REGIONÁLNÍ POJETÍ KONKURENCESCHOPNOSTI Regionální ekonomie a politika II Prof. RNDr. Milan Viturka, CSc. •TEORETICKÁ VÝCHODISKA •A REGIONÁLNÍ PŘÍSTUPY •K HODNOCENÍ KONKURENCESCHOPNOSTI Hodnocení regionální konkurenceschopnosti •vnější pojetí – hodnocení na základě exportní výkonnosti (indikátory typu objemu dovozu a vývozu, výkonové bilance, indexů komparativních výhod atd.) •agregátní pojetí – komparativní hodnocení na základě produktivity ekonomiky (indikátory růstu HDP či životní úrovně, zaměstnanosti atd.) •širší pojetí – komplexní postižení vztahů mezi jednotlivými determinantami ekonomického rozvoje (včetně faktorů kvalitu života) příp. zdůrazňující celkovou udržitelnost ekonomického rozvoje Regionální konkurenceschopnost •Def. Evropské komise •dlouhodobá schopnost vytvářet relativně vysoký příjem a úroveň zaměstnanosti při vystavení mezinárodní konkurenci •Typy hodnocení •úroveň meta - rozvojová orientace společnosti •úroveň makro - stabilní rámec ekonomického rozvoje •úroveň mezo - jednotlivé politiky a podpůrné instituce orientované na posilování konkurenceschopnosti •úroveň mikro - firmy a jejich seskupení • Regionální konkurenceschopnost versus konkurenceschopnost firem •dlouhodobé snižování konkurenceschopnosti států nebo jejich regionů nevede k jejich „vytlačení z trhu“ ale „pouze“ k adekvátnímu snížení životní úrovně jejich obyvatelstva, spojenému s následným poklesem jejich všeobecné politicko-ekonomické pozice •existence protichůdných zájmů - např. snižování počtu pracovních míst firmami v zájmu udržení konkurenceschopnosti s návaznými negativními dopady na životní úroveň obyvatel regionu •→Konkurenceschopnost regionů a zemí tedy nelze chápat jen jako prostou agregaci konkurenceschopnosti odpovídajících podnikatelských subjektů. WEF – hodnocení konkurenceschopnosti – metodika • • • • • • • • • • • •Zdroj: Global Competitiveness Report, 2016 The Global Competitiveness Index 2015 - 2016 • • • • • • • • • • • • • • • • • • •Zdroj: Global Competitiveness Report, 2016 • IMD – World Competitiveness Scoreboard – metodika • • • • • • • • • • • • • • • • •Zdroj: IMD, 2016 • • • • • • • • • • • • • • • • • •Zdroj: IMD, 2016 • NÁSTROJE PODPORY REGIONÁLNÍ KONKURENCESCHOPNOSTI Nástroje podpory konkurenceschopnosti ze strany státu i regionů •rozvoj systémů vzdělávání, vědy a výzkumu •tvorba a transfer inovací •výstavba podnikatelské a technické infrastruktury (včetně podpory ICT) •optimalizace systémů daní a regulace (včetně daňových pobídek pro soukromé investice do vědy a výzkumu) Podpora konkurenceschopnosti v EU •Lisabonská strategie (2000) •hlavním cílem bylo dosažení pozice EU jako „nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější znalostní ekonomiky“ v časovém horizontu do roku 2010 •Znalostní ekonomika: ekonomika založená na tvorbě a transferu znalostí a inovací (v interakci s rozvojem vědy a výzkumu) a růstu vzdělanosti obyvatelstva, které jsou pokládány za klíčové faktory udržení resp. posílení její dlouhodobé konkurenceschopnosti • Podpora konkurenceschopnosti v EU •Horizont 2020 – rámcový program pro výzkum a inovace •největší a nejvýznamnější program financující na evropské úrovni vědu, výzkum a inovace v letech 2014-2020 •navazuje na na 7. rámcový program pro výzkum, technologický rozvoj a demonstrace (2007-2013) •důraz kladen na vědeckou excelenci, na inovace, na účast malých a středních podniků, na společenský dopad a na spolupráci mezi týmy v rámci EU i mimo ni •cílová skupina: výzkumní pracovníci, firmy, nevládní a neziskové organizace, občanská sdružení, různé asociace sdružující zájmové skupiny v oblastech výzkumu a průmyslu •Focus areas: Personalizované zdravotnictví a péče, Zabezpečení potravin, Modrý růst: zpřístupnění potenciálu moří a oceánů, Chytrá města, Konkurenceschopná nízkouhlíková energetika, Energetická účinnost, Mobilita pro růst, Odpady: zdroj k recyklaci, opětovnému využití a nahrazení surovin, Inovace v oblasti vody, Překonání krize: nové strategie, myšlenky a vládnoucí struktury Evropy, Odolnost vůči katastrofám: ochrana společnosti včetně adaptací na změnu klimatu, Digitální bezpečnost • Tvorba znalostí versus tvorba dovedností •Znalosti (akumulované v teorii) jsou považovány za základní předpoklad pro získávání dovedností (akumulované v praxi) vztahujících se k plnění konkrétních činností. •procesy vzniku a šíření znalostí - univerzální charakter, globální dimenze •procesy vzniku a šíření dovedností - odvětvově specifický charakter, mikroekonomická dimenze Inovační politika •Tvorba regionálních inovačních strategií – cíle •finanční podpora inovačních projektů MSP •podpora společného výzkumu a vývoje •rozvoj inovační infrastruktury •přenos výsledků výzkumu a vývoje do komerční (podnikatelské) praxe •Nástroje zaměřené na podporu inovačních aktivit •podpora zakládání společných výzkumných center •vytváření sítí/klastrů firem •Nástroje zaměřené na vytváření proinovačního prostředí •výstavba inovačních center (vědeckotechnické parky resp. centra transferu technologií nebo podnikatelské inkubátory) • • Národní inovační strategie ČR 2012-2020 1. Excelentní výzkum 1.1 Efektivní využívání veřejných prostředků na výzkum a vývoj 1.2 Špičkové výzkumné infrastruktury 1.3 Evropský výzkumný prostor – cesta k excelenci ve výzkumu 2. Rozvoj spolupráce pro transfer znalostí mezi podnikovým a akademickým sektorem 2.1 Zlepšení vnitřních podmínek a celkové připravenosti akademických institucí na spolupráci s podniky a komercializaci výsledků výzkumu 2.2 Podpora spolupráce podniků a VaV institucí 2.3 Zvýšení kvality a rozvoj nových služeb podpůrné inovační infrastruktury 3. Inovační podnikání 3.1 Služby pro inovační podnikání 3.2 Finanční nástroje a rozvoj trhu rizikového kapitálu 3.3 Investiční pobídky, péče o investory a cílený marketing 3.4 Internacionalizace 3.5 Kvalitní foresight: zdroj strategických informací pro podnikání a inovace 3.6 Veřejný sektor: zdroj inovační poptávky a tvůrce regulace 4. Lidé: hlavní nositelé nových nápadů a iniciátoři změn 4.1 Reforma vysokého školství 4.2 Rozvoj systému celoživotního učení 4.3 Změny obsahu vzdělávání: kreativita, podnikavost a klíčové kompetence 4.4 Rozvoj kvalifikovaných pracovníků na národní úrovni a usnadnění vstupu, pobytu a zaměstnávání kvalifikovaných zahraničních pracovníků Hodnocení regionální konkurenceschopnosti v ČR v Užitá metodika hodnocení regionální konkurenceschopnosti Hlavní pilíře konkurenceschopnosti: 1. Instituce 2. Makroekonomická stabilita 3. Infrastruktura 4. Zdraví 5. Kvalita primárního a sekundárního vzdělávání 6. Kvalita terciárního vzdělávání, celoživotní vzdělávání 7. Efektivnost pracovního trhu 8. Velikost trhu 9. Technologická připravenost 10. Kultivovanost podnikání 11. Inovace