Jak média dnes fungují v ČR:  mediální odborník prof. Jan Jirák:

U nás se stalo, že se pod prapory nezávislosti a svobody projevu v českém prostředí nebývalým
tempem etablovala komerční média, pro něž je zisk a spokojenost akcionářů hlavním smyslem jejich
existence. To jsou média, která se prosazují celou řadu desetiletí, v některých zemích řadu let, a
to i v tradičních demokraciích, jenomže u nás – na rozdíl od těchto demokracií - nebyla komerční
média brzděna ani korigována existencí médií, která by si kladla i společensky významnější cíle.
Mohli bychom se ptát, jakou roli v tomto prostředí hrála nebo hrají média veřejné služby. Jejich
faktické postavení je mimořádně slabé. Je oslabené a bylo oslabováno po celou dobu devadesátých let
jednak snahou mocenské elity tato média kolonizovat, jednak snahou, a to úspěšnou, některých
profesních skupin provádět jakési formy kvaziprivatizace těchto médií. Došlo tedy k tomu, že česká
společnosti může sloužit – a řada odborníků si toto uvědomuje, a jezdí se k nám proto dívat – jako
jakási laboratoř, ve které je možno se učit, co se se společností stane, když se komercionalizují
média. My jsme tedy v tomto úsilí dohnali a předehnali kdekoho. V našich médiích jednoznačně vítězí
to, čemu kolegové říkají MBA Mentality” čili mentalita absolventů ekonomických škol, kteří
nevnímají nic jiného než cash-flow úspěch, komerční zisk či případné ztráty. To má některé dosti
významné důsledky pro chování a obsah médií. Nelze se zmiňovat o všech, zmíním jen tři nejobecnější
a podle mého soudu nejvýznamnější.
          Především: Média stále více věcí, jevů a problémů zjednodušují takovým způsobem, aby je
mohla vyprávět jako střet mezi dobrem a zlem, jako akční film, jako drama o lásce a zradě a
podobně. Přitom může jít přesun o mezi politickými stranami, poslaneckými kluby a tak podobně.
Hlavním kritériem je udržet pozornost publika, neboť ve vysoce komercionalizovaných mediálních
systémech, jako je ten náš, je publikum především cenným artiklem, který je potřeba dodat
inzerentovi za každou cenu.
          Druhý důsledek: Ti, kdo se potřebují do médií dostat, aby se na onom jevišti
představující veřejný prostor mihli, si stále suverénněji osvojují způsoby, jak svého cíle
dosáhnout. Politické osobnosti, stejně jako figury šoubyznysu a nejrůznějších jeho odnoží, třeba
vrcholového sportu, mají k dispozici profesionalizované týmy, které rozumějí logice mediální
produkce a dokáží s ní pracovat. Mnohdy k tomu ani nepotřebují získat vědomou spolupráci médií.
Tedy, vrtí psem, aniž by o tom chudák pes věděl. Jinými slovy, komunikace s médii se též
profesionalizuje.
          Jediné nebo jediný, kdo se neprofesionalizuje, je veřejnost sama, tedy publikum.
Veřejnost je vydána napospas úsilí médií přetvořit ji v prosté spotřebitele. A to je třetí významný
důsledek, který spatřuji v komercionalizaci médií, totiž fakt, že občané, místo aby byli chápáni
jako občané, jako veřejnost, jsou chápáni jako spotřebitelé, jako konzumenti.
            Neil Postman, zesnulý mediální kritik a teoretik, říká: V televizi můžete říct cokoliv,
jediná věta, která je zapovězená, zní: „Počkejte, já si to rozmyslím,“ protože rozhlas a televize
nesnášejí ticho a nesnášejí přemýšlení. Snášejí jenom předvádění. Celý komunikační proces, do
kterého jsou média zapojena, ovládají ti, kdo z něho profitují, tedy vysílatelé, vydavatelé a
inzerenti a ti, kdo profitují z přítomnosti v médiích, tedy politické elity a celebrity. To, co má
být veřejností, tedy my, je fakticky odsouzeno do držitelů role dálkového ovládání či víka na
odpadkový koš, protože nakonec v nejhorším se to dá vyhodit.


Citace článku „Měnící se role médií v dnešním světě“. (on-line); citace dne 11. 11. 2014, dostupné
na
http://www.nidm.cz/projekty/realizace-projektu/klice-pro-zivot/medialni-vychova-a-medializace/reali
zace/menici-se-role-medii-v-dnesnim-svete