hm], no-BOJiHbH [iiabojih'hh]. Jestliže předcházející slovo končí na tvrdou souhlásku a následující slovo začíná na h, pak se ve výslovnosti toto [h] mění v [bi]: b W36e [Bbi3'6'e], c Hbízhom [cbiBOH'bM], ot HHCTpjTcropa [Atmh crp^KTbpA]. V ruštině na rozdíl od češtiny se neobjevuje ráz mezi souhláskou na konci předložky a samohláskou následujícího slova: srov. českou výslovnost v okně, před obědem s vysloveným rázem a vázanou výslovnost v ruštině: b okhí? [bakh's], nepe^ o6e,n,OM [n'ep'baAG'eA'bM], b 3tom ro^y [BťT'bM TAjiy] aj. Ruština nemá na rozdíl od češtiny slabikotvorné r a 1, proto v takových slovech, jako IlěTp, MHHiicTp, iieHTp, ocmotp; u«kji, Kpjrji (jmenný tvar od kpjtjimh) skupiny souhlásek s p a ji netvoří slabiku. 12 Základní pravidla pravopisu 13 Pro psané nebo tištěné zaznamenání jazyka slouží soubor znaků - písmo. Ruská azbuka (podle názvů počátečních písmen a - a3, 6 - 6vkh), která vznikla z původní cyrilice, má dnes 33 písmen. Díky skupinovému systému psaní je možno tímto omezeným počtem písmen zaznamenat veškerý hláskový systém ruštiny. Vedle deseti písmen pro samohlásky a 21 písmen pro souhlásky má azbuka ještě dvě písmena bez hláskového významu - tvrdý a měkký znak (b, b). Jestliže česká abeceda využívá hojně diakritických znamének (háček, čárka, kroužek), v azbuce je to pouze jedno písmeno - h, spřežky v azbuce nejsou (v češtině pouze písmeno ch). Soubor pravidel, jimiž se řídí převedení spisovného jazyka do psané podoby, se nazývá pravopisem. 1. Základním principem ruského (i českého) pravopisu je princip morfologický (tvaroslovný), jenž spočívá v tom, že se stejná slova nebo významové části slov (morfémy), píší vždy stejným způsobem bez ohledu na výslovnost, srov.: nom, Bojm, bojwboř; cneTb, CRenarb, cuiHTb; Hap>, coÔHpaTb) aj. Psaní samohlásek Písmena h, e, ě, K) Tato písmena mají dvě funkce: a) na začátku slova nebo po samohlásce označují hlásku j + příslušnou samohlásku: ^pMapKa, Mon; exaTb, TBoero; ěMKOCTb, Moě; wacHbifí, paôoTaio; b) po souhlásce označují její měkkost (nevyslovujeme j): Maco, HecTM, nepeKpěcTOK, ck>rci. Písmena h, m se nepíší po ac, m, % m a u, a také po r, k, x s výjimkou některých cizích slov (>Kiop«, napaniK)TO3M, Doro). Po r, k, x a ij se nepíše ani písmeno ě (výjimky jsou vzácné: JiHKěp, TěTe). Písmena h, m Pro Čecha je jejich pravopis obtížnější, protože čeština tyto samohlásky ve výslovnosti nerozlišuje. 14 1. Na začátku slova píšeme vždy pouze h: wrpa, aj^en, umu, romeHep, hctophh. 2. Po r, k, x a po ac, m, q, m se píše pouze h: thmh, EraneT, khcjioto, Kanp, xuTphm, mv)kw; >KHTb, HHTOTb, SaiUHIUOTb. 3. Po párových souhláskách podle tvrdosti a měkkosti píšeme h nebo bi. Psaní h, w po ji, t, h nečiní Čechům potíže, protože v obou jazycích máme skupinové psaní ah, th, hh - di, ti, ni a #m, tm, Hbi - dy, ty, ny: xo^wTb, AHHaMWT, tuxhh, ran, hhkto, aHOHMM - ÄblXflHHe, Äbipa, TbIJI,T6ZCHHa, H&ZHC U ostatních souhlásek v kořeni slovanských slov bývá shoda mezi ruštinou a češtinou, srov. 6&/CTpbIM, CJI&flliaTb, JI6Í5KH, MU, M6ÍJI0, npOM&ÍIHJieHHOCTb, II&ÍIIIHbIH, C&JTbIH, Cbip, Bbl, BbicoKHH, H3WK, Ha3biB<2Tb, p&í6a, pbiTb. U cizích slov (většinou řeckého původu) bývají i rozdíly: cncTeMa, aHajiH3, 3bi; 3AopoBbie ManbHHKH, JieTHHe fftm. Ve jmenných tvarech přídavných jmen a v trpných příčestích píšeme ve všech rodech pouze bi: Onu ,n,OBe>JibHbi - Jsou spokojeni, spokojeny; Ohm BocnwTaHbi - Jsou vychováni, vychovány. U sloves v minulém čase píšeme po ji vždy pouze h: CTyAeHTbi/cTyfleHTKH npHHecjiM. Písmeno 3 Ve slovech ruského původu se píše zřídka, zejména ve slovech stot a noaTOMy. Ve slovech cizího původu především na začátku slova ve shodě s výslovností (3K3«MeH, 3KOHOMHKa, 3KCKjpcHH, SKcrmyaTauHa, aiccnopT, SHeprua, sraac, stou) a řidčeji uprostřed slova po samohlásce (nikoliv h): nosT, asponopT, CHJiyax, ale: ffaeT&, npoeKT. Psaní samohlásek po jk, m, h, m Po těchto písmenech se nepíše a, M), bi, ale pouze a, y, h a také e (nikoliv 3). Pod přízvukem můžeme psát po těchto písmenech ě nebo o. V kořeni se píše e tehdy, jestliže existují tvary téhož slova nebo slova odvozená od téhož kořene: pacněT (pacnecTb), >KějiTbiH (>KejixeTb), měnoT (uienTOTb), AeniěBbiií (p,eweBJié), meniča (mejib). Není-li tomu tak, píšeme o (uiopox, idob). Písmeno e píšeme také v minulém čase slovesa aceib a sloves odvozených: oh >Kěr, ctKěr, nojpKěr a slovesa ujitu: oh měji, npHuiěji, yuiěji. V příponách -ěHHbin (-ěH) a -ěp píšeme e: HanpaacěHHbiS, HanpaacěH, HanpjDKěHHOCTb, BOopyacěHHbiíí, BoopyacěH, BoopyacěHHocTb, craacěp, /nipHacěp. V příponách -ok, -ohok, -oHKa píšeme o: Kpy>KOK, MeuioK, mcabokohok, coôanoHKa. V koncovkách sloves přítomného času píšeme e: coacsceľ, Hcneněmb, CTpH)KěTe, TeněT. V koncovkách podstatných jmen píšeme ve shodě s výslovností o: HoacoM, KHprmHOM, pywoň, 15 CBenoří, rmenoM (ale: Hoaceň, KapaHÄanieä). Písmeno o je také v koncovkách přídavných jmen SojibiuoH a qyacoň (6ojibinoro, qyacoMy ...). Psaní samohlásek po u Po n nepíšeme 10, a, 3 (ale: U/opHx). Písmena o, e píšeme ve shodě s výslovností: hsmu&m -othom, cojiHue - mmp, obijoh - jjiHueií, npOÄaBĽ(OB - MecaueB, o6pa3U0BbiH - uenbiií. Souhláska n je v ruštině tvrdá, proto po ní vyslovujeme vždy [bi], ale píšeme většinou h: umbpa, iíHCTepHa, Hai^HOHajiM3M, u,mkji, rj,MTpycoBbie. Písmeno bi píšeme v koncovkách podstatných jmen: HeMirbi, rpaHMUbi, crpaHí/ubi apod., zřídka přídavných jmen (nmpoKO.iiMUbiH), případně v příponě -biH (cecTpwirbiH, Tojimiímh). Uvnitř slova píšeme m ve slovech ijbiraH, ubirměHOK, (cTO>íTb) Ha uwnoHKax (na špičkách), umii (pst). Psaní souhlásek Písmeno fi Písmeno h píšeme na konci slova (Man, Khtoh) nebo uvnitř slova před souhláskou (HHTaiÍTe, CKaMeihca). S následující samohláskou se ň píše ojediněle ve slovech cizího původu: Hora (jóga), hoa (jód), Maňop, MaiíoHe3, pafioH, >TTO, hčtto; acpcpeKTOBHbiií, #Hd)d)epeHqHau,HH. V kořeni ruských slov nacházíme zdvojenou souhlásku zřídka: ppoyKyKU (droždí), acyacacaTb (bzučet). Písmeno t Tvrdý znak má v ruštině funkci oddělujícího znaku, píše se mezi předponou, končící na souhlásku a slovem, začínajícím písmeny e, ě, 10, h, aby bylo nutno vyslovit hlásku j: Cbeji [c'fíeji], ale: ceji [c'eji]; cbe3Ä, noÄbéM, o6bHCHMTb, npe^bioÔHJieHHbiH, o6beKT. Písmeno b Měkký znak má tři funkce: 1) Změkčující, označuje měkkost předcházející souhlásky, a to jak na konci slova, tak i uprostřed slova, např. jronb (uhlí) ale: jtoji (roh), Becb (všechen), ale: Bec (váha), čbecTHBajib, , IipaBWTejIbCTBO, H/OHbCKHH, riHTbcOT apod. 2) Tvaroslovnou (morfologickou), tj. nepíše se pro označení měkkosti předcházející (i když tuto funkci může plnit také), ale kvůli jednotnému psaní téže skupiny tvarů. Jedná se o podstatná jména ženského rodu zakončená na souhlásku (HOHb, Bemb. poacb, MOJiOÄe>Kb. CBH3b apod.), o tvary rozkazovacího způsobu typu HaMóQKb, pa3pe»Cb, He ruianb, BCTaHb. 6pocb, o infinitiv sloves na souhlásku (MOHb, npHBHenb, ôepenh. paôoTaľb) a o 2. osobu přítomného času (paôoTaeuib, Hanwineiiib). 3) Oddělující, tj. píše se uvnitř slova (nikoli po předponě) po souhláskách před následujícími písmeny e, ě, h, io, h, aby se zde vyslovila hláska j: ceMbjz, CTaTb8, 6paTba, ,npy3KS, BopoGbw, TeTpaÄbio, BOCKpeceHbe, cwpbě, ribio, coiiib/o, Tperbero, TaTbstHa, KpecTb8HHH, cepbě3-Hbiň. Stejnou funkci plní také ve slovech naBHJibOH, ôyjibOH apod. Pravidel pro psaní (resp. nepsaní) měkkého znaku je tolik, že se zde není možno jimi podrobněji zabývat. Informaci lze najít ve specializovaných pomůckách nebo ve slovnících. Psaní částice He a hh Dohromady se píší: 1. Jestliže se slova bez těchto částic neužívá: Heo6xo,a;uMOCTb, HeôpeacHOCTb, Heflopa3yMeHHe, He/toc-rana, HeH3Ôe»CH0CTb. HeHaBHCTb, HexBaTKa; HeroGeacHbiií. Heo6xo-äwmmh, Heoaa/flaHHbiH, HeorbeMJieMbiň, HecoMHeHHbiH, HenoBTopwMbiH; HeHaBufleTb, HeroflOBOTb, He^ooLieHHBaTb (x nepeoHčHHBaTb), HeAOimaTMTb (x nepenjiaTWTb), HeaoBbínojiHHTb (x nepeBftznojiHHTb); HenpeMemio, HecoMHeHHo, HeoHcw.qaHHO aj. 2. Jestliže je možná záměna synonymem bez částice He: HenpiWTejib (=Bpar), HecnacTbe (=6em), HeBepHOCTb (=H3MeHa), He,a,OBepHe (=noA03peHHe), hcäoctotok (=npo6eji); HeTpjKÄHbiíí (=3iěncHH), HeBbicoKHÍí (=h«3khh), He6ojibiuoH (=uaiihm), HeBepHbiíí (=oniw-ôoMHbiň), He3AopoB (=6ojieH); HeJierKo (=Tpy,n;Ho), He,n;o6po>KejiaTejibHO (=Bpaacfl;e6Ho). Rozlišujte věty: 3to HenpusTenb. - To je nepřítel. 3to He npnsTejib - To není přítel. 3to He-ycnex. - To je neúspěch. 3to He ycnex. - To není úspěch. 3to HeTpjAHaa 3aM,cma. - To je netěžký (snadný) úkol. 3to He Tp^ÄHaa 3a,n;aHa.To není těžký úkol apod. 3. S neurčitými a zápornými zájmeny a se zápornými příslovci: hckto (kdosi), newio (cosi), HčKoro (není koho), HeKOMy, He^ero (není čeho), HeneMy; hhkto, hhhto, HHKoro, hhkomj, HHHero, nmeuy; HHicaKon; aeTjj,e (není kde), HeKy^a (není kam), HeoTKy^a (není odkud), HeKorfla (není kdy), HHrfle, HHicyna, HHOTKjÄa, hhk«k, hhkotrci. 4. V přídavných jménech slovesných, není-li u nich rozvíjející člen: (He3aKOHHeHHaa pa6KeTe Tyfla He xoÄMTb. ToBap He OTnpaBJíeH. He roBop^ HH^ero, oh ymeji. V češtině se na rozdíl od ruštiny píše záporka ne - se slovesem dohromady. 2. U podstatných jmen, přídavných jmen a příslovcí, kde je vyjádřen nebo je možné vyrozumět protiklad: 3to He Tpjcocrb, a ocTopotcHOCTb. JThiio y Herc He Becějioe, a ne-HfljibHoe. Czjenajio 3T0 He xopomo, a CKBepHo. Viz též výše bod 2. 3. U přídavných jmen slovesných, mají-li při sobě rozvíjející člen: He 3aKOHHeHHaa hízmh paôoTa, He oTnpaBJíeHHbie BOBpeMa ^eTajiH, He H3ÄaBaBUiaHca nomu 30 JieT KH«ra. 4. Jestliže je součástí zesíleného záporu: RaneKo He BOBCe He OTH/0,n;b ne cobcčm He nebo při přídavném jménu stojí zájmeno nebo příslovce s částicí hh : hhkomj He HRr^e He HHKorfla He např.: ^ajieico He H3BeerHbiH yHěHbiií, HHCKonbKO He cnpaBe/uií/Boe pemeHHe, hhkomj He HyacHaa MauiwHa, hh c HeM He cpaBHWMbiíí ycnex. 5. U slov, která s částicí He nemohou vytvořit jeden pojem: He KHura, He HěpHbra, He BeceHHHří, He ceropjísi, He TaM, He BTOpoií, He flecaTb, He bm apod. Ale: Jestliže jde o označení osob s protikladným významem, píšeme He dohromady: cnenna-jiwcTbi h HecneuHanucTbi, pjccKHe h HepvccKne, npoiheccHOHfljibi h HenpotbeccHOHajibi. 6. U predikativů: He pa,n;, He jiojimm, He HaMepeH, He totob, He Hy>KeH, He cnocoôeH, He na-Ao, He hjokho, He >Kanb, He nopa apod. 7. U záporných zájmen s předložkou, která se klade mezi He, hh a příslušné zájmeno: hh o kom, hh c kčm, hh ot Koro, hh k HtMy, hh c hčm; He c KeM (není s kým), He 3a hto (není za co) apod. 18 Psaní se spojovníkem 1. Slova tvořená opakováním téhož slova nebo synonymických slov: HyTb-nyTb (malinko), AaBH6ZM-/iaBHo(velmi dávno), BOJieií-HeBOJieM (chtěj nechtěj), acHTbě-6wTbě (život, živobytí). 2. Složená slova, jejichž první částí je číslovka napsaná číslicí: 100-npoijeHTHbiň, 20- neTHHH, 50-JKTHe, 25O-MHJIJIH0HHbffl. 3. Četná složená podstatná jména ze dvou podstatných jmen bez spojovací samohlásky: BaroH-pecToptzH, KynjiH-npoÄaHca, cTpaHa-HjieH, JiěTHHK-KOCMOHflBT, aceHruHHa-Bpaq, npeMbep-MHHMCTp. Se spojovníkem se také píší názvy politických stran a směrů a přídavná jména od nich utvořená: co^aji-,n,eMOKpOTHa, co^an-AeMOKpaTWHecKHH). 4. Složené tvary měrných jednotek a světových stran: TOHHa-KHjiOMeTp, KUJiOBaTT-nac, HejioBeKO-AeHb; 7oro-3í?naA (hhh), ceBepo-BocTOK (hhwh), hopä-oct. 5. Složená podstatná jména s komponentem noji-, začíná-li slovo samohláskou, ji nebo velkým písmenem: noji-oôopoTa, noji-JiwTpa, noji-EBponbi (ale: nonBeKa, noxraaca). 6. Složená slova, jejichž první část tvoří komponenty cizího původu: BHu,e-, 3KC-, uiTaô-, yirrep-, o6ep-,: Bnije-npe3n#eHT, SKC-neMiiHOH, ymrep-oibímep. 7. Složená přídavná jména označující rovnoprávné pojmy: aHrjio-snoHCKHH (—aHrjruííckhh h ancHCKHÄ), TOproBO-npoM6íumeHHbiň (=TOproBbiň h npoMbzínjieHHbiH), cwHe-6eno-KpacHbiň ((bjiar) a přídavná jména označující chuťový nebo barevný odstín: ropbKO-coněHbiň, 6jie,n;HO-po30BbiH. 8. Příslovce těchto typů: BO-nepBbix (za prvé), bo-btop&zx, B-TpeTbux ...; no-pjccKH, no-HeMeiTKH; no-BOJiHbH (jako vlk), no-rm/HbH; no-HOBOMy, no-MoeMy, no-BM^HMOMy (jak je vidět), no-npe)KHeMy (jako dříve). 9. Zájmena a příslovce s částicemi -HnSy^b, -to, -jihôo, Koe-: KTo-HHÔyflb, HTO-HH6y,zp>, hto- TO, TÄe-HHÔO, KOrÄ<3-TO, KOK-HHÔyAb, KOe-HTO, KOe-KíZK aj. 10. Složené předložky: H3-3a, H3-noÄ, no-Ha,zi, no-3a. 11. Mnohá vlastní jména a zeměpisné názvy: Cch-Chmoh, PuMCKHH-KopcaKOB, ^ÍBCTpo-BeHrpHH (ale HexocjioBaKHa), AjiMa-A™, Hbio-HopK; PocTOB-Ha-^OHy, cDpamcibypT-na-Maňue aj. Psaní velkých písmen Pravidel je zde poměrně hodně, mnohá jsou stejná jako v češtině, jiná jsou velmi komplikovaná. V ruštině se velká písmena píší poněkud častěji než v češtině, zejména ve víceslovných pojmenováních. Jména národní a obyvatelská se však píší v ruštině na rozdíl od češtiny s malým začátečním písmenem: qex, aHrjiHHAHHH, (bpaHii^, aMepnKíffleii, npaaozHHH, mockbmh, napiKKmíHH apod. V dopisech, v nichž adresátovi vykáme, píšeme Bu a Baiw s velkým písmenem. Jestliže tykáme, píšeme tu a tboíí s malým písmenem. V oficiálních názvech států a republik píšeme všechna slova velkým písmenem: PoccwHCKaa &eRepau,Híi, HeincKaa Pecnyôjfflica, KHTaňcKaa Hapo^Haa PecnjônHKa, Coe,n,nHěHHbie IUTOTbl AMepHKH. 19 Názvy nejvyšších státních funkcí a organizací ruských i mezinárodních se píší rovněž s velkými písmeny u všech slov: npeflceflaTenb rocyflapcTBeHHOÍí JJj'mm, OpraHH3«i;H5i OoteflHHěHHMX Hau,nň, CoBer Ee3onacHOCTH OOH, O6m,ecTB0 KpacHoro KpecTa apod. U názvů úřadů, škol, podniků, ministerstev atd. se píše s velkým písmenem pouze první slovo: MHHHCTďpCTBO BHČIIIHHX SKOHOMMHeCKHX CBÄ3eH, YpaJlbCKHH nOJIHTeXHWHeCKHH HHCTHTyT, ÄKa^eMna HayK Poccwh, Mockobckhh rocy,n;apcTBeHHbrä yHHBepcHTer, Eojibmoň TeaTp apod. V názvech dějinných událostí a svátků se píše velké písmeno v prvním slově: IlepBoe uan (1-e Maa), MeacÄyHapoflHbiH aceHCKHÍí aeHh, Rmh CTy^eHTa, HoBbiťí tojs,. 20 Morfologie Podstatná jména Rod podstatných jmen 1. Rod podstatných jmen se určuje podle zakončení. Rod Zakončení v 1. pádě jedn. čísla Příklad mužský tvrdá párová souhláska -ac, -m, -m, -ni, -n, -H 3aB0# MOHTaac, KapaH^ain, Bpan, TOBŕzpHiii, npoÄaBeu, TpaMBúíH měkká párová souhláska (v 2. pádě -a) yHí/Tenb (-na) ženský -a, -a -»a>, -nib, -Hb, -mjo měkká párová souhláska (v 2. pádě -h) (baôpHKa, jiwHHa MOJio^ěací), cyiiib, MenoHb, noMoiub TeTpížÄb (-H) střední -o, -e -Mg (10 Slov) rocy^apcTBO, co6pamie Bpeusi, MMa 2. Nesklonná podstatná jména označující neživé předměty (js&no, MeTpo, HHTepBbřO, 6iopo) jsou středního rodu (npaaccKoe MeTpo, cnpaBOHHoe ôiopo) s výjimkou slova K<9z KOJiJiera (moje kolegyně), podobně yôwiíiia (vrah), vMHHija (moudrý člověk), cnpoTa (sirotek) aj. Rozdíly v rodě Rozdílů v rodě českých a ruských podstatných jmen je nejvíce u slov cizího původu. V ruštině se jejich rod určuje zakončením. Existují zde celé skupiny slov, srov.: 21 Zakončení Příklady v češtině v ruštině -ém, -am (r. muž.) -eMa, -QMMQ, (r. žen.) starý problém — CTopaa npoôJieMa nový systém — HOBaa CHCTeiwa váš telegram — Bama TenerpaMMa zajímavý program — HHTepecHaa nporpaMMa ale: o^mh KHjiorpaMM, jipajmaTh oämh rpaMM -ta, -ita (r. žen.) - mem, -umem (r. muž.) naše fakulta — Ham (paKyjibTCT Karlova univerzita — KapjioB yHHBepcHTCT velká autorita — bwcokhh aBTopHTCT důležitá priorita — b>30BeiT — B^30BKa, CTyp,em — CTyÄeHTKa, nepeBOÄHHK — nepeBOÄHima, p^cckhíí — pjccicaH aj. Zatímco v češtině se tyto přechýlené tvary tvoří celkem pravidelně, v ruštině je řada podstatných jmen, která se nepřechylují a označují jak muže, tak i ženy. Většinou jsou to slova cizího původu s významem povolání, zaměstnání, funkce nebo hodnosti: HHHceHep, pe,a,aKTop, arpoHOM, 3KOHOMMCT, ÄHpeierop, npočbeccop, äoučht, ne^aror, tčxhhk, aBTop apod. Nepřechylují se též některá substantiva domácího původu: TOBapniu,, HJieH, Bpaq, HaHtrabHHK, npeAceflaTenb, 3aMecTWTejib, ca^oBOA aj. Zda jde o muže či ženu poznáme u nepřechýlených substantiv obvykle z kontextu: npo(beccop CepoBa; Macrep cnopTa HuHa Jíyu6aji?e; Ona rjiaBHbiíí Bpan; ^npeicrop coo6muJia. Pro označení ženy se též používá lexikálního opisu: aceHmHHa-BpaH, >KeHirrHHa-KOCMOHtfBT, aceHirj;HHa-AHpHKěp, xeHiHHHa-reojior, aceHľHHHa-aKaÄeMHK, AčByimca-arpoHOM, ^ByuiKa-ceKpeTapb. V řeči hovorové, nejde-li o oficiální označení povolání nebo hodnosti, se užívají též tvary přechýlené: Kaccí/pma, ceKpeTopma, ÔHÔJiHOTeKapma, acnHpaHTKa, iroeace£0TejibHHn.a, Bpaniíxa. Substantiva na -nia mohou také označovat ženu podle povolání manžela: flOKTopnia — žena doktora, npoťbeccopiua — žena profesora. Číslo podstatných jmen 1. Pouze v jednotném čísle se užívají slova látková (acejie30, borci, Myíca), hromadná (Monoflě^Kb, ckot) a abstrakta (cMeJiocTb, 6ejiH3Ha, 3ÄopoBbe). Pouze v jednotném čísle, na rozdíl od češtiny, se vyskytují dále slova: 3apruiaTa (3opa6oTHaa rmaTa) — mzda, mzdy; paôonaa ci/Jia — pracovní síla, pracovní síly; npo^OBOJibCTBHe — potravina, potraviny, cbipbě — surovina, suroviny; onbiT — zkušenost, zkušenosti (tvar mn. č. onbiTbi má význam "pokusy"), HHibopMauHH — informace, oôopjAOBaHHe —. zařízení, TonjiHBO -— palivo, paliva, KapTcxbejib — brambory aj. 2. Některá slova naopak mají pouze množné číslo (pomnožná podst. jména), např.: jsyxu (voňavka), HepHUJia (inkoust), cjiwbkh (smetana), oboiuh (zelenina), čbpjKTbi (ovoce), KOHcepBbi (konserva se řekne ôamca KOHcepBOB), nacbz (hodiny), cjtkh (24 hodin), neperoBopbi (jednání), npeHHa (diskuse), ,zrpc»Kacn (kvasnice), crpOHMaTepnajiM (stavební materiál), xne6o3aroTOBKH (výkup obilí), OTXOflbí (odpad, odpadky) aj. Zpravidla v množném čísle se užívají slova ycwJiHa' (coBMecrabie) — úsilí (společné), TeMiibi (6bzcTpbie) — tempo (rychlé), nepeB03Kn (KOHTeHHepHbie) — přeprava (kontejnerová). V některých případech českému pomnožnému podstatnému jménu odpovídá v ruštině podstatné jméno v jednotném čísle, např.: noviny — ra3eTa, dveře — .zraepb, housle — CKpwnKa, šaty — njiflTbe, kocttom, kamna — nenb aj. Českému slovu zboží (j.č.) odpovídá v ruštině podle souvislosti buď j.č. TOBap (jeden druh zboží), nebo mn.č. TOBOpbi (různé druhy zboží), srov. npoMTOBúipbi (průmyslové zboží). 23 Skloňování podstatných jmen Mužský rod Tvrdé vzory: 3&Bop„ aHrJiHHaHHH, kotěhok Měkké vzory: aBTOMo6wJib, cjiynaň, cneHapnií Tvrdé vzory Pád Jednotné číslo Množné číslo 1. 3aBo,n; aHrJiHHa- KOTČHOK 3aBOAW aHrnHHflHe KOTOTa HHH 2. 3aBOAa aHľJIHHíZ- KOTěHKa 3aBOAOB aHrjiHHaH KOT>ZT HHHa 3. 3aBOÄy aHTJIHHfl- KOTěHKy 3aBOMM aHrnHHíi- KOTOTaM HHHy HaM 4. 3aBOfl, aHrjiHHa- KOTěHKa 3aBo,n;w aHrjiHHaH KOTJIT HHHa 6. (o) 3aBť>Äe aHrjiHHa- KOTěHKe 3aBOfl;ax aHrjiHHAHax KOXÄTaX HHHe 7. 3aBOflOM aHrjiHHa- KOTěHKOM 3aBOAaMH aHrjiHHa- KOXSTaMH HHHOM HaMH Měkké vzory Pád Jednotné číslo Množné číslo 1. aBTOMO-6wnb cjiynaií CIíeHOpHH aBTOMO-6wjih cjiynan cqeHapHH 2. aBTOMO-ÔMJIH cjijHan CIíeHOpHH aBTOMO-6wjieií cjiynaeB cueHapiieB 3. aBTOMO-6umo cjiynaio cueHapnio aBTOMO-6WJ1HM cjijnaaM CIíeHíZpHHM 4. aBTOMO-6wjib cjiynaH CIíeHapHH aBTOMO-6mJIH cjiynaH cqeHapHH 6. (06)aBTO-MOÔMJie cjiynae CI^eHApiíH aBTOMO-6wJiax cjiynaax cuieHapHax 7. aBTOMO- cjiynaeM cueHapneM aBTOMO-ÔMJIHMH cjiynaHMH CUeHtfpHHMH Poznámky: 1. Podstatná jména na -ac, -ni, -n, -m mají v 7. pádě jedn. čísla koncovku -om (je-li pod přízvukem): hohcom, KapaHAamoM, BpanoM, njianioM, nebo -eiw (je-li přízvuk na kmeni): MjaceM, nnaneM, TOBapHmeM, v 2. pádě mn. čísla mají koncovku -eS nezávisle na prízvuku: Hoaceň, BpaHeří, TOBapumeří. 2. Podstatná jména na -u mají rovněž v 7. pádě jedn. čísla koncovku -om (pod přízvukem): OTiioM, nebo -eivt (je-li přízvuk na kmeni): Heunfiu; v 2. pádě mn. čísla se koncovky liší — 24 pod přízvukem je -ob (otiiob), neprízvučná koncovka je -eB (HčMueB). Po u se v koncovkách píše u: HčMijbi. 3. Ve 2. pádě jedn. čísla může být u některých slov pro určení části z celku vedle koncovky -a, -h též -y, -to: khjio caxapy, Hauma hoío. 4. V 6. pádě jedn. čísla některých podstatných jmen je prízvučná koncovka -y, -w po předložkách b, Ha při označení místa nebo času: b (npomnoM) ro^y, b Jiecj, b yr/Jiy, b 6o/o, b KpbiMjy; Ha 6epery, Ha nojiy, Ha Sopiy, Ha icpa/o, Ha Rony. 5. V 1. pádě mn. čísla mají mnohá podstatná jména prízvučnou koncovku -a, -h: 6ok — 6oica, 6eper — 6epera, äom — aoma, Kpaň — Kpa«, nec — jieca, ropoA — ropová, noe3,n, — noe3Ä<3, aApec — a^peca, äoktop — ^OKTopa, MacTep — Macrepa, HOMep — HOMepa, ÄHpí?KTop — ÄHpeKTopa, npocbeccop — npoibeccopa. U některých podstatných jmen máme v 1. pádě mn. čísla koncovku -ba. Je-li prízvuk na kmeni, 2. pád mn. čísla má koncovku -beB: 6paTba — 6paTbeB, JiwcTba — JiwcrbeB, cryjiba — CTyHbeB; je-li prízvuk na konci, 2. pád zní -eä: ,npy3bs ■— Apy3eň, uyiKbH — Myaceň, cbíHOBbs -CblHOBčH. 6. Podstatné jméno cocča má v mn. čísle měkké zakončení: eocénu, coce^eň; xoSjihh má množné číslo xo3>zeBa, xo3^eB; rocno^wH (pán, pan) má množné číslo rocno#a, ročnom, rocno^aM ... 7. Podstatné jméno hcjiobčk má množné číslo jiwah, -eň, ji/o^hm, moReň, o Jiwjiax, JiiOflbMH.Po číslovkách a po zájmenech CKoJibKO, HecKOJibKO se užívá tvaru HejiOB a zastaralé ôapbiineHb (slečen). 4. Podstatné jméno CTaTb8 se skloňuje takto: 1. CTaTbs, 2. craTbií, 3. cxaTbe, 4. CTaTbw, 6. (o) CTaTbe, 7. CTaTběn; mn. číslo: 1. CTaTb«, 2. CTaTefi, 3. cTaTKaiw, 4. CTäTbM, 6. (o) eraTb/ix, 7. cTaTbÄMH. Ve všech tvarech kromě 2. pádu mn. čísla je před koncovkou měkký znak. Podobně se skloňují podstatná jména ceMb«, CKaMbä, cynba (soudce). Je-li prízvuk na kmeni, je skloňování stejné, ale v 2. pádě mn. čísla je zakončení -hh (bez měkkého znaku): SerjHbH-ôerjHHií (běžkyně). 5. Podstatné jméno MaTb se skloňuje takto: 1. MaTb, 2. MOTepH, 3. Mí?Tepn, 4. MaTb, 6. (o) MaTepH, 7. MffrepbK); mn. číslo: 1. MäTepn, 2. MaTepeä, 3. MaTepjzM, 4. MaTepeíí, 6. (o) MaTep^x, 7. MaTep>zMH. floHb se skloňuje stejně, pouze v 7. pádě mn. čísla je tvar AOHepbMii. 6. Podstatná jména mo6oBb, jioatb, poacb, u;epKOBb v nepřímých pádech -o- vypouštějí, kromě 7. pádu jedn. čísla: 1. jiK>6oBb, 2. jiioôbu, 3. jiioôbm, 4. jnoôoBb, 6. (o) jdeoôbw, 7. moôoBbw. Slovo ut'pKOBb má v 3., 6, a 7. pádě mn. čísla zakončení tvrdé -aM, -ax, -aivm. 7. Slovo nyľb je mužského rodu, skloňuje se však jako TerpctRh s výjimkou 7. pádu, kde je tvar nyTěM. 8. Podstatná jména mojw, jyeTvi mají v 7. pádě mn. čísla tvary JTio^bMW, aeTbMM. 9. Podle vzoru uiKOJia se skloňují podstatná jména mužského rodu zakončená na -a: ^e^yniKa, My>Ki«Ha, Ä?pa apod. 26 Střední rod Tvrdý vzor: irpaBHJio Měkké vzory: yntmume, co6p<2HHe, BOCKpeceHbe Pád Jednotné číslo Množné číslo Tvrdý typ Měkké typy Tvrdý Měkké typy typ 1. npflBHJIO yHUJiH- co6pa- BOCKpe- npaBHJia yHWJIH- co6pa- BOCKpe- me Hne ceHbe ma HHH CeHbH 2. npaBHJia ynujiH- co6pa- BOCKpe- npaBHji ynujiHii; co6pa- BOCKpe- CeHbH HHÍÍ CeHHH 3. npaBHJiy yHWJIH- coôpa- Bocxpe- npaBH- yiwjiH- coôpa- BOCKpe- my HHK) CčHblO naM maM HHflM CgHbHM 4. npflBHJIO yHMJIH- co6pa- BOCKpe- npflBHJia ynujiH- co6pa- Bocxpe- me HHe ceHbe m;a HHH CčHbH 6. (o) (06) (o) (o) (o) (06) (o) (o) npaBHJie yHWJIH- co6pa- BOCKpe- npaBH- yHt/jiH- co6pa- BOCKpe- me HHH ceHbe jiax uiax HHHX CeHbHX 7. npaBH- yHtťJiH- co6pa- BOCKpe- npaBH- yHMJIH- co6pa- BOCKpe- JIOM m,eM HHeM ceHbeM jiaMii maMH HHHMH CeHbHMH Poznámky 1. Podstatná jména na -ko mají v 1. pádě mn. čísla koncovku -h (hôjioko —môjiokvi, kojičhko — kojkhkh). Slova bohcko a ofíjiaKO však mají v 1. pádě mn. čísla -a (bohckíž, o6naKa). Koncovku -h v 1. pádě mn. čísla mají také podstatná jména kojičho, nneno, yxo, oko (kojkhh, nneHH, yum, ohh). 2. Několik podstatných jmen má množ. číslo na -ba: 3BeHo, Kpbmo, RepeBO, nepo, např.: 1. 3B sthx jkčhihhh, sthx jihu,.) Prízvuk je u velkého množství podstatných jmen při skloňování pohyblivý a vzniká tak celá řada přízvukových typů. Správný prízvuk si ověřte podle slovníku PyccKoe jiumepamypHoe npou3Houienue u ydapqnue. Při nejistotě si zkontrolujte tvoření tvarů podle Školního rusko-českého slovníku. Nesklonná podstatná jména 1. Četná podstatná jména cizího původu zakončená na samohlásku se neskloňují: -o: najibTo, ôiopo, aeno, khho, MeTpo, pajwo, Kaicao; -e: KaMe, iuocce, 3Kcno3e, aTeme; -h: TäKCw, mopu (porota), uiaccw (šasi, podvozek), napu (sázka); -K): HHTepBb/o, MeH/o; některá jiná: ôypacya, Ma^aM, Jiejm, mhcc 2. Nesklonná jsou původem ukrajinská příjmení na -ěhko (Kopojremco, IIIeBHeHKo), ruská příjmení na -obo (JSypnoBo) a -bix (hx) (Cejs&ix, J\om~ux), cizí příjmení zakončená na samohlásku (ľlHKacco, TojibSTTH, llloy, Kmejsyi) a zeměpisné názvy (BaKj, BpHO, Cvxjmh, Cohh, Tokho). 3. Neskloňují se zkratky typu CHJT, PO, EC, OOH, MTY (bv3 se skloňuje jako 3aBOfl). 4. Neskloňují se cizí ženská příjmení: y Bepbi TopaK, ot MapuH JTocDMaH, pjia Fůru YrpHHOBHH. Srov.: Ä 6bm y Fo^uaua (u muže); Ä 6biJi y To^uan (u ženy). Skloňování příjmení Ruská mužská příjmení na -ob (-éb, -eB) a -hh (-mh) a ženská -osa (-ěBa, -eBa) a -nna (-bma) se skloňují takto: Pád mužský rod ženský rod 1. IleTpoB n^UIKHH ITexpoBa n>>uiKHHa 2. rtexpoBa n^uiKHHa rieTpoBOH IIjUIKHHOH 3. IleTpoBy n^uiKHHy rieTpoBOH rijIIIKHHOH 4. rieTpoBa rijuiKHHa IleTpoBy IIjIUKHHy 6. (o) rieipoBe (o) IlyiiiKHHe (o) HeTpOBOH (o) IljUIKHHOH 7. IleTpOBblM rijUIKHHblM IleTpOBOH IIjIIIKHHOH Poznámky: 1. Příjmení typu SÍBopcKHH, Tojictah se skloňují jako přídavná jména. 2. Příjmení typu Topaic, TofjfMau, JI,apBHH, KaiánomiH se skloňují podle příslušných vzorů, k nimž se řadí podle zakončení. (Ženská příjmení tohoto typu se neskloňují.) 3. Při skloňování českých příjmení typu TopaieK, «JiHnen; se -e- zpravidla ponechává: TopaneKa, Oujraneua, Topa^ieKy, OwjiHneuy ... 4. Ženská příjmení na -ová, -á se většinou ponechávají v původním tvaru a skloňují se jako ruská příjmení na -OBa, -aa: IlyiÍMaHOBa, HoBOTHa, IIjHMaHOBOH, Hobothoíí ... 28 Přídavná jména Skloňování přídavných jmen Přehled vzorů Tvrdý vzor HOBbiří, -aa, -oe; -bie (mojioäoh, -aa, -oe; -ué) Měkké vzory jicthhh, -aa, -ee; -ne bojihhíí, -ba, -be; -bH Tvrdý vzor Pád mužský rod ženský rod střední rod množné číslo 1. HOBbIH HoBaa HOBOe HOBbie 2. HOBoro hoboh HOBOrO HOBbIX 3. HOBOMy HOBOH HOBOMy HOBbIM 4. HOBWH, HOBOrO HOBVH) HOBOe HOBbie, HOBbIX 6. (o) HOBOM (o) HOBOH (o) HOBOM (o) HOBbIX 7. HOBMM HOBOH HOBbIM HOBbIMH Poznámky: 1. Přídavná jména s přízvukem na konci mají stejné skloňování, jinou koncovku mají pouze v 1. ^pádě jedn. čísla m. r.; srov.: mojioaoh — HOBbiň. Patří k nim tato přídavná jména: 6ojibiuoH, ropo^CKoíi, roAOBoň, ochobhoh, rpy30Boň, .zipporoH, npaMoíí, nycToíí, khjioíí, 3aBOflCKOH, 30JIOTOH, HHOH, y3JIOBOÍÍ, JieCHOÍÍ, MOpCKOÍÍ, My>KCKOH, MaCHOH, HOHHOH, obouihoh, Apyroň, ocTajibHofí, nepeÄOBOH, nHineBoň, njioxoíí, nojieBoií, npocToíí, 3eMHoň, peHHoň, pa^oBoň, poähoh, pyHHoíí, JiencoBoií, CTajibHoň, uiepcTaHoří, mcxoboh, MHpoBoíí, mojioäoh, itbcthoh, Hyacoň. 2. K tomuto typu patří i přídavná jména s kmenem na r, k, x, po nichž se píše h: CTporaH, KOpOTKHÍÍ, TUXHÍÍ. Totéž platí O slovech 6oJIbHIOH, HyMOW. C ÔOJTbHIUM, HyMUM, ôojibuiwe, Hy5K«e, ÔOJIbHIMX, HyjKMX. 3. 4. pád jedn. čísla muž. r. a 4. pád množ. čísla má dva tvary podle toho, zda se přídavné jméno vztahuje k životnému nebo neživotnému podstatnému jménu: hobhh flOM, HOBoro yneHHKfl, HOBbie ÄOMfl, HOBbix yneHHKOB, HOBbix y*ieH«ii. 29 Měkký vzor Pád mužský rod ženský rod střední rod množné číslo 1. JieTHHH JieTHHH jieTHee neTHHe 2. jieraero jieTHeií jieTHero JKTHHX 3. jieTHeMy jieTHefl jieTHeiwy JKTHHM 4. neTHHH, JKTHero JieTHIOH) jieTHee JieTHHe, jkthhx 6. (o) JieTHeM (o) jieTHeii (o) JKTHeM (o) JKTHHX 7. JKTHHM neměň JKTHHM JKTHHMH Poznámky: 1. Po písmenech hc, ui, h, m nepíšeme h, w, nýbrž pouze a, y, srov.: CBeacaa (cBeacyio), xopomaa (-yio), Morynan (-yio), Ďj^ymaa (-yio). 2. Rozdělení přídavných jmen na tvrdá a měkká není v ruštině a češtině stejné. V ruštině je tvrdých přídavných jmen mnohem více, protože všechna cizí slova s příponou -huú (české -ní) patří k tvrdým; srov.: HHTepHauHOHaJibHbiH, KJiaccHbiH, KOJiOHHíMbHbiň, KarunraJibHbiH, couHajibHbiří atp. Tvrdá jsou též na rozdíl od češtiny přídavná jména označující světové strany: BOCTOHHbíM, 3ana,n,Hbffl, ceBepHbiň, /okhmh a některá jiná: He,n,ejibHbiií, MecHHHbifí, roÄOBoň, ÄHeBHOH, též s komponentem e>Ke- (e>KeHe,zi,ejibHbiH apod.). Měkká přídavná jména označují zpravidla: a) časové vztahy (yTpeHHHH, BHepauiHHH, BeHepHHH, ceroÄHHiiiHHH, 3<2BTpauiHHH, a«bhhh, ÄpeBHHH, HOBOrOÄHHH, H&ZHeiIIHHH, TenepeiIIHHH, IIčWflHHH, pflHHHH, BeCeHHHH, OCeHHHÍÍ, JieTHHH, 3WMHHH, (n8TH)jieTHHH; b) místní vztahy: 6jiw5khhh, jífljibmm, BepxHHň, humhmř, 3AeuiHHÍí, KpaiÍHHH, BHeuiHHÍí, BHyTpeHHHH, ÄOMainHHÍí, 3a,u;HHH, nepeAHHií, cpeAHHií, COCeÄHHH, (BCe)CTOpOHHHH; c) jiné významy: cmhhh, KapHií (jen ve spojení Kapně rna3a — hnědé oči). Typ BOJIMHH Pád mužský rod ženský rod střední rod množné číslo 1. B0JIHHH BOJTÍbH Bombe BOJIMbH 2. BOJiHbero BOJiHben BOJiHbero BOJIHbHX 3. BOJiHbeMy BOJiHbeň BOOTbeMy BOJIMbHM 4. BOJIHHH, BOJIHberO BOJIHbK) BOJIHbe BOJIHbH, BOJIHbHX 6. (o) BOJIHbeM (o) BOJiqbeií (o) BOJIHbeM (o) BOJIHbHX 7. BOJIHbHM BOJIHbefl BOJIHbHM BOJIHbHMH Poznámky: 1. K tomuto typu patří např.: jiwchíí, KOpoBHÍí, K03HÍí, občhhíí, MeABeacHři, acbwhhh (dívčí), Ka3aHJiH, oxothhhhíí (lovecký), nacTynmň (pastevecký), roBizacHH (hovězí), óapaHnií (beraní, skopový) aj. 2. Podle typu bojihhh se skloňuje též řadová číslovka TpeTHH (TpeTbH, TpgTbe) a zájmeno neň (Mba, Hbě). 30 Přídavná jména přivlastňovací Pád mužský rod ženský rod střední rod množné číslo 1. MflMHH MflMHHa MflMHHO MflMHHbl 2. MaMHHa MflMHHOH MflMHHa MflMHHWX i MflMHHOľO MflMHHOrO \ MflMHHy MflMHHOH MflMHHy MflMHHblM \ MflMHHOMy MflMHHOMy 4. MflMHH MflMHHy MflMHHy MflMHHM MaMHHa (-oro) MflMHHMX 6. (o) MflMHHOM (o) MflMHHOH (O) MflMHHOM (o) MflMHHWX 7. MflMHHMM MflMHHOH MflMHHMM MflMHHMMH Poznámky: 1. Podle tohoto vzoru se skloňují též přídavná jména přivlastňovací na -ob (-es): othob, 3mtsb, kterých se používá zřídka. 2. Přídavná jména na -hh mají ve 2. a 3. pádě jedn. čísla m. a stř. rodu dvojí koncovky. Tvary ma-MHHoro, MflMHHOMy jsou běžnější. 3. Příponami -hh, -ima, -hho se tvoří přivlastňovací přídavná jména od podstatných jmen na -a (-h) bez rozdílu rodu: Mama — Mahihh, Mi/ma — Mwuihh, JTeTH — JTeTHH, — jmpjm. 4. V ruštině jsou přídavná jména přivlastňovací méně užívaná než v češtině: otcův dům — äom oth«, ředitelova pracovna — KaÔHHer ÄHpeKTOpa, Petrovo pero — nepo IleTpfl apod. Jmenné (krátké, neurčité) tvary přídavných jmen Jmenné tvary se mohou tvořit od přídavných jmen jakostních a používá se jich pouze v prísudku: CTaTbH HHTepecHa. — Článek je zajímavý. Tvoří se odtržením koncovky od složených tvarů a připojením koncovky -a (-a) pro ženský rod, -o (-e) pro střední rod a -m (-n)pro množné číslo. Jmenné tvary kmen + koncovka mužský rod ženský rod střední rod množné číslo HOB-blH HOB HOBfl HOBO HOBbl CMH-HH CHHb CVMH Cí/He CWHH MOrjH-HH MOrjH Moryna Moryne motvhh Prízvuk dvouslabičných přídavných jmen je většinou pohyblivý, v ženském rodě přechází na koncovku: hob, -a, -o, -bi; podobně Bpe^eH, mhji, nyiKm, CHjiěH, CKpoMeH, rpyjxm, yMČH, hhct, ÄceH, ^ěnieB, mojiojx,, pfl3BHT aj. U některých přídavných jmen přechází prízvuk na koncovku ve všech tvarech (kromě m. r.): xopoui, -a, -o, -u, podobně: 6oneH, bcjimk, jiěroK, cbok aj. 31 Typy prízvuku mužský rod ženský rod střední rod množné číslo 6oraT 6oraTa 6oraTO 6or«Tbi HOB HOBťZ H0BO HOBbl xopoin xopouia xopouio XOpOUIM Někdy přízvuk kolísá: floôp, -a, -o, Roôpbi, bwcok, -a, bmcoko, bmcoku; Hy»ceH, -a, -o, HJ>KH6Z aj. Končí-li kmen na několik souhlásek, vkládá se zpravidla vkladné -o- (před k): KpenKHň — KpenoK, 6jim3KHH — 6jiw30k, tohkhíí — tohok, nebo -e- (po měkké souhlásce, po šeplavé a před h): 601ÍKHH — 6oeK, ropbKHň — ropeK, npoHHbiň — nponeH, ôčähmíí — 6ep,en, CKpoMHbiří — CKpoMeH, AJiwHHbiň — .zyiuHeH. Od ÄOCTOHHbiň je krátký tvar äoctohh, -íÍHa, -íího, -řÍHbi. Krátké tvary se používají v prísudku, a to a) jestliže jde o vyjádření dočasného příznaku: Otců; 6oxteH (nyní) na rozdíl od věty Otců, 6ojibHoií (stále); b) jestliže na přídavém jménu závisí další větný člen: YpaJi 6oiyzt HCKonaeMbiMH; c) jestliže přísudek stojí před podmětem: Bhcok jpoBeHb pa3BMTHH np o m &zm neHH o cth ; d) je-li podmětem zájmeno Bcě, 3to; 3to H3Becrao; Bcě noH/zrao; e) ve spojení s příslovcí KaK, Tax: KaK oh HHTepeceH; Ona tslk mhjiíz. (S kukoh a tukoú se pojí složený tvar: KaKOH oh HHTepecHbiň; Ona Taxan Mwjiaa); f) při vykání: Bbi oneHb jno6e3Hbi; Bbi 6&zjih 6ojibH&z? g) po rozkazovacím způsobu slovesa 6biTb: Eyzrb 3íi;opoB; By^b CHacTJiHB; Ejy,n,bTe bhhma-TenbHbi! h) pro označení nadměrné míry vlastnosti: JTajibTO uiHpoKo; Otčh, CTap. Některá přídavná jména se používají převážně v prísudku ve specifikovaném významu a mají zde pouze krátký tvar: HyaceH, -a, -o, -u, (potřebuji): HaM HyneH hobhh 3aBOA', aojiHíeH, -a, -o, -u, (musím): Mbi aojdkh&z xopomo paóoTaTb; uaMťpeH, -a, -o, -bi (hodlám): ä HaMepeH noroBopwTb c hhm; roTOB, -a, -o, -bi (jsem připraven): Mbi totobh pemwTb 3Ty npoôjreMy; o6>/3an, -a, -o, -m (musím): Bbi o6ií3aHbi HaM noMOHb; cnocoôeH, -a, -o, -bi (jsem schopen): Oh cnoco6eH 3to c^ejiaTb; Bujien, -a, -o, -m (je vidět): Yace Bt/^eH hx 3aBOÄ, CJiwiueH, -a, -o, -bi (je slyšet): Cji&zmeH 3bohok. OTCW^a xopouio bu^ho h cji&zuiho; /Kub, -a, -o, -bi (být naživu): Ero po^uTejiH kubu. Překlad českého rád Ruské paA, -a, -o, -w (pouze jmenný tvar) se může pojit pouze s vedlejší větou, s infinitivem nebo s 3. pádem. >Ipaa - hto bm npnexajiH. —Jsem rád, že jste přijel. - Bac Bw^eTb. — Jsem rád, že vás vidím. - BameMy ycnexy. — Mám radost z vašeho úspěchu. 32 Na rozdíl od češtiny se ruské pafl nepojí s určitým tvarem slovesným. Českému rád odpovídají v ruštině i jiné ekvivalenty: + sloveso nedokonavé v infinitivu — a jiioôjiw (HHTOTb, xOÄ«Tb b khho, Kynaibca) rád + sloveso dokonavé v určitém tvaru — a c yjWBťwibCTBneM (npoHHTtfio, Hanniiiy) a oxoTHO (BaM noMory, npnpy) rád bych, rádi bychom — mh xotcjih 6m (nojiyqwTb ot Bac npocneKTbi) raději - Jiynvae (ocraHycb romo) - a npeOTOHHTflio (e3ÄHTb Ha MamuHe) nejraději — a ôojibine Bcero (moômo 3aHHMaTbca KOMnbřOTepoM, xotcji 6bi c to6oh nocoBe-TOBaTbca) Stupňování přídavných jmen Jakostní přídavná jména je možno stupňovat. Tvary 2. a 3. stupně jsou jednoduché nebo opisné. Druhý stupeň přídavných jmen Tvar Způsob tvoření Příklady jednoduchý kmen + ee (-en) KpacwBee (KpacwBeií) kmen + e jierne, Twme složený 6ojiee + základní tvar MčHee + základní tvar 6ojiee KpacMBbiíí (-aa, -oe, -bie) MeHee KpacMBbiií (-aa, -oe, -bie) Poznámky: 1. Příponou -ee (-efi) se tvoří 2. stupeň od přídavných jmen, která nemění kmenovou souhlásku: SbicTpee, flUHHHee, KpynHee, cnjibHee, Tenjiee, Tpynnee. Přízvuk u dvouslabičných slov přechází na příponu: hobmh — HOBee, jmhmh — yMHee. Přípona -eň je hovorovější. 2. Při tvoření 2. stupně příponou -e dochází ke změně kmenové souhlásky: k — h: KpemcHH — icpen^e, mstkhh — Mizrne, rpoMKHH — rpoMie, m^jirkh — uesíhne; r — m: floporoS — flopoKe, CTporHH — CTpo)Ke; x — ni; toxhíí — Tume, cyxoií — cyme, rnyxon — rubíne; jl — m: TBěp^biň •— TBěpace, mojio^oh — MOJioace; t — h: 6oraTbiří — Gorane, KpyToií — Kpjne, ale: HcěnTbiH — Hcejrree, 3HaMeHUTbiH — 3HaMeHi/Tee a jiná na -MTbiH, -wcTbiií; ct — m: npocTOH — npome, hmctuh — Hwme, TOJiCTbiií — Tonme, HflCTbiií — Hau\e; 33 b — bji: AeuiěBbiíí — aemeBJie, ostatní se tvoří příponou -ee: hobsih — HOBee, KpacuBbiií — KpacwBee. 3. Někdy se při tvoření vypouští část kmene -K-, -ok-: peAKHÖ — peace, mapjcnň — nume, aCMflKHH -TKUyKe, KOpOTKHÍÍ — KOpOHe, 6jI«3KHÍÍ — ÖJItOKe, HM3KHH - HtOKĚ, J3KHH — yyKQ, BbicoKHH — B&zme, iirapoKníí — mwpe, cjia^KHH — cname, rjiyöoKHH — rjiyôme. 4. Příponou -nie se tvoří 2. stupeň od přídavných jmen .naněiCHH — ^ajibiue, äohthh — aojibme, CTOpbiH — CTapuie, tohkhh — TOHbiue. Stejnou příponu mají také příslovce Äajibiiie (ÄaneKo), paHbine (pöHo). 5. V některých případech se tvoří 2. stupeň od jiného kmene: xoponiHH — Jiynuie, rmoxoS — xjace, MöJieHbKHÖ — MčHbiue. 6. Několik přídavných jmen tvoří jednoduchý 2. stupeň příponou -mini: 6oJibiUHH (oonbinoíí), MeHbiiiHH, JiyHiiiHH, XJÄUIHH, MJiflÄiiiHH, crapniirií, BbícniHH, HM3IUHH. Tyto tvary (kromě 6oJibuiHH) mají však většinou význam 3. stupně: TOBap njnuiero (B&zcmero) KanecTBa, BbzcuiHÍí (hm3uihh) copT Han, b xyjspiQM cjiynae, no M^Hbineň Mepe (při nejmenším). Užívají se mnohdy v terminologických výrazech: B&zcmee o6pa30BaHHe (vysokoškolské vzdělání), CTopumií npenoAaBOTejib (odborný asistent), mjkwiihh jichtchaht (podporučík). 7. Předpona no- dodává tvarům význam trochu, o něco; nocropme — trochu, o něco starší, noBecejiee — trochu, o něco veselejší. Mohou vystupovat i jako přívlastek za svým podstatným jménem: IIoKaacwTe mhě kocttom noÄemeBJie. = noKaacwxe MHe 6onee AeUlěBblíí KOCTTOM. 8. V češtině se používá tzv. komparativ absolutní, který nevyjadřuje srovnání, nýbrž omezenou míru vlastnosti. Ruština zde užívá jiného formálního prostředku: (odjet na) kratší dobu — KopoTKoe BpeMH, Henpo,n;oji}K«TejibHoe BpeMa starší člověk — nwKHJioň nenoBeK menší dárky — Heôonbinue uopflpKU bohatší rodina — ÄOBcuibHO 6orKaHinnH složený caMbiií + základní tvar HanĎcwiee + základní tvar (HamvieHee) jednoduchý 2. stupeň + Bcero jednoduchý 2. stupeň + Bcex CöMblH KpaCMBblií Han6onee KpacwBbiň KpacwBee Bcero KpacwBee Bcex 34 Poznámky: 1. Tvary s příponou -aiíiuiďi se tvoří pouze od přídavných jmen, u nichž se mění k, r, x v % ac, ni: KpenKHH — KpenHflMuiHH, CTporHíí •— CTpoacaiiniHH, tuxhíí — thiuízhiiihh. V ostatních případech se připojuje přípona -eňiuiiH. Přízvuk je na stejném místě jako u jednoduchého tvaru 2. stupně: HHTepecHee — HHTepecHeiíuiHH, acnee — HCHeinuHH. Přípona -aňmim je vždy prízvučná. Jednoduché tvary se používají převážně v přívlastku. 2. Jednoduché tvary 3. stupně většinou označují velmi vysoký stupeň příznaku (elativ): BaacHeňiuaa npoÔJKMa — nej důležitější (velmi důležitý) problém, .noôpeHuiHH HenoBeK — velmi dobrý člověk, MejibHaiíuiHe noÄpoÔHOCTH — nejmenší podrobnosti apod. 3. Opisné tvary se caMbifí jsou stylisticky neutrální, se slovem HanSojiee (HaHMeHee) se používají spíše v knižním stylu. Používá se jich v přívlastku i v prísudku. 4. Opisné tvary se slovem Bcex (Bcero) se užívají pouze v prísudku. Bcex se používá tehdy, jestliže porovnáváme osoby nebo věci stejného druhu: Oh yMHee Bcex. 3to 3flaHHe KpacwBee Bcex (3ÄflHHÍí). Bcero se užívá tehdy, jestliže porovnáváme s ostatními druhy: 3flopoBbe Äopo>Ke Bcero. 5. U několika přídavných jmen je možno tvořit třetí stupeň předponou Han- (pozor na pravopis!): HaHJijHUiHH, HaHMeHbuiHH, HaHxjÄUiHÍí, HaHÔojibuiHH, HaHBbřCUiHH. Užívají se zejména v knižním stylu. 35 Zájmena Zájmena osobní Pád 1. osoba 2. osoba 3. osoba mužský rod ženský rod střední rod Jedn. 1. a TbI OH OHa OHO číslo 2. Mena ero eě ero 3. MHe Te6e eMy eň euy 4. Mens ero eě ero 6. (060) MHe (o) Te6e (0) hSm (0) Heft (0) HěM 7. MHOH to6oh hm eíi () HM Pád 1. osoba 2. osoba 3. osoba — pro všechny rody Množ. 1. Mbl BW OHM číslo 2. Hac Bac HX 3. HaM BaM HM 4. Hac Bac HX 6. (0) Hac (0) Bac (0) HHX 7. HflMH BíZMH . umu Poznámky: 1. Stojí-li před zájmenem 3. osoby vlastní předložka, má zájmeno na začátku H-. Srovnej: 6e3 Héro, ot Heě, k hhm, c Heií. Po druhotných předložkách se h- nepředsouvá: 6jiaro,n,ap.s euy, BonpeKw en. 2. V 7. pádě zájmena OHa se po předložkách užívá tvar Heií (roBopuTb c Heíí), v bezpředložkovém spojení tvar eto (roborěu eio). V 7. pádě zájmen a, tm jsou tvary mhok), toôok) knižnější. Zvratné zájmeno osobní l.p. — 2.p. ce&s 3.p. ce6e 4.p. ce6s 6.p. (0) ce6e 7. p. CO60ÍÍ (-OK)) Toto zájmeno nemá 1. pád a na rozdíl od češtiny nevyjadřuje vzájemnost. Ta se v ruštině vyjadřuje spojením jipjr xpyra, v němž se skloňuje druhá část: roôeraTb Äpyr Äpyra, noMoraTb Apyr ffpyry, jnoôwTb apyr Äpvra, 3a6oTHTbca Apyr o Äpyre, 3aHHMaTbca flpyr jipyrou, např. Jsou se sebou (navzájem) spokojeni. — Ohm AOBOJibHbi ppyr jipyrou. 36 Zájmena přivlastňovací Pád Jednotné číslo Množné číslo mužský rod ženský rod střední rod pro všechny rody 1. MOU MOM MOě MOW 2. Moero uoeň Moero MOWX 3. uoeuy Moeů MOeMJ MOWM 4. mou, živ. Moero MOK) MOě MOW, Živ. MOWX 6. (o) MOČM (o) Moeö (o) MOěM (o) MOUX 7. MOWM Moeü MOUM MOMMH Pád Jednotné číslo Množné číslo mužský rod ženský rod střední rod pro všechny rody 1. Haní Hama Hame HaHIH 2. Hamero Hameň Hauiero HaUIHX 3. HflHieMy Hameií HameMy HAIHHM 4. Haní, živ. Hauiero Hauiy Hame HflUIH, ŽÍV. HfflHHX 6. (o) HflUieM (o) HameM (o) HameM (o) Hamnx 7. HflUIHM HameM HaiHHM HaHIHMH Poznámky: 1. Jako zájmeno moh se skloňují zájmena tboh, cboh; jako zájmeno Ham se skloňuje zájmeno saiu. Prízvuk je u typu moh na koncovce, u typu Ham na kmeni. 2. Přivlastňovací zájmena 3. osoby ero, eě, hx se neskloňují a nikdy se před ně nepředsouvá h-. Srovnej: 6e3 ero noMOirni, k eě 6paTy (k jejímu bratrovi), ot hx po,a;wTejieH apod. Zájmena tázací a vztažná l.p. KTO HTO 2.p. Koro qero 3.p. KOMV HĚMV 4.p. Koro HTO 6. p. (o) KOM (o) HČM 7. p. KeM Poznámky: 1. Zájmena kúkoř, kotctomíí se skloňují jako přídavná jména tvrdá. 2. Zájmeno nen se skloňuje jako přídavné jméno typu bojihhíí. 3. Zájmeno CKOJibKO se skloňuje takto: 1. CKOJibKO, 2. CKOJibKHX, 3. CKOJibKHM, 4. CKOJibKO, CKOJIbKHX, 6. (o) CKOJIbKHX, 7. CKOJIbKHMH. 4. Českému jehož, jejíž, jejichž odpovídá ruské KOToporo, KOTopoň, KOTopwx, které se klade za podstatné jméno, k němuž se vztahuje: Továrna, jejíž výrobky ... Oaôpnica, mnejmsí KcropoM 37 5. Kíikob, -a, -o, -bi se používá pouze v prísudku: KaKOBa 3,n;ecb pexa? Jaká je tady řeka? KaK0B« pe3yjibTOTbi HcnbiTaHHří? Jaké jsou výsledky zkoušek? 6. Českému což odpovídá ruské hto: Přijela k nám návštěva, což jsme nečekali. JJpHexaJiH rOCTH, HTO Mbl He O^HAíMH. 7. Zájmena KOTopwií se užívá především jako vztažného zájmena ve vedlejší větě: Km/ra, KOTopaji neaci/T Ha ctojk, nepeBe^eHa c pvccKoro H3biKa. V otázkách se v ruštině na rozdíl od češtiny užívá převážně zájmena KaKoií: Které jazyky studuješ? — Kaxue a3biKW Tbi H3yHaeuib? Ve kterém časopise jsi to četl? — B KaKOM acypHajie Tbi 3to hhtoji? V kterém roce ses narodil? — B KaKOM ro^y Tbi po^unca? Které šaty si vezmeš? — Kaicoe nnaTbe Tbi HafleHeuib? Kolikátého je dnes? — KaKoe cero^Ha hhcjio? Ale pozor! Kolik je hodin? — KoTOpbIH HaC? (CKOJIbKO BpeMeHH?) Zájmena ukazovací Pád Jednotné číslo mužský rod ženský rod střední rod 1. 9TOT TOT 9Ta Ta 3T0 TO 2. 9TOTO TOTO 3T0H TOH 3TOTO Toro 3. 3TOMy iouy 3T0ÍÍ TO H 9T0My rouy 4. 3TOT TOT 9Ty Ty 3T0 TO ŽÍV. 9TOTO ŽÍV. TOTO 6. (06) 3T0M (o) TOM (06) 9TOH (o) TOÍÍ (06) 3T0M (o) TOM ' 7. 3THM TĚM 3T0KÍ TOH 3THM TeM Množné číslo pro všechny rody 1. 3TH Te 2. 9THX Tex 3. 9THM TeM 4. 9TH, ŽÍV. 3THX Te, živ. Tex 6. (06)3THX (o) Tex 7. 3THMH TČMH Poznámky: 1. Zájmeno stot ukazuje na bližší předmět, tot na vzdálenější. Pro uvedení vedlejší věty se užívá zájmena tot: tot, KOTopbiií Ta, KOTopaa Te, KOTopbie tot, kto tot, kotro. ... (HeoôxoÄWMO yfleiwTb BHHMflHne TeM 3aBo,n,aM, KOTopbie pa6oTaioT Ha axcnopT.) 2. Spojení tot ace, stot ace, tot (ace) caMbiií, stot (ace) caMuň překládáme slovy tentýž, stejný, právě ten. Výraz Teiw caMbiM překládáme slovem tím nebo tak: TeM caMbiM mojkho noBbzcHTb npoH3BOA«TenbHOCTb TpyRa. 3. Zájmeno TaicoH se skloňuje jako tvrdá přídavná jména. TaKOB, -a, -o, -u se používá jen v prísudku: TaicoB 3aKOH. Takový je zákon. 4. Zájmeno CTOJibico se skloňuje takto: 1. cmribKO, 2. CTOJibKHx, 3. CTOJibKHM, 4. CTOJibKO, CTOJIbKHX, 6. (o) CTOJIbKHX, 7. CTOJIbKHMH. 5. Ve funkci ukazovacích zájmen se používá zejména v odborném stylu i jiných druhů slov: HacTO>řmHH, CHčAyronrHH, ^aHHbiň, nocjre,zrHHH, např.: tento dopis — HacTO^mee nncbMo. 38 Zájmena určovací Pád Jednotné číslo Množné číslo mužský rod ženský rod střední rod pro všechny rody 1. Becb BCH Bcě Bce 2. Bcero b ceň Bcero Bcex 3. BCeMJ Bceň BCeMJ> BCeM i 4. Becb, živ. Bcero BCK) BCě Bce, živ. Bcex 6. (060) BCěM (060) Bceň (060) BCěM (060) Bcex 7. BCeM Bceň BCeM BCeMH 1. caM caMa caMo CflMH 2. caMoro caMoň caMoro caMwx 3. CaMOMJ caMoií CaMOMJ CaMMM ! 4. caM, živ. caMoro caMoě (c&uy) caMo CíZMH, žív. c&mux 6. (o) CaMOM (o) caMoťí (o) CaMOM (o) caMwx 7. CaMMM caMoň CaMWM CaMWMH Poznámky: 1. Zájmeno Becb má význam všechen, celý, veškerý, Bcě vystupuje též jako částice ve významu stále (Bcě 6ojibuie). Na místo zájmena Becb ve významu celý je možno při zdůraznění a emocionálním zabarvení použít slova ugjibúl: ä bcio uonb He cnaji. IIpeACTaBbTe ceôe, a H^jryio HOHb He cnaji. 2. Zájmeno caM má význam českého sám ve smyslu "bez cizí pomoci" (ä 9to Cflenaio caM.) a význam zdůrazňující (ä sto 3Haio ot caMoro /nipeKTOpa.) Ve významu samotný, osamělý se používá slova ojíuh. Oh ocraHeTca ^oMa oä«h. 3. Zájmena c«Mbďi, Kaxjihm, bcäkiiíí, Apjroií se skloňují jako tvrdá přídavná jména. 4. Zájmeno c«Mbiií se užívá: a) pro tvoření složeného 3. stupně přídavného jména (commíí bmcoichh), b) pro označení těsné blízkosti, krajní hranice (nepefl cížmhm o6e,zr,OM — těsně před obědem, y caMoro 6epera — u samého břehu, těsně u břehu), c) ve spojení se zájmenem tot, 3tot pro vyjádření významu tentýž. d) Ha CaMOM AčJie — skutečně, opravdu. 5. Opakovanost: každých (pět minut, sedm měsíců apod.) — KíMKabie (naib mhhkt, ceMb MecaueB). 6. Bozkhh má význam: a) každý, jakýkoliv (BCsKoe KOJie6aHHe uen), b) různý, všelijaký (ecrb bchkuě rnoffo). Bo bchkom cjijnae — v každém případě; Ha bcjíkhh cjiyqaií — pro každý případ. 39 Zájmena neurčitá Tvoří se od tázacích zájmen připojením částic -to, -HHÔyflb, -jihôo a Koe-: ktoto, hto-HHÔyAb, KaKoií-JiHÔo, Koe-KTO apod., a také se podle nich skloňují. Při spojení zájmena s částicí Koe- se klade předložka mezi částici a zájmeno: Koe c KeM, Koe k komj, Koe b hSm apod. Částice -HHÔynb a -jihôo označují předmět neznámý, který není konkrétně určen, s možností výběru (JTocmotphm KaKOH-HHÔyirb (bHJibM). Odpovídá českému ně-. Ve větách rozkazovacích, tázacích a podmínkových se užívá částice -HHÔyflb. Částice -to označuje předmět sice neznámý,ale konkrétně určený, vymezený. Kto-to Te6e 3BOHWJ1. Odpovídá českému ně- nebo -si (někdo, kdosi apod.). Částice Koe- označuje ne všechno, ne všichni, lec-: Koe-^TO MHe He noiwTHO. Lecčemu (něčemu) nerozumím, ne všemu rozumím. Zájmena hčkto, hčhto se neskloňuj! a mají význam kdosi (nějaký), cosi: hčkto HBaHOB — jakýsi Ivanov; nemo HHTepecHoe — něco zajímavého. České -koli (kdokoli, cokoli apod.) zdůrazňuje možnost výběru a překládá se slovem yrojxao: Čtěte cokoliv — HHTaiÍTe hto yro^HO. V přípustkových větách se vyjadřuje zesilující částicí hh, kladenou těsně před sloveso: Kto k neMy hh npH,n;ěT, Kaac^OMy noMOfceT. Ať k němu přijde kdokoli, každému pomůže. Zájmeno iit'KOTopbiií se skloňuje jako tvrdá přídavná jména. V množném čísle má stejný význam jako v češtině. V jednotném čísle překládáme obvykle jinak: Zeptej se některého odborníka. — Cnpocu y KoroHHÔynb H3 cnenHajiucTOB. Zájmena záporná Tvoří se od tázacích zájmen připojením částice hh-: hhkto, hhito, HHKaKoií, mmeň a skloňují se jako tázací zájmena: hhkoiy), mneMy, HHKaKOMy. V předložkových pádech se klade předložka mezi částici a zájmeno: hh ot Koro, hh k neuy, hh o kom, hh c hčm. Záporná zájmena s částicí m nemají první pád a mají význam českého nemám (s kým, od koho apod.), je-li uveden činitel ve 3. pádě, nebo není (s kým, od koho apod.), není-li uveden činitel. Tato částice je vždy prízvučná. Předložka se rovněž klade mezi částici a zájmeno. He c KeM nocoBeTOBaTbCJi. —Není se s kým poradit. HaM ne ot kóto ac^aTb noMonjH. — Nemáme od koho čekat pomoc. Minulý a budoucí čas se vyjadřuje neprízvučnou sponou 6buio, 6y,n;eT, která se klade za celý výraz: HčKoro 6mjio cnpocwTb, He c KeM 6y,n;eT noroBopwTb. V žádném případě se řekne hh b KoeM cJiynae. 40 f Číslovky Přehled číslovek základních a řadových základní řadové 0 HOJIb, Hyjlb HyjieBOH, -aa, -oe, -we 1 OÄMH, ORHa, OffHO, OJIfiU nepBbiň, -aa, -oe, -bie 2 BTopoä, -aa, -oe, -bie 3 TpH Tpernň, -ba, -be, -bH 4 neT&zpe "íeTBepTbiíí 5 n$iTb rtsTbiň 6 mecTb UieCTOH 7 ceMb ceÄbMoií 8 BOCeMb BOCbMOH 9 fleBHTb fleB^Tbiíí 10 ÄeCHTb JSfiCMTbm 11 oflWHHaittjaTb OAWHHaAiraTbiH 12 ÄBeHaÄu;aTb ÄBeHaAiíaTbiií 13 TpHHútJJ,Li;aTb TpHHajjnaTbiií 14 HeT6/pHaÄu;aTb HeT6zpHaOTaTbiM 15 naTHa^uaTb naTHaAiíaTbiíí 16 niecTHflÄtíaTb niecTHaAu;aTbiH 17 ceMHflÄUaTb ceMHflAij;aTbiH 18 BoceMHa^iiaTb BOceMHaAuaTbiií 19 fleBaTHaÄUaTb AeBaTHflAijaTbiH 20 ÄBa/maTb KB&jmaThiii 21 ABaAiiaTb oflMH RBajnj,a.Th nepBbiíí 30 TpwÄUaTb TpHÄUOTblH 40 COpOK COpOKOBOH 50 naTb/iecOT naTHAeciíTbiH 60 mecTbÄec«T uiecTHAeozTbiH 70 CeMbÄeCHT ceMHAeozTbiíi 80 BOCeMb^eCHT BOCbMHAeCOTblH 90 ÄeBHHOCTO AeBaHOCTblH 100 CTO COTblH 101 CTO OAMH cto nepBbiií 110 CTO AčCHTb CTO AeCiZTblH 200 ABČCTH AByxcoTbiň 300 TpMCTa TpěxcoTbiií 400 HeTbřpecTa HeTbipěxCOTbIH 500 n»Ti>coT nHTHCOTblä 600 mecTbcoT UieCTHCOTblíí 700 CeMbCOT CeMHCOTblH 800 BOCeMbCOT BOCbMHCOTblíí 900 ^eBaTbcoT ABBaTHCOTblH 1000 Tbícana TMCHHHblií 2000 ÄBe TWCHHH AByxTbzcaHHbiíí 5000 naTb T6ZCHM naTHTbZCaMHblií 41 1 000 000 2 000 000 1 000 000 000 MHJIJIH0H JSßSL MHJIJIHOHa MHJIJIHßpÄ MHJIJIHOHHbffl ÄByXMHJIJIHOHHMH MHJIJIHöpÄHblH Skloňování číslovek základních 1. Číslovka oämh se skloňuje jako zájmeno stot, pouze prízvuk má na konci. Tvar množného čísla orhu se pojí s pomnožnými podstatnými jmény (oppu hokhhum). Oruh může mít význam sám (JI ocranca oä«h). Oruu má také význam "samý, jenom, pouze": oähw HenpHSTHOCTH — samé nepříjemnosti. Po číslovce oä«h (i u víceslovných číslovek) stojí podstatné jméno v 1. pádě jedn. čísla: ppajm&Th oä«h 3aBOÄ, copoic OÄHa (baôpmca, n«TbÄec#T oäho oôteÄHHeHHe. Číslovky Äßa, Äße; o6a, o6e Pád m. r., stř. r. ž. r. m. r., str. r. ž. r. 1. Ä*>a Äße o6a o6e 2. ÄByx ÄByx OÖ0HX OÔčHX 3. ÄßyM ÄByM OÔ0HM OÔčHM 4. Äßa, ÄByx Äße o6a, 060HX o6e 6. (o) AByx (o) ÄByx (06)OÔ0HX (06) oôeHx 7. ÄByM« ÄByMS oööhmh OÖßHMH Číslovky Tpii, ieT6ípe l.p. TpH HeT6zpe 2. p. Tpěx HeTbipěx 3. p. TpěM HeTbipěM 4. p. TpH, Tpěx MeTbřpe, qeTbipěx 6. p. (0) Tpěx (0) HeTbipěx 7. p. TpeMH HeTblpbMÄ Poznámky: 1. Po číslovkách ÄBa (äbe), 06a (o6e), TpH, leTbzpe se klade podstatné jméno ve 2. pádě jedn. čísla: ÄBa yneHHKa, 06a npHaTenH, Äße rr 2. P- na™ naTHfl/maTH naTH^ecaTH 3. P- naTM naTHrOTíaTH naTHÄecaTH 4. P- naTb naTHa^iraTb naTb,n;ec>zT 6. P- (o) na™ (o) naTHa/rnaTii (o) naTWÄecaTH 7. P- naTbw naTHaArj,aTbio naTb/o^ecaTbio naámky: t Pbdle nHTb se skloňují číslovky mecTb až AecaTb, .nBa^riiaTb, TpwfliuaTb, podle iurraaOTaTb se skloňují číslovky OA"HHaAU,aTb až #eBaTH<2,znj;aTb, podle naTb^eoiT se skloňují číslovky mecTbÄecOT až BoceMb^ecaT. Z. Přívlastky nocii£,znHie, irepBbie, 3th, Bce stojící před číslovkovým spojením mají na rozdíl od češtiny tvar 1. pádu mn. čísla: posledních pět týdnů — nocne/uine naTb He,a;ejib, prvních deset dnů — nepBbie Ä^caTb AHeM, těchto pět továren — ara naTb 3aBOÄOB, všech patnáct lidí — Bce naTHafliraTb nejiOBřK. v Číslovky copoK, aeBHHocTO, cto l.p. COpOK AeBaHocTO CTO 2.p. copoKa ÄeBaHocTa CTa 3.p. COpOKffl ^eBaHocTa CTa 4.p. COpOK AeBaHOCTO CTO 6.p. (o)copoKa (o) ^eBaHocTa (o) CTa 7.p. COpOKfl AeBaHocTa CTa Číslovky .zreecTH, TpwcTa, HeT6ípecTa l.p. AB^CTH TpwcTa neTbrpecTa 2. p. AByxcoT TpeXCOT neTbipěxcoT 3.p. AByMCTOM TpeMCTäM HeTbipěMCTaM 4. p. ABřCTH , ÄByXCOT TpwcTa, TpěxcoT neTbzpecTa, neTbipěxcoT 6.p. (o) ÄByXCTOX (o) TpeXCTOX (o) HeTbipěxcTax 7.p. ÄByMHCTaMH TpeMHCTOMH HeTbipbMHCTaMH Číslovka naTbcoT l.p. naTbCOT 2.p. naTHCOT 3.p. naTHCTaM 4.p. naTbcoT 6p. (o) naTHCTAX 7. p. naTblOCTíIMH Podle miTbCOT se skloňují číslovky uiecTbCOT až ÄeBaTbcoT. Číslovky TbíCHHa, MHJIJIH0H, MHJIJIHapA T&íCHHa se skloňuje jako He^ejia. V 7.pádě je kromě tvaru T&íoraeií (jako podstatné jméno): c oähoh Tbzcaneň pyôjieií též tvar TwcHHbio (jako číslovka): c TbzcaHbio py6ji«Mn. Mhjijihoh a MHJiJiHap,a se skloňují jako sasoji. 43 Skloňovaní víceslovných číslovek Ve složených víceslovných číslovkách se v ruštině skloňuje každá jejich část, např. 1. P- TpH TbZCHHH niecTb^eozT BOCeMb (iHTyK) 2. P- Tpěx TblCÍFi mecTWAecHTH BOCbMW (ihtvk) 3. P- TpěM TbZCHHaM UieCTMAeCHTH BOCbMW (fflTJKaM) 4. P- TpH TblCSVW raecTb^ecOT BOCeMb (ihtvk) 6. P- (o) Tpěx Tbzcanax mecTMÄecaTH BOCbMW (HITVKax) 7. P- TpeMs TbzcanaMH UieCTbTOAeCHTbK) BOCbMK? (BOCeMblo) (HITJVKaMH) Zvýšení a snížení, rozměr a míra a) Zvýšení a snížení o nějakou hodnotu se vyjadřuje v ruštině předložkou Ha (česky o): CHU3HTb (noB&zcHTb), Hí/ace (B&zme) Ha 30% . b) Snížení a zvýšení na dolní nebo horní hranici se vyjadřuje předložkou ao (česky na): coKpa-TOTb (yBejiuiHTb) npoH3BzToro Maa T&zcana jteBaTbcoT copoK nsToro ro^a). Uvádíme-li pouze rok, užívá se 6. pádu s předložkou b, slovo roA stojí až za číslovkou (v r. 1985 — b 1985 r. — b racana j\s&wibcoi BoceMb^ecaT rwxoM ro^y). Rozmezí: od-do: c-ao (c Tperbero j\o BOCbMoro AeKa6p.s, c BOCbMw ^o ^ecaTw nacoB); léta 1990 — 1995: 1990 — 1995 rr. (T&zcana AeBaibCOT fleBaHocTbiň - Tbzcaqa ^eBaTbcoT ^eBHHocTO nsTbiií rofíbi) (pomlčka se nečte); v r. 1980 a 1981: b 1980 h 1981 rr. ( b T&zcana fleBaibcoT B0CbMH,ti;ec«T0M h Tbzcana fleBaTbcoT BoceMb^ecaT nepBOM roflax) ; v letech 1950 — 1960: b 1950 — 1960 rr. (b Tbzcana .ncBaTbcoT naTHflec^TOM - Tbzcana ^eBaTbcoT uiecTHfleosTOM ro^ax). Při stanovení dat dokumentů (dopisů, dohod, novin apod.) odpovídá české předložce z předložka ot: dopis z 16. ledna - nucbMo ot 16 aHBap>z. Číslovky druhové V ruštině jsou tyto druhové číslovky: ppoe, rpoe, neTBepo, nsTepo, uiecTepo, ceMepo, BOCbMepo, A^Batepo, ^ecaTepo. 45 Skloňování l.p. ABoe HßTBepO 2. p. ABOWX HeTBepbřx 3. p. ffßOUM HeTBepbZM 4. p. jspoe HeTBepo, HeTBep&zx 6. p. (o) ÄBOWX (o) neTBepbzx 7. p. ÄBOWMH qeTBepbZMH Poznámky: 1. Podle jifioe se skloňuje Tpoe, podle neTBepo ostatní. Podstatné jméno při nich stojí v 2. pádě mn. čísla: jspoe fípy3eň. 2. Užívají se většinou jinak než v češtině: a) s pomnožnými podstatnými jmény: .zmoe caueň; u vyšších číslovek se říká mecTb, ceMb caHeM; b) s párovými předměty: neTBepo canor, též HeT&zpe nopbi canor; c) při zájmenu: Hac 6&zjio Tpoe; d) s podstatnými jmény nervi, mojm, Jiwna: Tpoe ReTeň, neTBepo mojxpvi, (qeTbzpe HenoBeKa), jsfioe jihu,; e) s podstatnými jmény označujícími mužské osoby: Tpoe CTyaeHTOB (= Tpn CTy^čHTa), ner-Bepo Hpy3eň (= neTbzpe Apjra); f) s podstatnými jmény označujícími mláďata: ppoe kotízt (zrna KOTěHKa). Od iwrepo výše jsou málo frekventované. V nepřímých pádech se častěji užívá základních číslovek Ornyx cyTOK, Tpěx 6p < > < X = oe a njnoc 6e MWHyc ne b HHCJiwTejie flejiěHHoe Ha sm paBHo 3H Bo3Befl6'HHe (B03BbimeHHe) b CTťneiib TpH b KBaflpaTe (TpH KBaflpaT, TpH BO BTopoií CTeneHH) hkc KBaApaT ( hkc b KBa,a,paTe, HKC bo BTopoň CTeneHH) 6e Ky6 (6e b TpeTbeň creneHH) a b CTeneHH MWHyc 3H 6e b cTeneHH sh njnoc e,n,HHim;a a KBaAp^T rajoc 6e KBaflpOT (cyMMa KBamoaTOB a h 6e) a b CTeneHH sm bcž b CTeneHH sh (amraH creneHb a b crcneHH 3M) H3BJieHzTbCH — a cMe/ocb, th CMeěnibca , oh CMeěTca, mm cMeěMca, Bbi CMeěTecb, ohh cmc/otch Přehled změn kmenové souhlásky I. časování II. časování K-H nnflKaTb, nnany, -leuib , -nyT — X-UI naxaTb, nauiy, -ineuib, -myT — CK-ffl. HCKíZTb, umy, -m,euib -myT — C-UI nncaTb, nuuiy, -uieuib, -iuyT HOCMTb, HOHiy, HOCHHIb, -CHT 3-ac CKa3OTb, CKawy, -aceuib, -acyT B03UTb, BOaíJ, B03HIHb,-35IT Ä-3K raoÄOTb, rcioscy, rjioaceuib, -acyT XOflMTb, XOSCy, XOflHIHb, -pflT T-H np^TaTb, np-sny, -nenib, -nyT njiaTí/Tb, nnaHv, njiOTHHib,-tht T-HI TpeneTOTb, -uiv,-iiTeuib, -myT 3anpeT«Tb, -peuiy, -peTt/uib, -tst 6-6ji KOJieÔOTb, -6jno, -6nemb, -ôjtíot JHOÔWTb, -6jI/0,-6HHIb, -Ô3T n-nji c&znaTb, -mno, -njieuib, -nraoT KynwTb, -njíw, -nHuib, -naT M-MJI ÄpeMaTb, -Mjvo, -Mjienib, -mjhot KOpMMTb, -MJITO, -MHIHb, -MHT B-BJI — JIOBUTb, -BJI70, -BHHIb, -B»T dp-dpji — rpaipwTb, -(pJiro, -(bwnib, -(Jist Slovesa v infinitivu na Hb patří k I. časování, avšak v 1. os. jedn. čísla a ve 3. os. mn. čísla zůstává nezměněná kmenová souhláska: MOHb -Mory, Moaceuib,MO»ceT, MoaceM, MoaceTe, Moryr; nenb- nexy, neněnib,......., neicyT. K produktivnímu časování patří pět slovesných tříd: I. -aTb, (-aio, -aeúib) — ÄenaTb, oôeAaTb, peniaTb, paôoTaTb; 49 II. -en. (-eio, -eeuib) — KpacHerb, ĎJiejineTb, Becejierb; III. -oBaTb (-yio, -yeuib) — 6eceflOBaTb, KpHTHKOBOTb, aHajrn3wpoBaTb; IV. -HyTb (-Hy, -Hemb, min. čas -Hyn) — KpwKHyTb, OTAOXHjTb; V. -HTb (-K)/-y/, -HIHb) — rOBOpUTb, peiHMTb, B03MTb, HOCWTb. První čtyři třídy patří k I. časování, V. třída k II. časování. Prízvuk v tvarech přítomného času Přízvuk stálý Přízvuk pohyblivý Číslo Osoba na kmeni na koncovce I. čas. II. čas. I. čas. II. čas. I. čas. H. čas. jednotné 1. 2. 3. a flejiaio tm flejiaeiHb oh AejiaeT 6pouiy 6poCHIHb 6p0CHT Hecy Hecěuib Hecer roBopw rOBOpHUIb roBop«T nHniy n«uieuib nwuieT Bowy B03HTIIb B03HT množné 1. 2. 3. mm jsjeiiaeM Bbi ÄenaeTe OKU A^JiaíOT 6poCHM 6pocHTe 6pOCHT HecěM HecěTe HecyT rOBOpWM roBopHTe rOBOp^T nameM nííHiere nHfflYT B03HM B03XT Slovesa se změnou kmenové souhlásky mají většinou přízvuk pohyblivý. Předpona bw- u sloves dokonavých je vždy prízvučná (B&íBe3TH, B&zBe3y, B6ZBe3eim>). Správný přízvuk je třeba ověřit podle slovníku. Minulý čas Minulý čas se tvoří od infinitivního kmene příponou -ji a koncovkami -a (ž.r.X -o siř. r. . -h (mn. čísla pro všechny rody); slovesa na -th (HecTu) a ib(MOHb) nemají v m. r. přípono -n: infinitiv m. r. ž. r. stř. r. mn. číslo AeJia-Tb Äejiaji ^ejiana flejiajio jienaim Hec-Tw Hec Hecjifl Hecjio Hecjui MO-Hb Mor Morjia Morjio Morjiw Poznámky 1. Tvary minulého času musí mít při sobě podmět: oh Jjejiaji, oreu, nncaji, mm CHjemi. ohm TOTaJiH, Bce paôoTajiH. 2. Slovesa bcctw, MecTW mají minulý čas Beji (-a,-o, -u), Měn (-a, -o, -ú). 3. Slovesa neproduktivního typu na -HyTb, která označují změnu stavu, mají minulý čas bez -ay-: Měp3HyTb — Měp3, -jia, -jio, -jih; coxHyTb — cox, -Jia, -jio, -jih; noruÔHyTb — nor«6, -Jia, -jio, -jih; HCHč^HyTb — HCH63, -Jia, -JIO, -JIH. 4. Slovesa na -epeTb tvoří minulý čas takto: yMeperb —yMep, -na, -no, -jih; 3anepeTb — 3anep, -Jia, -jio, -jih; CTepeTb — cTěp, -Jia, -jio, -jih. 50 5. Sloveso pacTw (B&roacTn) má minulý čas poc, -na, -no, -nw; sloveso omiiÔHTbca: oniwGca, -nacb, -nocb, -jiHCb; sloveso cecrb: cen, -na, -jio, -jih; ynacTb: ynaji, -a, -o, -h; ecTb: en, ena, eno, enn. 6. Při vykání je sloveso v množném čísle: Kde j ste byl (byla)? ľne Bbi 6&ínn? Prízvuk ve tvarech minulého času Prízvuk stálý Prízvuk pohyblivý na kmeni na konci v ž. r. na koncovce, jinak na kmeni v ž. r. na koncovce, jinak na předponě n^nan nenana nenano Hec Hecna Hecno coôpan coôpana coôpano npi/Han npHHana npwHano nenann Hecnw coôpann npwHann K typu Hěc patří slovesa s infinitivem -tu a -Hb. K typu coSpan patří např.: 6bin, 6pan, B3an, raan, 5Knn,nnn, nnn, cnan. K typu itouhaji se řadí např. npu6bin, npwnan, npoAan, po3Aan, co3nan, noHan, Hanan. Budoucí čas Od sloves nedokonavých se budoucí čas tvoří spojením tvaru slovesa 6biTb s infinitivem : Osoba 1. a 6j,zry nncOTb 2. Tbi ôjaenib nncOTb 3. OH (OHa,OH0 ) ftyjXZT nHCOTb 1. Mbi 6jaeM nncaTb 2. Bbi ôjAeTe nncaTb 3. ohm S^AyTnncaTb Tvary sloves dokonavých mají význam budoucího času: HanniHy, -menib nocTflBmo, -BHLUb ... Podmiňovací způsob Podmiňovací způsob se tvoří z tvarů minulého času a neměnné částice 6bi: Osoba 1. a 6bi CHnen(a) 2. tm 6bi cnflen(a) 3. oh 6bi cnnen, OHa 6bi cnnena, oho 6bi cnA«?no; 1. Mbi 6bi cHA^nn 2. Bbi 6bi cnnenn 3. ohm 6bi CHAenn Ve vedlejší větě následuje 6bi hned po spojce: ecnn 6bi bm xoTenn 51 Rozkazovací způsob Tvary pro 2. os, jednotného a množného čísla se tvoří v ruštině takto: Zakončení u sloves zakončených v kmeni (před koncovkou přít. času) Příklady -ii (je) samohláskou Ä^Jiaio — %en.aň(Tč s -h (Te) souhláskou, jestliže mají v 1. os. jedn. čísla prízvuk na kmeni Maacy — MKMmb, 6eryr 6e»cflJi,-a,-o,-H 6en ÔHTb 6bio, 6bémb, 6bK)T 6hji, -a,-o,-H 6eô ÔJHOCTW ôjhoäj, -Äeiub, -pyr 6jtioji, -a-o, -u 0.13" ÔOpOTbCfl 6op/ocb, -pembca, -piOTca ôopojica, -nacb, -nocb, -jiHCb 6op : 6paTb 6epy, -péuib, -pyr 6pan, -a-o, -h 6epa 6pHTb 6peio, -eemb, -eiOT 6pnji, -a, -o, -h opea 6bITb 6ypy, -flemb,-ÄyT 6bui, -a, -o, -h ôyjp. BeCTO seny, -Aěmb, -pyr Beji, -a, -o, -u B3HTb B03bM^, -Měmb, -MyT B3HJI, -a, -o, -h B03bMlí 52 Infinitiv Přítomný čas Minulý čas Rozkazovací způsob BCTaTb BCTíZHy, -Heuib, -HyT BCTan,-a, -0, -h BCTaHb rw6HyTb rw6Hy, -Henib, -HyT th6, -na, -jio, -jm tm6hh THaTb TOH/O, -HIHb ,-HHT raaji, -a, -0, -h TOHM rpecTw rpeGy, -6ěuib, -6yr rpě6,-na, -0, -u rpe6w flaBaTb na/o, -ěiHb, -TOT aaBaji, -a, -0, -h naBaíí AaTb p,aM, jxauib, nacT, nan, -a, -0, -h naň «a«uM, aa^MTe, flajxjT neTb neny, -eoib, -yT nen,-a, -0,-h neHb ecTb eM, euib, ecT, en, ena, eno, čjih euib QJ\UM QJXUTQ, eflflT • exaTb ejsy, e/jemb, ejryr exan, -a,-0,-h noe3acaH xcaTb >KHy, )KHěnib, MCHyT acan, -a, -0, -h >KHH acaTb )KMy, acMěuib , acMyT acan, -a, -0, -h aCMH acnaTb ac/ry, xýoeuib, acjryT acnan, -a, -0, -h xcenb aery, acacěuib, acryT acěr, acraa, -0, -h acrn XCHTb mmiy, -Běuib, -b/t »chji, -a, -0, -h aCHBW 3aH>rrb 3aňMj, -Měuib, -Myj 3«HÍIJI, -a, -0, -H 3aťÍMM 3anepeTb 3anpj, 3anpěuib, -np^T 3anep, -na, -jio, -jih 3anpw 3BaTb 30B>>, -Běuib, -BJT 3Ban, -a,-0, -h 30BM HffTU HJxy, HJjěfflb, -pyr měji, uura, urno, ihjih HflM KJiaCTb KJiajjjrflěuib, -jxjt KJian, -a, -0, -h KjiaAw KOJIOTb KOJI/0, KOJieiHb, KOJHOT kojioji, -a, -0, -H KOJÍM (noJioTb) KpbITb KpOK), KpoeiHb, KpoiOT Kpwn, -a, -0, -h KpOÍÍ jiraTb Jíry, Jiacěuib, jiryT nraji, -a, -0, -h JITH jienb jinry, jwacenib, JisryT jiěr, neraa,-o, -w jiar Mecrw MeTv, -Těuib, -Tyr Měji, -a, -0, -u MeTM MOJIOTb Menzo, Menewb, -jnoT mojioji, -a, -0, -H MejiM MOHb Morj, -aceuib -ryT mot, Moraa, -0, -u HaHííTb HaHHV, -HělHb, -HyT Havají, -a, -0, -h HaHHM o6HLSTb 06HHMV, OĎHMMeUIb, -MyT o6hhji, -a, -0, -h o6hhmm 067Tb o6yK>, -euib, -kt o6jji, -a, -0, -h o6jh onerb OJi;eHy,-HeiHb, -HyT onen,-a, -0, -h OflřHb OTnepeTb OTonpj, oTonpeuib -npyr oTnep, -na, -0, -h OTonpw oniH6wTbca ouiHSjcb, -6ěuibca, -6yrca ouiwóca, -6nacb, -6jiocb, -6iiHCb OIHHĎMCb nacTb na^, -nemb, -uyi nají, -a, -0, -h naAM neTb no/o, noěuib, no/oT nen, -a, -0, -h noií nenb neKy, -qěmb, -kjt něK, -na, -jio, -jim neKM njiec™ njieTj, -Těuib, -tjt njiěji, -a, -0, -u nneTM nnbiTb njIblBy, -BělHb, -BJT njibui, -a, -0, -h nJIblBM pacTw pacT>>,-Těuib, -TJT poc, -na, -0, -m pacTM cecTb ozny, c^Aenib, oznyT cen, -a, -0, -h CHflb ce%Th ceio, ceeuib, csiot ceaji, -a, -o,-h ceň cjiaTb IHJIK), IHJlělHb, IHJHOT cjian, -a, -0, -h IHJIH cnacTw cnacy, -cěiHb,-cyr cnac, -na, -no,-M cnacM cnaTb cnjiio, cnnuib, cnaT cnaji, -a, -0, -h cnn CTaTb CTaHy, -Heuib, -HyT CTaji, -a, -0, -h CTaHb CTepeTb COTpj, -Tpěuib, -TpJT CTep, -na, -jio, -h COTpM Tep^Tb Tpy, Tpěuib, TpyT Tep,-na,-0, -h TpH TKaTb TKy, TKělHb, TKyT TKaji, -a, -0 -h TKH y3HOTb y3Haio, -aeuib, -oiot y3Haji, -a, -0, -h y3Haíí yMepeTb ywpy, -pěuib, -p^T >>Mep, -Jia, -0, -h yMpM 53 Infinitiv Přítomný čas Minulý čas Rozkazovací způsob ynecTb XOTSTb UBČCTW ynry, yHTěiiib, ymyi xony, xonenib, xohět, XOTUM, XOTMTe, XOT.OT upery, -Těnib, -TyT yHěji, yqjia, -o, -u xotcji, -a, -o, -h UBěn, -a, -o, -u ymu Slovesa, která se časují jako : ÔHTb: BHTb, JIHTb, UIHTb 6biTb: npHÔbZTb, 3a6bZTb, npo6&zTb apod. rjioxHyTb, ÄOCTurHyTb, 3aMojncHyTb, H36erHyTb, HCHe3Hyrb, Kpemryn>, MěpsHVTb, MOKHyTb, OTBeprHyib, naxHyTb, npHB&zKHyTb, pacToprHyTb, cjia6Hyn>, coxHyrb aj. npHfl,aBaTb, 3a,a,aBaTb, npeno,n;aBaTb a jiná předponová slovesa; Bcranom, OTCra-BaTb, npHCTaBaTb, y3HaBaTb co3,ii;aTb, nepeAaTb, OT^aTb, c^aTb a jiná předponová slovesa HaHSTb, nOHOTb, npHHSTb MbITb, pbITb, BbITb, HbITb 6epeHb, crepeHb, crpimb OTHiíTb, UOjniHTb, CHHTb BJieHb, CeHb, TeHb, TOJIOHb, nocjiflTb, npncjiaTb, OTOcnaTb oTCTOTb, nepecTaTb THÔHyTb: aaBťiTb: aaTb: 3aa«Tb: KpbiTb: Moib: oôaaTb: neib: cjiaTb: CTaTb: Slovesný vid U sloves rozlišujeme dokonavý a nedokonavý vid. Některá slovesa mají pouze : hwnií vid (3aneTb, onoMHHTbca, OHHyrbca, cocro-sibca) nebo pouze nedokonavý vid (3aBH0cm ~eau-CMBaTbca, npHcyTCTBOBaTb, npHHaAJie>KflTb), jiná mohou být obouvidová (6ema boku, B03ÄeiicTB0BaTb, ncnoirb30BaTb, HCCJie^OBaTb, o6pa30BaTb, co^eiícTBOBaTb a esa cizího původu na -oeaTb, -z/poBaTb, -H3upoBaTb: opraroi3obotb, JiHKBHTn^oBa-n., naĽiH-3wpoBaTb). Většina sloves však může tvořit vidové dvojice. Tvoření vidových dvojic 1. Tvoření dokonavých sloves a) předponami: flenaTb — cjie^aTb, KpenHyib — OKpenHyTb, CTpoHTb — _ . ~ «n>, HHTíZTb — npoHHTOTb, nncaTb — HanncaTb; b) příponou Hy-: icpunaTb — KpwKHyxb, Kaccnbca — KOCHyrbca, OTflbixoTb — Junuitn.: c) změnou v kmeni: co6npaTb — co6pm,HH — vedoucí, Tpyzi^mHeca — pracující, ncKonaeMbie — nerosty. Přídavná jména na -mmíí (tvořená i od sloves dokonavých) vyjadřují potenciální schopnost, vlastnost věcí: ocymecTBWMMH — uskutečnitelný, Hepa3pem«MMH — neřešitelný, nerozřešitelný. Přídavná jména slovesná minulá a) činná (tvoří se od sloves dokonavých i nedokonavých): oh (c)flejia-ji (c)A a od sloves II. časování: npHBeeru — npHBe^éH, npHBeAěHHbní, Hcne*ib — ncneiěH, HcneněHHbiH, 3aKJIIOMlíTb - 3aKJIK»Hé'h, 3aKJIK)Hé'HHbIH, B03BpaTOTb — B03BpaiU,ěH, B03BpameHHbIH. Dochází ke změně kmenové souhlásky jako při časování. 3. Přípona -t- se připojuje ke slovesům na -HyTb: pacraH/rb — pacxaHyT(brH) a k slovesům typu npHH>zTb — npMHHT(biií), xcaTb — cacflT(biň) , KOjioTb — pacKOJioT(biH), ôhib — y6wT(biH), KpbiTb — OTKpbrT(brä), XHTb — npo^HTbiit. U sloves typu Teperb připojujeme tuto příponu k tvaru minulého času v m.r.: oh 3anep — 3anepTbiH, oh CTép — CTěpTbiň. 4. Přízvuk přídavných jmen slovesných a příčestí minulých je složitý a je třeba si ho ověřit podle slovníku. 5. Do češtiny překládáme přídavná jména slovesná minulá trpná buď přídavnými jmény slovesnými nebo vedlejší větou: 3aBOJj,, nocTpoeHHbiH (b npouiJioM ropy) — závod postavený (v minulém roce) — závod, který byl postaven (v minulém roce) 6. Příčestí se používá pro tvoření trpného rodu: 3aB0fl (6biJi, ôj^eT) nocrpoeH (viz výše). 7. U příčestí píšeme jedno-h-u přídavných jmen slovesných dvě -hh-: 3aBOÄ nocTpoeH, 4>a6pHKa nocTpoeHa, 3a.BORbi nocTpoeHbi; 3&bor, nocrpoeBBUH b irponi-jiom ropy; Ta-K> — paôVraa, a jippjK-y — aepaca. Slovesa typu flanaTb ponechávají v přechodníku příponu -Ba: paBaa, BCTasas apod. Sloveso 6biTb má přechodník Qypynn. Přechodníky na -a- od některých sloves dokonavých (upoňpa, ysupa, otbcw) mají význam přechodníku minulého (označují předčasnost). Přechodník minulý Tvoří se od sloves dokonavých, a to od kmene minulého příponou -b, -bhih, a nemá-ii minulý čas m. r. příponu -ji, příponou -um: oh c/j;ejiaji — cfleJiaB(niH), oh KpuKHyji — KpuKHVB mu), OH npHHěc — npHHěciUH, OH BbZpOC — BWpOCIHH. Přízvuk je na stejném místě jako v minulém čase. 58 Přechodníky se v češtině používají velmi málo, proto ruské přechodníky překládáme do češtiny zpravidla jiným způsobem: 1. vedlejší větou: a) časovou Okohhhb paôoTy, mm yiimu c 3aBO.ua. — Když jsme skončili práci, odešli jsme ze závodu. JlHpeKTop, yxBepacÄafl npoeKT, BHěc b Hero tojilko oaho AonojiHeHHe. — Když ředitel schvaloval návrh, učinil k němu pouze jeden doplněk. b) příčinnou He HMea fípyroů bo3mo>khocth, MOHononHH paccMaTpHBajiH HHTerpaiiHio KaK o^ho m rjiaBHMX cpeÄCTB ynpoHeHHfl no3uiam. — Protože neměly jinou možnost, monopoly se dívaly na integraci jako najeden z hlavních prostředků posílení pozic. c) podmínkovou He npHHHB HvacHMe MepM, npe,a;npHSTHe He yBejiwHHJio 6m npo,nj;KHHío. — Kdyby podnik nepřijal potřebná opatření, nezvýšil by výrobu. OmiptfHCb Ha ÄOCTMTHyToe , mm MoaceM CÄ^JiaTb cjičÄyroiHHH mař Bnepě,a;. — Jestliže se opíráme o dosažené výsledky, můžeme učinit další krok kupředu. d) účinkovou Ch«3HB pacxo,a;m, 3aB0Ä yBenOTHJi npwôbiJib. — Tím, že závod snížil náklady, zvýšil zisk. OôcjiyacHBaa ToproBMÍí oômčh Meacsy crpímaMM, MopcKoe cy^oxo^CTBo CTajio bcdkhmm HHCTpyMčHTOM pa3,n;ejreHHa Tpy^a. — Tím, že námořní lodní doprava slouží směnnému obchodu, stala se důležitým nástrojem dělby práce. e) přípustkovou CoMHeBancb b ycnexe , KOHCTpjKTopM Bcě ace noÄBeprJín oôopjAOBaHHe hchmtížhhhm. — Konstruktéři podrobili zařízení zkouškám, přestože pochybovali o úspěchu. 2. Souřadnou větou EbíCTpO paíBIIBaaCb, 3aB0fl flO BTOpOH MHpOBOJÍ BOHH&z np0H3BějI CB&ZHie 300 TblCaH cejibCKOxo3>íHCTBeHHbix MamuH. — Závod se rychle rozvíjel a před druhou světovou válkou vyrobil přes 300 tisíc zemědělských strojů. Ó6jiaa«fl moihhoíí nepepaÔOTMBaioiiTeH npoM&zmjieHHOCTbio, CTpaHa He pacnonaroeT AOCTaTOHHoií TonjiHBHO-cbipbeBOH 6«30h. — Země má mohutný zpracovatelský průmysl, nedisponuje však dostatečnou palivovou a surovinovou základnou. 3. Předložkovou vazbou CTpeMHCb CÄBWHyľb flejio c MěpToií tohkh, 3<2na,a,Hbie rocy^apcTBa BHecjiw HOBbie npefljio->KeHHH. — Ve snaze posunout záležitost z mrtvého bodu západní státy předložily nové návrhy. IIpHexaB b Mockbj, mm cp«3y nouiJiw b MHHHCTepcTBO. — Po příjezdu do Moskvy jsme hned šli na ministerstvo. Infinitiv Infinitiv má u převážné většiny sloves zakončení na -Tb. Přípona -raje vždy prízvučná (kromě sloves na b&z-: HecTw — b&zhccth ). V češtině těmto příponám odpovídá přípona -ti (-t). Přípona -ti je knižnější. Třetí příponou ruských sloves v infinitivu je -Hb (odpovídá etymologicky českému -ci): MOHb — moci, Tenb — téci, Tonoib — tlouci apod. Použití infinitivu je v ruštině širší než v češtině. 59 Příslovce Tvoření Nejčastěji se tvoří od přídavných jmen: -o (-e): aKTMBHbifí — aKTwBHO, ÄHHaMUHHbiH — ÄHHaMMHHO, cyiuecTBeHHbrM — cymecTBeHHO, HacTbiíí — HflCTO , KpaHHHH — KpaňHe; -h: ^pjacecKHH — .znjyacecKH, nepHOÄMHecKHÍí — nepno^wHecKH, (paKTi/iecicHH — (baKTM- necKH; no- -h : no-pjccKH, no-nemcicH, no-6p«TCKH; no- -oiwy: no-npeacHeMy, no-BMÄHMOMy, no-CTapoMy. K tomuto typu patří rovněž příslovce tvořená od zájmen: no-MoeMy (podle mne, podle mého), no-TBoeMy, no-CBoeMy, no-Ha-meMy, no-BarneMy. Od vztahových adjektiv se v ruštině netvoří příslovce s takovou pravidelností jako v češtině, srov.: průmyslově vyspělý — pa3BHTOH b npoM&zuiJieHHOM OTHOinemiH, finančně zabezpečený — oôecneneHHbiH b OTHomeHHH 4>hh«hcob, materiálně zajistit — o6ecneHHTb MarepnajioM, platově výhodný — B&zro,zfflbiH c tohkh 3peHHa 3apnjiOTbi, obsahově zajímavý — HHTepecHbiíí c tohkh 3peHHH coflepacaHHH, věkově nevyhovující — Heno#xo^niHH no B03pacry5 studijně přetížený — neperpjaceHHbiň b cm&zcjie 3aii«thh aj. Mnoho příslovcí je svým původem ustrnulý tvar jiného slovního druhu: JieroM, caaiajia, b^ajiu, noÄP^Ä (za sebou), BpyHHyio (ručně), BnpaBO, cjieBa, Bo-nepBbix, BO-BTop«x, B-Tpe- TbHX aj. Rozlišujte : Taiw — Bac TaM dyjsyT ac^aTb. (Kde?) tam yym — Onu rým ne noe,n,yT. (Kam?) Tvoření příslovcí záporných (nnrp,e — Her,ae, HHKy^a — Heicyna) a neurčitých tjus-to, KaK-HHÔyflb, Ky^a-Jinôo, Koe-r^e) je obdobné jako u zájmen. Stupňování 2. stupeň se tvoří jednak příponami -ee, -e, -nie (6&zcTpo — obicrpee, rpofcoco — rpoMie, tohko — TOHbine), jednak spojením slova 6onee (MeHee) + základní tvar (ôoJieenoapoÔHo). 3. stupeň se tvoří pouze opisné, a to buď spojením jednoduchého tvaru 2. stupně se slovy Bcero,Bcex (HHTepecHee Bcero, Bbznie Bcex), nebo spojením slova HaHÔojiee {Baameaeé) se základním tvarem Hanôonee KpacwBO, Hanôonee 3ioqehocth 6biCTpče, B03Mo>KHo cicopee. 60 Syntax Přísudek Vyjádření českého slovesa "být" 1. Ve významu existovat se používá a) sloves cymecTBOBaTb, HMeTbca a neměnného ecn>, např.: Je i jiné řešení. CymecTBjeT (HMeeTca, ecTb) h Apyroe pemeHHe . V minulém a budoucím čase se místo ecTb používá tvarů 6mji, -a, -o, -h, 6yjs,er; např.: E&zjio (6y#eT) h Apyroe pemeHHe; b) slovesa 6biTb, které se v přítomném čase vypouští, např.: Oreir AOMa. Otec je doma. Oreu, 6bm (ôjäct) AOMa. Otec byl (bude) doma. Věty typu "V našem městě je velká továrna" přeložíme: B HaineM ropové oonbuioií 3aBOA-Chceme-li zdůraznit existenci, přeložíme větu takto: B HameM ropo/je ecTb 6ojibinoň 3aBOA- V záporné podobě používáme záporných sloves He cymecTBOBaTb, He HMerbca a částice HeT (v minulém čase ne 6mjio, v budoucím čase He 6yp,eT s 2. pádem): ^pyroro peuieHHa He cymecTB^eT (He HMeeTca); Bo3paaceHHH HeT (ne ébuio, He 6yper). 2. Ve významu sponovém se používá a) 6biTb se 7. pádem podstatného jména. Prvního pádu se užívá tehdy, jde-li o trvalý stav a v přítomném čase, kde se spona vypouští. Moíí 6paT — arecapb. Ona 6bma Aoôpaa aceHiHHHa, Oreu, 6bm Becěnbifí. b) HBJLHTbCH se 7. pádem (knižnější) nebo npeACTaBJíaTb (coôoii) se 4. pádem: IIpOMMiH-neHHocTb aBjíseTca ochobhoh oTpacjibK) HapoAHoro xo3^HCTBa.OxpaHa oKpyacflio-meň cpe^bz npeACTaBJweT co6oň Ba>KHyio sahany namen HajKH. Obě sponová slovesa jsou charakteristická pro odborný styl a do češtiny je překládáme sponou být. c) -3T0 + 1. pád: IIpO.m&ZIHJieHHOCTb- 3TO OCHOBHfla OTpaCJIb HapOAHOrO X03-#HCTBa . Ve větě může být 3TO vypuštěno: IIpoMbiiuJieHHOCTb — ochobhízh oTpacjib Hapo^Horo X03^HCTBa. d) polosponová slovesa s různými významovými odstíny: craTb — stát se, CTaHOBWTbca — stávat se, Ka3OTbca — zdát se, jevit se, OKa3OTbca — ukázat se, CJibiTb — být znám jako , CHHTOTbca — považovat se, ocTaBOTbca — zůstávat, ocraTbca — zůstat. Oh cran (Ka3aJica, CHHTanca, cjiuji, oKa3ajica, ocTaBúuica) xopouiHM cnennajiMCTOM. K uvedeným slovesům se řadí i další: yHWTejib cjijhcht euy o6pa3HOM. Učitel je pro něj vzorem. Oh hkcjihtch CTyfleHTOM 2 Kypca. Je studentem 2. ročníku. Ona coctout nne-hom KOMHTřTa. Je členkou výboru. 61 e) spona ecTb (cyTb) se užívá zřídka v knižním jazyce, zejména v definicích, např.: KsappaT eCTb paBHOCTOpOHHHH npHMoyrojibHHK. Při vykání má sloveso v prísudku a krátký tvar přídavného jména tvar množného čísla: TloHeuy bm ono3AflJiH? Proč jste přišel (přišla) pozdě? T^e bh 6&ran? Kde jste byl (byla)? Bbi ceroRHH Bečenu. Jste dnes veselý (veselá). Vyjádření českého slovesa "mít" 1. konstrukcí y iweH8 (ecTb), y Mewi hct: Mám (měl jsem, budu mít) auto. y měhm ecTb (6braa, 6yjj,er) Mami/Ha. Bratr má (měl, bude mít) chatu, y opora ecTb (obrna , 6yneT) ^ana. Nemáme byt. y Hac HeT KBapTwpbi. Neměl peníze, y Hero He 6bmo A^Her. Slovo ecTb se vypouští, jestliže se zdůrazňuje kvalita předmětu nebo jde o kvantitativní charakteristiku. (V mqhh HOBaa MamwHa. y hhx .ime MamwHbi). Nejde-li o vlastnictví, slova ecTb se neužívá: y Mena HacMopK. y cecTp&z pjiuHHhie bojiocw. y Hac co6paHHe. Této konstrukce se užívá také ve větách typu: Má knihu na stole. KHwra y Hero Ha crojie; 2. infinitivem a) při rozvažování: Mám (neměl bych) jít do kina? IIohtw (He noiÍTu jih) MHe b khho? b) při radě: Měl byste si odpočinout. BaM 6bi OTÄOXHjTb; 3. slovesem HiweTb ve spojení s abstrakty: HMeTb 3HaneHHe, HMeTb npaBO, HMeTb BJDWHHe, HMeTb ycnex, HMeTb nonsTHe, HMřTb ocoôeHHOCTH apod. Při záporu je předmět v 2. pádě (He HMeTb 3HaneHHH, npaBa atd.); 4. někdy slovesem noJib30BaTbca, oÔJiaflOTb: Výstava měla velký úspěch. B&zcraBKa nojrb30-Banacb 6ojibuiMM ycnexoM. Výrobek má vysokou kvalitu. KbAejiHe oGnanaer bmcoKhm KanecTBOM; 5. modálními výrazy aojiaceH, hvhcho, uano, cjie^yeT — viz dále. Vyjádření nutnosti, možnosti, potřebnosti apod. musím AOJiaceH (Tbi ,zj;o.rDKeH eMy noMOHb.) o6^3aH (Bce o6íž3aHbi co6jno,n,aTb 3aKOHbi.) BĎiHyac^eH (Ohm BbZHyacfleHbi no,zrqHH«Tbca.) npHxoAHTCH (npHHUiocb, npHzjeTca — při objektivním důvodu: HaM npHuiJiocb cnp^TaTbca.) hvhcho, Ha^o (při subjektivní nutnosti: MHe hj>>kho (hoho) c hhm noroBopwTb.) nemusím He o6^3aH (Bbi He o6^3aHbi aop,a xorutb.) He b6/Hy»c^eH (Mbi He b&zHy>K,n,eHbi noKynaTb hobyio Mamiaty.) He Haao( He hjjkho) MHe He naxo c Heň roBopím..) Mory He + infinitiv (Tbi Moaceuib sthm He 3aHHMOTbca. 3ro Mor-jio He cjiyHMTbca.) mohu (smím) a Mory (Mbi MoxeM BaM noMonb.) mo/KHO (Mo>KHO 3^eCb KypwTb?) nemohu a He Morv (5i He Mory npHÍÍTw.) Hejib3/i (MHe Henb3^ 06 9tom roBOpwTb.) 62 nesmím He ÄOJiHceH (Tbi He ROJDKen TaK nocTynaTb.) ' HeJib3Ä (Te6e Hejn>3.8 TaK nocTynaTb.) He Mory (ä ne Mory c hhm roBopzm>.) je možno (lze) momho (3to MoacHO cflenaTb.) BO3M02KHO (BjfleT BO3M0)KHO yBejIOTHTb ROÔblHy.) není možno (nelze) HeJlb3Ä (C HHM HeJIb3ií ,ZJ,OrOBOp«TbCa.) HeBO3M03KHO ( C hhm paÔOTaTb HCBO3M05KHO.) mám ^ojiaceH (Tbi AOJiaceH npHHra k /nipeKTopy.) HaAO (Te6e Haflo 6&zjto ywru.) cjie^yeT (cjieflOBajio) (BaM cne^oBajio npHiÍTw b^epa.) infinitiv (CKa3flTb tuy sto? BaM HaHHHOTb.) je nutno (třeba) potřebuji HyafHO (HyacHO euy noMo^b.) nam (MHe Ha^o hätm äomoíí.) Heo6xo^«MO (Heo6xoA«mo c hhm noroBopwTb.) cjieayeT (Cjie^yeT Tym 3aiÍT«.) HjaceH, -a, -o, -bi (ve spojení s podstatným jménem ) MHe hvjkch cjiOBapb; Emj nyyana noMomb; MHe h^scho nepo; Hm Hy>KHbi aeHbrH. (Ale: MHe HyacHO OTÄOXHyTb.) HyayjaTbCH (Mbi Hy^K^aeMca b fleHbrax.) Minulý a budoucí čas se u neslovesných posudkových výrazů vyjadřuje sponou 6biTb, která se klade zpravidla za daný výraz: hvscho, najip, HeoôxofltíMO 6&zjio {Qyjxerr), pomnou, o6>z3aH, B6ZHyacÄ6H 6bui (syny, 6yp,euib ...). Vazby s infinitivem V ruštině se používá infinitivu častěji než v češtině (srov. např. jeho použití po některých spojkách). Hojně se ho používá a) po slovesech s významem pohybu (krtu, xoRUTb, e3,n;HTb, ôexcaTb, BepHyrbca, ompa-BHTbca, ocTaHOBWTbca, no/ursTbca, noBepHjTbca), např. Mbi npHexajiH nocMOTpeTb Baui 3aBOÄ- V češtině není vždy možná stejná vazba: Oh BepHyjica B3HTb najibTo. Vrátil se pro kabát (aby si vzal kabát). Mbi xoflimn KynaTbca. Byli jsme se koupat; b) po slovesech vyjadřujících projev vůle (žádost, prosbu, radu): npocwTb, coBeTOBaTb, peKOMeH^oBOTb, npe^JiaraTb, yroBapHBaTb, npHKa3OTb, 3acTaBHTb, Benerb, pa3peui«Tb, no3BOJiHTb, oôeniaTb, Ha,a,eaTbca, coraacwTbca, 6o>zTbca). V češtině je často vazba jiná: Oh oôeuiaji npHS™. Slíbil, že přijde. IIpocHM npHCHOTb npocneKTbi. Žádáme vás o zaslání prospektů. Mbi Ha^eeMca BCTpeTHTbca c bamh. Doufáme, že se s vámi sejdeme. c) po slovesech HanaTb (nauiniaTb), KOHiHTb (KOHHaTb), npoAOJiacaTb: Kor#a Bbi kohhhjih paôoTaTb? Kdy jste přestali pracovat? ľlpoAOiDKíZHTe HHTOTb. Pokračujte ve čtení (čtěte dále). Je nutno odlišovat uvedená slovesa od vazeb se zvratnými slovesy: PaGcnra HanHHaeTca. Práce začíná. Ce30H KOHHaeTca. Sezóna končí. CoôpflHHe npcuojDKaeTca. Schůze pokračuje. Na rozdíl od češtiny se v ruštině nepoužívá infinitivu po slovesech vidět, slyšet, např. Viděl jsem ho přicházet. ä Bujněn, hto oh npnxoAHT. Slyšel jsem ji zpívat. ä cn&zmaji, KaK ona noěT. Neviděli jsme ho kouřit. Mh He Bw^ejiH , htoôw oh Kypwji. Věty typu "Odsud je dobře vidět (slyšet)" překládáme takto: OTC/o^a xopomo bujuío (cji&íuiho). V češtině se na rozdíl od ruštiny nepoužívá infinitivu po slovu rád (viz výše). 63 Vyjádření záporu Zápor se v ruštině vyjadřuje částicí He, která se píše se slovesy na rozdíl od češtiny zvlášť: Oh He HHTan — Nečetl; Ä He cjiymaio — Neposlouchám; He pa6e>TaTb — nepracovat; He 3aaa — nevěda, nevědouc, nevědouce apod. Kladným bezesponovým větám typu Oreu, — HHHceHep odpovídají záporné věty rovněž s částicí He (nezaměňovat s částicí hct!) Oreu, He HH/KeHz HeT (ne 6hjio, He 6y,n,eT) MamuHbi; OTHa porna ner (ne 6buio, He 6yper). Nejde-li o větaý zápor, nýbrž o členský zápor, t.j. popírá-li se pouze některý větný člen, nikoliv celá výpověď, používá se částice He kladené před popírané slovo. Jedná se o vyjádřený nebo alespoň myšlený protiklad (v ruštině následuje spojka a): Y Menx He MamwHa, a motouwkji. — Nemám auto, nýbrž motocykl; Y nero ne cecrpa, a 6paT. — Nemá sestru, nýbrž bratra; Y nee ne rpHnn, a aHrima. — Nemá chřipku, nýbrž angínu; Otch He ppMa (a Ha paôoTe). — Otec není doma (nýbrž v práci). . Je tedy nutno rozlišovat věty typu /{HpeKTopa 3,a;ecb HeT (ne ôbijio, He ôj^eT) od vět typu ^HpeKTOp (6bm, 6yM,er) ne 3pecb. Členskému záporu se čeština vyhýbá, proto ruským větám typu He Bce npHnrjiw; Ä ne Bac oÔbhimio; 3to cjiyHMJiocb He no Moeň sune odpovídají v češtině běžnější záporné věty Nepřišli všichni (místo Ne všichni přišli); Neobviňuji vás (místo Obviňuji ne (nikoli) vás); Nestalo se to mou vinou (místo Stalo se to ne (nikoli) mou vinou). Přívlastek V ruštině je častější neshodný přívlastek. Na místě českého přivlastňovacího přídavného jména bývá v ruštině 2. pád podstatného jména : otcův dům — rom ora;a; spisovatelovo dílo — TBopnecTBO nHCOTeJia; ředitelovo auto — MauiwHa flHpeKTopa; autorovo tvrzení — VTBep>K,ngHHe aBTopa. U mnoha termínů si přívlastek shodný a neshodný v obou jazycích neodpovídají, srov.: ycJioBHa Tpy^a cpe,n;cTBa Tpyw opyjnie Tpy^a npeflMeT Tpym Cpe^CTBO npOH3BO^CTBa — pracovní podmínky — pracovní prostředky — pracovní nástroj — pracovní předmět — výrobní prostředek Časté jsou také případy dvouslovného pojmenování tam, kde má čeština jen jedno slovo, např.: — železnice — prodejna — shromaždiště — hornictví — fréza — cukrovar — pivovar Mcejie3Haa ^opora ToproBaa ToHKa COopHbIH nyHKT ropHoe pěno 4)pe3epHbiň craHOK caxapHbiň 3aBo^ nHBOBapeHHbiň 3aBop 64 CTeKOJIbHblH 3aBOÄ HHCJI0 KOJieÖflHHH — sklárna — kmitočet Přístavek Pro ruštinu jsou typická pojmenování přístavkového typu, srov.: CTpaHa-yHacTHHira, CTpaHa -HJieH (účastnická země, členská země), 3aBO,a;-H3roTOBUTejib (výrobní závod), BaroH-pecTOpaH (jídelní vůz), TejierpaMMa-MOJiHHH (bleskový telegram), ropo^-nopT (přístavní město), b&z-CTaBKa-npoAflaca (prodejní výstava), paiceTa-HocwTeJib (nosná raketa), nH>KeHep-CTpo«Tejrb (stavební inženýr) , >KeHiu,HHa-BpaH (lékařka), aceHinHHa-KOCMOHaBT (kosmonautka). Předmět Slovesné vazby si v ruštině a češtině často neodpovídají. Bezpředložková řízenost slovesná s 2. pádem GepeHbCH nero (npocTjÄw) K^aTb nero (noMomH) )KejiöTb nero (ycnexoB) H3ÖeraTb nero (HenpHSTHOCTeM) TpeöoßaTb nero (cpe^cTB) npocwTb nero (bhhmöhhh) HCKaTb nero (Bbixojs,á) yÄOCTOHTbca iero ( npeMHH) jiHiiiMTbCH nero (a;eHer) se 3. pádem H3MeHMTb komj (pO/UlHe) noApa^öTb neMj (npHpo^e) paAOBaTbca neMjy (ycnexaM) CHMnaTH3wpoBaTb Komy (ppyrý) COH^BCTBOBaTb KOMTV (ÖOJIbHOMy) COßeHCTBOBaTb HQMy (pa3BWTHK)) cnocoöcTBOBaTb neiviy cne^oBaTb HeMj (np«BHJiy) se 4. pádem 6jiaro,n;ap«Tb Koro (cecipy) nooJiaroflapwTb Koro 3a hto b&zyHHTb HTO (np<3BHJI0) H3BHHMTb kóto (Meli«) HCnOJIb30BaTb hto (onbiT) npiío6peTflTb qTO (Gojibuioe 3HaqeHHe) no3ApaBjiHTb Koro (oTua) noHHMOTb Koro (6paTa) chránit se před čím čekat co, na co přát co vyhýbat se čemu vyžadovat co prosit o co hledat co být odměněn čím přijít o co zradit co napodobovat co radovat se, mít radost z čeho sympatizovat s kým mít soucit s kým přispívat k čemu přispívat k čemu řídit se čím děkovat komu poděkovat komu za co naučit se čemu prominout komu využít čeho nabývat čeho blahopřát komu rozumět komu 65 npeAnoHHTOTb hto HQuy npOAonacaTb hto (paôoTy) npHMeii«Tb hto (MamwHy) ynpeKflTb Koro b hčm 3a6&zTb Koro (zrpy3eií) no6eA«Tb Koro (Bpara) npocwTb hto (KapaHflain) yHUTbIBaTb HTO (TpeÔOBaHHfl) se 7. pádem 6ojieTb neM (aHrtíHoň) Bjia^eTb neM (pvcckhm a3biKOM) ropflwTbCfl neM (ycnexoM) 3aBeÄOBaTb hcm (Mara3«HOM) HHTepeCOBíZTbCH HeM (TeXHHKOÍÍ) KOMaH,n,OBaTb HeM (nOJIKOM) o6jia,n;flTb neM (cboííctbom) oĎMeHHBaTbca neM (onbiTOM) nojib30BaTbca neM (cnoBapěM) pHCKOBflTb HeM (>KW3HbIo) >KepTBOBaTb HeM (3ÄOpOBbeM) pyKOBOÄMTb neM (npe#npn«THeM) ynpaBJíaTb neM (3aBo,n;oM) ToproB<3Tb neM (Me6ejibio) dávat přednost čemu před čím pokračovat v čem používat čeho vytýkat komu co zapomenout na koho zvítězit nad kým prosit o co přihlížet k čemu mít co ovládat co být hrdý na co vést co zajímat se o co velet čemu mít co vyměňovat si co používat čeho riskovat co obětovat co řídit co řídit co obchodovat s čím Předložková řízenost slovesná s předložkou b HrpOTb BO HTO (b (byTÔOJl) HyjKflOTbCa B HěM (B nOMOIHH) C03HaBOTbCfl B HěM (b CBOeM BHHe) COMHeBflTbCa B HěM (B npaBHJIbHOCTH) y6e,n,«Tbca b hžm (b cnocoÔHocTHx) ynacTBOBaTb b něM (b paôoTe) s předložkou sa npHHHMaTbCH 3a HTO (3a paôoTy) rojiocoBaTb 3a kóto (3a KaH,n,häKHBaTb 3a neM (3a ubctomh) CXOÄMTb 3a HeM (3a XJk6om) s předložkou k o6pamflTbCH k Kouy (k ÄHpeicropy) npHB6ZKHyTb K HĚMy (k yCJI0BH8M) roTOBHTbca k nemy (k 3K3flMeHy) CTpeMZZTbCH K HeMJ (K yJTyHHI£?HHK>) s předložkou Ha Ha^eaTbca Ha hto (Ha no,zmep5KKy) onnpaTbca Ha hto (Ha 3HaHHa) paccHMTbiBaTb Ha hto (Ha noMOíHb) nepeBecTw Ha hto (Ha pjcckhíí a3ř>zic) hrát co potřebovat co přiznávat co pochybovat o čem přesvědčit se o čem účastnit se čeho dávat se do čeho hlasovat pro koho pozorovat co sledovat co pečovat o co jít pro co obracet se na koho zvyknout si na co připravovat se na co usilovat o co doufat v co opírat se o co počítat s čím přeložit do čeho 66 urpaTb Ha hčm (na rHTape) aceHWTbCH Ha kom (Ha Bepe) cocpejj,OTOHHTbCfl Ha HěM (Ha npo6jieMe) cneHHajiH3wpoBaTbca Ha hčm (Ha npoH3- BO^CTBe) s předložkou Ha,n paôoTaTb Ha,a neM (Ha,n; tčmoh) CMeSTbCH Ha,a, KeM (Hafl pe6ěHK0M). s předložkou o BcnoMHHOTb o kom (o Äpyre) 3a60THTbCH 0 hčm (O 3^0pOBbe) 3a6bZTb o kom (o ceMbe) 6ecnOKOHTbCH o kom (o äcthx) cnpauiHBaTb o kom (o 3aBe,zryK>meM) s předložkou ot B03ÄepacaTbca ot nero (ot ronocoBaHHa) yMHpaTb ot hqto (ot paKa) 3aB«ceTb ot nero (ot o6CTO-írrejibctb) 3amHmOTb ot nero (ot 3arpa3HeHHa) 0TKa3aTbca ot nero (ot noMomn) OTCTaBíZTb OT KÓTO (OT TOBíZpHHieH) yôeraTb ot nere (ot o6s3aHHOCTeM) CKpbZTbca ot nero (ot jipyKM) cnacTwcb ot nero (ot ôamcpoTCTBa) s předložkou nepe,n H3BHH«TbCH nepe,a, KeM (nepeÄ ynt/TejieM) hrát na co oženit se s kým soustředit se na co specializovat se na co pracovat na čem smát se komu vzpomínat na koho pečovat, starat se o co zapomenout na koho mít strach, bát se o koho ptát se na koho zdržet se čeho umírat na co záviset na čem chránit před čím odmítnout co, zříci se čeho zůstávat pozadu za kým utíkat před čím ukrýt se před čím zachránit se před čím omluvit se komu OTHMTbiBaTbca nepeÄ KeM (nepep napjiaMeHTOM)odpovídat se komu s předložkou c n03apaBjiszTb c hqm (c ycnexoM) 3AopoBaTbca c KeM (c ynz/TejieM) blahopřát k čemu zdravit koho Důležité vazby podstatných jmen 2. pád yqěT nero c yneTOM nero 7. pád 3JioynoTpe6jreHHe neM 3aBe,nyiomHH neM oÔMen neu pyKOBOÄCTBO, ynpaBJKHHe neu KOMflHÄOBaHHe neM b néwi: 3aHHTepeC0BaHH0CTb B HŠM flOJIH B HěM HeOÔXOÄMMOCTb B HČM nOTpeÔHOCTb B HěM ynacTHe b hžm HyiKpa b HěM ohled na co, zřetel k čemu s ohledem na co, se zřetelem k čemu zneužití čeho vedoucí čeho výměna čeho řízení čeho velení čemu zainteresovanost na čem podíl na čem potřeba čeho, nezbytnost čeho potřeba čeho účast na čem potřeba čeho 67 YÄeJitHbiH Bec b HěM yBepeHHOCTb b hSm 3a HeM: KOHTpOJIb 3a HeM HaôjnoaeHHe 3a h&m k HeM V! HHTepec k neuy CTpeMJKHHe K HeMJ Ha hto: CCÔCTBeHHOCTb Ha HTO cnpoc Ha hto u,eua Ha hto HaHHCJieHHe Ha hto Han Heiw: KOHTpOJIb HaÄ HeM pa6oTa Haa nem bo hto: BKJiaÄ BO HTO o Hěiw: Bonpoc O HČM 3a6oTa o hčm BOCnOMHHtíHHe o hSm ot nero: Aoxoflbí ot nero (He)3aBMCHM0CTb ot nero 3am,wTa ot nero OTHHCJieHHe ot nero npwôbuib ot nero npoueHT ot nero cnaceHHe ot nero 3(pcbKeHHocTb nepefl k&m c neM: no3flpaBJieHHe c neM no neMj: KOMuccHa no neMy cneiiHajiwcT no neivíj MeponpHSTHH no neMV paôoTa no neiviy npe^JioJKeHKe no neMj podíl na čem přesvědčení o čem kontrola čeho pozorování čeho zájem o co úsilí o co vlastnictví čeho poptávka po čem cena čeho přirážka k čemu kontrola čeho práce na čem příspěvek k čemu otázka čeho péče, starost o co vzpomínka na co příjmy z čeho (ne)závislost na čem ochrana před čím srážka, odečtení z čeho zisk z čeho procento, úrok z čeho záchrana před čím efekt z čeho povinnost komu odpovědnost komu závazky vůči komu blahopřání k čemu komise pro co odborník v čém, pro co opatření k čemu práce v čem návrh na co 68 Odchylné vazby prídavných jmen 6efleH HeM (bo^oh) 6oraT neiM (HCKonaeMbiMH) rop,a; neM (ycnexaMn) AOBoneH neM (paôoTon) o6wjieH neM (jiecaMn) BHHOBaT b neM (b HecnacTbe) roTOB Ha hto (Ha noÄBHr) noxox Ha Koro (Ha OTH,a) chudý na co bohatý na co hrdý na co spokojený s čím bohatý na co vinen čím odhodlaný k čemu podobný komu Ustálená spojení sloveso + substantivum Pro ruštinu, zejména pro odborný styl, je typické používání ustálených slovních spojení sloveso + substantivum místo pouhého slovesa. Přednost těchto spojení spočívá v tom, že mohou zpravidla rozlišit vid a že jejich substantivum může být blíže určeno přívlastkem. Srov.: Pozor na překlad: aktivně se účastnit - npHHHMOTb aKTWBHoe ynacTHe, příznivě ovlivnit - OKa3OTb 6naronpn«TH0e BJin»HHe, podstatně přispět (k rozvoji vědy) - BHecrw cymecTBeHHbiH BKJia^ (b pa3BUTHe HayKH) apod. Příslovečné určení rozvíjí nejčastěji sloveso a vyjadřuje rozmanité okolnosti děje (místní, časové, způsobové, příčinné apod.). Vyjadřuje se nejčastěji příslovcem nebo nepřímým pádem podstatného jména. Z porovnávacího rusko-českého hlediska je zde důležité užití různých předložkových vazeb. Protože jedna předložka může ve spojení s podstatnými jmény vyjadřovat různé významy (např. předložky b, Ha, no), při popisu jednotlivých typů příslovečného určení by se tatáž předložka mohla několikrát opakovat. Abychom se tomu vyhnuli, uvádíme stručný přehled užití jednotlivých ruských předložek s jejich českými ekvivalenty pouze podle jejich spojovatelnosti s různými pády podstatného jména. Z formálního hlediska rozlišujeme předložky prvotní (če3, k, Ha, ot) a předložky druhotné (nyTěM, HacněT, npn noMoíHH, c Hejibio), které vznikly z jiných slovních druhů a které jsou charakteristické zejména pro odborný styl. npHHHMútTb (aKTWBHoe) ynacTHe b neM — ynacTBOBaľb b hšm 0K<23biBaTb (6jiaronpji8THoe) BJinsHHe Ha hto — Bjin«Tb Ha hto BHOCKTb (cyiHeCTBeHHblH) BKJiafl BO HTO -COÄčHCTBOBaTb HeMV nojiynaTb (ôojibHioe) pa3BMTHe — pa3BHBOTbca nonyHOTb (niHpoicoe) pacnpocrpaHeHHe — pacnpocTpaHsTbca HOCMTb (nOJIHTOHeCKHH) XapaKTep -XapaKTepH30BC!TbCa npOH3BOÄMTb (TUiaTeJIbHblH) aHaJIH3 -aHaJIH3«pOBaTb RmaTh B03M<3>KH0CTb -n03B0JLSTb 6paTb Hanajio — HaHHHaTbca Příslovečné určení 69 Vazby a významy některých předložek Předložky s 2. pádem flo — až k, až do (a;o Roua, ro Iíparn) — do (c BOCbMw flo fleBaTw) — před (a,o BoňHbz, äo peBOJiwnnn) — na, asi (no naracoT HejioBek) HacněT — ohledně, o (HacqěT aToro Bonpoca) 0KOJIO - při, u (OKOJIO MOCTa) — kolem, asi (okojio rpujmaTu ueHTHepoB) ot — od (ot poAMTeneň) — z, 7. p. (ot CTpaxa — ze strachu, strachem) - z (riHCbMO ot 9 HHBaps) r — před (cnacTwcb ot CMepra) — proti (kíhijih ot Kamna) nocjie — po (nočně ao»cä«) npoTHB — proti, oproti (npoÄjKUHH ôojibiue npoTUB npoumoro ro^a) pa/ni — kvůli, pro (pajoi Tefrs) C - z(CKpbffllH) — od ( c AByx %o nuTu) 3a CHěT — 7. p. (BHeApeHHH MexaHH3«nnH — zaváděním mechanizace) — z(npw6bijiH) — na úkor (pa3BHBaK>iu,HXCH CTpaH) no iwepe — podle (toho, jak) (pa3BMTna pbZHOHHon skohomhkh) b ueJiHX — za účelem, s cílem (cmratceHHH hhcJ)jiäu,hh) c ut'JibK) — za účelem, s cílem (coKpameHHa pacxo/joB) nyTěiw — 7. /?., cestou (yBejiHHeHHH npo/ijKnHH) Předložky s 3. pádem BonpeKM — proti (Bonpeicu acejiaHnio) no — po (ujitu no jjinue) — podle (nocTynaTb no 3aKOHy) — význam způsobový — z (3K3aMeH no MaTeMOTHKe) — na (3aBOA no npon3BOflCTBy CTemia) — k(e) (Meponpn«THH no yjiyHineHmo npoH3Bc»ACTBa) — v (oblasti) — (cnennajiwcT no (picnice) — v(e) (no ooběMy npo^KirHH, no npoH3BOÄCTBy caxapa) — každý (no noHeAejibHHKaM) — pro (oTcyTCTBobaTb no 6ojie3Hn) — 7. p.(jio npoibeccHH oh Bpan) ÔJiaroAapjz Předložky se 4. b — díky (npHBaTH3airHn) pádem — do, na (b uncany, b MHHHCTepcTBo) — v (b .zrea načo, b noHe,n;ejibHHK, b 9to BpeMH, b nepwo,zi) — za (b 6ypio, b napcTBOBaHne IleTpal) — násobnost (b naTb pa3 Gojibine) — míra (naTb MerpoB b mnpnHv, 3p,amie b 6 STascen) 70 3a — za (3anjiaTWTb 3a tobop) — k(e) (cecTb 3a ctoji) — za, během (cnenaTb 3a ppa ähh) — přes (3a nojmoib, euy 3a copoK) — 4. p. (3a fota. jdm äo OTbe3,n;a — dva dny před odjezdem) Ha — na (nojioacwTb Ha ctoji) — do (hätm Ha pa6HtiH,a Ha 500 lejioBeic) — o (Ha naTb npoueHTOB 6ojn>me) no — po (no noac) — do (no 1-oe anpejia) noA — pod (nojj; CTeKJio) — k (noa. Benep) — význam způsobový (no# ÄHKTOBKy — podle diktátu, noij aKKOMnaHe-mčht — s doprovodem, nojj, Mj3biKy — při hudbě) npo — o (paccK<23biBaTb npo 6ypywpé) iepe3 — přes (exaTb nepe3 peicy) — za, po uplynutí (nepe3 roÄ, nepe3 ,zraa Mecana) — prostřednictvím (nepe3 6amc) bkjik)h«h — včetně (aTOMHbie peaKTopbi — včetně atomových reaktorů) Předložky se 6. pádem b — v (b KOMHaTe, b HHBape Mecane) — 4. p. (b jjbvx KHJiOMeTpax ot ropona — dva kilometry od města) Ha — na (Ha ctojk) — časový význam {na npomjioB Helene — minulý týden, Ha jj,h«x — v těchto dnech) — 7. p. (exaTb Ha noe3Ae) no — po (zřídka) (no okohhghhh, no npnôbzTHH, no B03Bpam,eHHH) npn — při, u, vedle (npn popere, npn Rome) — za (npn ero >ku3Hh) Předložky se 7. pádem 3a — za (3a imcacpoM) — při (3a oôe/joM) — pro (nocjiaTb 3a BpanoM) — pro, v důsledku (3a HenpcraTKOM BpeMeHn) MKflK)Tca. IleperoBopbi uempy oôčhmh crpaHaMH emě He Hanajiwcb. MoHTa>K 3&bor& yace KOHHHJICa. 6. flHPMCTOP HA O^BPHKE. Ředitel je v továrně. Věty s příslovečným určením místa, vyjadřující přítomnost někoho nebo něčeho někde nebo u někoho: KHwra Ha ctojic CeicpeTapuia y Bpana. Ea6yuiKa Roua. Bok3m y Hac ecTb. — Máme peníze. ,HeHer y Hac HeT. — Nemáme peníze. Viz též str. 61 a 64. 9. (HAM) ECTB C KEM IIOCOB£TOBATBG9. Je (máme) se s kým poradit. Kladné věty se zájmeny a příslovci vyjadřující existující možnost, srov.: (HaM) ecTb o tom noroBopt/Tb. (BaM) 6yp,er t&m Ha hto nocMOTpen>. (TypwcTaM) 6buio Kym mjxru. 10. (HAM) H£ C KEM nOCOBFTOBATBOL Není (nemáme) se s kým poradit. Je to záporný typ ke kladným větám předcházejícího typu. Srov.: (HaM) ne o tom roBopwTb. (Hm) ne ot Koro ac^aTb noMomn. (TypwcTaM) HeKyna 6buio krtu. Viz též str. 40. 11. TOBAPOOEOPOT flOJl^CEH B03PACT#B fíBA PA3A. Obrat zboží se má zvýšit dvakrát. Typ dvoučlenných vět s modálními výrazy v krátkém tvaru, srov.: YHacTHHKH KOHrpecca aOJDKH&z npHťXaTb 3aBTpa. npOH3BOJJ,CTBO aBTOMOÔMJieH aOJDKHO yBejIMHHTbCH. Ona cnoco6Ha B&znojiHHTb 3Ty sahany. Ohm o6«3aHbi CHM3HTb HeHbi. ÝnMTejib totob hm noMoib. Mm b&zHyacfleHbi B3íiTb Rpe^MT. K tomuto a dalším třem typům viz též str. 62-63. 12. HM HARO (HJOKHO) nOMOHB. Je třeba jim pomoci. Jednočlenné věty s modálními výrazy. Srov.: Moxcho nocnopHTb. HeoôxoJXMMO MOjj,epHH3wpoBaTb Hauie ManiHHOCTpoeHHe. HaM h>okho npHoôpecTM KanHTaji. Ha^o noAHepKHyTb, hto ... . 3jj,ecb neiih3n CTpoHTb 3JieKTpocTfiHHino. 13. (HAM) HVMílblHEOBXOflířMBIE fl^HHBIE. Potřebujeme nezbytné údaje. Dvoučlenné věty s modálním výrazem HjafeH shodným tvarově s podmětem. Srov.: HaM nymau pe3ynbTaTbi HccneÄOBaHHH. Emj HyacHúf nojjpoÔHaa cxeMa. MoHTaacHHKaM hjächo TexHMHecKoe onHcaHHe MauiMHbi. 14. CJIE^YET TYJ14 nOEXATB. Je třeba tam jet. Jednočlenné věty, v nichž se užívají nejčastěji modálni slovesa cneJxyeT (cjie,a,OBaJio), npnxoÄHTca (npHflěTCH, npHuuiocb), xototch (xoTCjiocb), ctoht (ctohjio), npejj,cTOMT, ocTaěTca. Např.: HaM npe^CTOMT eujě MHoroe c,n;eJiaTb. 3Ty crara/o ctoht npoHHTOTb. HaM npHiHJiocb HanaTb CHOBa. 15. OE 3TOM n/miYT B TA31ŠTAX O tom se píše v novinách. Věty se slovesem ve tvaru 3. osoby množ. čísla, které vyjadřují všeobecný podmět: 3,n,ecb CTpoaT njiOTMHy. Mara3MHbi OTKpbiBaioT b ceMb nacoB. Hex Tenepb peMOHTwpyiOT. Poznámka: Věty typu OB 3TOM HE PA3 rOBOPÄJIOCB (nHO4J10CB) jsou v ruštině málo běžné. 16. nPOHCXO^HT nPHBATH3^4HHiI rOCCOECTBEHHOCTH. Dochází k privatizaci státního majetku. V ruštině jsou to věty dvoučlenné, v češtině jednočlenné. Srov.: B 90-bix roRax npoH3omjiM 3HaHMTejIbHbie H3MeHeHHH. npOHCXOflHT JJHBepCHíbHKaHHJI BHčIHHeH TOprOBJIH. 17. PEHB H^ET O PA3BJ2THH H^CTHOTO nPEflnPHHHM^TEJIBCTBA. Jde o rozvoj soukromého podnikání. 73 Podobně: Pe^b h^ěT o npoH3BOÄCTBe HOBeHineií tcxhhkh. Penb häčt o peanireauHH pbřHOHHOŽ 3KOHOMHKH. Srov. ještě: ReJlO B tom, hto ... Jde o to, že ... PeHb UJSffl o TOM, HTO ... 18. K HHCJiyBA^CHZHUIHX UPOBJIEM OTHOCWTCÄ HAJIOTOBAJI CHCT£MA. k nejdůležitějším problémům (mezi nej důležitější problémy) patří daňový systém. Podstatné jméno hhcjio se do češtiny nepřekládá. Srov.: K HHCJiy BaacHbix npHopHTCTOB BHemHeň nonwTHKH HP othochtcs oôecneneHHe Äčrôpbix OTHonieHnä c coceflaMH. K hhcjij Tpa^HííHoHHbix oTpacjieií Hauiefí npoM&ziiraeHHocTH othochtcs TeKCTWJibHaa h CTeKonbHaa npoM&ziiDieHHOCTb. 19. jyoiin (y^EJibHMíí beq cbipbjtb minoPTE hp coctabjjjtet okojio 20 %. Podíl surovin na dovozu ČR činí asi 20 %. Věty tohoto typu jsou pro ekonomické texty charakteristické. Srov. ještě: flona Poccwh b oônieM TOBapooôopoTe CTpaH-HjreHOB CHT c KHP cocT«BHJia b 1992 r. 90 %. y^JibHbiií Bec CTpaH ec b e>6meM 3KcnopTe HP b 1994 r. coctúíbhh 46 %. 20. HA J\OmO CBIPb^nPHXO^HTC^ OKOJIO 20 % minOPTA HP. Na suroviny připadá asi 20 % dovozu ČR. Věty tohoto typu vyjadřují vlastně totéž, co předcházející typ, ale jinou syntaktickou konstrukcí. Slovo AOJia do češtiny nepřekládáme. Srov. ještě: Ha j\omo KOMrmeKTHoro o6op>'ÄOBaHHa npnxoÄHTca 6onee 21 % poccwiícKoro MamHHocTpot/TejibHoro axcnopTa b KHP. Ha Romo Cjiobízkhh npHXOAuJiocb b 1994 r. npHMepHO 14 % oômero WMnopTa b HP. 21. MOIIJHOCTb ^BiTTATEJUI — 200 ji. c. Výkon motoru je 200 k. s. Typ vět charakterizujících předmět z hlediska měrných jednotek: Emkoctb BO^oxpaHMJiHUja — oKOJio 2 MjrpA. Ky6. m. Oôuiaa njiomaÄb KBapTwpbi — 65 kb. m. Bmcota TeneôauiHH — 250 m. MomHOCTb A3C — 1760 MeraBínr. Tento význam je možno vyjádřit i jinak. Např. větu Televizní věž je vysoká 250 m můžeme přeložit takto: Teneôanma HMeeT bwcotj 250 m (... HMeer 250 m b BbicoTy, ... ,a;ocTHT<2eT BblCOT&z 250 m). Poznámka: věž o výšce 250 m, proud o napětí 220 V apod. překládáme do ruštiny takto: 6aniHa bmcotoh (b) 250 m, tok HanpaaceHneM (b) 220 B. Pro ruštinu, zejména pro hovorový jazyk, jsou charakteristické věty, které jsou tvořeny nezávislým infinitivem — tzv. věty infínitivní. Jejich význam je různý a závisí jak na formě, tak na intonaci, např.: MOJIH^Tb! — Mlčet! (strohý příkaz), HE n03BOHčfTB EMy? — Neměl bych mu zavolat? (rozvazovací otázka, nerozhodnost), TOJIbKO EBI OT^OXHyTB TJ\E-HHBy^L! — Jen si tak někde odpočinout! (přání), BAM Bbl JIEHííTbCil. — Měl byste se léčit (rada), HAM ejjj,é ,zj,£HBrH MEHJ7TB. — Musíme si ještě vyměnit peníze (povinnost), HAM HE BEPHyTBGS! — Určitě se nevrátíme (nevyhnutelnost), EMY BBITOJIBKO KPH-THKOB^Tb. — On by jen kritizoval (sklon k ději). Souvětí Složitější myšlenky se vyjadřují často souvětím, které vzniká spojením dvou nebo více vět v jeden vyšší celek. Jednotlivé věty v souvětí ztrácejí svou samostatnost a vstupují do syntaktických 74 vztahů k ostatním větám. Podle charakteru mluvnických vztahů mezi jednotlivými částmi souvětí rozlišujeme souvětí souřadné a souvětí podřadné. Z hlediska česko-ruského je nej důležitější výběr a užití spojovacích výrazů mezi částmi souvětí, tj. spojek a vztažných zájmen nebo příslovcí. Uvádíme přehled spojek s ilustračními příklady. Pokud jde o užití vztažných zájmen, viz str. 37. Spojky v souvětí souřadném a) slučovací a, i: h (a) také: (h) Toace, (a) Taxace, p,a h CecTpa OTJiwHHHua, a 6paT Taxace xopouio yHHTca. Oh He xotčjt cornacwTbca, m h mm ero He yroBopHBajiH. (a) ani: h, (h) ,n;aace, m h 5Í aToro He hhtoji, h hhkto mhě 06 stom He paccKfl3HBaji. Oh yměji, (h) ,n,aace He npocrwjica. TpaMBflH He xo,hht, %a h Taxcw He flocTOTb. aniž: (h) ,n,aace Oh yměji h ,n;aace He npocTwjica. (Oh yměji, Aaace ne npocTMBiiiHCb.) ani — ani: hh — hh Hh c hhm hhkto He roBopwji, hh oh caM He jno6wji tpothtb nonycTy cjiobo. nejen — nýbrž i: He TOJibKO — ho h jak — tak i: KaK — Tax h b) odporovací ale: ho 5Í 3bohuji BaM, HO HHKOTO He 6bIJI0 flOMa. nýbrž, ale (v protikladu), kdežto: a, ace riocjie 3aH«THH CTy,a;eHTbi He yxo^aT ,zi;omoh, a 3aHHMOK>Tca b p«3Hbix Kpyaacax. Bcex yBJíeKíraa HOBaa pa6oTa, oh ace ocTaBajicn k nen coBepmeHHo paBHO^yiHeH. zatímco, kdežto: Tor^a KaK, Meac,n;y TeM KaK, b to BpeMS KaK Meaqry TeM KaK (B to bp. tu — tu, hned — hned: to — to He mot pa6oTaTb: to KTo-HHĎyzrb bxoawji b KaĎHHer, to 3bohuji TejietboH. snad — snad, jako by — nebo spíše, buď — anebo: He to — He to Ha .zmope h,n;ěT He to floac^b, He to CHer. Významově odlišné je užití spojek čili (či, neboli, jinak, též) pro jiné pojmenování téhož předmětu. V ruštině jim odpovídají tyto výrazy: wjih, wjih ace, nncme, hh&zmh cjiOBaMH: ra30KOH,a;eHcaT, wjih (wjih ace, mneme, hhmmh cjiobomh) npHpo^HbiH ra3 c npwMecbio THacějibix yrjieBO^opoAOB. 75 d) důsledkové (a) proto: (h, a) noaTOMy, noTOMy 5i 3ÍZH3T, (h, a) noaTOMy He Morv Tede noMonb. tedy, tudíž: cjieAOBaTenbHO, 3HaHHT Bo3paaceHHÍí HeT, cjieAOBaTenbHO (3H«hht) mo»cho npoflOJixcaTb. Spojky v souvětí podřadném a) časové když: Kor^a až: Kor^a (se slovesem v budoucím čase) Kor^fl BepHěuibca ^omoh, no3BOH« mhc jakmile: KaK TOJibKO, e^Ba, e^Ba TOJibKO, JiHiHb TOJibKO KaK TonbKo nepecTaHeT floayrb, hv>kho npoAonacaTb yGopKy 3epHOB&?x. zatímco: b to BpeMa KaK, ueJKRy TeM KaK Meaqxy TeM KaK flHpeKTop 6bin 3a rpaHwneií, MHoroe H3MeH«Jiocb. dokud: noKa, áo Tex nop KaK IIoKa (n;o Tex nop KaK) peGěHOK Sojieji, MaTb ocTaBajiacb ,n;c>Ma. až, než, dokud ne: (n,o Tex nop KaK) noKa He R ocTaHycb TaM (n;o Tex nop), noKa oh He npnneT. od té doby, co: c Tex nop KaK, c toto BpeMeHH KaK C Tex nop KaK mm nocjieflHHH pa3 BCTpeTHJiHCb, Ha 3aBo^e npOH30injiw 6ojibuiue H3Me- HřHHH. potom co, poté když, když: nočně toto KaK Ilocjie toto KaK oh BepHyjica, a euy Bcě CKa3«Ji. dříve než: npeac^e neM, nepe^ TeM KaK IIpeacAe neM (nepe^ těm KaK) th npHflěuib, a Kynu/o ÓHJieTbi b TeaTp. Je-li v hlavní a vedlejší větě stejný činitel děje (včetně všeobecného), používá se po spojce infinitiv: npeacfle neM HanaTb pa6oTy, hvhcho noflroTOBHTbca. b) důvodové protože, poněvadž: tok KaK, nocKonbKy, noTOMy hto (neklade se na začátek souvětí) Bnepa a He cmot k BaM npHHTw, tok KaK nnoxo ce&s nyB ctb ob au. IlocKOJibKy cnpoc Ha HeKOTopwe TOBapw coKpaTunca, u,enbi 3aMerao noHU3HJiHCb. Různé odstíny základního významu "protože" vyjadřují následující spojky: následkem toho, že: b pe3yJihTaTe Toro hto, BCJieACTBHe Toro hto v důsledku toho, že: b c«Jiy Tóro hto Bcjre,n,CTBHe xoro HTO 3anacbi cbipKs HcnepnaHbi, ero ,n,o6&ZHa ocTaHOBJíeHa. B ctmy toto, hto npouecc BocnpoH3Bo^cTBa b ycjioBHax HHTerpannH oóte^HH^eT pa3- Hbie rocy,n;apcTBa, 6ojibmoe 3HaneHHe nueeT h cBoeBpeMeHHoe o6ecneHeHHe c6wTa npo,nyKHHH. vzhledem k tomu, že: bbhhv toto hto BBH,zry toto, hto 3anacbi ropraHHX HCKonaeMbix orpaHWHeHbi, Heo6xo,nuMO HCKaTb no- Bbie HCTOHHHKH 3HeprHH. ve spojitosti s tím, že: b CBa3« c TeM hto B cb33m c TeM hto mm He 3aHHTepecoBaHbi b 3aK>>nKe aToro TOBapa, Hanin npefl- CTaBMTejiH b coBemaHHH ynacraa He npuMyT. díky tomu, že: 6narofl,ap^ tomv hto Bjiaro^ap^ tomv hto tohho co6jnoA«nacb HHCTpyKirita, onbiT y^ajica. neboť: «60 MeponpHOTHa 0Ka3ajiHCb npaBHjibHbíMH, udo nojioaceHHe Ha 3aBO«e ctojio JívHHie. c) podmínkové jestliže: ecnH (v hlavní větě stojící za větou vedlejší může být mo) Ecsm ĎyzieT xeraro, (to) 6y,zr,eM KynaTbca. 76 kdyby: ecsm 6m Ecrh 6m Mens npHrnacwjiH, (to) a noměji 6m c bamh Ha b&zcraBKy. Po spojkách ecjiH, ecjiH 6m může být infinitiv, jde-li však o všeobecného činitele děje: £cjih noBbzcHTb BbznycK mneimů Ha 5 % eaceaHeBHo, hj^cho ôvjjeT 3HaHWTejibHo yBejit/HHTb 3aKjnKy cbipba. když: (hovor.) Kor/ja, pa3 KorjXa HBeT&z He nonHBaioT, onu B^HyT. Pa3 npHHiěji, ca,n;wcb. -li se užívá ve dvou významech: 1. zda (nepřímá otázka) — rusky jih (bez spojovníku). Sdělte nám, máte-li (= zda máte) zájem o nabízené zboží. CooôrnwTe HaM, 3aHHTepecoBaHbi jih bh b npe^JiaraeMOM TOBape; 2. jestliže (podmínková věta). Máte-li (=jestliže máte) zájem o nabízené zboží, můžeme podepsat kontrakt. Ecím bm 3aHHTepecoBaHbi b 3aK>rrice npe^JiaraeMoro TOBapa, MO>KHO nOJHIHCOTb KOHTpflKT. d) účelové aby: htoôm proto aby: jiná toto htoôm, c TeM htoôm, c toíí ueJibio htoôm Ä npHTJiacwn Bac c toh uejibio, htoôm bm MHe nocoBeTOBajiH. Je-li v hlavní a vedlejší větě stejný podmět, nebo jde-li o všeobecného činitele, klade se po htoôm infinitiv: Htoôm nojiyHwTb ojjoôpeHHe HacejieHHH, peOBaTb cBoě npeÄCTaBJíeHHe o ôjjrymeM oômecTBa. fljlfl TOro htoôm yCKOpHTb XHMZťHeCKVK) peOKUHK), moucho ÄOÔflBHTb KHCJIOpOfl. jen aby: JiHUib 6m, TOHbKO 6m Oh totob noexaTb Kyjifl yrojjHO, jiHiiib 6m c Hen BCTperHTbca. e) přípustkové ačkoliv, přestože, i když: xot«, HecMOTps Ha to hto XOTÍZ OH CTajI XOpOUIHM CneHHajIWCTOM, OH npOAOJiaCflJI COBepiHčHCTBOBaTb MeTOflbl CBoeií paôoTbi. byť, i když: nycTb, nycKaií IlycTb yace no3,HHO, ho mm 3ajj;ep>KHMca euiě HeMHoro. i kdyby: xot>z 6m, čcjth (6m) pfixe, ecjiH (6m) h a ecjiH oh h y3HaeT 06 3tom, to BaM Bcě paBHo He cKaaceT. Mm He ycneeM k noe3,ny, ecjm aaace B03bMěM TaKcw. f) účinkové že: hto takže: TaK hto, BCJieACTBHe nero Ä ceroAHH npocn<3Ji, Tax hto (BCJieACTBHe nero) ono3,nrzJi Ha 3ati«THa. g) srovnávací jako: KaK, 6yjrro, tohho 3ro.hviq He TaKoe ôojibuioe, KaK a .nvMaji. Oh nocMOTpeji Ha Mens, KaK ôjato Men« HHKorfla He BUfísn. jakoby: KaK 6m, ôjäto 6m stejně jako: no^oOHO tomv, KaK než: neM 3aÄflna OKa3íznacb Tpy/niee, neM 9to mojkho 6&zjio oacn^aTb. (podle toho) jak, čím (více) — tím: no Mepe toto KaK rio Mepe toto, k#k 6ypfiT noBbiuiOTbca npoH3BOjj;MTejibHOCTb Tpyaa, ô^eT yjiynuiaTb-ca h MaTepnajibHoe cocTasHHe paôoTHHKOB. 77